Neodpustitelný zločin Josefa Středuly

Jaké jsou v těchto dnech hlavní problémy České republiky? Soudě z dění na sociálních sítích, jde o ceny energií, obavu z jaderné války a… plat šéfa odborů. Ano, Josef Středula si dovolil vydělávat peníze, a to ne malé, přestože z anonymně rozsévané částky 420 tisíc se nakonec stala zhruba čtvrtina. A to se neodpouští.

„Poprava nepřiměřeným výdělkem“ není v českém prostoru nic nového. Používá se od nepaměti proti komukoli od Hany Zagorové po ředitele Českých drah a její kouzlo tkví v maximální pružnosti slova nepřiměřený.

Je totiž jedno, kolik oběť ve skutečnosti bere a jak odpovídající peníze to jsou v kontextu pracovního trhu. Dokud nežebrá s kloboukem u nádraží, vždy se lze spolehnout na to, že mix závisti a rovnostářství vyvolá vlnu odporu, ve které se slabší povahy snadno utopí.

Středulovo hypertrofované ego by se nejspíš neutopilo ani v tsunami, takže o něj netřeba mít přehnané obavy. Pachuť „sprostého podezřelého“ se s ním však už potáhne.

Obvykle za tímto druhem útoků stojí populisté a extremisté, kteří mají na rozdmýchávání společenské nenávisti postavený celý modus operandi. Kamenování Středuly však kupodivu přichází v největší míře z liberálně-konzervativních kruhů.

„Chudé lidi má hájit člověk s příjmem, který nebude násobně převyšovat příjmy těch, které hájí,“ tvrdí kupříkladu komentátor Alexandr Mitrofanov ze serveru Novinky. „Jinak jde o licoměrnost.“

Ano, volejme všichni sborem, přesně tak a ještě houšť. Chudé nechť zastupují chudáci, slabým pomohou ještě slabší ochránci. A proč končit zde, když rezervy najdeme i v tolika dalších profesích. Co třeba medicína? Ortopedi mají kulhat, logopedi šišlat, plicaři kašlat. U psychiatrů nejspíš změn netřeba, odjakživa se říká, že je od pacientů odlišuje pouze bílý plášť.

A na úřadech práce by měli působit výhradně dobrovolníci. Jak to na nezaměstnané musí působit, když jim práci pomáhá sehnat člověk, který ji sám má? Taková licoměrnost!

Na tento překrásný nový svět podle Mitrofanova si bohužel musíme ještě chvíli počkat. V tom reálném obvykle kvalita něco stojí. A světe div se, většina lidí to bez problémů chápe a akceptuje. Bentley stojí víc než žigulík, Bollinger víc než bohemka a špičkový advokát bývá dražší než neschopný začátečník.

O roli odborů si můžeme myslet cokoli. Nesporné je, že jejich smysl spočívá ve vyjednání co nejlepších podmínek pro zaměstnance. Pokud má někdo uvedený cíl prosadit u tak těžkých soupeřů, jako jsou vrcholní manažeři a politická elita, měl by mít odpovídající schopnosti.

A takoví lidé v naší realitě dostávají velmi slušný plat, jinak jdou pracovat jinam. Představa, že všichni vydělávají stejně bez ohledu na své schopnosti, tu již byla. Říká se jí komunismus.