Slovenská „očista“ u nás?

Názory

Navzdory pandemii a dalšímu důležitému dění by českému čtenáři neměl uniknout poslední vývoj na Slovensku. Lze na něm vidět, jak Česko zaostává v boji proti nejvážnějším formám kriminality.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Pokud znáte situaci na Slovensku jen z občasného čtení titulků, možná to tak nevypadá. Avšak při bližším pohledu tam lze vidět zásadní, z českého pohledu záviděníhodné změny. Zkorumpovaný systém státní moci bývalých vlád Roberta Fica se pomalu, ale jistě rozpadá – byť je samozřejmě tragické, že se věci pohnuly až po šokující nájemné vraždě novináře Jána Kuciaka.

Když tamní vývoj porovnám se situací v Česku, u nás je to bída. Zvolením Andreje Babiše totiž klientelismus a korupční systém v žádném případě nezmizel. Jen se přehodily výhybky a možná už také, obrazně řečeno, po kolejích nejezdí tolik vlaků: Andrej Babiš nepustí do sféry oligarchického klientelismu takový počet lobbistů a kmotrů, kteří mu neslíbili věrnost. Jinak se ovšem nic zásadního nezměnilo, o čemž ještě bude řeč.

 

Operace Boží mlýny

Co se naopak stalo v poslední době na Slovensku?

Policii se podařilo rozkrýt a pozatýkat vrahy novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně. Soud sice osvobodil Mariana Kočnera obžalovaného z objednání vraždy, avšak tento „krstný otec“, jenž snese srovnání s působením a vlivem českého kmotra Františka Mrázka, má potíží hodně. A nejde jen o to, že se prokurátor v případu Jána Kuciaka odvolal. V jiném procesu v únoru například odsoudili Kočnera na 19 let vězení za padělání směnek.

Navíc se na Slovensku již dříve podařilo objasnit desítky vražd: stalo se tak poté, co vládce podsvětí Mikuláš Černák dostal doživotí a rozpovídal se natolik, že se podařilo vykopat mrtvoly pohřešovaných lidí. Díky čemuž šla do vězení další plejáda gangsterů.

A nyní – když volby umožnily na Slovensku ráznou politickou změnu – jdou speciální týmy policie po velkých rybách zkorumpovaného systému, který sloužil vládě Roberta Fica. Akce má oficiální název „Očistec“, jinou dílčí operaci pojmenovali „Boží mlýny“.

Ve vazbě se ocitl šéf speciální prokuratury Dušan Kováčik. Začátkem listopadu 2020 zadrželi kriminalisté bývalého policejního prezidenta Tibora Gašpara a tři exředitele elitních policejních složek: bývalého šéfa Národní kriminální agentury (NAKA) Petera Hraška, exšéfa protikorupční jednotky Róberta Krajmera a také někdejšího ředitele finanční policie Bernarda Slobodníka. Jejich obvinění jsou vážná – trestné činy korupce, zneužití pravomocí či založení a podporování zločinecké skupiny. Pro politické špičky ji měl zastřešovat vlivný nitranský oligarcha Norbert Bödör, jehož otec vlastní všemocnou bezpečnostní agenturu Bonul.

Nejnověji zadržela policie spolumajitele Penty Jaroslava Haščáka. Obvinila ho z korupce a praní špinavých peněz. Krátce předtím zadržela exředitele kontrarozvědky Ľubomíra Arpáše. Další bývalý slovenský policejní prezident Milan Lučanský skončil v cele ve čtvrtek 3. prosince.

 

Brouci a Šlachta

Něco takového v Česku nevidíme, a ani vidět nemůžeme: nic podobného se tu totiž nestalo. Marketingová mašinerie Andreje Babiše si v zásadě pouze hrála a hraje s lidmi. Typické jsou fotky, jak vláda chodí po lesích a hledá kůrovcové brouky. Nebo videa, jak nasazují do řek raky, případně záběry šťastných a smějících se lidí, kteří naslouchají velkolepým Babišovým plánům na miliardové investice, z nichž nakonec nic nezbude. (Nyní ovšem pandemie koronaviru ukázala, jak je Babišova vláda neschopná, plná nemehel a tragikomických postav – včetně premiéra.)

Nelze se divit, že když řeku Bečvu „někdo neznámý“ otrávil kyanidem, viníka této obrovské ekologické katastrofy se jaksi nedaří najít. ANO také nepožaduje po Jaroslavu Faltýnkovi, u něhož se sbíhají nitky brněnského kmotrovského systému, plné převzetí politické odpovědnosti: vždyť je přece Babišovou pravou rukou ve sněmovně.

Vstup Andreje Babiše do vlády, a zejména do premiérské pozice fakticky zakonzervoval skutečné snahy o očistu. A to očistu od minulé klientelistické sítě i od té současné, která bude mít nepochybně za pár let chapadla tak dlouhá, že půjdou jen těžko useknout. Pokud by snad chtěl někdo argumentovat „úspěchy“, jako bylo stíhání šéfky sekretariátu Jany Nagyové-
-Nečasové či několikanásobné vyšetřování kmotra někdejší vládní éry ODS Ivo Rittiga, je na omylu. Právě za vlády Andreje Babiše soudy většinu těchto kauz shodily. Buď vše stálo od samého začátku na vratkých nohách, nebo nebyla vůle dotáhnout věci do konce.

Na tomto místě si zaslouží zmínku i bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta. Zatímco na Slovensku jdou tvrdě po skutečných mafiánech a zločincích, v Česku se šlo dlouhou dobu jen po těch, kteří nejvíc vadili Andreji Babišovi, nebo po těch, na nichž se dala vyrobit marketingová kampaň o domnělé změně vyvolané příchodem Babišovy strany ANO 2011.

Sláva „Babišova policajta“ Šlachty – tohoto neúspěšného policejního manažera, jehož vynesla do výšin pověst všehobijce – se rozplynula v momentě, když se domnělý boj proti bývalým kmotrům přestal Andreji Babišovi hodit. Šlachta jednoduše nebyl potřeba; byl totiž jen loutkou v rukou těch, kteří věděli, co potřebují. Možná si to zpočátku ani neuvědomoval, což ho však vůbec neospravedlňuje.

 

Inspekce vás vidí

Kde jsou další výsledky údajného českého tažení proti korupci a kmotrům? Místní tým Tempus, který měl kdysi ambice vyšetřit neobjasněné vraždy staré i dvacet let, skomírá. Když na něčem pracuje, jde jen o „neškodné případy“. Kauzy, které míří do výšin organizovaného zločinu, jsou na dně přehrad, nebo hluboko pod zemí.

Za Babišovy éry dělá policie až na výjimky jen to, co jí je dovoleno dělat. A když by se náhodou nějaký policista utrhl ze řetězu a měl snahu udělat něco zásadního, děsí ho hrozba – nikterak nereálná – že mu na dveře zabouchá inspekce GIBS, jehož ředitele instaloval do funkce premiér. Soustava státního zastupitelství je ochromená obrovským střetem zájmů trestně stíhaného premiéra a také selekcí toho, co je považováno za závažné a co ne. Do soudních síní se pak často dostávají jen některé zločiny či nedodělky, které končí zproštěním.

Tajné služby jsou v tomto kontextu nepoužitelné. Respektive jsou použitelné jen pro ochranu premiéra Andreje Babiše. Civilní rozvědka ÚZSI je v rozkladu poté, co Babiš nařídil vyšetřit, zda tam proti němu bývalé vedení nekulo pikle. Kontrarozvědka BIS je ráda, že stíhá bojovat proti terorismu a extremismu, ale další ambice nemá, neboť je terčem nenávisti prezidenta Miloše Zemana. Zčásti funguje vojenské zpravodajství, ale zásadní roli v boji proti korupci nečekejme. Platí, že tyto služby budou vždy spíše servisními organizacemi vlády.

 

Asi to potřebujeme

Jsem si vědom toho, že každé srovnání kulhá. Rozhodně nelze obecně říct, že Slovensko je lepší. Zatímco u nás kdysi stříleli ruští mafiáni protitankovými střelami na bosse podsvětí Antonína Bělu, v Dunajské Stredě to před lety vypadalo jako na Divokém západě. V roce 1999 vnikli do baru Fontána tři nájemní vrazi a vystříleli lokál plný konkurenčních gangsterů. Padlo 113 střel, na místě bylo devět mrtvých a desátý muž zemřel po převozu do nemocnice.

Za vlády Vladimíra Mečiara v devadesátých letech se navíc zvrhla tajná služba SIS: často spolupracovala s podsvětím – třeba i na vraždách. V Mečiarově době se zrodili oligarchové, kteří přišli k velkému majetku a počkali si na novou příležitost. Ta přišla s Robertem Ficem – a jejím vyvrcholením v tomto směru byla ona vražda novináře Jána Kuciaka.

Naši sousedé si zkrátka prošli mnohem extrémnějšími dramaty. Možná právě proto však nyní mají nakročeno k razantní změně. Na Slovensku teď melou – alespoň ty policejní – „Boží mlýny“. U nás zatím „mele“ jen Babiš v Čau lidi.

Co se v Česku musí stát, aby se už lidé nenechali oklamat oligarchy?

Možná prostě potřebujeme zkušenost, jíž jsme prošli a procházíme. Možná byla éra kmotrů ODS a ČSSD nutnou epizodou, která vystřelila do sedla ještě většího kmotra Andreje Babiše. Možná právě jeho éra je to, co se mělo stát, aby lidé pochopili, že návrat k obyčejné demokracii s tisíci problémy je pořád to nejlepší, co nás může potkat. A že nemá smysl věřit arogantnímu miliardáři, který ve skutečnosti neumí vládnout, ale jen rozdávat (svým voličům) a brát (peníze z dotací). A možná nás po tom všem čeká pozvolný návrat k přece jen normálnějším a schopnějším premiérům a vládám, kterým nejde jenom o marketing a udržení se u moci, ale také o to, co se s touto zemí stane.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama