Fotograf, který chce vyfotit dvacet tisíc živočichů

Více než deset let pracujete na projektu Foto Archa. Jak jste dostal nápad nafotit co nejvíce v zajetí chovaných živočichů?

Ten nápad jsem dostal, když moje žena bojovala s rakovinou prsu. Dnes už je v pořádku, tehdy jsem ale zůstal doma rok, abych se mohl postarat o ni a naše tři děti – a jakmile se Kathy uzdravila, rozhodl jsem se soustředit na jeden velký projekt. Něco, co dokáže oslovit veřejnost a mohlo by pohnout ochranou přírody.

Co bylo na samém začátku?

Začal jsem chodit do dětské zoo v nebraském Lincolnu, zhruba míli od svého domu, abych mohl dělat fotky. Poprosil jsem tamní zaměstnance, jestli nemají malé zvíře, které by mohli udržet nějak v klidu, a oni mi přinesli afrického hlodavce rypoše lysého a dali ho před bílé prkénko na krájení, které přinesli z kuchyně. Nedržel se sice na něm moc dobře, ale zaujalo mě, že ačkoli tato zvířata žijí ve volné přírodě v podzemí, teď jsem dobře viděl jeho hlavu na čistém bílém pozadí. Pomohlo mi to ocenit zvíře úplně novým způsobem. A tak začala Foto Archa – fotkou rypoše na kuchyňském prkénku.

Máte nějakou oblíbenou fotku zvířete?

Abych pravdu řekl, moje nejoblíbenější zvíře je vždycky „to další“, protože abych dělal dobře svoji práci, musím se snažit věnovat každému zvířecímu druhu stejně. Jinak by to nemělo smysl.

A co pro vás byla asi ta nejtěžší fotka?

Snažím se během focení vyhnout dramatům, ale dodnes si pamatuji svoje první focení šimpanzů. Po hodině příprav výrazného bílého pozadí ve výběhu mi ho šimpanz kompletně zničil: stalo se to v Sunset Zoo ve městě Manhattan ve státě Kansas. Můžete si celé video dohledat na mém webu www.joelsartore.com. Stačí zadat „The Chimp Incident“.

Jaký byl nejzajímavější příběh spojený s projektem Foto Archa?

Těch je hodně, ale možná nejvíce melancholická a nezapomenutelná byla setkání s živočichy, o nichž jsou si experti docela jistí, že dřív nebo později vyhynou. Mezi nimi byla třeba žába pralesnička stromová nebo sladkovodní ryba, sumec s latinským názvem Noturus crypticus z Tennessee. V každém případě se snažím tyto živočichy zachytit a doufám přitom, že moje fotky dokážou spustit poplach, aby už další druhy nevymíraly. Kdyby jen lidé věděli, jak úžasný každý živočišný druh je, určitě by se o ně zajímali. A právě tato věc mě pohání. A je pro mě naopak opravdu obtížně stravitelná myšlenka, že přijdu nejen já, ale my všichni, byť jen o jeden další druh.

Minulý rok jste nafotil svůj jubilejní desetitisící živočišný druh. Zabralo vám to patnáct let, přitom předpokládáte, že vám projekt zabere ještě minimálně dalších deset.