V ulicích Londýna slavila vítězství. Válečná veteránka Alžběta II.

Je 8. května 1945 a lidé v Londýně, hlavním městě Velké Británie, slaví vítězství nad nacistickým Německem: ozbrojené síly Třetí říše kapitulují. Ven se vydává inkognito i devatenáctiletá princezna Alžběta, následnice britského trůnu. V ulicích se ocitne večer poté, co odpoledne spolu se svým otcem, králem Jiří VI., královnou, britským premiérem Winstonem Churchillem a sestrou Margaret zdravila z balkonu Buckinghamského paláce jásající zástupy.

V poválečném rozhovoru bude Alžběta vzpomínat, že se v davu bála, že ji ostatní poznají. Obličej si proto částečně zakryla brigadýrkou uniformy, kterou získala rok před tím, když vstoupila do ženských pomocných sborů britské armády, Auxiliary Territorial Service, neboli ATS. Prozrazena však nebyla a oslavy konce války v Evropě si užila po boku neznámých lidí, kteří neměli tušení, v jaké společnosti se nacházejí.

Na motivy této princezniny vycházky vznikne později film Královská noc, v originálním názvu A Royal Night Out. Ve snímku z roku 2015 se tehdejší korunní princezna seznámí s řadovým vojákem a obě princezny se domů vrátí až ráno. Jde ovšem o fikci, ve skutečnosti šly Alžběta a Margaret ven v doprovodu, vyrazily v deset večer a do paláce se vrátily v jednu hodinu po půlnoci.

I tak ale Alžběta, která strávila svůj život pod ochranou a s omezeným kontaktem s řadovými Brity, na svůj výlet 8. května nezapomněla. „Myslím, že to byla jedna z nejpamátnějších nocí mého života,“ svěřila se v roce 1985 v rozhovoru pro BBC.

Příběh ovšem dokumentuje i další výrazný aspekt života Alžběty. Druhá světová válka ji hluboce ovlivnila. A navzdory svému mládí se zúčastnila tehdejšího válečného úsilí.

 

První projev za války

Vojenská služba má v britské královské rodině dlouhou tradici. V armádě sloužili královnini předci po staletí, válečným veteránem byl i její manžel Philip, který sloužil za druhé světové války u Královského námořnictva ve Středozemním moři i v Pacifiku.

Když Británie vstoupila začátkem září 1939 do válečného konfliktu s Německem, bylo princezně Alžbětě třináct let. Bombardování britských měst nacistickou luftwaffe, které začalo v létě 1940, se osobně dotklo nejen obyčejných obyvatel, ale také královské rodiny. V první polovině září dopadlo na Buckinghamský palác pět vysoce výbušných bomb. Poškozena byla královská kaple i některé další objekty. Jedna z leteckých pum skončila přímo na čtvercové vnitřní náměstí paláce.

Královská rodina, král Jiří VI. s manželkou, nicméně tehdy brány Buckinghamského paláce neopustili. Zůstali v Londýně na znamení solidarity s těmi, kteří trpěli následky „Blitzu“ – jak se v Británii označují letecké útoky na tamní města za druhé světové války. Královský pár také navštěvoval oblasti města zasažené nálety, hovořil s civilisty i příslušníky armády či složek záchranného systému.

Mladá princezna Alžběta spolu se sestrou princeznou Margaret byla nejprve jako mnoho dalších dětí žijících v Londýně evakuovány. Poslali je na královský hrad Windsor západně od hlavního města. Princezny tak patřily mezi tři miliony Britů, hlavně dětí, kteří během války opustily své domovy a usadily se na venkově či v menších městech, kde jim nehrozilo nebezpečí náletů.

V reakci na tyto události pronesla 13. října 1940 mladičká Alžběta svůj první rozhlasový projev. „Tisíce z vás v této zemi musely opustit své domovy a odloučit se od svých otců a matek. Moje sestra Margaret Rose a já s vámi velmi soucítíme, protože jsme z vlastní zkušenosti zažily, co to znamená být daleko od těch, které ze všeho nejvíc miluješ,“ pronesla tehdy na stanici BBC.

 

Princezna automechanik

S postupujícími lety války princezna Alžběta dospívala a čím dál více se zapojovala do veřejného života. Roku 1943 ji vyfotografovali, jak pečuje o zahrady na hradě Windsor v rámci propagandistické kampaně Dig for Victory – Kopej za vítězství. Kampaň měla povzbudit civilisty, aby na svých zahradách a na každém volném kousku půdy pěstovaly vlastní potraviny: měla se tak snížit závislost Velké Británie na dovozu za situace, kdy na britské námořní trasy útočily německé ponorky.

V den svých šestnáctých narozenin pak Alžběta provedla vůbec první inspekci vojenské jednotky – granátnické gardy na hradu Windsor. Po slavnostní přehlídce ji tehdy král jmenoval čestnou plukovnicí.

To nejdůležitější ve válečné anabázi princezny Alžběty ovšem přišlo roku 1944, když dosáhla plnoletosti. Ve svých osmnácti letech trvala na vstupu do armády, konkrétně do již zmíněných jednotek ženských pomocných sborů britské armády, tedy ATS. V těchto sborech zastávaly ženy nebojové pozice, od práce v administrativě až po úzce odborně zaměřená vojenská zaměstnání. Zásadním důvodem existence těchto sborů bylo mít k dispozici co nejvíce mužů pro bojové pozice.

Členky vojenských pomocných sborů obdržely oficinální status vojáků britské armády se stejnými právy a povinnostmi jako muži. Za války jich jen u ATS sloužilo na dvě stě tisíc, mimochodem mnoho z nich bylo i původem z Československa.

V rámci vojenských pomocných sborů začala princezna Alžběta v březnu 1945 výcvik na mechanika. Otec a král pro ni zajistil speciální hodnost „Junior Commander“, tedy ekvivalent kapitána. V Aldershotu pár desítek kilometrů jihozápadně od Londýna prošla kurzem řízení a údržby motorových vozidel. Po získání závěrečné klasifikace ji média nazvala „princeznou automechanikem“. Z vojenského hlediska byla role Alžběty symbolická, bezpochyby však povzbuzovala v době války britskou morálku.

 

Symbol válečný i poválečný

Do své smrti byla královna Alžběta II. vrchní plukovnicí šestnácti britských armádních pluků, zastávala i řadu dalších titulů a hodností vojenských útvarů zemí Commonwealthu. Do své smrti 8. září 2022 byla také poslední žijící hlavou státu, která sloužila během druhé světové války. A stala se symbolem válečných veteránů. Až do minulého roku se pravidelně účastnila oslav u příležitosti dne veteránů 11. listopadu.

Alžběta II. si také velice vážila účasti československých vojáků v bojích druhé světové války. Když v roce 1996 navštívila s manželem princem Philipem Českou republiku, bylo jedním z jejích přání osobně se poklonit československým hrdinům druhé světové války. V první den návštěvy se královský pár účastnil večeře na Pražském hradě s hrdiny protinacistického odboje působící za války ve Velké Británii, druhý den se královna v Brně setkala na tamní radnici s žijícími příslušníky britského královského letectva RAF a její manžel se ve účastnil pietního aktu u pomníku padlých československých letců.

Před setkáním královny s příbuznými pilotů létajících za druhé světové války otiskl deník Svobodné slovo rozhovor s důstojnicí čs. letectva Joy Turner-Kadečkovou – původem Britkou, která si vzala jednoho z českých letců. „Když budu stát před královnou, uvidím v ní symbol své rodné země. Ten symbol byl, je a bude!“ řekla tehdy v březnu 1996 Joy Turner-Kadečková.

 

Autor se zabývá historií, napsal několik knih, nyní zkoumá příběhy žen bojujících v československé armádě na východní frontě.