PODCAST: Praděda pígloval italskou kněžnu, pro mě byla literatura víc než sex, říká Petr Stančík

Lidé

Ve velkém stylu vstupuje do redakce Reportéra spisovatel Petr Stančík: „Tady pár desítek metrů od vás na Petrském náměstí,“ začíná své podivuhodné vyprávění, „bývala legendární hospoda Na Kuklíku, kterou můžete znát třeba ze Švejka.“

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Vzápětí Stančík přidává podrobnosti: „Vojáci z nedalekých kasáren tam chodili nejen za pivem a kořalkou, ale taky za prostitutkami, protože tehdejší restaurace byly často zároveň i hampejzy.“

Na začátku dvacátého století měl voják dvě možnosti – buď si dá polévku a hlavní jídlo, nebo pouze polévku, ale po ní hodinu s prostitutkou. „Finančně to vyšlo přibližně stejně. Dnes už je placený sex drahou záležitostí dokonce i v holešovické tržnici, ale do první světové války se ve střední třídě nepěstoval předmanželský sex. Zájem o něj sice býval z obou stran, ale tehdejší maminky pozorně hlídaly své dcery, aby nechávaly kolena u sebe. A tak mohl mládenec buď masturbovat, nebo využít služeb profesionálky. Masturbace je jak známo hříchem proti Pánubohu, proto mládenci často volili povětrnou ženu, a masový zájem udržel mírné ceny.“

Petr Stančík v podcastu vyjadřuje obavu, že dnešní mladí Češi (oproti jeho generaci, dospívající v osmdesátých letech) disponují žalostným sexuálním životem. Zároveň se zamýšlí i nad tím, že současní studenti takřka nečtou knihy: „Pro mě byla četba vždycky ještě víc než sex,“ říká, „ale zřejmě se dá žít i bez toho.“

Číst podle něj není nutné, pokud člověk pozorně naslouchá příběhům, ale i vypravěčské a posluchačské schopnosti prudce ochabují.

Sám měl štěstí, že pochází z tradičně dlouhověké rodiny, v níž vnuci dědům naslouchali rádi. „Například dědeček Bohumír, dej mu Pánbůh nebe, vyrůstal za první republiky, kdy pro něj byl každý den bitvou o to, aby se dosyta najedl. Lovil vrány, ze kterých pak doma připravili lahodný vývar, a ještě obrali maso, což je zkušenost, kterou snad i já jednou svým vnukům předám. Anebo praděda Leopold! Ten už si za mého dětství nepamatoval, co bylo včera k obědu, ale do detailů vyprávěl o tom, jak za první světové války pígloval na tamní frontě italskou kněžnu. Všechny ženské v místnosti křičely, ať zmlkne, ale on je ignoroval: Jenom ať se děti něco dozvědí!“

 

​​​​​​​

 

Celý rozhovor s Petrem Stančíkem si poslechněte buď přímo zde, nebo ve všech podcastových aplikacích. Poslední pětiminutovka je jako vždy uzamčena pouze pro komunitu příznivců, kteří nás podporují na webu Patreon.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama