Darovat mozkovou hmotu

Názory

O jednom zapomenutém filmu režiséra Jana Hřebejka, k němuž napsal scénář Petr Zelenka.

Audio
verze
V roce 1991 jsem se ocitla v prvním filmu Honzy Hřebejka Nedělejte nic, pokud k tomu nemáte vážný důvod. Scénář napsal Petr Zelenka, byla to první a poslední spolupráce těchto dvou osobností české kinematografie. Ani jeden se k filmu moc nehlásí, ale v mé paměti je dodnes zapsán jako odvážný a originální filmový happening. Trvá necelou hodinu, a když během sledování na chvilku znepozorníte, můžete přijít o zásadní kousky hutné puzzle hraničící se sci-fi.

Příběh se odehrává v Praze, já – coby novinářka – a můj přítel Jiří (Jiří Štrébl) jedeme v autě po nábřeží a posloucháme rozhlasovou stanici, kde právě redaktor zpovídá význačného profesora na téma problém ozonových děr. 

Dovídáme se, že v současné době jsou připravené čtyři tuny sušeného lidského mozku, který bude vystřelen v hlavici rakety do stratosféry. 

Zpovídaný profesor Šebek je propagátorem dobrovolného dárcovství mozkové tkáně, sám daroval dva gramy, ale na redaktorův dotaz, zda je to bezpečné, odpovídá nesouvislým huhláním. 

Shodou okolností se stavíme na oslavě, která s akcí „daruj kus mozku“ souvisí. Atmosféra je prošpikovaná řadou dalších úchylných témat, například že někdo prožíval po obřezání sex jako bohoslužbu pro hluchoněmé. Při odchodu poprosím Jiřího: „Kdybych chtěla někdy darovat kus mozku, to mě snad radši zab.“

Následuje erotická scéna ve vaně, kdy Jiří začne zkoumat svoje pocity, a se slovy „já věděl, že se mi to nelíbilo“ propadá depresi. Věta o obřízce z večírku ho začíná nahlodávat. Navštíví otce (Ivan Vyskočil), aby mu vysvětlil, proč je obřezaný, když není Žid.

 

„Proč jste se se mnou neporadili?“

„Byly ti dva měsíce, o mandlích jsme se taky neradili,“ odpoví mu otec.

Snažíme se s Jiřím situaci rozlousknout na procházce v parku.

Jiří: „Někdo daruje krev, někdo kus mozku, proč by mi někdo nemohl darovat kus kůže? Mohl bych si dát inzerát.“

Já: „To ne, měl by to bejt někdo, koho si oba vážíme.“

Jiří: „Jedinej člověk, kterýho si fakt vážím, je Václav Havel.“

Nakonec s prosbou o předkožku vyrazíme za přáteli, se kterými hráváme tenis. Hubert (Vladimír Kratina) nevěří, že to myslíme vážně. Když okomentuji jejich sexuální život jako sled krátkých epizod, Hubert i jeho přítelkyně (Martina Formanová) se urazí. Martina večer tajně umístí pod polštář stopky a oba tak zjistí, že jejich akt trval minutu dvacet. 

Následuje střih. Z operačního sálu vyjíždí Hubert a Jiří po zákroku.

S blížícím se koncem filmu probíhá další večírek, na kterém už chybím.

„Ále, rozhodla se darovat mozkovou hmotu, tak jsem to ukončil,“ vysvětluje mou absenci Jiří.

Doporučuji film zhlédnout, ale jen pokud k tomu máte vážný důvod, jinak to nedělejte.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama