Zavřeli mě, bráchu, tátu... A strýce popravili

5. června 2020

63 minut

Tento rozhovor přinášíme v rámci naší nové služby Reportér Premium. Že František „Čuňas“ Stárek strávil za minulého režimu čtyři roky v komunistickém kriminále kvůli své činnosti v undergroundovém hnutí, o tom se dobře ví. Méně známý je fakt, že pochází z vyloženě kriminálnické rodiny; problémy se zákonem mělo několik jeho předků. A úplně neznámý je příběh o tom, že byl jeho strýc popraven – František Stárek ho vypráví poprvé v tomto rozhovoru.

Kolik členů vaší rodiny mělo potíže se zákonem?

Bylo jich víc, a protože se věnuju genealogii, můžeme začít docela hluboko v historii. V první půli devatenáctého století se dostal do problému pradědeček mojí mámy.

Víte, kde žil?

Jasně, náš rod pochází z okolí Ústí nad Orlicí. Tenhle prapraděda byl prý obrovský chlap, silák, ale pokoušel se vyhnout robotě, za což byl odsouzený k pětadvaceti ranám holí; dráb mu trest vyplatil na zámku Potštejn. Po poslední ráně můj příbuzný vstal, byl o hlavu vyšší než dráb, a prohlásil: „Tak tohle bylo naposledy.“ Robotě se vyhýbal dál, ale nikdo už ho kvůli tomu neotravoval.

Kdo byl další?

Strýc František, o kterém jsem donedávna neměl žádné informace. Dnes už vím, že byl popravený.

Někdo další?

Ve dvacátém století se problémy naší rodiny týkaly boje s oběma totalitními režimy. Začít můžu třeba sestrou mojí matky, která se jmenovala Barvínková a se svým mužem podporovala jakési utečence, kteří se za druhé světové války schovávali v Orlických horách. Nosili jim jídlo, občas i vepřové od mého táty, který choval načerno pár prasat. Tetin manžel Stanislav Barvínek skončil na rok a čtvrt v Terezíně, čímž se volně dostávám k příběhu svého bráchy Jaroslava.