Velká punková rodina se světovým dosahem

Byznys

Před téměř třiatřiceti lety vymysleli dva mladí inženýři antivirový program, který distribuovali na disketách. Tím položili zárodek ke vzniku celosvětové firmy Eset, která má více než 110 milionů platících zákazníků. Stále je však v rukou soukromých vlastníků a má prvky rodinného podniku.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Není to klasická rodinná firma v pravém slova smyslu, tedy že by jejími zakladateli a vlastníky byli členové jednoho rodu. Má však řadu atributů, kterými se od klasických rodinných podniků neliší, tedy až na velikost.

„V Esetu je velice specifická, rodinná atmosféra,“ říká o jedné z největších antivirových firem světa Jaroslav Fabián, muž, který v její české části pracuje už od roku 2005. „Když jsem nastupoval, sídlila česká pobočka v třípokojovém bytě na Letné. Pokud měl někdo v kanceláři důležitou schůzku, u které neměl být rušen, vzali jsme my ostatní notebook a šli pracovat do kavárny nebo hospody,“ popisuje Fabián časy před patnácti lety. „Z původního punkového období se to samozřejmě mezitím dostalo do mnohem strukturovanějšího podniku. Dodnes však platí, že se tu lidé mohou velmi snadno dostat k nejvyšším šéfům i spolumajitelům,“ říká Jaroslav Fabián, který dnes působí jako marketingový ředitel v české pobočce firmy.

 

Na okraji disku

O punkovém období se v případě Esetu nemluví jen obrazně. Jeden ze zakladatelů firmy, Miroslav Trnka, je totiž vášnivý muzikant – a právě punk jeho kapela Lost Clusters hrála a občas stále hraje. „Když celé dny koukáte do počítačů, ztrácíte trochu ponětí o reálném světě. Tak jsme začali hrát punk. Vyskáčete se, vykřičíte, domů sice jdete napůl ohluchlý, ale už zase s pocity skutečného světa,“ popisoval Miroslav Trnka ve filmovém dokumentu, který vznikl ke třiceti letům od vzniku prvního antivirového programu NOD, který dali dohromady s kolegou Peterem Paškem.

V roce 1987 se oba mladí programátoři, kteří se seznámili v jednom z bratislavských počítačových klubů té doby, nejprve potkali s počítačovým virem Vienna. Později narazili i na složitější vir Cascade. Přitom je napadlo, že by se mohli pokusit nalézt řešení, které by zachytávalo i další viry. Program, kterému dali podle populárního televizního seriálu jméno Nemocnice na okraji disku (NOD), vznikl před vánočními svátky v roce 1987. „Chtěli jsme udělat program, jenž bude univerzální a který půjde dále rozvíjet,“ vzpomínal po třiceti letech Peter Paško. „Peter jako šachista a lepší logik dělal to jádro programu, já jsem se věnoval tomu, aby to bylo uživatelsky příjemné a snadno ovladatelné,“ doplňoval Miroslav Trnka.

Po pádu socialismu se mohl jejich koníček stát zaměstnáním. Jezdili si do Rakouska pro diskety a na nich pak kaž-dého půl roku posílali aktualizovanou verzi svého programu zákazníkům, dnes je přitom standardem aktualizace několikrát za den. Časem si jako poznávací znamení zvolili bílé diskety, aby byli rozeznatelní od konkurence. 

 

Zrodila se bohyně

V roce 1992 oba podle filmových vzpomínek díky antivirovému programu vydělali první milion korun a peníze použili na založení firmy. Tak vznikla na Slovensku společnost Eset, kde byl kromě Miroslava Trnky a Petera Paška třetím spoluzakladatelem ještě Rudolf Hrubý, Paškův kolega z výpočetního střediska. Firma dostala jméno po staroegyptské bohyni a zázračné léčitelce. „Zapadala do našeho konceptu, protože když její bratr Seth zabil jejího muže a jejich společného bratra Usira a rozsekal ho na kousky, tak ona ho dokázala dát dohromady a oživit. To jsme v určitém smyslu dělali i my, když jsme zachraňovali data z disků,“ citoval před třemi roky Miroslava Trnku týdeník Euro.

Později mezi podílníky Esetu přibyli v roce 2005 dva muži, kteří se zásadním způsobem podíleli na technickém vylepšení programu, Maroš Grund a Richard Marko, autor heuristické analýzy, která dokázala už v polovině devadesátých let detekovat potenciální viry a díky níž byl Eset technologickým průkopníkem. Z hlediska časové posloupnosti se posledním společníkem stal v roce 2008 Anton Zajac, původní profesí kvantový fyzik, který byl distributorem Esetu na klíčovém trhu ve Spojených státech. Od té doby má Eset stále stejných šest spoluvlastníků. A přestože se všichni společníci s výjimkou Richarda Marka v roce 2010 stáhli z vedení firmy, o prodeji podílu nikdo z nich neuvažuje. Podle veškerých dostupných vyjádření nepočítají majitelé firmy ani se vstupem na burzu či přibráním nějakého strategického investora. Richard Marko je v čele firmy stále a loni jej už potřetí šéfové velkých slovenských firem zvolili za nejrespektovanějšího CEO roku.

 

Do Ameriky a ještě dál

Jedním ze zlomových momentů v historii firmy byl rok 1998, kdy Eset přišel s prvním antivirovým programem NOD32 pro Windows. V renomovaném odborném časopisu Virus Bulletin získal skvělou recenzi a o program se tak začali zajímat lidé z celého světa. Firma pak v roce 1999 vyrazila na americký trh, který je pro veškerý software, antivirové programy nevyjímaje, klíčový. „Věděli jsme, že když uspějeme ve Spojených státech, půjde to už pak po celém světě,“ říkal Peter Paško.

Dalším důležitým krokem na cestě vzhůru pak bylo uzavření spolupráce s globálním gigantem Canon, který na Eset narazil na jednom z technologických veletrhů. „Japonský trh je extrémně náročný a ve chvíli, kdy se stal Canon distributorem našeho antiviru, bylo to pomyslné razítko kvality pro Japonsko a asijské trhy vůbec,“ říká Jaroslav Fabián. Dalším důležitým prvkem podle něj bylo i to, že firma jako jedna z prvních distribuovala své ochranné programy přímo přes internet, a to v době, kdy řada konkurentů ještě posílala své programy na CD v krabicích.

Eset má poněkud odlišnou obchodní strategii než část konkurentů, kteří sázejí především na individuální uživatele a takzvaný model „freemium“, kde uživatelé dostávají základní verzi programu zdarma a následně si připlácejí za prémiové verze a další služby. Eset se orientuje primárně na platící zákazníky. Podle Trnky je cílem mít rovný vztah se zákazníky ve smyslu „my jim zabezpečíme zařízení, oni nám za to zaplatí“.

„Programy Esetu v současné době používá zhruba sto deset milionů platících zákazníků,“ říká Ondřej Šafář, šéf komunikace české části firmy. „Naše technologie ovšem chrání sedm set milionů uživatelů. V posledních letech navazujeme stále užší spolupráci s firmou Google, podíleli jsme se na bezpečnostních prvcích prohlížeče Chrome a od loňského roku jsme i jedním ze zakládajících členů asociace, která se zabývá ochranou v prostředí mobilního operačního systému Android,“ doplňuje.

Na českém trhu je nyní Eset číslem jedna u platících zákazníků, v loňském roce v tržbách přesáhl hranici čtyř set milionů korun. Firma má v Česku obchodní zastoupení a také čtyři vývojová a servisní centra, dvě v Praze a po jednom v Brně a Jablonci nad Nisou. Dohromady v České republice pracuje pro původem slovenskou antivirovou firmu kolem dvou stovek lidí. 

V celosvětovém měřítku má společnost více než tisíc sedm set zaměstnanců. Poslední auditované výsledky za rok 2018 ukazovaly světové tržby na úrovni 485 milionů eur (podle tehdejšího kurzu přibližně 12,5 miliardy korun) a zisk 68 milionů eur (zhruba 1,7 miliardy). Od původní distribuce programu na disketách je to dost velký skok.

 

Nirvana a prezidentka

Zakladatelé a akcionáři firmy se začali věnovat také řadě soukromých aktivit. Peter Paško vybudoval v centru Bratislavy Galerii Nedbalka, kde shromáždil uznávanou sbírku slovenského a československého umění 20. století. Miroslav Trnka investuje do startupových firem a dlouhodobě rozšiřuje svou sbírku kytar a kytarových zesilovačů, má například kytaru, s níž frontman kapely Nirvana Kurt Cobain objížděl své poslední evropské turné, než si vzal život. V Trnkově sbírce jsou i zesilovače, s nimiž hráli Beatles, Pink Floyd, Jimi Hendrix nebo Rolling Stones. Pankáčského ducha ani na prahu šedesátky neztratil. „Před časem byl u nás ve firmě a trval na tom, že si půjde sednout na zákaznickou linku a bude vyřizovat hovory klientů,“ popisuje Jaroslav Fabián. 

Společníci firmy Eset se také zajímají o společenské a politické dění na rodném Slovensku. Když na podzim roku 2014 opustila podstatná část redakce deník Sme jako protest proti majetkovému vstupu skupiny Penta do vydavatelství Petit Press, byli to právě „eseťáci“, kdo novinářům pomohl založit nové médium. Šestice spolumajitelů vložila do projektu 1,2 milionu eur a dohromady vlastní 51 procent ve společnosti, která slovenské „enko“ provozuje, zbylých 49 procent mají členové redakce. Do chodu redakce však většinoví vlastníci nijak nezasahují. Přes slovenský Denník N mají zprostředkovaně podíl i v jeho českém jmenovci, kde slovenské vydavatelství vlastní 25 procent.

Vzájemné sympatie vládly i mezi podílníky Esetu a hnutím kolem architekta Matúše Valla, který v roce 2018 se svou kandidátkou a programem Plán Bratislava vyhrál komunální volby a stal se primátorem slovenské metropole.

Anton Zajac pak byl jedním z prvních veřejně známých podporovatelů hnutí Progresívne Slovensko (PS), za které kandidovala na prezidentku Zuzana Čaputová. V letošních parlamentních volbách však PS v koalici se stranou Spolu těsně nedosáhlo potřebné sedmiprocentní voličské podpory, skončilo mimo parlament a stalo se největším „minusovým překvapením“ voleb.

 

Počítačové viry nezmizí

Eset i další antivirové společnosti se pohybují na dlouhodobě perspektivním trhu. Kybernetická bezpečnost bude nepochybně i po odeznění současné koronavirové a následné ekonomické krize velkým tématem. Vlastnictví v rukou soukromých osob se přitom může v době rozkolísaných burzovních trhů ukázat jako poměrně výhodné.

 

Další články ze speciálu o rodinném podnikání:

Náš mladej na to není.
První generace polistopadových podnikatelů přemýšlí, co dál s firmami.

 

Vsadili na uniformy, ještě než to bylo cool.
Pětadvacet let prostějovské oděvní firmy Koutný.

 

Když k tomu máte vztah, není co řešit.
O rodinné Farmě roku v jihočeských Křenovicích.

 

Přece nemůžu zklamat svou úžasnou ženu.
Libor Musil a jeho firma Liko-S ze Slavkova u Brna.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama