Jak Nejedlého Rusové pumpli Tvrdíkovy Číňany

Report

Na ekonomické mafiány si stěžuje prezident Zeman, v živém rozhlasovém vysílání je dokonce nazval vulgárním termínem začínajícím na „z“. V jeho okolí se přitom odehrál případ šíbrování, o němž se nemluví. Ruští známí Zemanova poradce Nejedlého shrábli peníze za vilu v pražském Bubenči, kterou chtěla koupit čínská CEFC. Čínská firma, jejíž investice prezident zaštítil, vilu nikdy nedostala, spor se dostal až k soudu.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Tou investicí se na Hradě zapomněli pochlubit. Přitom byla svého druhu první a vlastně se mohla stát ukázkovým propojením Ruska a Číny prostřednictvím pražského Hradu. Přesně, jak o tom prezident Miloš Zeman rád vypráví při návštěvách Pekingu a Moskvy.

K uzavření onoho opomenutého obchodu došlo v červnu 2015: tedy ještě před nákupní horečkou, kdy v náručí čínské společnosti CEFC skončila fotbalová Slavia i se stadionem, několik budov a hotelů v Praze, strojírny, kus pivovaru, aerolinek a televize. Obchod se odehrál nedlouho poté, co byl tehdejší šéf, zakladatel a předseda čínské CEFC Jie Ťien-ming jmenován poradcem českého prezidenta: v centrále v Šanghaji mu před nastoupeným vedením přečetl jmenovací dopis kancléř Vratislav Mynář.

Tehdy, v létě 2015, šlo také zřejmě o první nákup několik dní staré „evropské“ pobočky čínské společnosti CEFC vedené exministrem obrany Jaroslavem Tvrdíkem, čestným poradcem prezidenta. Předmětem tohoto obchodu, smlouvy vzletně pojmenované jako „memorandum ke společnému postupu při prodeji nemovitých věcí“, byla koupě vily v diplomatické čtvrti Prahy.

Majitelkou vily v Praze-Bubenči, necelých dvě stě metrů vzdušnou čarou od stadionu fotbalové Sparty, byla paní Julie Romaněnko. Ve všem okolo prodeje ji zastupoval její manžel Dmitrij Romaněnko. Jeho jméno není všeobecně známé – přitom byl léta zástupcem ruské ropné společnosti Lukoil v Česku. Jeho letitým přítelem a menšinovým společníkem ve firmě Lukoil Aviation Czech byl Martin Nejedlý, jeden ze sponzorů návratu Miloše Zemana do politiky a také „nehonorovaný poradce prezidenta České republiky“ s diplomatickým pasem a kanceláří na Pražském hradě hned vedle hlavy státu.

Převod peněz za vilu proběhl rychle. Pět dní po podpisu „memoranda“ mezi českou pobočkou CEFC reprezentovanou Jaroslavem Tvrdíkem a Dmitrijem Romaněnkem odešla na účet Romaněnkových „záloha“ ve výši padesát milionů korun.

A pak se nestalo nic.

K dokončení prodeje vily a jejímu převodu nikdy nedošlo. Peníze zmizely stejně rychle jako později předseda Jie. Původně přátelský rusko-čínský obchod skončil u soudu. Ještě než se dostaneme k detailům – stručně řečeno jde o to, že Zemanovi Rusové pumpli Zemanovy Číňany. A nejen je.

 

Jak se staví sen

Zmiňovaná vila stojí v Praze-Bubenči v ulici Na Zátorce. Většina krásných vil se zahradami v oblasti slouží jako ambasády a rezidence velvyslanců. Této konkrétní části diplomatické čtvrti se ovšem někdy přezdívá „malé Rusko“ nebo „malá Moskva“. Přes ulici proti vile Romaněnkových je Zastupitelství Rossotrudničestva v ČR, ruské středisko kultury a spolků starající se o krajany žijící v zahraničí. Většina budov tady patří přímo Ruské federaci. V celém bloku domů s vilou Romaněnkových se z tohoto vlastnického pravidla vymyká jen pražská diecéze husitské církve a šéfka jedné auditorské společnosti.

Nemovitost v Bubenči získala Julie Romaněnko před deseti lety. Od počátku byl „Projekt Na Zátorce 13“, jak se původně jmenoval, jedna velká jízda.

 

Stál tady dům ze šedesátých let, který si postavil známý český výtvarník Karel Svolinský s manželkou. Před Romaněnkovými zde v pronájmu sídlilo velvyslanectví Gruzie. Znalec v roce 2007 dům s pozemkem ocenil na necelých třicet milionů.

Místo úřady povolené přestavby a přístavby však šel dům k zemi. V rozporu se stavebním povolením tady na přelomu roku 2009 a 2010 vznikl dvě podlaží hluboký kráter, informovala tehdy Česká televize. Původní dům jeden víkend zmizel a na jeho místě začal růst nový. Po prvotním zděšení a silných výrocích ze strany úřadů o „šíleném precedentu“ v památkově chráněné zóně a „jak si to může někdo dovolit“ hněv stavebního úřadu na Praze 6 i památkářů opadl. Po zaplacení pokuty v řádu statisíců korun došlo k dodatečné legalizaci stavby. Jeden ze stavitelů, který se okolo tohoto projektu pohyboval, na dotaz, zda takový byl od počátku plán, reaguje bez vytáček: „Ten původní dům stejně neměl žádnou hodnotu.“

Místo původního domku zde vyrostla úctyhodná vila o pěti podlažích. Z původní zahrady toho moc nezbylo. Podle toho, jakou použijete metriku, nová stavba proti té předchozí nabobtnala až čtyřnásobně. Investice do vily, která je od dokončení před třemi lety očividně neobývaná, přesáhla včetně vnitřního vybavení sto milionů korun.

 

Pantáta v Monaku

Přestože se pan Lukoil, tedy Dmitrij Romaněnko, několikrát dostal do blízkosti vysoké politiky v České republice, o jeho kariéře je dostupných jen minimum informací.

Jako první se v českých podnikatelských rejstřících objevují hned po sametové revoluci jeho rodiče – a to ve společnostech investujících do nemovitostí v Praze. Do Česka se tehdy přesunula celá rodina; její hlavní postavou byl Dmitrijův otec Jevgenij Gurvič. Čím se živil, není zřejmé: pozoruhodná je však v jeho firmách přítomnost řady lidí se záznamem ve svazcích komunistické Státní bezpečnosti, včetně předlistopadové vojenské rozvědky.

Jedním z důkazů o příslušnosti Romaněnkových k takzvaným „novým Rusům“ je ruský registr osobních aut, naznačující raketový vzestup životní úrovně celé rodiny na přelomu tisíciletí. Rodinnou ladu z osmdesátých let vystřídalo nejprve ojeté volvo, následované úplnou flotilou v čele s BMW X-5, BMW 645Ci, Mercedesem Benz ML 350 a Bentley Continental GT. Pokud se v autech neorientujete, vězte, že jde o hodně rychlé a drahé vozy.

Před několika lety se rodiče přesunuli dál na jih, a to z Prahy do Monaka. Ve stejné době, kdy „mladí“ prodávali vilu Na Zátorce Číňanům, „staří“ prodali vilu v další výstavní pražské čtvrti. Kupcem jejich vily Na Hanspaulce byl spolumajitel investiční skupiny Penta Marek Dospiva se svou tehdejší manželkou. Tento obchod za 67 milionů ovšem, jak vyplývá z českého katastru nemovitostí, skutečně proběhl.

Jinak neviditelný Dmitrij Romaněnko na sebe poprvé upozornil v roce 2004. V Karlových Varech se tehdy veřejně propíral prodej bývalé ubytovny Fink v centru města. Padala velmi silná slova, dokonce se mluvilo o mafiánech. Kraj prodal vilu v centru v opakované soutěži za dvacet milionů. To bylo podstatně méně, než nabízely firmy v prvním zrušeném kole. Kupující společnost VDM Projekt, v které měl Romaněnko poloviční podíl, nebylo zpočátku možné ani dohledat, protože byla čerstvě založená. Tehdejší karlovarský hejtman, obviňovaný z účelového opakování soutěže, se veřejným dopisem obracel na zpravodajskou službu BIS, ať prodej prověří. Tím kauza víceméně skončila. Ubytovna byla za třicet milionů přestavěna na několik luxusních bytů. Nyní opět uvadá, pod opadávající omítkou vypadá jako opuštěná.

Podle jednoho z bývalých obchodních partnerů se Dmitrij Romaněnko zabýval obchodem s luxusními auty, které údajně vozil z Německa do Ruska. Jde o stejný byznys, kterému se v devadesátých letech věnoval v Rusku Martin Nejedlý. Zda spolu už tehdy nějak spolupracovali, nelze z veřejných zdrojů vyčíst. Poradce prezidenta Martin Nejedlý na dotazy nereagoval. Oficiálně se potkali v jedné firmě až v roce 2007. V té době vznikla společnost Lukoil Aviation Czech. Romaněnko v ní zastupoval ruskou ropnou společnost Lukoil, Nejedlý byl čtyřicetiprocentním akcionářem prostřednictvím své společnosti ENE Investment.

Firmě Lukoil Aviation Czech obchodující s leteckým palivem se začalo téměř okamžitě dařit. Získala kontrakty na letištích v Praze i Ostravě, zákazníkem se staly mimo jiné i státní aerolinky ČSA a Správa státních hmotných rezerv. Tehdejší ministr dopravy Aleš Řebíček pravidelně odrážel dotazy s tím, že jeho přátelství a rodinné styky s Nejedlým i „Dimkou“ Romaněnkem nehrály v obchodních úspěších Lukoilu žádnou roli.

Za jiné konstelace se tato trojice potkala o pár let později. Koncem roku 2013 vystupoval bývalý ministr Řebíček jako majitel fotbalové Slavie, Romaněnko jako její potencionální kupec a Nejedlý jako kamarád obou. Slavný klub se tehdy potácel na hraně bankrotu a Řebíček sháněl nového majitele. Z prodeje Romaněnkovi, případně jinému ruskému investorovi tehdy sešlo. Celá skupina Lukoil se začala v roce 2014 stahovat ze střední a východní Evropy v souvislosti s děním na Ukrajině a následně i kvůli protiruským sankcím po obsazení Krymu. Jako zachránce klubu v potížích se objevila čínská CEFC a Jaroslav Tvrdík se nově vpravil do role fotbalového promotéra.

Dařit se v té době přestalo i české společnosti Lukoil Aviation Czech vedené tandemem Romaněnko–Nejedlý. Společnost prohrála se státem spor o třicetimilionovou pokutu a nakonec skončila v likvidaci.

 

Nejedlý zasahuje

Ale zpět do lepších časů, do „malé Moskvy“, do vily Romaněnkových v ulici Na Zátorce v Praze-Bubenči.

Kráter po původním domku výtvarníka Svolinského se zkraje roku 2010 začal zacelovat. Když byl hotový suterén, přišel – obrazně řečeno – výbuch z nečekané strany. Téměř ze dne na den přestalo fungovat studio Abitare Praha architektů Moniky a Ondreje Greguškových. Studio bylo dvorním projektantem Romaněnkových včetně vily Na Zátorce. V insolvenčním rejstříku nyní již neexistujícího architektonického studia Abitare Praha je to popsáno následovně: „Společnost Abitare Praha se dostala do problémů v okamžiku, kdy manžel jednatelky, který de facto společnost řídil a dával jí zakázky pro své firmy, jednatelku opustil a přestal vykonávat činnost pro společnost Abitare.“ Nečekaný rozpad manželství může mít nečekané důsledky. Třeba že nahlédnete, jak se financuje taková velká vila v „malé Moskvě“.

To, co následovalo, magazín Reportér zrekonstruoval z celé série rozsudků a usnesení v kauzách, které rozpad tohoto vztahu odstartoval.

Paní architektka Gregušková se, pro okolí zřejmě překvapivě, rozhodla nevzdat a firmu Abitare Praha udržet při životě. Záhy zjistila, že ve firmě zatížené úvěry chybí 44 618 101 korun tržeb z projektů manželů Romaněnkových – toto číslo vyplývá z žaloby podané společností Abitare na Julii Romaněnkovou.

K projednání žaloby před soudem však na přelomu let 2012 a 2013 nedošlo. Bylo krátce před první všelidovou volbou prezidenta, Miloš Zeman platil za jednoho z favoritů a Romaněnkovi k němu měli blízko. Společník z Lukoil Aviation a rodinný přítel Martin Nejedlý byl totiž hlavním organizátorem Zemanovy kampaně. „Smír organizoval Nejedlý. Bylo těsně před volbami, nepotřeboval, aby někde u soudů lítaly desítky milionů korun účtů za služby a nábytek,“ říká jeden z lidí obeznámených s jednáním. V této době se Nejedlý ve zlém rozešel se svým „učitelem“ a letitým poradcem Miloše Zemana Miroslavem Šloufem, jehož od čerstvě zvoleného prezidenta odstavil.

Z dohody mezi studiem Abitare a Julií Romaněnkovou o urovnání sporu mimo jiné vyplynulo, že z žalovaných 44 milionů Romaněnkovi již dříve zaplatili 33 milionů; poslali je ovšem na účet ve Švýcarsku, jehož číslo jim dal architekt Ondrej Greguška, tedy manžel jednatelky a majitelky Abitare.

Jak se zjistilo při následujícím policejním vyšetřování, tento bankovní účet nikdy nepatřil architektonickému studiu. Za bankovním účtem byl řetězec firem ve Švýcarsku, Lichtenštejnsku a v souostroví Svatý Vincenc a Grenadiny. Podle výpovědi švýcarského správce byly všechny ovládané panem Greguškou. Do Česka se tyto peníze vracely obloukem jako úvěr jeho společnostem. Lidově se tomu říká odklonit peníze. Česká policie a státní zástupkyně, která v létě podala obžalobu k soudu, v tom vidí podvod. Zda a kdy však dojde na trestní soud, není jasné. Začátkem října soud vrátil kauzu k došetření. „Státní zástupkyně v reakci na rozhodnutí soudu podala proti usnesení Městského soudu v Praze stížnost,“ uvedl mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze Aleš Cimbala bez bližších podrobností.

Ondrej Greguška na dotazy zaslané e-mailem nereagoval, jeho nyní již bývalá manželka Monika komentář odmítla.

Z policejního šetření vypadla ještě jedna zajímavost.

Platby za vilu a další nemovitosti kupované Romaněnkovými chodily v letech 2008 až 2010 z účtu kyperské společnosti Normeston Trading Limited.

V Česku je toto jméno neznámé, v Maďarsku naopak hojně diskutované. O skupině společností stejného názvu se mnohokrát hovořilo v souvislosti s rusko-maďarskými obchody tamní ropné společnosti MOL. Nejdříve Normeston Trading Limited fungovala v mimořádně ziskovém obchodníkovi s plynem. A v roce 2014 stejná společnost s kyperskou sestrou koupila benzinky odcházející společnosti Lukoil na Slovensku a v Maďarsku. Pumpy Lukoilu v Česku pak převzal přímo MOL.

Podle maďarského investigativního projektu Atlatszo.hu, který se tomuto příběhu dlouhodobě věnoval, stál za skupinou Normeston minimálně v počátcích bývalý manažer ruského Gaz–promu Megdet Rahimkulov. Dolarový miliardář ruského původu v Maďarsku dlouhodobě žije a díky tomu je někdy označován za nejbohatšího Maďara.

 

Zadrhnutý penězovod

Po náhlém rozpadu architektonického studia Abitare Moniky a Ondreje Greguškových převzala projekt vily Na Zátorce rodinná firma ze Švýcarska. Zastupovala mimo jiné jednoho velmi známého britského designéra a manželé Romaněnkovi chtěli pro svou vilu „absolutní luxus“. Projektem, tedy plánem vnitřního vybavení a nábytku na míru, strávila tato firma celé čtyři roky. U českých soudů vedla či vede s Romaněnkovými několik sporů.

„Když se podíváme na neuhrazené faktury a škody, které nám způsobili, dluží nám okolo dvou milionů švýcarských franků (v přepočtu přes 45 milionů korun – pozn. red.),“ říká jeden ze spolumajitelů této švýcarské firmy.

S rozhovorem souhlasili, pokud nedojde ke zveřejnění jmen – mohlo by je to poškodit u jiných zákazníků. Ve svých referencích mají zakázky ze Spojených států, Francie, Švýcarska, ale pracovali i na Východě – v Ázerbájdžánu a Kazachstánu.

Projekt v Česku líčí jako něco, co ještě nezažili.

Velký chaos řízený jedním z pobočníků Dmitrije Romaněnka z českého Lukoilu. „My jsme zvyklí pracovat s ,velkými kluky‘, ale tohle byl opravdu velmi speciální případ. Kombinace jednání ve zlé víře, nekompetence a možná i úmyslného klamání je asi nejpřesnější popis toho, co se tam dělo,“ říká švýcarský projektant. Výsledek: nedošlo ke standardnímu předání díla, tedy ani k vypořádání reklamací, škod a plateb. Stejně jako další dodavatelé uvádí, že všechno sice bylo psané na Julii Romaněnko, ale tím, kdo vedl jednání a rozhodoval o penězích, byl její manžel Dmitrij.

První problémy s placením faktur přišly podle Švýcarů již v roce 2013. „Tehdy měl Dmitrij účty ve Švýcarsku, na Kypru, na Maltě a v Belize. Chtěl, abychom mu fakturovali na různá místa. Říkal, že má problém s blokováním určitých fondů a nemůže je rozmrazit. Nevím, jestli to bylo kvůli sankcím, špatným obchodům nebo něčemu jinému. Část plateb jsme dostali, ale problémy začaly v tom roce,“ říká švýcarský projektant. V následujících dvou letech se toky peněz zadrhly úplně. V polovině roku 2015 vstoupil český Lukoil Aviation do likvidace. „Já jsem přesvědčen, že to má přímou souvislost s naším příběhem. Pořád slibovali, že zaplatí, a pak to odkládali,“ dodává projektant.

Ve stejné době se k soudu vrátil i spor s původními architekty z Abitare, protože Romaněnkovi nezaplatili čtyři miliony z dříve dohodnutého smíru. Několik milionů za nezaplacené miliony za nájem dalších nemovitostí po Praze úspěšně zažalovala společnost ZDS Group s ruskou majitelkou.

Magazín Reportér požádal Romaněnkovy o vyjádření prostřednictvím jejich advokáta. Ten uvedl, že se nyní vyjadřovat nebudou.

 

Pomoc z Číny

Vilu Romaněnkových se – jak již bylo zmíněno na začátku článku – v polovině roku 2015 rozhodla koupit česká pobočka čínské CEFC a poslala „zálohu“ padesát milionů korun. Zpočátku to vypadalo jako humanitární finanční pomoc čínského lidu ruským podnikatelům, protože Romaněnkovi objekt CEFC nikdy nepředali.

Až po roce a půl totiž došlo k uzavření nové dohody: k prodeji vily nedojde a Romaněnkovi peníze vrátí. Ani k tomu však v termínu nedošlo a česká pobočka CEFC přistoupila k mimořádnému kroku. Julii Romaněnko zažalovala.

Ještě před prvním soudem Romaněnkovi tvrdili, že peníze pro čínskou firmu již z účtu odešly. Potom, že se stala chyba při převodu. Potřebují na vrácení víc času. Pak, že jde o hodně peněz, které teď nemají. Celé soudní kolečko se pravomocně uzavřelo až v půlce letošního roku a peníze se pořád neobjevily. Zda od té doby konečně dorazily, není zřejmé.

„Vzhledem k probíhajícím řízením naše strana v tuto chvíli nebude poskytovat žádné informace,“ uvedl advokát Jan Vondráček, zástupce Julie Romaněnko. Mluvčí CEFC Europe Pavel Bednář uvedl, že se společnost k zaslaným dotazům vyjadřovat nebude.

Stav na konci května byl následující: Julie Romaněnko žádala o odpuštění soudních poplatků za odvolání kvůli své údajně složité sociální situaci. Soud to odmítl a rozsudek o vrácení padesáti milionů „zálohy“ se stal pravomocným. S výdaji na právníky a úroky šlo dohromady o téměř šedesát milionů. V době vzniku tohoto textu byla dál majitelkou vily Na Zátorce a na domě nebyla zapsána žádná omezení vlastnictví.

Jinak se toho však za ty tři roky od vyplacení „zálohy“ změnilo hodně. Bývalí čínští manažeři CEFC na dobu hektických nákupů v Česku vzpomínají s tím, že neměli ani dost lidí, kteří by uměli cizí jazyky, a spoléhali na Jaroslava Tvrdíka a lidi, které přivedl. Podle čínského časopisu Caixin, který letos na jaře popsal zákulisí čínské společnosti CEFC krátce před jejím pádem, to prý byl další z důvodů, proč se do týmu rozhodujícího o investicích v Česku dostalo tolik bývalých politiků, a dokonce i několik lidí z kanceláře prezidenta ČR.

V mezidobí zmizel předseda Jie i český Lukoil. Dluhy zůstaly. Čínská CEFC je v řízené likvidaci, majetek a závazky přebírají čínské státní firmy. Auditoři čínské státní společnosti CITIC se snaží dopočítat, co to v Česku jejich předchůdci vůbec koupili a za kolik. Podle informace serveru Neovlivni.cz v ohodnocení českých nákupů někde „létá až sedmnáct miliard korun“.

Jedno je však zřejmé již nyní. Při popisování šíbrů či jak jim v živém rozhlasovém vysílání vulgárně říkal – ekonomických z…ů – by se měl prezident Miloš Zeman příště rozhlédnout ve svém okolí.

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement