Nandej lyže a jeď! Partneři to zaplatí

foto archiv Raul

Kdyby nebylo sponzorů, stálo by startovné na nejznámějším lyžařském závodu, Jizerské 50, místo patnácti set téměř pět tisíc. Jak se dávají dohromady finance na velké akce? V čem se stát zlepšil a v čem by ještě mohl? A na co slyší sponzorské firmy? V módě je propojení s životním prostředím či s pohybem vlastních zaměstnanců.

Od února 2020 nás dělí pouhých dvacet měsíců, přesto to může mnohým připadat jako dávnověk. Tehdy se ještě naposledy dalo jet na jarní prázdniny lyžovat do Rakouska či Itálie a tehdy se také naposledy konala Jizerská 50 ve své kompletní a obvyklé podobě.

Závod měl sice trochu namále, protože týden před ním přišla obleva a z více než poloviny tratě slezl sníh. Nakonec však počasí organizátorům nahrálo, napadlo nějakých pětatřicet centimetrů sněhu a přibližně osm tisíc účastníků mohlo za slunečného počasí projet 9. února 2020 celou plánovanou trasu. Ve skvělých časech vyhráli Nor Andreas Nygaard a Švédka Britta Johanssonová-Norgrenová. Mnoho hodin za nimi pak dojížděli do cíle nejposlednější z těch, kteří to po cestě nevzdali.

Letos v únoru se po mnoha covidových peripetiích závod také uskutečnil, ale bez široké veřejnosti, jet mohli jen elitní závodníci a závodnice. Ve stejném formátu se na konci května uskutečnil například také pražský maraton, kde rovněž mohla startovat pouze běžecká špička a mnohatisícové hlavní pole mělo smůlu. V případě maratonu dokonce už podruhé, protože loni pandemie znemožnila konání úplně.

Na památku horolezců

Jizerská 50 je největší a nejznámější lyžařský závod na našem území, který je navíc historicky spjat se silným a tragickým příběhem, který před časem podrobně popsal novinář Vojtěch Gibiš na serveru Lidovky.cz.

„Padesátka“ se poprvé běžela v roce 1968 jako oddílový závod Lokomotivy Liberec a byla součástí přípravy jejího horolezeckého oddílu.

Podpořte Reportér sdílením článku