Na diplomy se nehraje. Ukaž, co dovedeš

Dost možná se zde rodí jakási obdoba Karla Čapka v jednadvacátém století.

Dílo tohoto spisovatele, třeba divadelní hra R.U.R, v níž se poprvé objevilo slovo robot, patřilo ve své době, ve dvacátém století, k nejznámějším českým kulturním počinům. Dnes jsou ovšem jedním z nejpopulárnějších českých kulturních vývozních artiklů počítačové videohry.

Například tituly jako Kingdom Come: Deliverance nebo Beat Saber, Factorio či Mashinky hrají po celém světě statisíce lidí. Zajímavostí je, že až 95 procent trhu leží pro české vývojáře v zahraničí. Česká literatura a film se dnes můžou takovou popularitou, jakou mají české videohry, pochlubit asi jen těžko. A všechny zmíněné hry u nás vytváří, s minimální podporou státu, zhruba dva tisíce lidí. Jde přitom také o odvětví, v němž se točí čím dál tím více peněz. V roce 2020 byl obrat tohoto sektoru pět miliard korun: je to přitom dvojnásobně, tedy o dvě a půl miliardy více než před třemi lety.

A také další data jasně ukazují, že byznys vyvíjející počítačové videohry u nás rychle roste. V roce 2018 vzniklo osmnáct nových herních studií, o rok později jedenáct, loni jich bylo v České republice dohromady celkem 118.

Jenže v dalším rozletu narážejí čeští vývojáři na problém – nejsou lidi.

„Podle statistik Asociace českých herních vývojářů chybí v České republice něco mezi třemi a pěti stovkami lidí. To omezuje rozvoj českých firem, jelikož pro některé je to opravdu jediná omezující podmínka. Přitom jde často o firmy, které mají rozpočet jako celé továrny,“ vysvětluje Martin Boháč. Právě proto se rozhodl angažovat v projektu soukromé české školy Game Dev Hub (GDH), která bude vychovávat pro Česko další vývojáře.

Formálně vzato jde o dceřinou společnost herního studia Allodium, za nímž Boháč stojí a které se může pochlubit vývojem hry Infinitum: Battle for Europe nebo populární sportovní online hrou Sazka Fantasy.

Videoherní škola GDH má přispět k vyrovnání opravdu velkého rozdílu mezi poptávkou po nových pracovnících a nabídkou na trhu. Zatímco sektor by potřeboval stovky lidí, vysoké školy jako FAMU s obory zaměřujícími se na vývoj her ročně vychovají pouze několik desítek absolventů. Navíc podle kritiků často nemají mezi kantory lidi s dostatečnými zkušenostmi z videoherního vývoje. „Proto je tu velký prostor pro soukromé vzdělávací organizace, jako je Game Dev Hub, které mohou alespoň částečně doplnit mezery chybějících lidí s vhodným vzděláním,“ vysvětluje šéf Asociace českých herních vývojářů Pavel Barák, který je zároveň členem představenstva Hospodářské komory ČR.

Individuální přístup

Ředitelem Game Dev Hub je veterán českého herního vývoje, dvaačtyřicetiletý Martin Vaňo. Ten v rámci studia Bohemia Interactive pracoval na vojenských simulátorech, jako je série Arma nebo Operace Flashpoint, což jsou hráči i kritiky dodnes vysoko ceněné tituly. Upravenou verzi Operace Flashpoint pak používala pro trénink svých vojáků i americká armáda. „Prošel jsem jak vývojem počítačových her, tak i mobilních a webových her,“ říká. Posléze začal pořádat workshopy, učit vývoj videoher a přednášet na Karlově univerzitě. V současné době pak kromě řízení GDH vyučuje herní vývoj na pražské Vysoké škole kreativní komunikace a Západočeské univerzitě v Plzni.

V projektu akademie Game Dev Hub působí i další zkušení vývojáři jako Lukáš Medek (CBE Software) a Jiří Zlatohlávek (Wargaming) či grafička Jana „Yuffie“ Kilianová, která kreslila třeba komiks Hustej nářez pro populárního spisovatele Františka Kotletu.

Co přesně tahle videoherní česká smetánka na škole GDH učí? V současnosti nabízí Game Dev Hub pět specializovaných kurzů – Unreal Engine, Unity, Herní design a nakonec 2D a 3D herní grafiku. „Kurzy jsou rozdělené do týdenních cyklů. Každý představuje jednu lekci, kde je sto dvacet minut přednášky, zadání úkolu, na kterém si studenti procvičí získané dovednosti, a konzultace s lektorem i ostatními studenty. Vše probíhá online. Zkoušení nevedeme, dáváme přednost přímé kritice a diskusi,“ přibližuje detaily výuky v kurzech, které trvají dvanáct týdnů, ředitel Martin Vaňo.

Pedagogové přistupují k účastníkům kurzů individuálně. „Kapacita kurzu je dvanáct studentů, aby se mohl lektor opravdu věnovat každému individuálně – to je veliká hodnota oproti přednahraným online kurzům, kde člověku může něco nefungovat a nemá mu kdo poradit. Proto také přednahrané kurzy málokdo dokončí. Je to totiž kvůli tomu, že student často narazí na pro lektora triviální problém, který by ale sám vyřešit nedokázal,“ přibližuje Vaňo. V blízké budoucnosti se pak plánuje další rozšíření nabídky. „Připravujeme interaktivní scenáristiku, tedy psaní větvících se příběhů, nebo třeba vytváření světů. Kromě toho chceme tvořit pokročilejší kurzy pro naše absolventy, kteří se budou chtít dál rozvíjet, nebo třeba letní školu, kde by se malý tým mohl po několik týdnů plně soustředit na vývoj hry,“ nastiňuje Vaňo budoucnost projektu.

Mnohé potenciální herní vývojáře ovšem může zarazit vysoká cena. Za tříměsíční intenzivní kurz zaplatíte necelých deset tisíc korun. „Cena se může zdát vysoká, ale podobné kurzy jsou jinde daleko dražší, kromě toho v češtině neexistují vůbec,“ odpovídá na námitku Martin Vaňo. Zahraniční kurzy vás navíc většinou nepustí tak blízko ke skutečnému vývoji videoher. „S našimi kurzy získáte reálnou zkušenost s herním vývojem. Rovnou si sáhnete na to, jak se to dělá, a jelikož vám tu zkušenost bude předávat lektor, pro kterého je to denní chleba, bude to tak blízko realitě, jak je vůbec možné. Proto jsme od začátku chtěli, aby u nás mohli učit jen lidé, kteří sami už několik her vydali,“ dodává spoluzakladatel školy Martin Boháč.

Vysoká škola?

„Online škola herního vývoje“, jak zní její oficiální podtitul, zatím nebude udělovat vysokoškolské diplomy; klíčové je, že absolventi budou schopni najít dobře placená místa. „Pro nás je důležitější vidět, že studenti dokončí projekt. A to bude jejich diplom. Na diplomy se v herní branži nehraje. Ale na opravdovou ukázku schopností ano. To je první věc, na kterou se ptám u pohovoru: Co jsi udělal? Ukaž. A včetně zdrojových kódů!“ popisuje Martin Boháč.

Absolventi se prý navíc nemusejí věnovat jen vývoji videoher, mohou pomoci třeba s digitalizací státní správy. „Aktivně spolupracujeme například s ministerstvem kultury, kde je plán digitalizace v současné době velmi aktuální. Herní sektor může nabídnout své expertní znalosti,“ říká Barák o jedné z dalších možných pracovních příležitostí. Výhledově by se ovšem zakladatelé Game Dev Hubu nebránili transformaci směrem ke klasické vysoké škole. „Pokud tomu bude situace nakloněna, tak ano,“ říká Martin Boháč.