Nejezděte, přijďte online

Report

Mohlo by to vypadat jako začátek nějakého vtipu: sejdou se doktorka, bankéř a učitel v jednom obýváku… Ale je to realita. Česko se i v důsledku koronavirové pandemie výrazně posouvá v digitalizaci každodenního života. A neplatí to zdaleka jen pro mladší ročníky. Ti starší dovedou nové technologie, které šetří cesty a čekání, využívat zrovna tak.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Dobré ráno, moc rád vás zase vidím. Jak se máte? A jak se daří manželce a dětem? Ptá se osobní bankéř Marek Bagin a je usměvavý jako vždycky. Jen se tentokrát nezeptá, jaká byla cesta: „Jak to šlo s připojením? Žádné problémy?“ Po ujištění, že to s instrukcemi, které poslal předem mailem, byla otázka pouhých několika vteřin, se ještě zeptá, zda může zapnout nahrávání. To je potřeba, aby mohl být obsah naší online schůzky podle pravidel archivován.

Probereme novou pojistnou smlouvu na byt i nějaké otázky ohledně zjednodušeného převodu korun na eura a naopak. Při vysvětlování konkrétního úkonu v elektronickém bankovnictví se mnou na dálku sdílí obrazovku svého počítače. Za nějakých deset minut máme hotovo. A to si ještě stihneme krátce popovídat o tom, jak bylo na dovolené. „Jen tu kávu jsem vám takhle nemohl nabídnout,“ říká bankéř na závěr. Což mi ale opravdu nevadí, ušetřil jsem totiž půlhodinu na cestě tam a zpět.

 

Digitalizace všedního dne

Negativní dopady koronavirové pandemie jsou zjevné, ať už v počtu zemřelých, nebo v dopadu na státní rozpočet i osobní finanční situaci řady lidí. Přesto covid přinesl i některé pozitivní důsledky, například modernizaci a zjednodušení některých běžných životních úkonů, které přetrvají i po odeznění pandemické situace.

Bankovní operace i vybrané lékařské konzultace si můžeme zařizovat přes videohovory, na úřady můžeme chodit jen přes internet a nákupy nám jezdí až domů, časem si je dokonce možná bude objednávat přímo naše lednička. Některé školy i nadále nabízejí žákům část výuky online.

Svět i Česko se tak v posledních letech přesunuly do nové etapy digitální každodennosti.

 

Banka na videu

Vraťme se k online schůzce s bankéřem na dálku. Ta byla jednou z prvních poté, co Česká spořitelna od začátku října tuto digitální novinku spustila v ostrém provozu.

„Klienti si mohou touto formou vyřídit prakticky všechny operace, které probírali se svými bankovními poradci na osobních schůzkách,“ říká Markéta Klučková, která má v České spořitelně na starost rozvoj pobočkové sítě a její inovace a digitalizace. S tím, že v současné době jsou výjimkou některé složitější operace, například uzavření hypotéky nebo komplikovanější investice. I v těchto případech ale banka pracuje na tom, aby je mohla s klienty, kteří o to budou mít zájem, brzy vyřizovat online.

Online bankovní poradenství postupně nabíhá a během října a listopadu by mělo být k dispozici všem klientům, kteří mají u spořitelny elektronické bankovnictví George a k tomu používají pro autorizaci bankovních operací George klíč. Tato podmínka je nutná proto, aby banka mohla při online schůzce klienta bezpečně identifikovat.

„Pilotní provoz nám ukázal, že zájem o online poradenství nijak nesouvisí s věkem klientů. I ti starší dovedou být stejně akční a otevření novým formám komunikace jako ti mladí,“ říká Markéta Klučková.

 

Jednou z výhod, které by mělo online poradenství přinést, je i větší časová flexibilita. „Pokud se se svým poradcem dohodnete, že vám oběma vyhovuje online schůzka mimo pracovní dobu poboček, není v tom žádný problém,“ vysvětluje Markéta Klučková. Může to být benefit nejen pro klienty, ale i pro samotné bankéře, kteří si mohou práci lépe rozložit.

Pokud se ukáže, že je o online konzultace zájem i mezi těmi klienty, kteří nemají přiděleného osobního bankéře, počítá spořitelna s tím, že může vytvořit speciální online pobočku, kde budou poradci obsluhovat klienty výhradně prostřednictvím videohovorů. „Ta by klidně mohla jet na tři směny a být k dispozici nepřetržitě,“ uvažuje Markéta Klučková.

Banka ovšem není call centrum, proto musejí její online hovory splňovat přísná pravidla, o kterých se Česká spořitelna baví s Českou národní bankou (ČNB). „Úplným základem je, že musíme mít plně ověřenou identitu klienta, proto do online hovorů pouštíme pouze klienty s Georgem a George klíčem,“ popisuje Markéta Klučková. Podobně přísná jsou na druhé straně i pravidla pro bankéře, který také musí projít ověřením v interních systémech spořitelny, než se může do online hovoru s klientem připojit.

Podmínkou ze strany ČNB je, že musí být online schůzka nahrávána a její záznam musí banka archivovat. V současnosti platí povinnost ukládat video- i audiozáznam po dobu deseti let. To ale může – v případě, že se online poradenství více rozjede – představovat obrovské objemy dat. Proto nyní vede Česká bankovní asociace jednání s ČNB, jak vhodně nastavit dlouhodobá pravidla.

Do budoucna by pak spořitelna chtěla přinést možnost videokonzultací i do dceřiných firem, například do stavebního či penzijního spoření.

 

Úřad v obýváku

S bankami souvisí i další online posun, a sice vyřizování úředních záležitostí přes internet. Stále více úředních úkonů je k dispozici online, zejména prostřednictvím Portálu občana.

Na něm si lze například požádat o řidičák, ověřit, zda máte na svém řidičském kontu nějaké trestné body za přestupky, sledovat, dokdy vám platí občanka, požádat o výpis z trestního rejstříku a vykonávat řadu dalších úředních úkonů, jejichž počet navíc neustále přibývá.

Do Portálu občana se lze přihlásit různými způsoby (například prostřednictvím elektronického občanského průkazu s čipem, přes službu MojeID apod.). K masovému rozšíření elektronické komunikace se státem však nejvíce přispívá zavedení „takzvané“ bankovní identity, která dnes umožňuje přibližně 3,6 milionu klientů deseti hlavních českých bank, aby se přihlásili prostřednictvím svých bankovních údajů. V blízké budoucnosti by se pak toto číslo mělo rozrůst až na pět milionů lidí.

Bankovní identita se připravovala poměrně dlouho a celý proces začal už dávno před covidem. Nicméně tím, že se její spuštění krylo s letošním lockdownem, začala být využívána rychleji a v masovějším měřítku, než by tomu bylo bez pandemie. Jen do půlky letošního září si už klienti bank vyřídili přes svou identitu více než půl milionu úředních úkonů, a v souhrnu tak ušetřili celá desetiletí času, který by strávili cestou na úřady a zpět.

Přes bankovní identitu se lze přihlásit i do portálu Moje daně a podat tam daňové přiznání online, podobně je to se správou sociálního zabezpečení a podáváním každoročního „přehledu“ u osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). V blízké budoucnosti by měla bankovní identita umožnit i přihlašování do online systému VZP a dalších zdravotních pojišťoven, nahlížení do zdravotní dokumentace a podobně. Už dnes lze také online zkontrolovat stav svého důchodového účtu a zjistit, zda tam člověku nechybí některé z minulých zaměstnání či doba strávená na studiích, což by pak vedlo k nižší vypočtené penzi. (Podrobněji si o bankovní identitě můžete přečíst v rozhovoru na stranách 66 až 69 tištěného vydání nebo v digitálním vydání zde.)

Na Portálu občana (obcan.portal.gov.cz) lze také najít jednu zajímavou informaci. Pod záložkou údaje je na posledním místě v menu tlačítko „Kde o mně stát vede údaje“, které vám ukáže výpis všech databází státu a státních organizací, které si pravidelně aktualizují údaje o vaší osobě. Je jich docela hodně a některé jsou i docela překvapivé, jeden z autorů tohoto článku jich u svého jména napočítal celkem jedenatřicet.

 

Doktor za monitorem

Kvůli koronavirové pandemii se zastavily zpočátku téměř všechny zdravotnické úkony po celé zemi. Téměř se neoperovalo, lidé odkládali kupříkladu pravidelné kontroly, a mnoho pacientů proto obracelo svoji pozornost k telemedicíně.

V případě poskytování zdravotnických služeb online patří ke špičce portál uLékaře.cz. Největší online zdravotnická poradna, která už před koronavirem poskytla více než půl milionu konzultací.

„Podle mě telemedicína až do pandemie narážela na konzervativní část odborné veřejnosti, která se zaštiťuje věcmi, jako je bezpečnost. To je samozřejmě naprosto v pořádku, ale na druhou stranu díky tomu inovujeme strašně pomalu,“ vysvětluje Tomáš Šebek, chirurg a účastník misí Lékařů bez hranic, který za projektem stojí. Zároveň připomíná, že třeba ve Spojených státech se určitá inovace nejdříve vymyslí a až pak se přemýšlí nad její regulací.

Tahounem inovací je podle něj u nás veřejnost. „Lidé očekávají, že se konečně dostanou k zdravotnickým službám tak snadno jako k nákupu z Rohlíku, když to hodně zjednoduším se vším respektem,“ říká. I během covidu pak poradnu dle Šebkových slov posouvali hlavně uživatelé svými podněty. „Telemedicína je pořád do určité míry logistika. Fyzická medicína má své místo, naším úkolem je pacienta vždy správně nasměrovat.“

Jejich služby prý často využívají i lidé staršího věku, kteří se během uplynulého roku a půl naučili velice rychle používat moderní technologie, pokud už to neuměli předtím. „Pokud si myslíte, že senioři dnes mají jen tlačítkový telefon, a ještě na něm neumí, nežijete v České republice,“ odpovídá Šebek.

Zároveň připomíná, že data můžou proudit prostorem i bez lidí. Během pandemie tak i proto začali v projektu uLékaře.cz čím dál více než poradenství řešit také prevenci. Poradí lidem, jak mohou sledovat své životní funkce a jak dobře využít data, která moderní přístroje nabízejí. „Osobně si myslím, že telemedicína a digitalizace by měly sloužit hlavně prevenci. To je také směr, kterým se podle mého názoru budou posouvat do budoucna. Dokud to zdraví člověk má, měl by mít k dispozici nástroje, skrze něž si ho co nejefektivněji může spravovat sám,“ podotýká Šebek a zároveň vysvětluje, že to je celosvětový trend.

Během lockdownů a opatření také trpělo psychické zdraví obyvatel. S mentální kondicí se snaží pomoci prostřednictvím online platformy také Chádí El-Moussawi, CEO a spoluzakladatel Terap.io. „Snažíme se v první řadě zjednodušit přístup k psychoterapii. Navíc se můžete soustředit na samotnou psychoterapii. Všechno ostatní za vás obstará platforma,“ říká.

Skrze výše zmíněný web si za cenu od 599 Kč za sezení můžete objednat schůzku s certifikovaným frekventantem či přímo psychoterapeutem, který se vám pokusí pomoci s vašimi trabli. „K nápadu mě vedla vlastní zkušenost, když jsem si procházel rozvodem. I já jsem tehdy trpěl stigmatem chodit za psychoterapeutem,“ vysvětluje El-Moussawi. Tehdy prý také pochopil, že by bylo skvělé pomoci více lidem.

Měsíčně pak Terap.io obslouží vyšší stovky lidí, přičemž osmdesát procent klientů jsou ženy, které tak často nevnímají psychoterapii jako stigma. Během koronaviru prý zájem o služby platformy skokově narostl. „Najednou je vidět, že potřeba péče o duševní zdraví byla značná, a drží se to až dodneška. Navíc naši klienti velmi oceňují anonymitu, již platforma poskytuje, a to, že nemusí nikam chodit. Navíc si vyberou z velké plejády terapeutů,“ uzavírá. Terap.io nabízí v současné době více než sedm desítek terapeutů, z nichž si klient může vybrat „toho pravého“.

 

Pátky doma, fyzika z postele

Chodby střední a vyšší odborné školy aplikované kybernetiky v Hradci Králové zejí prázdnotou. I když je všední den, nepotkáte jediného žáka. Na vině však není koronavirus, ale distanční výuka, kterou tu plošně po dobu celého týdne zhruba jednou měsíčně praktikují. Většinou je spojená s nějakým svátkem, aby se studentům prodloužil víkend a ti z větší dálky nemuseli přijíždět zpět na internát.

V učebně tak sedí sám ředitel Jan Lang a vyučuje fyziku. „Studenti se po distanční výuce naopak ještě více těší do školy,“ usmívá se. V případě online výuky podle něj vždy záleží na studentovi samotném, zda si z výuky něco vezme. „Důležité je, že výuka musí být zajímavá. Pak studenti budou dávat pozor sami od sebe. Problém je pouze s praxí, kterou jsme museli nahánět překotně,“ vysvětluje.

Na druhou stranu připomíná, že díky online výuce se začaly rychle a masivně využívat různé softwary a programy, na což v minulosti nebyl čas. Zároveň se zlepšila schopnost žáků vyhledávat informace. „Jsem zastánce toho, že knížka – učebnice, tak jak jsme ji znali, už je dnes fakticky nepoužitelná. Studenti už ji dnes stejně nevezmou a všechno si najdou na internetu,“ odpovídá Lang. Velkou výhodou je pak podle něj dispozice záznamů z hodin a odpadnuvší nutnost vést si zápisky a sešit.

A co si myslí o distanční výuce sami žáci? „S chápáním učiva je jedno, jestli jsem doma, nebo ve škole. Vždy je důležité se soustředit,“ vysvětluje jeden z místních druháků. „Sedím v zadní lavici a koukám všem do monitorů a vidím, že všichni nedělají to, co by měli,“ doplňuje ho spolužák.

Hradečtí středoškoláci měli štěstí v tom, že vzhledem k zaměření školy jeli od začátku pandemie každý den podle rozvrhu. Přece jen by ale prý preferovali návrat do školních lavic. „Pořád bych byl raději ve škole. Jsme druháci, a fakticky se neznáme. Hrozně mě to mrzí,“ říká smutně jeden z nich. „Já se za ten rok a půl bojím pomalu i mluvit s lidmi. Z minulého roku si navíc skoro nic nepamatuji,“ podotkne další a zmíní, že sedět osm hodin za počítačem není ideální. Kompletní online výuku si ve finále nedokážou představit ani oni, ani ředitel Jan Lang.

Trochu jinou formu distanční výuky pak praktikují v Základní a mateřské škole KLAS v nedalekých Pardubicích. „My jsme škola zaměřená na indivi-duální vzdělávání, takže i v případě online výuky jdeme tímto směrem,“ říká ředitelka Kateřina Šuchová.

Někteří rodiče dětí ve škole totiž jezdí na dlouhou dobu do zahraničí a berou si děti s sebou. Takto absentující žáci si mohou doplňovat učivo na dálku. „Snažíme se také kombinovat více předmětů do společného projektu. Jedna z žaček například byla několik měsíců v Dubaji, takže pak vytvořila prezentaci v angličtině, kterou si splnila své povinnosti v tomto jazyce, ale zároveň i ve výtvarné výchově,“ vysvětluje ředitelka.

Druhou možností je pravidelná absence, kdy dítě například chybí ve škole jeden den v týdnu. Tento proces organizuje učitel, ale zodpovědnost za vzdělávání dítěte pak přebírají rodiče. „Já dojíždím do Pardubic až z Poděbrad, takže mi to ohromně ušetřilo a upravila jsem si i úvazek na to, abych učila jen čtyři dny v týdnu,“ vysvětluje Jana Novotná, kantorka Klasu, která má na škole i obě své děti. V pátek zůstávají všechny tři doma a maminka/učitelka se postará o to, aby si děti doma doplnily látku, která by je čekala ve škole.

„Děti se navíc doma učí úplně jinak než ve škole, změna prostředí jim pomůže. Socializace jim za čtyři dny v týdnu stačí a v učivu nijak nezaostávají,“ vypočítává Jana Novotná.

Obě výše zmíněné instituce pak spadají do projektu ministerstva školství nazvaného Pokusné ověřování kombinovaného vzdělávání, do něhož se zapojilo určitou formou zhruba sedmdesát škol po celé republice. Do jeho spuštění muselo dítě buď docházet do školy pravidelně, nebo mít indivi-duální studijní plán. Kombinovaná výuka nebyla legislativně možná.

Kantoři si stěžují na chaotický postup ministerstva, narůstající papírování a minimální podporu ze strany státu. „Máme s tím problémy a děláme to fakticky zadarmo, i když chceme žákům pomoci a jít s dobou,“ vysvětluje jedna z pardubických kantorek.

Projekt byl původně plánován na dobu dvou let, nyní se hovoří o jeho prodloužení.

 

Lednička si objedná sama

Především na počátku koronavirové krize byl online supermarket Rohlík jedním ze symbolů nové doby. Lidé službu hojně využívali, aby zůstali doma a chránili tak před nemocí sebe i své blízké. Rohlík proto hned na začátku pandemie narazil na strop své tehdejší kapacity. Zákazníci museli čekat, nebyly volné časové sloty na doručení nákupu, supermarket byl přetížený. „Provoz se najednou zvedl o tisíc procent. V tu chvíli pochopitelně padl web. Nevíme, kam až bychom mohli šplhat, kdybychom měli další sloty na nákupy,“ popisuje Ondřej Klamt, šéf IT a vývoje.

Rychle se zavedly nástroje, které pomohly Rohlíku zvládnout zvýšený zájem zákazníků. „Některé inovace byly plánované už předtím. My jsme jednoduše ty věci zrychlili a prioritizovali,“ popisuje a zmiňuje například možnost si před dovozem nákupu několikrát doobjednat v rámci téže objednávky. Do koronaviru to šlo jenom jednou.

Velké plány s digitalizací má Rohlík i do budoucna. „Snažíme se automatizovat a nahrazovat lidi jak v back office, tak ve skladu,“ říká Ondřej Klamt. V blízké budoucnosti například Rohlík Group plánuje ve svých skladech instalaci automatizovaného systému ukládání a načítání AutoStore. V praxi to bude znamenat robotizaci a automatizaci skladů s tím, že systém dokáže pracovat až s deseti tisíci produkty. Do celé investice za skupinu poputuje až do roku 2025 téměř půl miliardy eur.

Klamt zároveň zmiňuje, že každý nákup skrze Rohlík vám ušetří zhruba dvě hodiny času, samozřejmě s ohledem na velikost a četnost nákupu. „Když se podívám na svůj profil na Rohlíku Premium, vidím, že jsem za posledních 50 nákupů ušetřil 100 hodin času,“ vysvětluje. Zároveň říká, že nakupovat přes takový e-shop je ekonomičtější a ekologičtější cesta, jelikož potraviny více zákazníkům rozveze jedno auto.

Klasickým supermarketům ale podle něj přesto neodzvonilo. „U potravin tohle úplně nahradit nedokážete. Je dost důležité využít dalších smyslů – přivonět si k produktu, vzít si ho do ruky a tak dále. Dnes se už bez toho obejdeme třeba v případě elektroniky, ale například u oblečení jsme zjistili, že to úplně nejde.“ Budoucnost tak dle svých slov vidí v mixu online a kamenného prodeje.

V případě klasických řetězců pak hraje v digitalizaci velkou roli Lidl díky populární mobilní aplikaci Lidl Plus. „S digitalizací procesů v naší firmě jsme začali ještě před vypuknutím pandemie. Nejedná se přitom jen o věrnostní mobilní aplikaci Lidl Plus, ale i další systémová opatření, která mají za cíl usnadnit práci našich kolegyň a kolegů v provozu. Příkladem může být digitalizace objednávání zboží ze skladů do našich prodejen,“ popisuje inovaci ve firmě mluvčí Lidlu Tomáš Myler.

Podle jeho slov pak zmíněnou aplikaci využívá více než devadesát procent registrovaných uživatelů. „Čeští zákazníci v tomto patří k nejaktivnějším v Evropě,“ říká Myler a dodává, že mezi nejvyužívanější funkcionality aplikace patří slevové kupony, digitální účtenky a stírací losy.

V digitalizaci pak hodlá firma pokračovat také v budoucnosti, mimo jiné i kvůli větší ekologičnosti jednotlivých procesů. „Zákazníci již ve své zásilce neobdrží dokumenty ke vrácení v tištěné podobě, mohou si je sami vygenerovat ve svém osobním účtu nebo z e-mailu. Ročně tak ušetříme až sto tun papíru a díky tomu také dva miliony litrů vody,“ přibližuje další změny Myler.

A jaká je budoucnost nakupování obecně? Podle Klamta z Rohlíku by jednou technologie mohla pokročit natolik, že vám třeba lednička sama objedná mléko, pokud vám dojde. Nebo pokud si sama lednička přečte, že mléko dochází, už ho vloží na nákupní seznam. „My s tou logistikou nemáme problém, tady nás limitují výrobci chytrých ledniček. Rádi bychom více implementovali třeba hlasového asistenta,“ vysvětluje Klamt. V blízké budoucnosti se pak zákazníci mohou těšit na větší personalizaci, kdy bude umělá inteligence vytvářet zákazníkům nabídky na míru.

Všechny popisované novinky mají jedno společné – lidem šetří především čas. V součtu to u každého z nás může být i několik dnů do roka. Zda získaný čas využijeme k něčemu užitečnému, je na nás uživatelích, s tím už nám ani sebelepší online služby nepomohou.

 

 

 

Projekt COMM/SUBV/2020/M/0224 – Raising Regional Awerness of European Parliament‘s Response to COVID-19 Crisis je spolufinancován Evropským parlamentem.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama