PODCAST: Navrhl jsem Nuselák, a hned mi na něm dali pokutu

Jan Vítek v Nuslích vyrůstal, a když roku 1958 vymýšlel podobu budoucího mostu, říkal si: „Hlavně to nepřekomplikovat, aby nad tím pěkným údolím moc nepřekážel.“

Sám v podcastu připomíná, že měl poměrně smůlu na datum narození, protože dospívání prožil za války, produktivní věk za socialismu, a když se země dočkala svobody, byl už v důchodovém věku. „Ale na druhou stranu jsem měl štěstí,“ říká, „že se v době mého mládí začalo stavět z předpjatého betonu. Mě tahle technologie hodně zaujala, a pro stavbu velkého a důležitého mostu byla ideální.“

Když se na Nuselský most dívá dnes, nic zásadního by neměnil. „Anebo měnil – máme už lepší materiály i technologie, ale na pohled by všechno zůstalo plus minus stejné, jsem spokojený.“ Most je po půlstoletí v dobrém stavu: „Jsem přesvědčený o tom,“ říká Jan Vítek, „že i příštích padesát let bez potíží vydrží.“

Na slavnostní otevření nemá osobní vzpomínku, protože nebyl pozván. „Což chápu, vždyť my – s kolegou Miroslavem Sůrou – jenom uspěli s návrhem v soutěži. Ale nepozvali tehdy ani projektanty, kteří naši ideu zpracovávali dlouhá další léta.“

Jan Vítek vzal alespoň rodinu do auta, aby se po novém mostě projeli a on se mohl pokochat pohledem na rodné údolí. „Bohužel jsem okamžitě dostal pokutu,“ směje se v podcastu.