Biden ze staré doby

Střídání prezidentů Spojených států má svůj neměnný cyklus. Alespoň ve výkladu amerického politologa Stephena Skowroneka, podle kterého se tam střídají čtyři typy prezidentů.

„Otec zakladatel“ přichází do turbulentního období amerických dějin a silou své vize změní fungování politiky Spojených států na mnoho desetiletí dopředu. Takovými prezidenty byli například Abraham Lincoln, jehož morální vize Spojených států zbavených prvotního hříchu otrokářství udala ráz politiky Spojených států od občanské války až hluboko do 20. století. Podobně přelomovým prezidentem byl i Franklin Roosevelt, jehož Nový úděl – tedy série sociálních a ekonomických reforem, jimiž reagoval na velkou hospodářskou krizi a změnil americké hospodářství – určoval podobu politiky až do příchodu Ronalda Reagana s jeho ekonomikou volného trhu: ten je také prozatím posledním „otcem zakladatelem“ jedné éry.

Po těchto přelomových státnících následují různě dlouhá období, v nichž se střídají dva různé typy prezidentů. V rámci amerického systému dvou dominantních politických stran přichází obvykle po „otci zakladateli“ prezident z opoziční strany. Během aktuálního reaganovského modelu americké politiky byli takovými prezidenty demokraté Bill Clinton nebo Barack Obama, v rámci toho předchozího roosveltovského šlo o republikány Dwighta Eisenhowera nebo Richarda Nixona.

Tito prezidenti se snaží odštípnout část ze skupiny voličů, na nichž založili svou sílu otcové zakladatelé. Rooseveltova koalice se zakládala především na odborech, farmářích a rasových menšinách, u Reagana šlo například o sociálně konzervativní pracující, Jižany a evangelikály. Jejich nástupci v Bílém domě z druhé politické strany tyto voličské koalice zmenšili, ale nerozrušili natolik, aby se změnila celá éra: Skowronek je proto nazývá „předjímajícími lídry“.