Povinné domácí úkoly jsou protizákonné. Nechci zákaz, ale dobrovolnost, říká iniciátorka

Ve své otevřené výzvě píšete, že školní úkoly tak, jak je znají generace Čechů, jsou protizákonné. Z čeho vycházíte?

Vycházím z právního posouzení. Školský zákon upravuje vzdělávání ve školách a školských zařízeních. Školní řád jako interní předpis školy nemůže zakotvovat takové povinnosti, které nemají oporu v právních předpisech, a jeho působnost je tedy také omezena pouze na půdu školy nebo na akce pořádané školou. Nemůže nařizovat rodičům, co mají dělat se svými dětmi v jejich volném čase.

Proč je špatně vyžadovat po dětech domácí úkoly?

Je to zasahování do osobní svobody člověka, do jeho volného času, o kterém v případě dětí mají rozhodovat rodiče. Ti mají samozřejmě také zodpovědnost za výchovu a vzdělávání, ale neznamená to, že musí dělat to, co řekne škola, a navíc ve volném čase rodiny. Značně to kazí i vztahy mezi dětmi a rodiči. Úkoly často vznikají ve stresu, aniž by je jeden či druhý chápal jako smysluplné. Kromě toho rodiče chtějí třeba své dítě rozvíjet jinak či jiným způsobem než tím, který je dán úkolem ze školy. Navíc některé školy a někteří učitelé úkoly známkují, za jejich nepřinesení dávají napomenutí či poznámku. A to žáky značně diskriminuje.

V jakém smyslu?

Ze zákona vyplývá, že by měli mít žáci rovný přístup ke vzdělání. To však škola v domácích podmínkách nemůže v žádném případě zajistit. Každé dítě má doma jiné prostředí a jeho rodiče mají ke vzdělávání jiný přístup. Někteří rodiče dokonce dělají úkoly za své děti. Jedna maminka mi říkala, že za svého syna čte povinnou literaturu, dokonce ve své pracovní době, a pak mu nadiktuje, co si má zapsat do čtenářského deníku. Nebo znám tatínka, který – když měla dcera vyrobit na fyziku nějaký elektrický obvod – tak prostě zašel do garáže, vzal si věci a za tu dceru to prakticky sám vyrobil. Ale co ti, kteří takové rodiče nemají? Ti pak dostanou pětku. To mi přijde velmi diskriminující.

Sebehodnocení a zpětná vazba

Myslíte si, že to rodiče dělají proto, aby dítě zbavili nepřiměřeného domácího úkolu, anebo aby jejich dítě patřilo mezi premianty?

To se nedá paušalizovat. Někteří rodiče to dělají proto, že je to baví. Například tatínek s elektrickým obvodem rád předvede své dceři, jak to funguje. Je to něco, čemu on sám rozumí a chce v tomto směru své dítě rozvíjet. V případě toho čtenářského deníku to bylo proto, že dítě bylo v deváté třídě, číst se mu nechtělo, nestíhalo, ale potřebovalo z češtiny jedničku, protože se počítá do přijímaček. A maminka mu chce pomoct. Někteří rodiče jsou ambiciózní a chtějí, aby děti měly jen jedničky. Důvodů může být spousta. A samozřejmě někteří rodiče to dělají proto, že chtějí mít od školy pokoj, chtějí, aby jejich děti trávily čas jinak, ale zároveň nechtějí, aby měly ve škole problémy kvůli domácím úkolům.

Někteří učitelé se snaží děti motivovat pozitivně. Nedávají za chybné úkoly pětky, ale jen jedničky za ty správné. I to je diskriminace?

Ano, protože když pak mají děti, které doma nemají tak dobré zázemí, méně jedniček za domácí úkoly, může jim to zhoršit celkovou známku. Navíc je sporné i ono samotné pozitivní hodnocení. To způsobí, že jsou na něm děti závislé, a když pak není, tak ty věci dělat nebudou. Neplatí to vždy, ale může se stát, že když bude dítě zvyklé dostávat za úkoly nebo i práci doma odměnu, tak mu časem přestane stačit a bude chtít buď větší odměnu, nebo tu věc přestane dělat. Ve škole by mělo spíš fungovat sebehodnocení a smysluplná zpětná vazba.

Znamená to, že jsou všechny úkoly špatně? Měly by se zrušit úplně?