Kurt Gebauer: Lidi dnes mají nemocné mozky

Zahrada v Dělostřelecké je plná soch, ale taky křovisek – no a ten Myslitel, který obsadil hranici mezi rodinou Gebauerových a Havlovic, je zapadaný loňským listím a suchými větvemi, vlastně k nepoznání; všimne si ho málokterý návštěvník. „No jo,“ přikývne Kurt, „měl bych z něj větve sundat, říkám si to půl roku. Ale jinak to tady je prima, ne?“

Moc.

„Člověk zapomene, že jsme v centru Prahy!“

Kurt má z mé odpovědi radost a hned vypustí důležitou úvahu: „Přesně tak, je tu krásně. Vždycky si říkám – proč bych někam jezdil? Ostatně myslím, že dnešní cestování sem a tam je choroba. Podívejte se, kolik aut je na silnici; všichni odněkud někam jedou, je to novodobé otrokářství. Lidi už nedělají doma řemeslo, nepečují o zemědělství, ale jedou autem do kanceláří, kde často jen předstírají práci, zapíšou si docházku a zase jedou zpátky, což je trošku šílený.“

Úplným radikálem není. Chápavě mluví třeba o poutích Karla Hynka Máchy, o cestách šlechticů z jeho rodného Hradce nad Moravicí do Vídně nebo o tovaryších, kteří se šli do světa naučit řemeslu, to jo. „Ale dnes lidi jezdí nenasytně a na otočku očumovat vzdálená místa, kde to ještě nějak vypadá, a podílejí se na megaturismu, který ta místa zmrví. Proč se raději mnohem víc nestarají o okolí vlastních domů?“