Mafián Mogilevič: Hej, Češi, nabízím příměří

Report

Americká společnost Netflix natáčela v Praze dokument o bossovi ruské mafie Semjonu Mogilevičovi; premiéru měl začátkem srpna. Ve spolupráci s Reportérem se podařilo zjistit, jakou dohru měl pověstný policejní zásah proti ruské mafii v restauraci U Holubů v roce 1995. Mogilevič krátce po razii tajně jednal s českými detektivy v Rakousku. Ti na nabízený smír nepřistoupili – a měli těžký osud. Mogilevič si naopak v Rusku užíval bohatství.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Bylo to opravdu ojedinělé setkání. V červnu 1995 se v rakouském městečku Poysdorf sešel nechvalně známý boss ruské mafie a dva čeští policisté.

Na konci předchozího měsíce vtrhla policie na sraz ruské mafie v pražské restauraci U Holubů; zátah se tehdy stal jedním z horkých témat české politiky i médií. A právě onoho ruského mafiána Semjona Mogileviče se zásah dotknul – proto chtěl s policisty jednat.

Do Poysdorfu je to z Mikulova asi sedmnáct kilometrů a ruský boss se měl dostavit do tamní restaurace, aby se setkal s českými policisty. Jejich nadřízený, tehdy ani ne třicetiletý Zdeněk Macháček, šéf jednoho z odborů Útvaru boje proti organizovanému zločinu, jistil své muže spolu s rakouskými policisty v autě pár metrů od restaurace. Zatknout Mogileviče tehdy nešlo, ještě na něj nebyl vydán zatykač.

Muž, který jednání s Mogilevičem vedl, se jmenoval Milan Mikeš. Byl mladší než Macháček. Detektiv Mikeš přijel se svým kolegou do restaurace v Poysdorfu o pár minut dříve. V téměř prázdné místnosti si sedli ke stolu a čekali. Mafián Mogilevič měl zpoždění. 

Po nějaké chvilce se otevřely dveře a do nich vstoupil obrovský muž, rozhlédl se po restauraci a opět odešel. Až teprve pak se před podnik přiřítil velký vůz značky Buick. Z něho vystoupil Mogilevič a vešel do restaurace spolu se svými bodyguardy. Přišel ke stolu, podal policistům ruku a první, co řekl, bylo: „Dobrý den, pane Mikeši.“

Mogilevič znal skutečné jméno policisty Mikeše. Což bylo zvláštní, protože v prostředí, kde se Mikeš pohyboval a měl své agenty, ho všichni znali pod druhým krycím jménem Řehák.

„Bylo jasné, že Mogilevič má naprosto dokonalé informace z policie. Měl své lidi uvnitř českých policejních složek,“ řekl mi v roce 2019 Mikeš. 

A vzpomínal, co mu tehdy Mogilevič vykládal. Nebo spíše vyhrožoval. „Vy si myslíte, že mě můžete porazit? To jste na velkém omylu,“ řekl mu ruský mafián. 

Po krátké debatě o obyčejných věcech se Mogilevič zeptal českého policisty, jestli má děti. Mikeš odpověděl, že ano. „No vidíte, já mám taky dceru. Žije v USA… Jezdím tam často. Nejsem žádný zločinec. Jsem normální podnikatel. Přijeďte do USA, já vás tam provedu jako mého hosta. Ukážu vám, že nejsme mafie,“ říkal v Poysdorfu Mogilevič.

Mikeš na to reagoval: „Jo, já tam přijedu, a vy mě hned na letišti odvezete a pak odkrouhnete.“

Mogilevič to odmítl. „Ne, v žádném případě. Tyhle věci už nedělám. To je dávná historie. Před dvaceti lety v Rusku možná ano… Ale teď už nic. Ale o tom se bavit nebudeme,“ řekl Mogilevič. Podle Mikeše se u toho smál.

 

 

•••

Zmíněná akce v restauraci U Holubů na pražském Smíchově, jež předcházela schůzce mafiána Mogileviče s českými policisty, byla největším zátahem na ruskojazyčnou mafii, která se v té době v zemi zabydlovala. 

Tehdejší boj české policejní jednotky proti ruské mafii osobně považuji za jeden z nejzáslužnějších činů policie v novodobé historii. Jestli lze na práci dnes již neexistujícího útvaru ÚOOZ za dobu jeho existence něco ocenit, nejsou to velkolepá zatýkání a problematické polopolitické kauzy Roberta Šlachty, ale právě práce detektivů tohoto útvaru v devadesátých letech pod vedením Jana Kubiceho.

Podnik U Holubů, který sloužil také jako noční klub, byl tehdy tajným místem pro schůzky ruských mafiánů. Díky zatčení dvou stovek hostů na mafiánské oslavě, která se v něm konala 31. května 1995, zjistili policisté pravou identitu celé řady gangsterů, po nichž šly americké či britské tajné služby. Po zásahu českých detektivů U Holubů spustila americká FBI celosvětové operace, při nichž postupně likvidovala chapadla této globalizované zločinecké chobotnice.

Českou stopu v případu připomíná čerstvý dokument americké televizní společnosti Netflix. Jeden z dílů série o světových zločincích, jenž měl premiéru 5. srpna letošního roku, popisuje právě vzestup a život mocného rusko-ukrajinského bosse Semjona Mogileviče. 

 

•••

Díl Netflixu o Mogilevičovi natáčel francouzský investigativní novinář a dokumentarista Martin Boudot. Loni na jaře se mi ozval a nabídl mi spolupráci. Chtěl, abych mu připravil o kauze U Holubů detailní informace, vyzpovídal tehdejší aktéry, zajistil rozhovory a případné natáčení. 

Myslel jsem, že to bude jen chvilková práce, při níž dám dohromady známé informace. Ale nakonec z toho byla práce téměř na měsíc. A jak jsem se do tématu ponořil, našel jsem na této kauze i po čtvrt století něco, co dosud nebylo známo. Totiž právě to, že Semjon Mogilevič po zásahu v restauraci U Holubů navrhl české policii tajné jednání na neutrálním území v Rakousku. Aby s ní vyjednal smír. Bylo to něco, co předtím nikdo z policie oficiálně nepřiznal.

Když jsem toto nové zjištění před rokem dokumentaristovi Netflixu Martinu Boudotovi sdělil, řekl: „Vše nachystej, přijdeme do Prahy natáčet.“ Celý rok jsem ale nesměl o nových souvislostech případu mluvit a musel čekat, až bude mít dokument premiéru.

 

•••

Restaurace U Holubů z devadesátých let vypadala jako jeden z mnoha podniků té doby v hlavním městě. Nevynikala oceňovanou gastronomií a interiér nebyl úžasný. Ani její koncept – propojení se striptýzovou show a kasinem – nepředstavoval žádný unikát. Jediné, co tento podnik proslavilo, byli jeho majitelé spojení s ruským organizovaným zločinem.

Dnes již neexistující restauraci U Holubů byste tehdy našli ve Štefánikově ulici číslo 7 nedaleko stanice metra Anděl. V útrobách budovy byly skrytě zakomponovány i salonky pro sexuální služby, neoficiální nevěstinec pro VIP hosty.

 

•••

V poslední květnový den roku 1995 se v restauraci U Holubů chystala slavnostní výzdoba a personál se připravoval na dlouhou směnu. Ten večer očekával podnik uzavřenou společnost s více jak 200 hosty. Byla to slavnostní akce lidí, kteří patřili k blízkým přátelům majitele restaurace. Jídelnímu stolu dominoval velký pečený žralok a desítky dortů vyzdobených sluncem. Až teprve později se personál dozvěděl, proč bylo coby ústřední motiv na dortech zvoleno právě slunce.

Šlo o symbol solncevské mafie. A konkurenční gang solomonské mafie, v jehož režii se slavnostní akce U Holubů 31. května 1995 konala, tak chtěl – údajně – vyjádřit úctu a přátelské úmysly.

Oficiálním bodem programu byla oslava čtyřicátých narozenin Viktora Averina, který patřil k solncevské mafii a byl pobočníkem jejího šéfa. Averin byl vlivný muž považovaný za „dvojku“ v hierarchii jednoho z nejmocnějších ruských gangů. Neoficiálním bodem programu – zato daleko významnějším – byly schůzky a tajné dohody špiček obou znepřátelených mafiánských skupin. Gangy tam měly uzavřít jakýsi smír, vyjasnit si finanční nesrovnalosti a rozdělit si sféru vlivu na českém území i ve střední Evropě.

Místo pro tak delikátní program bylo vybráno skvěle. Restaurace U Holubů patřila dvěma ruským občanům a jedné ruské firmě. Šéfem lokálu byl Anatolij Katrich, který měl v solomonské mafii roli jakéhosi „vedoucího protokolu“ a pro všechny zúčastněné byl zárukou, že složitá jednání proběhnou v klidu.

Aby mohla policie tehdejší zásah provést, musela mít oficiální důvod. Byl prezentován tak, že policie musela v restauraci zasáhnout, protože obdržela anonymní dopis v ruštině. Dopis varoval před vraždou, která se měla 31. května 1995 v restauraci stát.

„Dnes večer bude v restauraci U Holubů okolo 22 hodin zavražděn Seva Mogilevič. Bude to v době, kdy bude jednat s dalšími bandity... Bude zde mnoho zbraní,“ stálo v dopise.

Policie pak dopis označila razítkem „Přísně tajné“ a uložila do spisu „Arigon“.

 

•••

Semjon Mogilevič zvaný Seva bydlel v Budapešti a v České republice neměl nikdy trvalý pobyt. Do Prahy však přijížděl několikrát za rok zkontrolovat, jak mu tady šlape byznys: jeho skupina zde především různými způsoby prala špinavé peníze v bankách nebo v kasinech. 

Mogilevič se narodil na Ukrajině. Na univerzitě ve Lvově vystudoval ekonomiku. Ale k majetku se dostal jako vekslák. Koncem osmdesátých let začal podnikat v Moskvě – a to jako správce několika veřejných záchodků. Později si otevřel bufet na moskevské pěší zóně Arbat a na letišti Šeremeťjevo. Pak zbohatl na spolupráci se sovětskými občany židovského původu, kteří narychlo opouštěli SSSR a usazovali se v Izraeli. Mogilevič prodával v zemích Sovětského svazu jejich majetek a peníze jim pak posílal do ciziny. Výtěžek z prodeje majetku židovských emigrantů ale ještě předtím stačil výhodně investovat nebo použít pro svůj nelegální byznys. V devadesátých letech získal i on izraelské občanství a usadil se v Maďarsku.

„O tom, že v České republice působí Mogilevič, jsme věděli. Ale neměli jsme dostatek informací z prostředí,“ řekl mi Zdeněk Macháček, tehdejší šéf odboru ÚOOZ, jenž měl na starost ruskojazyčný zločin a celou operaci U Holubů. „Hodně nám pak pomohlo, že oddělení vražd vyšetřovalo bratry Korolovy, kteří byli na mafiány z restaurace U Holubů napojeni,“ dodal.

Bratry Korolovy vyšetřovali kvůli podílu na brutální vraždě. Muž, kterého policie nalezla v listopadu 1992 v Říčanech u Prahy mrtvého, měl nožem rozpíchaný řitní otvor. Zemřel na vykrvácení. Byla to vražda, která měla demonstrovat sílu ruské mafie. Šlo o praktiku používanou ostrými hochy, kteří prošli sovětskou válkou v Afghánistánu. „Myslím, že policie na ně měla nasazeny i odposlechy. Tak jsme získali na začátku dobrý přehled, s kým se scházejí a co dělají,“ vysvětlil Macháček.

Až mnohem později obvinili Mogileviče v USA z podvodů, vydírání a praní špinavých peněz. Přes své účty v newyorské bance propral podle úřadů asi 10 miliard dolarů. FBI po něm šla i kvůli finančním podvodům vzniklým z prodeje zemního plynu mezi Ruskem a Ukrajinou. Izrael podezříval Mazaného Dona, jak se mu také přezdívalo, z pašování zbraní a drog.

 

•••

Druhá organizace, které šéfoval Mogilevičův konkurent Sergej Michajlov, vznikla už v osmdesátých letech. Spojila desítky malých gangů terorizujících bezútěšné moskevské sídliště Solncevo. Tehdejší mladíci začínali krádežemi a přepadáváním, později přešli i k vraždám na objednávku.

Michajlov zvaný Michas pracoval jako číšník, a byl dokonce několik let šéfem komsomolské organizace v moskevském hotelu Sevastopol. Po sjednocení solncevských gangů dal práci svých lidí novou náplň – začali vydírat začínající moskevské podnikatele.

Mogilevič měl v době zásahu 31. května 1995 štěstí. Zdržel se v Praze v hotelu a k restauraci U Holubů přijížděl se značným zpožděním. Když spatřil houkající auta a zastavenou dopravu ve Štefánikově ulici, jeho řidič otočil limuzínu a zmizel.

„Mogilevič skutečně nebyl v době policejního zásahu v restauraci. Michajlov tam ale byl,“ uvedl Macháček. „Pamatuji si, že Michajlov měl na prstě briliantový prsten, který jsme mu při zatýkání sundali. Ale pak jsme mu ho samozřejmě, když jsme ho propustili, vrátili. On se tehdy hodně divil. Říkal, že v Rusku by ten prsten už zpátky nedostal,“ vybavil si Zdeněk Macháček.

 

•••

Zdeněk Macháček, jemuž bylo letos v únoru 52 let, je prototypem skutečného poldy, který začínal jako obvoďák v pražských Vinohradech. Poté odešel na půlroční stáž k protinarkotickému útvaru pražské policejní správy a v roce 1993 nastoupil coby nadstrážmistr do nově vzniklé protidrogové brigády české policie. Když o rok později vznikal na základě tajného rozkazu ministra vnitra Jana Rumla specializovaný tým proti ruské mafii s názvem Alfa, začal Macháček pracovat právě v něm. Ještě během působení v protidrogové brigádě byl mladý policista Macháček povýšen na podporučíka, a po příchodu do čela týmu Alfa mu dokonce propůjčili hodnost kapitána.

Zásahu U Holubů, který Macháček nařídil, se zúčastnilo na 150 policistů. Zasahoval při něm i vrtulník a jednotka vycvičených specialistů z Útvaru rychlého nasazení. Policie tehdy zadržela na dvě stě lidí. Kromě hostů zatkla a vyslechla i personál, prostitutky či balalajkáře, kteří hráli mafiánům na oslavě.

Po nočních výsleších všechny propustili a valná většina z nich odcestovala okamžitě do zahraničí. Někteří dostali zákaz pobytu v České republice, nikdo však nebyl obviněn a na nikoho ani nebyla uvalena vazba. To byl podle kritiků tehdejšího zásahu hlavní důkaz zbytečnosti celé akce, která se podle nich „vůbec nepovedla“.

Jenže úspěch této operace nespočíval ve výčtu zatčených, uvězněných a případně odsouzených. „Pro nás, pro Čechy, byla priorita, abychom tuhle mafii ze země vyhnali. Proto jsme ten zátah vlastně dělali. Ale druhý vedlejší efekt byl, že jsme dokonale zmapovali jejich organizaci,“ vysvětlil Macháček.

Nejdůležitější totiž bylo, že se při razii zjistila totožnost konkrétních gangsterů a jejich spolupracovníků. „Přiřadili jsme jejich obličeje ke konkrétním jménům a zaznamenali jsme také jejich daktyloskopické otisky. To bylo nesmírně cenné. Mafiáni používali během svých cest po světě různé cestovní doklady a jiná jména. Díky krátkodobému zadržení jsme je tak mohli zcela identifikovat,“ uvedl Macháček.

Tyto informace pak česká policie poskytla svým spojencům do USA, Velké Británie či Izraele. „Byli nadšení. Říkali nám, že jim to pomohlo při rozkrývání celého systému organizovaného zločinu a také při pátrání po pachatelích konkrétních trestných činů,“ dodal Macháček. Asi dvě třetiny z osmdesáti bossů, kteří se večeře U Holubů přímo zúčastnili, nakonec skončily ve věznicích kvůli konkrétním trestným činům, které jim policisté v Evropě či v USA později dokázali.

„No a krátce po zásahu U Holubů nás přes prostředníky kontaktoval Seva Mogilevič. Nabízel nám spolupráci,“ řekl Macháček. „S FBI jsme to tehdy nekonzultovali. Myslím, že se to nakonec od nás ani nedozvěděli. Je to vlastně poprvé, co to někomu říkám,“ řekl mi Macháček v roce 2019.

 

•••

Nestává se často, aby hlavní boss mezinárodního syndikátu mafie nabízel služby české policii. „Nevěděli jsme, co z toho bude. Ale řekli jsme si, že s ním zkusíme kontakt navázat. Souhlasili jsme s jeho návrhem sejít se na neutrální půdě v Rakousku,“ řekl Macháček.

A tak přišlo ono unikátní setkání v rakouskému Poysdorfu, které za českou policii vedl Macháčkův mladší podřízený Milan Mikeš. Na ÚOOZ přešel se svým šéfem Janem Kubicem v lednu 1995 z policejního Úřadu ochrany ústavních činitelů; právě Mikeš vedl zmíněný spis Arigon.

Jak mi loni vyprávěl, Mogilevič působil na schůzce trochu jako buran. Mazaný Don měl neupravené nehty, za nimi měl viditelnou špínu a při jídle mlaskal. Na hlavě nosil bekovku, v níž kdysi chodil komunistický vůdce Vladimir Iljič Lenin.

Mogilevič české policii nabízel, že jim pomůže odhalit nelegální obchody se zbraněmi v Česku. Tvrdil, že jim řekne, kdo a jak vozí přes Českou republiku zbraně a drogy. „Drogy, zbraně, děvky… To všechno ti řeknu, včetně jmen lidí, kteří pro nás dělali. Včetně lidí z tvého útvaru ÚOOZ,“ říkal Mogilevič.

Za to ale požadoval, aby české úřady zrušily zákaz pobytu pro dva jeho spolupracovníky – mezi nimi byl i šéf hospody U Holubů Katrich. Mogilevič stál hodně o to, aby mohl Česko i nadále využívat coby centrum svých obchodních aktivit. 

„Řekl jsem mu, že jsem malý pán na takové velké rozhodnutí. Že se musíme vrátit do Prahy a domluvit s šéfy,“ popsal Mikeš.

Nakonec se šéfové v Praze dohodli, že na spolupráci s Mogilevičem nepřistoupí. „Jen by naším prostřednictvím likvidoval konkurenci a nás by pak držel v šachu. Bylo to nebezpečné,“ řekl Mikeš. „Nešlo by to. Jako agenta bychom ho neuřídili. Dělal by si, co chtěl, a ještě by nás vydíral,“ doplnil Zdeněk Macháček.

Další schůzka s Mogilevičem už tudíž neproběhla. Mogilevič dal českému policistovi Mikešovi své telefonní číslo do Budapešti. „Po pár dnech jsem na to číslo zavolal a mluvil s ním. Řekl jsem mu, že z dohody nic nebude,“ řekl Mikeš. „To je škoda. Budu se muset zařídit jinak,“ odpověděl Mogilevič. A jeho nejbližší spolupracovník později detektivovi sdělil: „Budete toho litovat. Měli jste na tu dohodu s Donem přistoupit.“ 

 

•••

V roce 1999 – poté, co se k moci dostala vláda ČSSD vedená Milošem Zemanem – Macháčka a Mikeše zatkli lidé z inspekce ministra vnitra a obvinili je z vydírání jednoho celníka. 

Oba tehdy strávili tři měsíce ve vazbě, museli odejít od policie a bránit se před soudem jako civilní osoby. Spor nakonec vyhráli. Případ údajného vydírání celníka skončil v prosinci 2001. Plzeňský krajský soud zprostil Macháčka i jeho kolegu Mikeše obžaloby. „Neprokázalo se, že by skutek spáchali tito dva muži,“ řekl předseda senátu Roman Dočkal. Svědectví celníka proti Macháčkovi a Mikešovi bylo smyšlené. Podle soudu musel celníka vydírat někdo jiný. 

Kauza však svůj účel splnila. Macháček s Mikešem od policie odcházeli za ohromně stresujících okolností. Lze se logicky domnívat, že právě to si ruští mafiáni přáli – oba expolicisté jsou si ostatně jisti, že šlo o pomstu za zásah U Holubů.

Mikešovi se poté, co byl v roce 1999 zatčen, stále vybavovala věta, kterou slyšel od Mogileviče na tajné schůzce v Poysdorfu. „Když se spolu nedomluvíme, tak vás jednoduše zničím. Volby u vás zanedlouho vyhraje sociální demokracie. Přijdou změny a vy půjdete od válu.“

 

•••

Semjon Mogilevič má dodnes obrovský majetek. Američané ho dlouhou dobu vedli na seznamech jako jednoho z nejhledanějších zločinců, ale ruské úřady ho nikdy do ciziny nevydaly.

Mogilevič se několikrát přejmenoval. Nyní vystupuje pod jménem Sergej Šnajder. Jen jednou od doby zásahu U Holubů musel do vězení. V lednu 2008 zatkli Mogileviče v Moskvě. Ruská prokuratura ho formálně obvinila z daňových úniků, avšak ve vězení nepobyl dlouho.

Experti říkají, že Mogilevič má solidní vazby na nynější vedení ruského státu, což naznačila aféra se zavražděným ruským agentem Alexandrem Litviněnkem. Tento pracovník ruské tajné služby FSB v roce 2000 emigroval do Velké Británie a začal spolupracovat s britskou špionáží. V listopadu 2006 byl otráven v Londýně radioaktivním poloniem. Britský prokurátor, jenž měl případ na starosti, posléze prohlásil, že šlo o „státem nařízenou popravu“, jejíž stopy vedou do Ruska. 

V roce 2015 vyšlo najevo, že Litviněnko namluvil asi rok před smrtí nahrávku, v níž kromě jiného uvedl, že Semjon Mogilevič pracoval pro ruský stát, a měl vazby dokonce na prezidenta Vladimira Putina. Litviněnko, který v ruské FSB bojoval proti organizovanému zločinu, tvrdil, že Mogilevič s ochrannou rukou ruského státu dodával zbraně teroristům z al-Káidy. 

•••

Dokument americké televize Netflix nepopisuje osud českých policistů. Pojednává o širších souvislostech a událostech kolem bosse Mogileviče.

Zdeněk Macháček se později odrazil ode dna a našel si nové zaměstnání. Stal se bezpečnostním ředitelem České spořitelny. V oboru patří mezi nejlepší v zemi – nyní má stejnou práci ve skupině Pojišťovny Kooperativa.

Milan Mikeš měl složitější osud. Nejdříve se živil jako řidič autobusu. Kvůli zatčení měl potíže s dluhy, nemohl splácet úvěry a dostal se do exekucí. Před třemi lety mu zemřela manželka – ve svých 45 letech. Mikeš dává částečně vinu za zhoršení jejího zdravotního stavu i zmíněné vymyšlené kauze. Nyní se živí jako hlídač a ochránce na fotbalových stadionech či v hotelech.

„Začátkem devadesátých let byla divoká doba. Lidem se tu otevřel svobodný trh. Vznikla česká mafie, která navázala vztahy s ruskou mafií. Bylo tu hodně občanů bývalého Sovětského svazu, i bývalí vojáci, kteří zde postupně potlačili vliv italské mafie,“ řekl na kameru dokumentaristům Netflixu bývalý detektiv ÚOOZ Milan Mikeš. 

A na otázku, kdo to byl Mogilevič, odpověděl bez zaváhání: „Mogilevič byl jeden z nejobávanějších zločinců na světě.“

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama