Ptáče, které si lehlo pod vlak

Dámy a pánové, držitelem Českého lva se stává – tři, dva, jedna: Petr Kotlár! Taková věta může příští rok reálně zaznít, i když zatím málokdo zná jméno před vykřičníkem. Petru Kotlárovi je dvanáct a nikdy se na plátně neobjevil, první premiéru zažije až v září. Tenhle českokrumlovský Rom je hlavním hrdinou velkofilmu Nabarvené ptáče a my ho vyrážíme navštívit chvíli předtím, než se stane slavným. Máme ale smůlu; hoch se ztratil.

Na lavičce před hospůdkou Cikánská jizba sedí drobná černovláska, která vypadá na osmačtyřicet, a je jí o deset let víc.

Srší energií, jenže je unavená: známou českokrumlovskou restauraci mají s manželem čtvrt století, pracují tu sami, ve dvou, sedm dní v týdnu.

„Melu z posledního,“ směje se, ale jen napůl: „Klidně se může stát, že uteču, vždyť já se starám o dospělého syna na vozíku – kvůli němu chci na světě zůstat co nejdýl, a to se těžko povede, když si neodpočinu od téhle hospody…“

Jsou tři odpoledne, takže před chvílí dovařila obědy a za půl hodiny se vrhne na večeře. „Ahoj Věrko,“ zdraví ji Krumlováci, kteří jdou kolem, a občas se zastaví na sousedský kus řeči.