Vznikne nový národní park? Bitva o pohádkové duby mezi dvěma řekami

Chystal jsem se sem roky. Tajuplně znějící označení Moravská Amazonie vyvolávalo exotické představy, ale zároveň jsem opakovaně narážel na zprávy, které příliš romanticky a lákavě nepůsobily: fotky dřevorubeckých strojů a čerstvě vytěžených mýtin, doprovázené varováním, že sem v některých obdobích myslivci zakazují vstup. Navíc tam určitě budou kvanta komárů, řekl jsem si vždycky, než jsem výpravu odpískal.

Letos to vyšlo. Covidové lockdowny mě naučily cestovat za neznámými kouty přírody do míst, kam se člověk nemusí trmácet nekonečné hodiny v letadle nebo v autě. A tak jednoho rána vystupuju na nádraží v Břeclavi, kde na mne čekají dva přírodovědci, kteří se ujali nevděčného úkolu nakrmit amatérského milovníka české krajiny odbornými informacemi. A zkusit mu přiblížit, proč je kolem Soutoku, jak zní prozaičtější název oblasti, takový poprask.

Kapři na loukách

„Tohle území bývalo padesát dní v roce pod vodou,“ ukazuje Pavel Dedek zpoza volantu. Je zaměstnancem Agentury ochrany přírody a krajiny, konkrétně Správy CHKO Pálava, jeho specializací je entomologie – nauka o hmyzu. Lidé tu prý dříve jezdili na lodičkách a lovili na loukách kapry – existují druhy ryb, které ke tření potřebují vegetaci. Nejen na loukách, ale také v lesích způsobovaly přilehlé řeky pravidelné záplavy, které svědčily i mnoha dalším živočišným a rostlinným druhům. „Přinášelo to vláhu, díky které se tu dařilo mnoha obojživelníkům, stromy dokázaly lépe vzdorovat letnímu suchu,“ vysvětluje Pavel Dedek.

S odvodňováním začali Lichtenštejnové, kterým do roku 1945 patřilo zdejší panství a kteří tady hospodařili, dovršila jej regulace řeky Moravy a další zásahy v sedmdesátých letech minulého století. Zejména v posledních sezonách, kdy hladina podzemních vod v celé republice dramaticky klesla, začala vegetace v důsledku sucha chřadnout. A odnášejí to i věkovité duby letní, které jsou největší chloubou a ikonou krajiny, jejíž velkou část tvoří biotop, odborníky označovaný jako „pastevní les“. „Vzhledem k tomu, jak jsou ty duby staré, mají kořenový systém přizpůsobený dřívějšímu stavu. A v takhle pokročilém stáří už nejsou schopné vyhnat kořen hlouběji,“ říká Pavel Dedek a doplňuje: „Staré duby jsou přitom hlavní základna zdejší biodiverzity, je na ně vázaná spousta hmyzu i dalších organismů.“

Na potřebě vracet do oblasti Soutoku každoroční záplavy se ochránci přírody jakžtakž shodnou s lesáky, kteří se o zdejší porosty starají. V názorech na většinu ostatních postupů se ale rozcházejí. „Vyčítáme jim, že mají sklony těžit tady dřevo jako všude jinde,“ říká Vladan Riedl – můj druhý průvodce Moravskou Amazonií z pálavské pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny, jehož specializací je právě lesnictví. A pohled na některá místa, která míjíme, jeho slova potvrzuje. Rozsáhlé paseky připomínají jiný význam slova Amazonie, vzdálený tomu idylizujícímu. Evokují masivní kácení, kterému je jihoamerický prales vystaven.

Rakousko, nebo Thajsko?