Fotograf, který chce vyfotit dvacet tisíc živočichů

Lidé

Joel Sartore – oceňovaný fotograf žijící v americké Nebrasce – spojil valnou část své kariéry se světoznámým časopisem National Geographic. Poslední léta pracuje na projektu Foto Archa, který svým názvem odkazuje na biblickou archu, na níž Noe zachránil před potopou světa všechny na Zemi žijící živočichy. Ve spolupráci s časopisem se Sartore snaží vyfotit každý známý a v zajetí chovaný živočišný druh. Věří, že tak dokáže povzbudit veřejnost, aby se o vymírání druhů více zajímala. „Nezachráníme to, co nemilujeme. A nemůžeme milovat něco, co jsme nikdy ani nepotkali,“ říká.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Více než deset let pracujete na projektu Foto Archa. Jak jste dostal nápad nafotit co nejvíce v zajetí chovaných živočichů?

Ten nápad jsem dostal, když moje žena bojovala s rakovinou prsu. Dnes už je v pořádku, tehdy jsem ale zůstal doma rok, abych se mohl postarat o ni a naše tři děti – a jakmile se Kathy uzdravila, rozhodl jsem se soustředit na jeden velký projekt. Něco, co dokáže oslovit veřejnost a mohlo by pohnout ochranou přírody.

 

Co bylo na samém začátku?

Začal jsem chodit do dětské zoo v nebraském Lincolnu, zhruba míli od svého domu, abych mohl dělat fotky. Poprosil jsem tamní zaměstnance, jestli nemají malé zvíře, které by mohli udržet nějak v klidu, a oni mi přinesli afrického hlodavce rypoše lysého a dali ho před bílé prkénko na krájení, které přinesli z kuchyně. Nedržel se sice na něm moc dobře, ale zaujalo mě, že ačkoli tato zvířata žijí ve volné přírodě v podzemí, teď jsem dobře viděl jeho hlavu na čistém bílém pozadí. Pomohlo mi to ocenit zvíře úplně novým způsobem. A tak začala Foto Archa – fotkou rypoše na kuchyňském prkénku.

 

Máte nějakou oblíbenou fotku zvířete?

Abych pravdu řekl, moje nejoblíbenější zvíře je vždycky „to další“, protože abych dělal dobře svoji práci, musím se snažit věnovat každému zvířecímu druhu stejně. Jinak by to nemělo smysl.

 

 

A co pro vás byla asi ta nejtěžší fotka?

Snažím se během focení vyhnout dramatům, ale dodnes si pamatuji svoje první focení šimpanzů. Po hodině příprav výrazného bílého pozadí ve výběhu mi ho šimpanz kompletně zničil: stalo se to v Sunset Zoo ve městě Manhattan ve státě Kansas. Můžete si celé video dohledat na mém webu www.joelsartore.com. Stačí zadat „The Chimp Incident“.

 

Jaký byl nejzajímavější příběh spojený s projektem Foto Archa?

Těch je hodně, ale možná nejvíce melancholická a nezapomenutelná byla setkání s živočichy, o nichž jsou si experti docela jistí, že dřív nebo později vyhynou. Mezi nimi byla třeba žába pralesnička stromová nebo sladkovodní ryba, sumec s latinským názvem Noturus crypticus z Tennessee. V každém případě se snažím tyto živočichy zachytit a doufám přitom, že moje fotky dokážou spustit poplach, aby už další druhy nevymíraly. Kdyby jen lidé věděli, jak úžasný každý živočišný druh je, určitě by se o ně zajímali. A právě tato věc mě pohání. A je pro mě naopak opravdu obtížně stravitelná myšlenka, že přijdu nejen já, ale my všichni, byť jen o jeden další druh.

 

 

Minulý rok jste nafotil svůj jubilejní desetitisící živočišný druh. Zabralo vám to patnáct let, přitom předpokládáte, že vám projekt zabere ještě minimálně dalších deset.

No, vlastně se nám jich do letošní první půlky roku i přes pandemii povedlo vyfotit víc než jedenáct tisíc a doufáme, že skutečně nakonec dosáhneme na číslo 20 000. Lidé totiž chovají v zajetí zhruba dvacet tisíc druhů, i když to číslo je spíše orientační. V každém případě vím, že nyní budu muset cestovat dál a dál, abych pro Foto Archa získal zbývající druhy.

 

Bojíte se, že některé druhy nezvládnete jednoduše včas vyfotit?

Ano, nějaká taková zvířata rozhodně budou. Ale v případě většiny známých druhů se k nim dostaneme včas. Je ale těžké sledovat, za jakých smutných okolností některé druhy vyšly kvůli mému focení ze zapomnění. Jedním z příkladů byla „Toughie“, rosnička Ecnomiohyla rabborum – je sice nafocená, ale před několika lety uhynula. Byla úplně poslední svého druhu a všichni jsme to věděli, už když jsme ji dokumentovali. Přesto o ní často mluvíme a sdílíme její příběh v naději, že tak zabráníme vyhynutí dalších druhů.

 

 

Jaké speciální metody používáte pro focení svého projektu?

Používám malý látkový fotografický stan, do kterého se vejdou ptáci nebo žáby. Tímhle způsobem focení probíhá velice rychle. U větších zvířat pak s přípravou značně pomáhají zoologické zahrady, když výběh připraví v černé nebo bílé barvě. Cílem je ukázat krásu každého jednotlivého zvířete, ale opravdu se je snažím zdokumentovat co nejrychleji a nenápadně, s minimálním stresem.

 

Máte nějaké plány, co budete dělat, až projekt dokončíte?

Tenhle projekt mi zabere zbytek mého života. Počítám s tím. Takže tu není žádné „poté“, kromě toho, že jednou zemřu.

 

 

Dopady na mrože a lední medvědy

Během své kariéry jste zpracoval pro magazín National Geographic hodně materiálu přímo z divočiny. Jak se v průběhu let změnila práce fotografa divoké přírody?

Fotografování je těžká kariérní cesta. Musíte být vážně dobří, abyste dokázali vyniknout. Zvláště dnes, kdy má fotoaparáty mnohem více lidí, musí být vaše práce skutečně hvězdná a jedinečná, abyste se prosadili. Jinak platí, že v divočině vzniká mnoho malých fotografií pomocí malých pastí, kde focení spustí pohyb zvířete. Tichý fotoaparát umožňuje pořídit snímky zblízka a s pomocí širokoúhlého objektivu získá divák skutečný pocit místa. Je to úžasné také v tom, že nerušíte zvířata. V posledních letech pak přišly drony a 4k videa, takže práce různých špičkových fotografů z oblasti přírodní historie se každým rokem zlepšuje.

 

 

Hovoří se o tom, že létání má negativní dopad na klima. Vy jste přitom za zvířaty hodně cestoval letadlem. Je podle vás z etického hlediska v pořádku letět třeba do Afriky fotit lvy?

To je dobrá a legitimní otázka. V USA se snažím jezdit na co nejvíce míst svým Priusem, což je hybrid. Pokud jde o cestování do zahraničí, tam samozřejmě musíte využívat leteckou dopravu – já se ale, jakmile už někde jsem, snažím během té jediné cesty zachytit co největší počet druhů. Pokud se na věc podíváme z širšího kontextu, vše bude ztraceno, pokud nezačneme zachraňovat a uchovávat co největší části neporušeného životního prostředí, abychom stabilizovali klima a ekosystém planety. A věcí, kterou k tomu můžu já jako fotograf přispět, je, aby se veřejnost zamilovala do zvířat, která jsem fotograficky zachytil. Mým úkolem tedy je každého živočicha představit, tím přitáhnu pozornost lidí a pak je můžu učit širší zákonitosti ochrany přírody a co pro to můžeme společně udělat. Ostatně, když už jsme u toho, můžu vám dát pár tipů pro čtenáře, jak chránit životní prostředí?

 

Jistě.

Podporujte svou místní zoo, akvárium nebo rehabilitační centrum pro divokou zvěř. Lidé v těchto zařízeních neúnavně, každý den v roce pracují na záchraně divočiny a zvířat. Mnoho druhů už nyní žije pouze v zajetí, takže když podporujete místní akreditovanou zoo, vaše peníze jdou přímo na chov a záchranu vzácných zvířat. Každý dolar jim extrémně pomůže. A pak jsou zde další tipy: Snižte svou spotřebu, snažte se znovu použít všechno, co si koupíte. Recyklace je až poslední možnost, protože k rozbití a přetvoření materiálů je zapotřebí energie. A pak také jezte zdravěji! Jezte méně masa a jezte lokální suroviny, kdykoli je to jen trochu možné. K produkci masa je zapotřebí velké množství fosilních paliv, obilí a vody, což si spousta lidí neuvědomuje.

 

 

Někteří lidé říkají, že zoo a útulky pro zvířata jsou špatná a škodlivá zařízení. Jak se na to díváte vy?

Nikdo nemá rad špatnou zoo, ale dobré zoologické zahrady skutečně každý den tvrdě pracují, aby pomohly zachránit vzácná zvířata a jejich životní prostředí. Programy chovu v zajetí v dobrých zoologických zahradách jsou dnes vlastně tím, co brání vyhynutí některých druhů. Navíc se dokonce právě díky úsilí zoologických zahrad podařilo některá tato zvířata vypustit zpátky do volné přírody – to je obrovská věc. Zoologické zahrady a akvária také mohou zásadně přispívat k tomu, aby veřejnost pochopila význam živočichů žijících ve volné přírodě: slouží totiž také jako vzdělávací střediska, kde mohou návštěvníci zvířata vidět a dozvědět se o hrozbách, kterým čelí jejich druh a jejich přirozené prostředí. Zdůrazním tedy znovu – když pomůžete finančně vaší místní zoo, peníze jdou často přímo na chov a záchranu vzácných druhů. Pomáháte jim. Řeči o škodlivosti tedy nejsou namístě.

 

Jak dopadla klimatická změna na vaši profesi? Viděl jste třeba, jak se zhroutilo nějaké přirozené prostředí, v němž zvířata žijí?

Viděl jsem kupříkladu, že se citelně zvedla hladina vody na místech, jako je souostroví Florida Keys, což je domov mnoha vzácných a ohrožených druhů. Kam půjdou, pokud bude zaplaveno jejich přirozené prostředí? Také část Arktidy se dnes rychle mění a led v ní se rozpouští alarmující rychlostí. Tolik druhů je přitom na tomto prostředí závislých; oteplování tam bude mít závažné důsledky pro zvířata, která všichni známe a milujeme, jako je mrož a lední medvěd.

 

 

Populární jsou savci

Fotografie, stejně jako další oblasti žurnalistiky, se změnily s nástupem sociálních sítí. Vy třeba hojně používáte Instagram a na svém účtu máte přes 1,5 milionu sledujících. Pomáhá to vaší věci? K čemu je to vlastně dobré?

Že můžete oslovit takřka celý svět prostřednictvím sociálních sítí, je skvělá věc pro boj za ochranu přírody. Můžeme informovat lidi o problémech v reálném čase. Stejně důležité je, že můžeme veřejně pochválit jednotlivce a korporace, které dělají správnou věc, a inspirovat ostatní, aby šli v jejich stopách. Lidé samozřejmě musejí nejprve vidět fotky, aby celou věc začali chápat. V mém projektu ale skutečně nejde jen o pěkné obrázky. Snažím se jimi, jak už jsem řekl, zvyšovat povědomí o situaci živočišných druhů, abychom mohli společně pracovat na jejich ochraně. Nezachráníme to, co nemilujeme. A nemůžeme milovat něco, co jsme nikdy ani nepotkali.

 

Fotky jakých zvířat jsou mezi lidmi nejpopulárnější? Viděl jsem, že děláte „turnaje“ v popularitě mezi jednotlivými druhy.

Savci s velkýma očima mají u lidí největší odezvu, pravděpodobně proto, že jsme sami primáti a oční kontakt je pro nás zásadní.

 

 

Žijete v Nebrasce, ve vnitrozemí USA – ve státě, z kterého si spousta lidí dělá legraci. Co je pro vás na tomhle místě speciálního? Proč by sem měl někdo přijet? Ptám se přitom také z toho důvodu, že i já mám Nebrasku a město Lincoln moc rád.

Miluju místo, kde žiju. Lidé tady jsou hodní, jsou tu obrovské kusy panenské prérie na západě v oblasti Sandhills… A konečně jsem taky našel skvělého instalatéra. Nikam se stěhovat nehodlám!

 

Je něco, co máte rád na živočiších Velkých planin? Nebo na Nebrasce jako takové?

Během pandemie loni v létě jsem pracoval na dokumentaci původního hmyzu a biodiverzita, kterou jsem tady objevil, byla úžasná. Ukázalo se opět, že všude kolem nás je příroda, jen jde o to se zastavit a podívat. Také velmi rád dokumentuji menší druhy, jako jsou střevle, vrabci a slávky. Jsou důležité, přitom jim jen málokdo věnoval pozornost.

 

 

Mimochodem, máte nějaké domácí zvíře? A máte radši kočky, nebo psy?

Jednoznačně psy. Ostatně proto mám dva doma.

 

Autor je spolupracovník magazínu Reportér. V USA pobýval na studijním pobytu v Nebrasce.

 

Fotografie © Joel Sartore/National Geographic Photo Ark (nationalgeographic.org/projects/photo-ark/explore).

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama