Moderní elektrokola jsou jinde, počítejte s propojením na net

Letos vám bylo pětačtyřicet. Dá se dělat profesionální cyklistika i v tomto věku?

Profesionální cyklistika má mnoho podob. Profesionálního cyklistu definuje to, že má ježdění na kole jako práci, která ho živí. Může to být závodník z týmu na Tour de France, ale zrovna tak i freestyler, který skáče na skocích v parku, nebo cestovatel, který sbírá zážitky z jízdy na kole po světě. U všech záleží, jestli jsou pro své sponzory, partnery nebo třeba „jen“ fanouška dost zajímaví, aby je ježdění uživilo.

Dobrá, tak kde se v tuhle chvíli nacházíte vy?

Období závodění mám už za sebou. Vysloveně sportovní cyklistika na světové úrovni je dneska náročná i pro kluky, kterým bych mohl dělat tátu. Já se v cyklistice věnuji tomu, co je na pomezí sportovního managementu a marketingu s tím, že se s výrobci aktivně podílím na vývoji nových produktů, jako jsou pláště, řazení a další komponenty. Je to práce, která není vidět, ale je spojená s cyklistickou scénou.

Co vám to dává?

Umožňuje mi to zůstat stoprocentně na kole. Díky tomu nemusím hledat práci jinde a můžu se soustředit čistě na to, co mě baví. V roce 2009 jsem skončil s prací a rozhodl jsem se, že se budu živit jenom cyklistikou. Když jsem před pěti lety ležel v nemocnici po operaci kolena, přišla za mnou sestra a snažila se mi doporučit, abych se ve svém věku pomalu rozhlédl po nějaké jiné práci. Ale já se nechci rozhlížet po jiné práci! Kdybych se cyklistice nevěnoval naplno a neustále přemýšlel, kde si nechat zadní vrátka, nemohl bych svou práci dělat dobře. Tohle přesvědčení mi vydrželo doteď. Nebudu si krýt záda a nebudu hledat jiné věci, kdyby se mi tohle náhodou podělalo.

Z jaké věci jste měl v poslední době radost?

Nejsem sportovec, který by se honil za výsledky a časy. Já chtěl od kola vždycky něco víc. Jsem takový cirkusák, klaun a chtěl jsem na kole dělat zajímavé věci. Líbilo se mi, jak svůj sport vnímá surfař Garrett McNamara, který sjíždí třicetimetrové vlny. Řekl, že dáváme spoustu úsilí, energie i peněz do toho, abychom si pak užili deset vteřin jízdy. Já si tenhle moment užil letos na jaře, kdy jsem v Moabu v Utahu sjel na kole jednu skoro kolmou skálu. Nahoru mi kolo pomohli vynést kluci horolezci. Jednou jsem se koukl za hranu a poslal to tam. Možné to bylo jen proto, že tamější skály mají tvar jako U rampa a člověk se dole nezabije.

A co zdraví? Projevuje se ve vašem věku jinak než ve dvaceti?

To je jasný, že projevuje. Moje tělo je po všech letech extrémního sportování rozškubané. Úrazů jsem zažil moc. Přišel jsem o slezinu a polámal jsem si tolik kostí, že by jejich výčet vydal na dlouhý odstavec. Vedle toho jsem si musel srovnat hlavu, což se stalo teprve před pěti lety.

Jak to?