Při boji s rebely zemřel diktátor zvaný Velký Přeživší

V pondělí 19. dubna získal osmašedesátiletý Idriss Déby pošesté za sebou prezidentský mandát s téměř 80 procenty hlasů. O den později podlehl zranění, které utrpěl při střetu s povstalci na severu Čadu. Dnes měl státní pohřeb. Dorazil na něj i francouzský prezident Emmanuel Macron, který padlého diktátora při vyjádření soustrasti označil za „odvážného přítele“.

Pro Débyho se skvěle hodí výrok, který údajně pronesl americký prezident Franklin Delano Roosvelt na adresu jednoho ze středoamerických tyranů: „Je to zkurvysyn, ale je to náš zkurvysyn (v originále son of a bitch).“

Francie (a tedy i celá Evropská unie) neměla ve střední Africe spolehlivějšího spojence, než byl čadský vůdce, který si za 31 let panování udělal z nehostinné země o velikosti 1,3 milionů kilometrů čtverečních (16krát větší než Česko) své samoděržaví. Projevilo se to i v tom, že po jeho smrti se nestal provizorním šéfem státu předseda kongresu, jak káže ústava, ale jeden z Débyho mnoha synů – sedmatřicetiletý Mahamat.

Během půldruhého roku by prý měl svoji vlast dovést k demokratickým volbám. Můžeme se vsadit, že v nich dosavadní velitel prezidentské gardy Mahamat, kterého si Déby vychovával jako svého nástupce, bude na nejvyšší post kandidovat jako největší favorit. Nebyl by to zdaleka jediný případ země na jih od Sahary, kde se „trůn dědí po samopalu“ – patří sem například Kongo, Togo či Gabon.

Pastevcův syn

Idriss Déby se narodil v roce 1952 do pastevecké rodiny. Dobře studoval a na prahu dospělosti se dostal do školy pro důstojníky. Vybrali si jej francouzští vojáci, kteří z Čadu po vyhlášení nezávislosti v srpnu 1960 neodešli a v metropoli N’Djameně mají dodnes základnu pro centrální oblast Afriky. Nabídli přičinlivému mladíkovi, aby si v Evropě udělal pilotní licenci.