Prachy letí do Hongkongu

Martin Cechl je podivuhodný vynálezce. Jeho prvním nápadem, který se pokusil patentovat, byla víceúčelová miska. Měla pomoci vyřešit problém, který vzniká, když má člověk plné ruce jídla a pití: víceúčelová miska se nasadí na kelímek nebo plechovku, do misky se odloží třeba oříšky nebo chipsy – a druhá ruka je najednou volná například pro otevírání dveří. Další jeho myšlenkou byly větrné elektrárny stavěné podél železničních tratí tak, aby je roztáčel proud vzduchu od projíždějících vlaků. Nebo trubice, jež se přichytí na zvířecí ocas jako dlaha při léčbě zlomeniny nebo jen jako paráda.

Žádný z jeho nápadů se masového rozšíření nedočkal. Až na jeden patent, kvůli němuž svědčil před Městským soudem v Praze v takzvané jízdenkové kauze a který je spojen s velkým byznysem.

Patent vynálezce Cechla na platbu mobilem prostřednictvím mobilní peněženky byl klíčový pro to, aby pražský dopravní podnik vlastněný hlavním městem zadal zakázku na prodej SMS jízdenek společnosti Crowsnest, jedné z firem spojených s lidmi okolo advokátní kanceláře Šachta & Partners. Společnost Crowsnest měla totiž právo (licenci) na využití Cechlova vynálezu.

Tehdy, před více než deseti lety, mohla prý jedině Crowsnet splnit podmínku Dopravního podniku, a to zaručit jak prodej jízdenek prostřednictvím SMS zpráv, tak platby telefonem přes mobilní peněženku.

Martin Cechl vystupoval před soudem jako vizionář, jenž předběhl se svým nápadem na platby mobilem giganty jako Apple a Google. „(Český) patent jsem získal, protože jsem byl prvním na světě, který to definoval,“ uvedl o jedinečnosti svého nápadu s tím, že letos očekává jednání o udělení evropského patentu.

„Předběhl jsem moc dobu. Technická připravenost (mobilů) nebyla ještě pro masivní používání, ale v roce 2010 nebo 2008, 2009 se to zlomilo,“ vysvětloval soudu na dotaz, proč zároveň tvrdí, že za využití svého údajně „jedinečného patentu na světě“ nedostal „žádné větší peníze“.

„Zlom“ ve využití jeho mobilní peněženky v pražském dopravním podniku ovšem ve skutečnosti nenastal nikdy, přes jeho vynález se totiž v té době neprodalo skoro nic, o čemž ještě bude řeč.

 

Netuším a nepamatuji

Český Úřad průmyslového vlastnictví stihl posoudit Cechlovu patentovou přihlášku a udělit patent na mobilní peněženku neobvykle rychle, za pouhých deset měsíců. Úřední informace o jeho udělení byla zveřejněna 2. července 2008, tedy jen krátce předtím, než právě na základě tohoto patentu přidělil pražský dopravní podnik zakázku společnosti Crowsnet.

Evropský patentový úřad přitom po vlastním průzkumu a jednání v roce 2014 myšlenky Martina Cechla odmítl. Podle evropského úřadu nebyl jeho nápad ani nový, ani dostatečně inovativní, aby si patent zasloužil. Koncem letošního roku by se mělo řešit odvolání proti zamítnutí jeho přihlášky.

Zakázka na elektronické jízdenky pro Prahu, vyžadující prodej přes klasické SMS a zároveň přes patentovanou mobilní peněženku, byla a je zdaleka největší svého druhu v Česku. Vynálezce Cechl si o této zakázce, v níž se uplatnil jeho údajně unikátní vynález, vybavil jako svědek před soudem jen velmi málo.

Pravděpodobně, netuším, nepamatuji si – byly jeho nejčastější odpovědi. Matně si vybavoval spolupracující společnosti a smlouvy. Nevzpomněl si ani na lidi, kteří měli mobilní peněženku pro jeho společnost Direct Pay programovat. „Pravděpodobně jsme měli nějakou společnost, která to dělala. Direct Pay toho nikdy moc sama nedělala. Neměla zaměstnance, neměla žádné IT, ale měli jsme nějakou společnost někde na Moravě. Teď si nevzpomenu jakou,“ uvedl. Prý ho jako vizionáře technická stránka věci nikdy nezajímala ani jí nerozumí.

 

Bez výběrového řízení

Jak již bylo řečeno, Martin Cechl vystupoval jako svědek před soudem v takzvané jízdenkové kauze. Proces táhnoucí se od loňského podzimu skončil letos v květnu osvobozujícími rozsudky pro všechny obžalované. Verdikt ovšem není pravomocný, státní zástupce se na místě odvolal.

Obžaloba vinila sedmnáct lidí z údajného tunelování pražského dopravního podniku a následného praní špinavých peněz ze tří – podle státního zástupce cinklých a předražených – zakázek: konkrétně šlo o tisk papírových lístků, dále jejich prodej ve stanicích metra a nakonec právě o zakázku na elektronické jízdenky.

V posledně zmíněném případě šlo podle žalobce o to, že vedení Dopravního podniku v čele s tehdejším ředitelem Martinem Dvořákem účelově spojilo velkou zakázku na SMS jízdenky, kterou by mohl dodat kdokoliv, s marginální zakázkou na jízdenky placené přes patentovanou mobilní peněženku vynálezce Cechla.

Licenci k tomuto patentu, tedy právo využívat Cechlův patent, a splnit tak podmínku přidělení zakázky, splňovaly jen vzájemně propojené firmy spojené s lidmi a investory okolo proslulé advokátní kanceláře Šachta & Partners, jež byla tehdy dvorní právnickou firmou Dopravního podniku.

Zakázku dostala společnost Crowsnest přímo, bez výběrového řízení. Podle státního zástupce neproběhla soutěž a nebylo vybráno ekonomicky výhodné řešení, což se odrazilo v přemrštěných licenčních poplatcích za patent, přes které bylo vyvedeno do zahraničí minimálně 56 milionů korun (detaily struktury firem jsou v grafice). Podle žalobce byl z těchto peněz mimo jiné financován nákup vily na Madeiře, kterou si pořídila matka Martina Dvořáka. (U soudu uvedla, že peníze na nákup byly půjčkou za standardních komerčních podmínek, kterou zprostředkovala kancelář Šachta & Partners; půjčku už prý celou splatila.)

 

Škoda nebyla

Proč soud první instance obžalované osvobodil? Rozhodl, že zakázky zadal Dopravní podnik způsobem, který zákon umožňoval, a k žádnému trestnému činu nedošlo.

Pokud šlo o zakázku na SMS jízdenku a současně na platbu mobilní peněženkou, předseda senátu v ústním odůvodnění rozsudku uvedl, že oba způsoby prodeje bylo možné spojit, protože měly stejný cíl: zpoplatnit cestování v hromadné dopravě. V opačném případě, tedy v případě dvou samostatných zakázek, jedné na SMS jízdenky, druhé na platbu mobilní peněženkou, by šlo podle soudu o jejich „drobení“ a pro Dopravní podnik by se zvýšila rizika spojená například se zabezpečením dat a zárukou.

Zvolené řešení „dvě zakázky v jedné“ také bylo podle soudu ekonomicky výhodnější: s klasickou SMS jízdenkou jsou spojené vyšší náklady v podobě provize mobilním operátorům, v případě jízdenky přes mobilní peněženku tento poplatek odpadl a byla pro Dopravní podnik levnější. Dodavatel Crowsnest tudíž mohl dosáhnout nižších nákladů a nabídnout Dopravnímu podniku levnější řešení, tedy prodávat jízdenky přes SMS a mobilní peněženku za nižší provizi.

Soud odkázal i na odborné posudky samotného Dopravního podniku, které došly k závěru, že nebylo možné stanovit obvyklou výši provize u SMS jízdenky. „Pražský dopravní podnik byl v České republice první, kdo začal s prodejem SMS jízdenek v tak velkém rozsahu, společnost nemohla mít v době uzavírání smlouvy žádnou informaci o ceně obvyklé v daném čase a místě,“ citoval předseda senátu z posudku společnosti Kreston A&CE Consulting. Podle soudu se tedy „výši tvrzené škody nepodařilo prokázat“.

 

Nejdražší jízdenka

U soudu přitom několikrát zaznělo, že počet jízdenek prodaných přes patentovanou mobilní peněženku nebyl moc vysoký. V posudku, z kterého soud citoval, se uvádějí jen celková čísla sčítající dohromady prodej jak přes populární SMS, tak i mobilní aplikaci vynálezce Cechla.

Z údajů, které magazín Reportér získal od pražského dopravního podniku na základě zákona o přístupu k informacím, vyplývá, že prodeje přes „unikátní vynález“ mobilní peněženky byly ve srovnání s SMS jízdenkami naprosto nicotné.

V roce 2009, kdy měl podle smlouvy s Dopravním podnikem začít fungovat prodej přes Cechlovu patentovanou mobilní peněženku, prodala společnost Crowsnest touto cestou pouhých 51 jízdenek. V dalším roce šlo o 456 kusů a v roce 2011, kdy ředitel Dopravního podniku Dvořák odstoupil, to bylo 1 807 kusů.

Celkem se tedy v době ředitelování Martina Dvořáka prodalo přes údajně unikátní mobilní peněženku 2 314 kusů za 61 162 korun. A to proti více než 43 milionům SMS jízdenek za více než miliardu korun jen během těchto tří let (další detaily o prodejích jsou uvedeny v tabulce).

Žádný ekonomický dopad na zlevnění zakázky tak patentovaná mobilní peněženka mít nemohla.

Naopak.

Z účtů společnosti Crowsnest podle údajů zveřejněných u soudu přitom odešlo v těchto letech přes 56 milionů jako platby související s využitím vynálezu. Crowsnest se zavázal platit za licenci do zahraničí až 3,5 milionu měsíčně. Z toho přímo k vynálezci Cechlovi a jeho společnosti Direct Pay měla doputovat maximálně desetina, tedy až 350 tisíc měsíčně. Ve skutečnosti to bylo podle údajů, které zazněly u soudu, ještě méně – necelých dvacet tisíc korun měsíčně.

Většina peněz „za licenční poplatky“ místo toho odešla do řetězce zahraničních firem, který končil až v Hongkongu (detaily jsou v grafice). Podle státního zástupce zaplatil Dopravní podnik ještě další miliony za programování, servis a manuály. Pokud by se jen náklady na platby za licenci „unikátního vynálezu“ mobilní peněženky přepočetly na 2 314 kusů jízdenek prodaných tímto způsobem v té době, šlo by zřejmě o nejdražší jízdenku na městskou hromadnou dopravu na světě.

 

Být první je málo

Onen „unikátní patent“ měl ovšem jednu zásadní výhodu. Požadavkem na něj nemusel pražský dopravní podnik vypisovat veřejnou soutěž na druhý způsob prodeje elektronických jízdenek, který se ukázal jako jednoznačně populárnější: totiž na masivně používané SMS jízdenky. Tento způsob byl také pro provozovatele velice výnosný. Do roku 2018 zaplatil Dopravní podnik na provizi z prodeje SMS jízdenek stejnému dodavateli přes 1,1 miliardy korun.

O prodej jízdenek přes textovky přitom mělo zájem více podnikatelů. Coby zřejmě první se do pražského dopravního podniku dostavili Jiří Horyna a Tomáš Čermák, stalo se tak ještě před nástupem Martina Dvořáka do vedení firmy. Svůj detailní byznysplán vložili do společnosti eMan, na prodej jízdenek přes SMS měli takzvaný „malý patent“ (užitný vzor), což je podle definice „nové průmyslově využitelné technické řešení“. Oba podnikatelé se spojili se známou IT společností Unicorn, protože jim prý v Dopravním podniku naznačili, že eseróčko s „dvěma kluky“ není vhodný partner. Neuspěli však ani tak.

Nedlouho poté, co dospěli k závěru, že jejich plán je definitivně mrtvý – kvůli čemuž také opustili web
smsjizdenka.cz –, ohlásil pražský dopravní podnik „pilotní projekt“ prodeje SMS jízdenek s jiným dodavatelem a na jejich původní internetové adrese.

„To, s čím na tiskové konferenci přišli, bylo prakticky identické, a to i vizuálně. Bylo to až do očí bijící,“ říká Tomáš Čermák. Zmatení přátelé podnikatelů jim prý ještě několik měsíců volali do firmy a gratulovali, že se jim konečně podařilo prorazit.

Došlo na trestní oznámení, podnikatelé se snažili věc řešit s právníky, ale k ničemu to podle Tomáše Čermáka nevedlo. „Nás to natolik znechutilo, že jsme se věnovali po roce 2010 něčemu jinému,“ dodává.

V roce 2010 po dlouhé bitvě dokonce patentový úřad smazal jejich „malý patent“. Stalo se tak na popud společnosti „C.“, která návrh na výmaz odůvodňovala tím, že prodej SMS jízdenek je známá služba probíhající již od roku 2001 v Helsinkách.

Rozhodnutí úřadu jsou anonymizována – zda navrhující společností „C.“ byla společnost Crowsnest, jak vyplývá z kontextu, to si již Tomáš Čermák nevzpomíná.

 

Já že měl akcie?

Tím, kdo zakázku na SMS jízdenky v roce 2007 získal, byla právě společnost Crowsnest. Původně šlo o pilotní, zkušební projekt na rok, takže se na něj nemuselo vypisovat výběrové řízení. Provoz zajišťovala spřízněná firma Erika, jež představovala známou značku, spojenou původně zejména s Vladimírem Železným a jeho televizí Nova a také s mediálním podnikatelem Michalem Voráčkem. Erika se starala o různé soutěže po telefonu, o hlasování esemeskami, pro televize provozovala i teletext.

U jízdenkového soudu vypovídal jako svědek Milan Jelínek, dlouholetý ředitel společnosti Erika. Projekt SMS jízdenky prý nabídl tehdy čerstvě jmenovanému řediteli pražského dopravního podniku Dvořákovi, kterého znal jako bývalého šéfa televize Prima: tomu se projekt líbil. Erika již v průběhu září a října tedy začala připravovat projekt SMS jízdenky pro Dopravní podnik.

Do konce roku ovšem došlo ještě k jedné důležité změně. Erika získala nového majitele. Od amerického CME, majitele televize Nova, ji odkoupili čeští investoři. Tím hlavním, vystupujícím v roli finančního investora, byla skupina Appian Marka Čmejly a Jiřího Diviše. Zastupovali je právníci z AK Šachta a manažeři ze skupiny Newton. Druhým investorem byli lidé spojení s vydavatelstvím Grand Princ tehdy známého vydavatele časopisů pro České dráhy a pražský magistrát. Za klíčovou postavu Grand Princ a společnosti Erika je považován Michal Voráček, mimo jiné zakladatel vydavatelství Ringier a deníku Blesk, nyní spolumajitel Parlamentních listů. Na dotaz magazínu Reportér odmítl jakoukoliv účast v jízdenkové zakázce. V SMS zprávě Michal Voráček uvedl, že svůj podíl ve společnosti Erika prodal již na přelomu tisíciletí a do společnosti se poté jako investor nikdy nevrátil.

Firma Erika sice SMS jízdenky přímo zajišťovala, partnerem Dopravního podniku však byla formálně společnost Crowsnest – anonymní schránka, k níž se u soudu nikdo nehlásil. V čele firmy stál již zesnulý bývalý personální ředitel vydavatelství Ringier z devadesátých let Antonín Vilímec.

Za majitele Crowsnest vystupovali advokáti, jako stoprocentní akcionář byl zapsán určitou dobu i ředitel Eriky Milan Jelínek. Před soudem to však odmítl. Prý by na akcie ani neměl peníze, protože Crowsnest byla díky SMS zakázce velmi cenná. „Jsem překvapen. Nebyla žádná valná hromada ani jednání. Proč se tady dokonce objevuji jako jediný akcionář? To je s podivem,“ uvedl dlouholetý ředitel společnosti Erika při pohledu na výpis z obchodního rejstříku.

Milan Jelínek je jedním z řady příslušníků elity minulého režimu, kteří se v jízdenkové kauze objevili. Za minulého režimu byl zpravodajem Rudého práva ve Washingtonu a hlavním zahraničněpolitickým komentátorem tlumočícím pohled tehdejších komunistických špiček na události ve světě.

 

Hledá se patent

Podle dvou lidí, kteří se pohybovali okolo prodeje společnosti Erika, šlo na začátku novým majitelům jen o její licenci umožňující provozování hazardních her. Noví vlastníci, pestrá skupina investorů a mediálních podnikatelů, totiž chtěli rozjet sázky po mobilu a v televizi. To se však rychle změnilo. Hazard šel prý stranou, protože tehdejší telefony byly ještě na takové plány příliš hloupé. Naopak již po pár týdnech testovacího provozu SMS jízdenek investoři zjistili, že Erika a jízdenky jsou zlaté vejce.

Místo očekávaných desítek tisíc kusů SMS jízdenek měsíčně jich v Praze prodávali stejný počet denně. Prvotní investice do systému SMS jízdenek byly údajně v jednotkách milionů a na provoz stačilo pár lidí. Díky vysokému obratu se daly srazit náklady, tedy stlačit provizi vyplácenou mobilním operátorům pod dvacet procent z ceny jízdenky, naopak odměna od pražského dopravního podniku na začátku přesahovala čtyřicet procent.

Od startu projektu prý přitom existovala poptávka po nějakém „patentu“: takový postup, jak už bylo řečeno, totiž umožňoval zadat zakázku přímo vybrané firmě. „Nejdříve se řeklo, že se udělá pilotní projekt, na který není nutné vypisovat výběrové řízení. Ale celou dobu to investoři chtěli navázat na to, že tam bude nějaký patent nebo nějaké jiné licenční ujednání, z něhož se nedá uhnout a nebude potřeba vyhlásit soutěž ani po prvním roce,“ říká jeden z lidí, který byl v projektu SMS jízdenky aktivní.

Jak se řešilo u soudu, již v prosinci 2007 David Michal, partner advokátní kanceláře Šachta, objednal u společnosti KPMG rady na téma daňová optimalizace licenčních poplatků za poskytnutí vynálezu – patentu na jízdenkový software. Údajný vynález se měl přihlásit v Česku, peníze za licenci směřovat do zahraničí. Přesně tak to o necelý rok později dopadlo: jen ten patent byl jiný, než se na počátku plánoval.

První, kdo měl v Česku přihlášený patent přinést, byla menší IT společnost ka.soft group spolupracující s Erikou. Systém na SMS jízdenky postavila a měla podat přihlášku na „klasický“ (a kvůli urychlení řízení i „malý“) patent. Majitel ka.soft group Jiří Kopecký jako svědek před soudem uvedl, že spolupráce skončila poté, co na jaře 2008 odmítl prodat půlku své společnosti do rukou Crowsnest. „Potom si našli Direct Pay (s patentem vynálezce Martina Cechla) a ti jim na prodej půlky firmy kývli,“ uvedl Jiří Kopecký u soudu.

Patent na mobilní peněženku Martina Cechla byl důvodem, proč pražský dopravní podnik po ročním pilotním provozu uzavřel s Crowsnest bez výběrového řízení další smlouvu. Tentokrát na deset let s právem na prodloužení smlouvy ještě o dalších deset roků. Vedení Dopravního podniku k tomu mělo doporučení od poradenské společnosti Deloitte, aby k SMS jízdenkám přidalo i patentovanou mobilní peněženku.

S patentem vznikl také penězovod natažený od české Crowsnest až po Hongkong. Oficiálně sloužil k přeposílání peněz za licenci na mobilní peněženku. Ta se přitom, jak bylo uvedeno výše, skoro nepoužívala a vývar pocházel jen z provizí za SMS jízdenky.

V roce 2010 došlo ke změně. Zkraje roku investoři ze skupiny Appian oznámili, že svůj podíl ve společnosti Erika prodali. A na jeho konci zamířila zahraniční struktura, přes niž tekly poplatky za patent, do likvidace.

Státní zástupce citoval u soudu z e-mailů zabavených švýcarskými úřady u Jany Lütken-Řibřidové, jež byla správkyní schránkových společností AK Šachta & Partners ve Švýcarsku a v „patentovém“ řetězci firem figurovala jako ředitelka jedné ze společností.

V jednom z e-mailů z března 2010 adresovaném Davidu Michalovi Jana Lütken-Řibřidová uváděla, že má obavy z možného odvolání Martina Dvořáka z čela pražského dopravního podniku a kontrol, které by mohly rozkrýt finanční toky spojené s patentem na mobilní peněženku. Zejména jí šlo o to, že ze společnosti Crowsnest odchází za práva k patentu až 3,5 milionu měsíčně, ale směrem k vynálezci má putovat maximálně desetina. (Ve skutečnosti to bylo ještě méně.) Úřady by tak mohly podle ní snadno zjistit, že se z Dopravního podniku ztrácejí ve struktuře zahraničních firem velké peníze.

 

Vstanou nové projekty

Jako majitelé této zahraniční struktury navázané na vývar z SMS jízdenek vystupovali před zahraničními bankami dva právníci. Půlka struktury byla psaná na Ferdinanda Überalla. Jde o spolužáka advokáta Davida Michala a dlouholetého zaměstnance Michalova otce ve zdravotnickém Lékařském domě v Praze 7, kde léta pracoval jako provozní ředitel. Druhá polovina byla napsaná na advokáta Aleše Rozehnala, v éře Vladimíra Železného známého jako právníka televize Nova. Rozehnal u soudu uvedl, že v řetězci figuroval jen jako advokát a skutečnými majiteli byla trojice investorů, kteří chtěli zhodnotit investici do patentu. S odkazem na advokátní tajemství je odmítl jmenovat.

V letech 2011 a 2012 tato zahraniční struktura skončila postupně v likvidaci. V Česku se firmy Crowsnest, Erika a část Direct Pay – tedy společnosti účastnící se této jízdenkové jízdy – postupně sloučily. Všechny původní smlouvy na dodávky jízdenek, včetně těch pro pražský i mimopražské dopravní podniky, nyní běží pod jednou značkou Globdata. Majitelem společnosti Globdata je od přelomu let 2016 a 2017 Dušan Palcr, jeden z partnerů investiční skupiny J&T.

„Zkonsolidoval jsem to pod sebou. S kauzou u soudu to nemá nic společného. Nicméně občas někdo plivne jedovatou slinu a politici mají téma,“ reagoval na dotaz magazínu Reportér Dušan Palcr. Podle něj jsou SMS jízdenky prodejním kanálem s „jasným poločasem rozpadu“, než budou plně technologicky nahrazeny ze strany dopravních podniků něčím jiným.

Pražský dopravní podnik letos plánuje vypsat již druhou soutěž na SMS jízdenky. S tou první, která přinesla snížení provize placené společnosti Globdata na šestnáct procent z ceny jízdenky, nebyl čerstvý ředitel Dopravního podniku spokojen.

„Ostatní města, v nichž je objem prodaných SMS jízdenek mnohem nižší, jsou schopna dosáhnout lepších výsledků než Praha, která by ale naopak díky objemu prodaných jízdenek měla mít podmínky nejlepší,“ citovaly Hospodářské noviny ředitele Petra Witowského s tím, že příkladem může být Brno. To prý platí provizi 9 procent.

Tvůrce víceučelové misky zmíněné na začátku článku, vynálezce Martin Cechl, jehož patent byl klíčovou součástí tučného byznysu s elektronickými jízdenkami, u soudu řekl, že chystá nový projekt: v něm by prý měl jeho patent na platby přes mobilní peněženku najít využití. O co konkrétně půjde, už však neprozradil.