Po přeslici: Popis jednoho zápasu

V pátek třináctého listopadu – na smůlu tohoto spojení jsem nikdy nevěřila, naopak – jsem dostala z mužovy banky, kam mám jako pětatřicet let fungující manželka přístup, zprávu, která měla předmět: Chyba platby / Payment error. 

Mejl s logem banky mě nazýval Váženým zákazníkem a říkal, že k platbě na můj účet, zveřejněné o den dříve, která nebyla uvolněna, je nutné ověření. „Začněte kliknutím a přihlášením do svého účtu zde.“ 

V pátek třináctého jsem mejly ani neproběhlou platbu neřešila, pekla jsem kachnu na víkend, pak venku na zahradě štípala dříví, natírala plot, klábosila přes ten plot se sousedy a čekala na svého muže, až přijede večer domů z práce.

Ani druhý den jsem si na výzvu z banky nevzpomněla. Bylo krásně, jeli jsme s mužem na kolech na výlet od nás ze Záhrabské dolů do Berouna a pak nahoru přes Zdejcinu do Hudlic a na Svatou. Tam jsme si u nouzového okénka vyhlášené restaurace doplnili výdej kalorií; stále jezdíme bez pomoci elektriky. Dali jsme si husí kaldoun se dvěma chleby, mňam. Potom jsme sjížděli prozářenou krajinou podzimním nízkým sluncem zpátky do Berouna, abychom se odtamtud těžce vydrápali k nám nahoru, do lesa. Krásná, klidná, naplněná sobota.

Korunovala ji večeře, kterou jsme si po čtyřiceti kilometrech mohli dovolit: kachna s červeným zelím a k tomu lokše. A pozor, staročeské bramborové lokše jsou ke kachně tisíckrát lepší než bramborové knedlíky, i když jsou pracnější. Protože muž si po jídle sedl k notebooku, bohužel jsem si vzpomněla na zprávu z banky.

„Hele, mrkni se do účtu, jestli tam není neprovedená transakce,“ řekla jsem a muž se mrknul a nic neviděl. „Mně taky jednou přišel mejl z obchodu, že platba neproběhla, abych ji zaplatil znovu,“ řekl. „Tak si tu zprávu otevři,“ dodal a věnoval se svým záležitostem, které už s bankou nesouvisely. 

Šla jsem do svého pokoje v podkroví, pustila notebook a začala kliknutím zde. Otevřelo se mi okénko banky a chtělo po mně jako vždy přihlašovací údaje. Jako vždy jsem je zadala. A protože potvrzovací SMS ke vstupu na účet nepřicházela, zadala jsem údaje znovu, spolu s PIN! SMS stále nic, ale to už se mi párkrát stalo, že měla první zpoždění a pak přišly dvě naráz, takže klídek.

Na mobil mi přišlo potvrzení, že jsem si právě zřídila mobilní bankovnictví. Polilo mě zatím jen mírné horko. Mobilní bankovnictví jsem nikdy nechtěla a teď jsem o žádné nepožádala. Ale… Třeba jsem něco zblbla. Protože původní přihlášení zde mě nikam neposunulo, začala jsem se pokoušet o přihlášení na mužův účet obvyklou cestou přes bankovní stránky – a to se podařilo.

Přišla mi na mobil zpráva, že právě došlo k aktivaci klíče, který umožňuje bezpečné přihlášení k účtu a potvrzování operací. Součástí zprávy bylo: „Pokud jste aktivaci neprováděl, zavolejte ihned na (uvedené) číslo.“ 

Polilo mě horko. Ihned jsem uvedené číslo vytočila. Bylo 21:19. Automat mi ohlásil, že operátoři banky pomáhají v covidových call centrech, ať vyčkám na spojení. Mezitím hrála hudba. Když vám začíná docházet, že jste možná naletěli podvodníkům, voláte na jediné blokační číslo banky a tam vám pouštějí hudbu, je to k zešílení. 

Křičela jsem do přízemí na muže, který si pouštěl hudbu z rádia, ať přijde, ať přijde, ať honem přijde nahoru! Marné volání do banky jsem stopla a začala usilovně hledat na jejích webových stránkách další možnost, kde se dá účet zablokovat anebo hlásit podvod. Kde nic, tu nic. Znovu jsem vytočila blokační číslo – se stejným výsledkem. Típla jsem to. Bylo 21:24.

Našla jsem na stránkách banky „phishing“ mejl – adresu, kde se hlásí podezření na podvod. Začala jsem tam psát a přitom znovu vytočila blokační číslo. Bylo 21:32. Tentokrát jsem volání netípla. Do vyděšeného phishing mejlu o tom, že jsem asi naletěla podvodníkům, nemůžu se dovolat na blokační linku a nevím, co mám dělat, mi stále hrála hudba a automat hlásil, ať vyčkám, zas..ná sobota!

To už byl u mě v podkroví i muž se svým notebookem. Chrlila jsem na něj, co jsem provedla a že je to průser. Přihlásil se na účet, byl v pořádku. Řekl, že hysterčím, ale pro jistotu nechal účet otevřený a taky hledal na stránkách banky, kde se dá zablokovat. 

Za chvíli… Měli jsme mezi našimi notebooky nevím proč zpoždění, a tak měl muž účet ještě v klidu a já už viděla, že se desítky tisíc ze spořicího účtu (úspory na stáří) přelily na běžný. Teprve z běžného se přece dají dělat transakce! Ve 21:40 se čísla sjednotila. Na spořicím bylo míň a na běžném účtu o sto čtyřicet tisíc korun víc.

„Ježišmarja, co teď?“ vykřikla jsem a napadlo mě zkusit převést ty peníze na můj účet v jiné bance dřív než zloději. Umím přece to číslo nazpaměť! Neumím! Panika mi zatemnila mozek; nic jsem si vybavit nedokázala. To už stejně zmizelo sto čtyřicet tisíc na cizím účtu, bylo 21:42. Sledovali jsme to v přímém přenosu, za zvuků hudby a hlasu automatu ze stále nedostupné blokační linky na mém telefonu. Kafkárna.

Když bylo po všem, muž se samozřejmě do banky dovolal. Nechal svůj účet zablokovat. Chtěl, aby byl zablokován i účet, na který byly naše peníze podvodně převedeny, vždyť ho vidí, je u téže banky! To ale nejde. To banka nemůže. A stejně – ten účet je jistě vedený na bílého koně. Peníze budou za chvíli pryč. Podvod je velmi sofistikovaný a připravený, ujistil nás operátor a dodal. „Napište bance mejl, jděte to řešit na pobočku, ale až v pondělí.“ 

Hlavy nám třeštily. Bezmocí, vztekem, ponížením. Volali jsme kamarádce policajtce. „Podejte trestní oznámení na neznámého pachatele. Ale až v pondělí…“

O víkendu totiž pracují jen hackeři.