Šmírování v Lánech

Report

Jsou vidět s Milošem Zemanem na každém kroku. Starají se o jeho bezpečnost, ale jsou také jeho pomocníky a osobní oporou. Přesto přinejmenším tři roky pracovali v dusné atmosféře nedůvěry a podezírání, jež vyvrcholila skandálem, kdy minulý šéf ochranné služby nechal tajně nainstalovat před prezidentovo apartmá skryté kamery. Tehdy už došla trpělivost i Miloši Zemanovi a jeho někdejší chráněnec si musel balit kufry.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Miloš Zeman dává úřadu prezidenta svéráznou tvář. Ústavu a ústavní zvyklosti si často vykládá po svém. Má menší etické nároky na své spojence. Na veřejnosti občas používá ostrý slovník. Podobné projevy a chování lze přitom vysledovat i v jeho okolí. V různých ohledech stejně jako hlava státu jednají i jeho šéfporadce Martin Nejedlý, kancléř Vratislav Mynář či mluvčí Jiří Ovčáček. Na část veřejnosti působí jejich chování arogantně a nepřátelsky.

Známky napětí však, jak vyplývá z informací magazínu Reportér, lze najít i na samotném Hradě: mezi některými pracovníky se šíří pocity strachu, ohrožení a nedůvěry.

Možná si to prezident ani neuvědomuje, ale celková atmosféra má vliv i na ty, kdo chrání jeho bezpečnost. Zajišťuje ji zvláštní policejní Útvar pro ochranu prezidenta České republiky. Jenže tento úřad se dlouhodobě potýkal s celou řadou problémů, které se řešily jen nahodile, nebo až když bylo pozdě.

Hlavní problém totiž byl, že i v ochrance převládala atmosféra podezíravosti a strachu.

 

•••

Loni 25. listopadu odjel prezident Miloš Zeman na třídenní oficiální návštěvu Izraele. Zúčastnil se slavnostního otevření Českého domu v Jeruzalémě, který se nachází v komplexu Jerusalem Cinematheque nedaleko Starého města.

Mezitím se ve stejné době v Lánech na Rakovnicku odehrávala scéna jako ze špionážního filmu. Do zámku, který slouží prezidentovi jako druhý domov, přišli ve večerních hodinách dva policisté v civilu. Byli to specialisté z ochranné služby prezidenta a měli zvláštní úkol, o němž prezident ani jeho nejbližší neměli vůbec tušení. Policisté instalovali uvnitř budovy sledovací techniku. Šlo o miniaturní kamery, které měly sledovat pohyb na chodbě, jež spojovala ostatní prostory s nejdůležitější místností celého zámku. Tou je apartmán, kde prezident tráví nejvíce času, často tam odpočívá nebo se zde léčí.

Zmíněné minikamery umístěné v Lánech lze nazývat fotopastmi. Nešlo o prostorové odposlechy. Tyto „oči“ měly zaznamenávat jen pohyb v blízkém okolí prezidenta republiky. Podle neoficiálních zpráv chtělo vedení ochranné služby tímto neobvyklým způsobem kontrolovat chování pracovníků ochranky v Lánech. Vedení útvaru se prý obávalo, že někteří z nich jsou neloajální a mohou vynést něco nevhodného, co by mohlo poškodit prezidenta.

Problém byl, že toto slídění se mohlo otočit právě proti prezidentovi. Na kamerách mohl být zachycen i Miloš Zeman, který bere Lány téměř jako svou ložnici. Existovalo tak riziko, že vzniknou obrázky Zemana ve sporém oblečení či v županu, nebo v situacích, které se nedávají do rodinných alb, ať už v důsledku konzumace alkoholu, či v souvislosti se zdravotními komplikacemi.

Na chodbě, kde byly fotopasti umístěny, se navíc nachází počítač s internetem. K němu prezident někdy chodí a čte si na něm články, které ho zajímají, nebo si nechá svými bodyguardy pustit na serveru YouTube nějakou oblíbenou skladbu.

 

Celá tato akce měla samozřejmě i svá bezpečnostní rizika. Podle špehovacích kamer se dalo zjistit, kdo a jak často chodí v Lánech za prezidentem na návštěvu. A protože je prezident Zeman v Lánech poslední dobou skutečně velmi často, stává se, že se tu neformálně setká i s lidmi z politiky či z byznysu, které by za normálních okolností přijal na Pražském hradě.

Jak dlouho fotopasti fungovaly a co na nich bylo zachyceno, není jasné. Hrad se k tomu nechce vyjadřovat. Jisté naopak je, že už koncem roku 2018 se začalo v kuloárech Hradu mluvit o potřebě vyměnit ředitele ochranné služby.

O tajné akci s fotopastmi se podle informací magazínu Reportér dozvěděl kancléř Vratislav Mynář. „Hrozně řádil, naštvalo ho to. Měl strach, že to mohlo být namířeno přímo proti prezidentovi,“ řekl zdroj blízký Hradu. Mynář případ nekomentoval. „Co pro vás můžu udělat?“ zeptal se nejdříve. Ale když dostal SMS zprávu s dotazem na fotopasti, už nijak nereagoval.

Do Lán pak vedení Hradu podle důvěryhodných zdrojů poslalo firmu, která zjišťovala, jestli v Lánech nejsou i odposlechy. Teprve pak tam přišli policejní specialisté a vše zkontrolovali. Nic dalšího se tam nenašlo.

Za instalováním kamer byl možná jen panický strach šéfa Útvaru pro ochranu prezidenta, aby nebyl v ochrance někdo, kdo si prezidenta neváží a mohl by v Lánech udělat něco nečekaného – třeba že by ho sám tajně nahrál v nějaké nevhodné situaci.

Pokud měl šéf ochranné služby „jen“ strach o prezidenta, který žije v permanentní obavě z případného publikování nějaké záludnosti, dovedl to k vrcholnému orwellismu. Strach a nedůvěra vygenerovaly situaci, která byla pro prezidenta ještě větším rizikem.

 

•••

Nutno přiznat, že vzájemná podezíravost – téměř stihomam – není v kruzích kolem ústavních činitelů ničím neobvyklým. Třeba za vlády Petra Nečase se úzký okruh lidí kolem premiéra obával, že by vládu mohl tajně odposlouchávat ze svého bytu Vít Bárta, neformální předák strany Věci veřejné a někdejší majitel bezpečnostní agentury ABL. Bárta bydlel na Kosárkově nábřeží v bezprostřední blízkosti Strakovy akademie, v níž sídlí Úřad vlády.

Vít Bárta byl nejdříve za Věci veřejné ministrem dopravy v Nečasově koaliční vládě. Avšak v dubnu 2011 musel z kabinetu pod tíhou několika skandálů odejít a lidé z vlády měli obavy, aby se jim Bárta nějak nemstil – třeba i tajným sledováním, čímž byla jeho někdejší agentura ABL pověstná. Nečasovi spolupracovníci si pro jistotu tehdy nechali vládní budovu zkontrolovat vojenským zpravodajstvím. Tito specialisté pak navíc nějaký čas prováděli ochranu proti dálkovému odposlechu v okolí budovy. Podle zasvěcených zpráv nebyl tehdy žádný odposlech v okolí vlády nalezen.

Na nynějším Hradě je však podezíravost patrně ještě hlubší než u Nečasovy vlády.

 

•••

Ta příhoda je vcelku známá. Stalo se to v říjnu 2017 ve Štrasburku, když prezident Zeman procházel se svými spolupracovníky a ochrankou ve foyer sídla Rady Evropy. Zemanovi vadila přítomnost kameramana České televize. Na záznamu, který pak ČT zveřejnila, dal prezident pokyn členům svého doprovodu, aby se kameraman nezdržoval v jeho blízkosti. „Vyžeňte toho kameramana, nebo ho zabiju,“ řekl Zeman, který byl očividně unavený, opíral se o berli a jen těžko překonával pár desítek metrů své cesty.

Mluvčí Jiří Ovčáček pak vysvětloval, že kameraman se „snažil úporně plést panu prezidentovi do cesty“. „Televize už dlouho lačně číhá, zda prezident, který má neuropatii, někde při chůzi neklopýtne,“ uvedl tehdy Ovčáček.

Ačkoli se televize nepletla Zemanovi do cesty a zcela zjevně chtěla pořídit jen další záběry do prostřihů celé reportáže, podrážděná reakce prezidenta i jeho mluvčího přesně vystihuje podstatu problému.

„Hlavně abych neupadl,“ klade prezident podle důvěryhodných zdrojů své ochrance neustále na srdce.

Miloš Zeman totiž často zaškobrtne. Neuropatie, tedy postižení nervů dolních končetin, jímž coby cukrovkář trpí, ho omezuje v pohybu. Avšak i přes různé rady a doporučení známých odmítá usednout na invalidní vozík. Což může v jistém ohledu působit sympaticky; snaží se bojovat se svým zdravotním handicapem. Ovšem má to i druhou stránku – taková situace vytváří zvýšený tlak na jeho ochranku.

Bodyguardi jsou cvičeni především na to, aby zabránili případnému útoku na chráněnou osobu – což bere prezident jako samozřejmost. Ale to hlavní, co od ní výslovně žádá, je ochrana před vlastními fyzickými limity. Pokud by se neudržel na nohou, cítil by se zahanben. Z toho má obavy on sám i jeho podřízení; tyto obavy pak logicky dopadají také na ochrannou službu.

 

•••

Osobní strážce musí být bezvadně fyzicky vycvičen. Musí ovládat bojová umění pro sebeobranu, musí perfektně střílet a musí být dokonalý v projevech takzvaného „taktického myšlení“, aby byl stále ve střehu a uměl reagovat na nenadálé situace. Jenže teď – v době úřadování Miloše Zemana – musí mít prezidentská ochranka navíc ještě výborné „schopnosti doprovázet“ a umět bleskurychle reagovat při pádu chráněné osoby.

Letos v březnu slavil Miloš Zeman se svými podporovateli na Pražském hradě šest let ve funkci. K výročí inaugurace mu ve Španělském sále zazpívala francouzská šansoniérka Mireille Mathieu. Když pak prezident předával zpěvačce kytici, málem upadl. Ukázalo se, že jeden bodyguard, který za ním stojí pokaždé, už zřejmě nebude stačit. A tak se na Hradě rozhodlo, že takovou pomoc budou hlavě státu dávat ve výjimečných situacích dva ochránci.

Bodyguardi jsou u Zemana nutností, i když se nachází v relativním bezpečí před nějakým útokem. Tělesní strážci jsou s ním vidět na každém kroku. A v různých jiných situacích jsou i „neviditelní“. Ve Vladislavském sále, když se utvoří špalír a prezident prochází celým sálem, bývají u uličky rozmístěni policisté v civilu. Mezi hosty jsou rozestavěni na střídačku na obou stranách po pár metrech tak, aby stačili Miloše Zemana v případě zaškobrtnutí zachytit. To k práci ochranné služby patří, musí dbát o zdraví chráněné osoby, ať se děje, co se děje.

Vedení Hradu mívá ovšem pocit, že by bodyguardi měli sloužit ještě k dalším věcem.

Jednou se funkcionáři Hradu snažili podle informací magazínu Reportér ochranku přesvědčit, aby v sále na Hradě, kde měl Zeman projev, roztleskávala obecenstvo. Nebo chtěli, aby ochranka zpacifikovala případného „narušitele“, který by proti Zemanovi třeba jen hvízdl nebo vykřikl nějaké heslo. Ochranka měla takového člověka popadnout a vyhodit. Jenže proti tomu se ochranná služba vzbouřila a dělat to nechtěla. Není to v její kompetenci.

Před časem, když se na veřejných akcích se Zemanovou účastí rozmohly oblíbené „červené karty“, začali někteří prezidentovi spolupracovníci hovořit o tom, že lidi s kartami by měla ochranka „pacifikovat“. Tedy aby je sebrala, odvedla, či aby je dokonce – jak padlo z úst jednoho vrcholného činitele Hradu při neformální debatě – odvezla o několik kilometrů dále a vysadila někde v poli. To byla věc, kterou kdysi praktikovala komunistická Státní bezpečnost.

Nápad se do práce prezidentské ochranné služby neprosadil.

 

•••

Uvnitř hradní ochranky panuje atmosféra nedůvěry již dlouho, ale vrcholné období nastalo po červnu 2016, kdy se šéfem Útvaru pro ochranu prezidenta stal Zdeněk Šiman. Nahradil Petra Dongrese, který v roce 2015 rezignoval po incidentu, kdy aktivisté ze skupiny Ztohoven místo prezidentské standarty vyvěsili nad Pražským hradem velké rudé trenýrky.

Šiman je dlouholetý pracovník ochranných služeb státu. Ale měl ještě jednu „přednost“ – znal se osobně s Milošem Zemanem. Šiman ho totiž hlídal už v době, kdy byl Zeman v letech 1998 až 2002 premiérem.

A navštěvoval ho i poté, co se Miloš Zeman po své první neúspěšné prezidentské kandidatuře v roce 2003 odebral do penze na Vysočinu. Šiman za Zemanem na jeho chalupu v Novém Veselí jezdil. Povídal si s ním, nasekal mu dříví nebo poklidil. Vytvořil se mezi nimi skutečně přátelský vztah. Šiman měl Zemana rád a Zeman si jeho oddanosti vážil.

Když se pak Zemanovi podařil comeback a na Hrad se v roce 2013 dostal, Šiman se stal členem prezidentovy ochranky.

V roce 2015 po Dongresově rezignaci pak Zemanovi lidé prosazovali, aby se stal Šiman šéfem ochranky. Jmenování Zdeňka Šimana předcházela tři výběrová řízení, v prvních dvou kolech nikdo o funkci neměl zájem. Jako by snad všichni tušili, že vítěz bude předem jasný.

Prezident nástup nového šéfa uvítal. „Útvar ochrany funguje perfektně a pan prezident je spokojen se změnou v jeho čele. Zdeněk Šiman má jeho absolutní důvěru,“ prohlásil v srpnu 2016 prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.

Na útvaru začaly po nástupu nového šéfa rozsáhlé personální změny.

„Šiman dostával své lidi do potíží, když se jich potřeboval zbavit. Jeho metoda spočívala v tom, že někomu zadal úkol nebo něco povolil, ale jen ústně. Třeba že si může policista vzít na cestu domů služební auto. Ale později – když se to Šimanovi hodilo – z toho udělal, že na to auto neměl řádné povolení. Takhle se zbavil několika lidí,“ řekl zdroj blízký Hradu.

Šiman na jakékoli pokusy o kontakt nereagoval, stejně jako nechal bez odpovědi otázky zaslané SMS zprávou.

Zdeněk Šiman se na Hradě sblížil s Alešem Křelinou, který byl v ochrance šéfem odboru pro kontrolu pyrotechnické bezpečnosti. Šiman z něho v roce 2017 udělal šéfa nejdůležitější části, odboru chráněných osob.

Křelinova minulost je přitom kontroverzní. Policisté, kteří šetřili trestné činy zavražděného šéfa podsvětí Antonína Běly z devadesátých let, tvrdí, že Křelina začínal právě jako ochranka v týmu kolem tohoto bosse. Podle výpovědí policistů byl také v kontaktu s Pavlem Šrytrem, jenž byl Bělovým bodyguardem a také ochráncem později zastřeleného kmotra Františka Mrázka. Křelina odmítl, že by pracoval pro Bělu, ale více se ke své minulosti nechtěl vyjadřovat.

Mezi hradní ochrankou se vyprávějí až neuvěřitelné historky, jak Šiman s Křelinou vyvíjeli tlak na svůj personál. „S kým seš? S náma, nebo proti nám?“ slýchávali prý členové ochranky od svých šéfů, kteří prý měli pocit, že musí ochrannou službu „vyčistit“. Nakonec donutili k odchodu přes dvacet lidí. A to bylo jen v první vlně.

Čistky zasáhly v prvé řadě všechny, kteří kdysi sloužili ještě za prezidentování Václava Havla. Z velké části se vypořádali i s těmi, kteří pracovali pro Václava Klause. Na nejdůležitější pozice ve službě se dostali jen lidé oddaní Zemanovi.

Způsob, jak se dal vyvinout tlak na pracovníka ochranky, lze ukázat na konkrétním případu. Jednoho z bodyguardů například nařkli, že ztratil důležitou obálku s informacemi o prezidentově zdravotním stavu. V této obálce se píše, co Zemanovi je a jak by se měl léčit: je to pro případ, kdyby prezident někde na cestách zkolaboval a musel by do nejbližší nemocnice. Tam by se obálka otevřela a lékař by věděl, jak při léčbě co nejšetrněji postupovat. Obálka se nosí v kufru, který má na starost jeden z bodyguardů. (Jde přitom o jinou aktovku, než je ta, která je často vidět na záběrech ze Zemanových návštěv z regionů; v té aktovce je rozbalovací štít, který má chránit před útokem střelnou zbraní.)

A pointa příběhu? Nakonec se ukázalo, že důležitá obálka se vůbec neztratila, ale že to byl jen další z podivných způsobů, jak se zbavit nepohodlného člena týmu.

 

•••

V ochrance se za Šimana řada lidí bála promluvit. Tušili, že by se to šéf hned dozvěděl. V ochranné službě měl totiž „zvědy“, kteří mu měli hlásit, jaká je nálada v mužstvu, kdo je loajální a kdo už ne.

Kromě sítě informátorů se v ochrance vytvořil také systém kontroly prostřednictvím oddělení informačních technologií. Toto oddělení má přístup k počítačům útvaru a ke všem kamerám na Hradě, k telefonům, radiostanicím, elektronickým čtečkám vstupů i k případným odposlechům.

Tímto způsobem se získávaly potřebné informace, které se včas použily k tomu, aby lidé ze „seznamu nepohodlných osob“ postupně z útvaru sami odešli, nebo aby „byli odejiti“.

Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) měla za fungování Zdeňka Šimana hodně práce. Opakovaně šetřila podněty, které jim tam přicházely na „nepohodlné ochrankáře“. Často končily tyto případy odložením, ale svůj úkol to splnilo. Takový bodyguard znechuceně odešel a v prezidentské ochrance už nesloužil.

Tento systém profesní likvidace se nakonec obrátil i proti Šimanovi. Někteří bodyguardi totiž našli odvahu a dali podnět inspekci GIBS na nezákonnou činnost vedení ochranky s tím, že se dopouštěli šikany, či dokonce vydírání.

 

•••

Prezident Miloš Zeman dlouho odolával radám, aby se Šimana zbavil. O výměně na postu šéfa ochranky nechtěl vůbec slyšet a Zdeňka Šimana se zastával. Šetření GIBS považoval zpočátku jen za žabomyší válku.

Spokojenost panovala až do chvíle, než se na Hradě dozvěděli o jeho nápadu špehovat Lány…

A začátkem tohoto roku vypustil Miloš Zeman do éteru poprvé jednu větu, která dávala tušit, že se něco zlomilo a že ke změně v ochrance dojde.

Zeman v lednu 2019 deníku Blesk řekl, že na základě „celé řady věcných důkazů“ uznává, že v jeho ochrance „možná opravdu došlo k šikanování“. Dodal, že odchod Šimana řeší. „Když děláte jakoukoliv personální změnu, tak ji děláte teprve tehdy, když máte připraveného nástupce,“ uvedl Zeman.

Dodejme, že k tomuto stanovisku dospěl Zeman krátce poté, co si Hrad ověřil, že v Lánech byly instalovány tajné kamery.

Vedení služby opustili ředitel Šiman a jeho náměstek Vladimír Mach letos
1. března. S nimi pak skončilo několik dalších vysoce postavených funkcionářů.

Policejní prezidium, pod které ochranná služba oficiálně spadá, důvody personální výměny nezveřejnilo. Média spojovala náhlý odchod Šimana a Macha se šetřením GIBS pro podezření ze šikany. Jenže podle zdrojů časopisu Reportér byl skutečným důvodem obměny útvaru právě skandál se špehováním v Lánech.

Oficiální zpráva policie k personální změně byla velmi strohá. „Řízením Útvaru pro ochranu prezidenta České republiky byl počínaje 1. březnem 2019 pověřen plukovník Martin Baláž. V čele útvaru tak vystřídal plukovníka Zdeňka Šimana, který ke konci února na vlastní žádost ukončil služební poměr,“ uvedl v březnu 2019 vedoucí tiskového odboru policejního prezidia Jozef Bocán.

Případ šikany podřízených přešel ke kázeňskému řešení na policejní prezidium. „Po důkladném prošetření celé události a řádném zhodnocení důkazů jsem dospěl k závěru, že k porušení právních předpisů či interních aktů řízení ze strany plukovníka Šimana nedošlo,“ uvedl v únoru 2019 první náměstek policejního prezidenta generál Martin Vondrášek.

Stejně tak se nic nestalo ani v případu kamer v Lánech. „Není zájem rozmazávat problémy na Hradě. Všichni se bojí, aby se to neobrátilo proti prezidentovi. Tak se to všechno řeší v tichosti a s cílem co nejmenší publicity a případných škod,“ řekl zdroj blízký Hradu.

Kdyby se Šiman či jeho někdejší náměstek Mach dostali do vážnějších potíží, hrozilo by patrně vyšší riziko úniku informací o zákulisním dění na Hradě, či dokonce o detailech života Miloše Zemana.

A tak Šiman nakonec odešel ještě s pochvalou. „Zdeněk Šiman opustil řady policie na vlastní žádost a já to respektuji. Za jeho dlouholetou práci mu vedení policie již poděkovalo, včetně udělení nejvyššího policejního vyznamenání,“ řekl v březnu 2019 policejní náměstek Martin Vondrášek.

 

•••

Začátkem letošního roku se tak začalo na Hradě i na policejním prezidiu vyjednávat o tom, kdo by mohl „hříšníky“ nahradit.

Policejní šéfové si přáli, aby do vedení ochranné služby přišel zkušený Radim Kincl. Jenže Hrad chtěl někoho svého, na koho by se mohl spolehnout. A po krátkém hledání si vybrali Martina Baláže. Naposledy působil jako šéf speciálního týmu Tempus, který vyšetřoval neobjasněné vraždy uplynulých let. A předtím se podílel na vyšetřování případu metanolového gangu.

Martin Baláž je sice dlouholetý a zkušený policista, ale s ochrannou službou zkušenosti nemá. Klíč k tomuto výběru je opět třeba hledat jinde. Podobně jako tomu bylo u Šimana, i tentokráte hrály svou roli osobní vztahy. Baláž se stýkal s nejbližšími Zemanovými spolupracovníky, zejména s šéfem protokolu Vladimírem Krulišem a kancléřem Vratislavem Mynářem.

Loni v červnu se Martin Baláž zúčastnil Krulišovy svatby, která se konala v Osvětimanech v areálu, jenž patří kancléři Mynářovi. Krulišovi byl za svědka Zemanův šéfporadce Martin Nejedlý; přítomen byl i prezident Zeman, který na veselku přiletěl vrtulníkem, aby obřad stihl. Fotografii ze svatby, na níž je Baláž vidět hned za svědky a za Zemanem, zveřejnil v červnu 2018 deník Blesk.

Martin Baláž ochrannou službu prezidenta republiky řídí zatím dočasně, než skončí „řádné“ výběrové řízení. V zásadě nikdo však nepochybuje, že by neuspěl. Ostatně v případě Zdeňka Šimana to bylo podobné.

Z již zmíněného Radima Kincla, kterého prosazovalo policejní prezidium, se stal mezitím náměstek ředitele Útvaru pro ochranu prezidenta. A teď čeká na prověrku od NBÚ.

Vést prezidentovu ochranku je náročná práce. Kromě toho, že její ředitel je zodpovědný za život hlavy státu, má pod sebou asi 220 lidí.

Prezidentova policejní ochranka sídlí na Hradě a úzce spolupracuje s vojáky Hradní stráže a se zaměstnanci hradního bezpečnostního odboru. I proto mají na její chod neformální vliv lidé z blízkého okolí prezidenta republiky, což je mnohaletý zvyk, který rozhodně nevznikl až za Miloše Zemana. Přímým nadřízeným šéfa ochranky je ovšem formálně první náměstek policejního prezidenta.

 

•••

Role ochranné služby je pro fungování prezidenta Miloše Zemana velice důležitá. Svědčí o tom řada případů. Když byl v září 2018 na oficiální návštěvě v Německu, nastal menší problém. Hostitelská země zajistila Zemanovi jen standardní počet svých strážců, jaký obvykle zajišťují jiným státníkům. Jenže pro Zemana to bylo málo. A tak museli bodyguardi Hradu vykonávat i jiné úkoly spojené s ochranou dveří a chodby v hotelu, kde bydlel. A tím pádem neměli na osobní kontakt s prezidentem tolik času. Proto musela být z Prahy povolána narychlo posila.

Jiný problém nastal při jeho letošní návštěvě Izraele. Tehdy se ukázalo, že hlavní Zemanův ochránce neuměl dokonale anglicky. V cizině je nutné, aby byl hlavní prezidentův bodyguard v kontaktu s místní službou a komunikoval s nimi vysílačkou. Jenže tentokrát to byl pro jednoho z nejbližších ochránců prezidenta Zemana problém: s izraelskými policisty si nerozuměl a neuměl rychle reagovat na jejich pokyny. Vteřiny váhání mohou v takových případech rozhodovat o životě a smrti, zejména pokud jde o bezpečnostně rizikový Izrael. Z hlavního bodyguarda tak musela česká delegace narychlo udělat přímo na místě v terénu takzvanou dvojku a z původně druhého bodyguarda udělali jedničku, která je určena k nejtěsnějšímu kontaktu s prezidentem.

Jenže prezident na něho nebyl zvyklý, a tak byl z náhlé změny dost rozladěn.

Není divu, v případě Miloše Zemana, kdy mu má být bodyguard zároveň oporou, je to záležitost těsného osobního kontaktu. Ruce, paže, nohy. To všechno se navzájem mezi prezidentem a jeho strážcem dotýká. Oba musejí být v nějakém souladu. Ti, kteří jsou na Zemana zvyklí, už vědí, jak mají prezidenta chytit, přidržet, nebo se za něj postavit na nejvhodnější místo. Ti, kteří to nedělají často, se to musejí dlouho učit. A obráceně, i prezident si musí zvykat na kontakt s jiným člověkem.

O prezidenta se dále starají tři pečlivě prověřené a oddané ženy. Úplně na začátku o něj pečovaly řádové sestry boromejky, které využíval na sklonku svého života Václav Havel. Ale když Miloš Zeman jednou zakopl o koberec a upadl ve svém prezidentském apartmá, tak se s nimi rozloučil. Tahle scéna se odehrála v listopadu 2013, tehdy o ní široce informovala média. A prý za to skutečně nemohl alkohol. Prezident jednoduše jednou v noci vstal, nerozsvítil si a zakopl o koberec shrnutý jeho psem, zlatým retrívrem Darcym. Spadl pak na pravé koleno a pohmoždil si ho.

 

•••

Členové prezidentské ochranky již podle některých informací prezidentovi pomohli ve vážných situacích. Dvakrát se dusil, když vdechl jídlo. Několikrát ho zachránili před pádem. Ochranka už zasahovala i ve vaně, když se prezident ocitl v těžkostech. V lednu 2018, kdy vyhrál podruhé volby a úspěch slavil v TOP Hotelu Praha, údajně zkolaboval přímo v autě: neobjevil se v již anoncovaném pořadu na TV Barrandov a několik dní se neukázal na veřejnosti.

Je tak zřejmé, že ochranná služba a důvěra v ni je pro českého prezidenta navýsost důležitou a osobní záležitostí. Stejně tak je ale pro bodyguardy a jejich práci nutné, aby nežili v prostředí bossingu, šikany a udávání.


Aktualizace: Až po uzávěrce tištěného vydání poskytl magazínu Reportér vyjádření tiskový mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček. „K bezpečnostní otázce se nevyjadřuji. Nic o tom nevím. Jsou věci, kterým se programově nevěnuji. Nejenže mi to nepřísluší, ale zbytečně bych si zapleveloval mysl ještě jinými záležitostmi. Ono se to v podstatě netýká Kanceláře prezidenta republiky, ale policejního prezídia, protože ochranná služba mu podléhá,“ řekl mluvčí Ovčáček

 

Projekt mapující zákulisí moci podporuje Nadační fond nezávislé žurnalistiky (www.nfnz.cz).

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama