Nerudová: Umím najít shodu tam, kde ji jiní nevidí

Report

Roli prezidenta bych zásadně změnila, byla bych velmi aktivní, říká bývalá rektorka Danuše Nerudová. Myslí si, že naše společnost je až příliš fixovaná na úspěch. Chtěla by rovnější podmínky mezi regiony a velkými městy. V případě rychlostudia na její univerzitě prý nebyla pytlákem, ale hajným.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Často se mluví o tom, že je naše společnost rozdělená, plná vzájemných sporů. Čím to je?

Ze společnosti se zcela vytratila důvěra. A to důvěra lidí ve stát, ale na druhou stranu i důvěra státu v lidi. Také mám pocit, že jsme přišli o schopnost vést kritickou diskusi. Ten, kdo má jiný názor, je většinou považován za nepřítele. Přestali jsme se navzájem poslouchat, vedeme monology a to všechno přispělo k tomu, že jsou ty zákopy skutečně hluboké. Pokud je chceme překonat, musíme více naslouchat a být schopni si podat ruku i na druhou stranu názorového spektra.

 

Vy o sobě na billboardech říkáte, že jste změna, která nastartuje Česko. Můžete být konkrétní? Čím tu slibovanou změnu chcete nastartovat?

Dost bylo zabývání se minulostí. Historii by každý měl znát, abychom se z ní mohli poučit. Neměli bychom ale ztrácet čas a měli bychom se zaměřit na budoucnost. Prezidentka má lidem představit vizi, jak by měl stát a společnost vypadat, a dát jim naději, že toho můžeme společně dosáhnout.

 

Jakou vizi společnosti a státu tedy máte na mysli vy?

Jde o moderní společnost, kde má stát pro občana přívětivou tvář. Je to stát, který pomáhá lidem v zásadních životních situacích. Stát, který podporuje ty aktivní a nehází jim klacky pod nohy, ale na druhé straně je schopen pomoci těm nejslabším, kteří v životě neměli takové štěstí. Stát, který je digitalizovaný a umí dobře pracovat s daty a na jejich základě přijímat kvalifikovaná rozhodnutí. Přála bych si, abychom změnili systém vzdělávání tak, aby ze škol odcházeli mladí aktivní lidé, kteří se nebudou bát dělat velké věci. Představuji si společnost udržitelnou a společnost rovných příležitostí.

 

Co to ve vašem pojetí znamená?

Udržitelnost chápu jako téma, které bytostně zajímá zejména mladé lidi. Ti mají často pocit, že je politici neslyší. Takže bych si velmi přála, abychom byli schopni začít skutečně řešit energetický mix, obnovitelné zdroje, abychom se zabývali tím, jak zadržovat vodu v krajině, jak učinit lesy odolnějšími před tím, aby je nežral kůrovec, a podobně. A když mluvím o rovnosti, mám na mysli nejenom vztah mužů a žen, ale především rovné příležitosti regionů a sídelních měst. Osmdesát procent rozlohy České republiky jsou regiony. A dnes máme regiony, kde je výrazně nižší kvalita života než ve městech, kde se lidé dožívají nižšího věku, mají daleko k lékaři a kde jejich děti nemají dostupné kvalitní vzdělání. To jsou všechno oblasti, na které bych se ráda v roli prezidentky zaměřovala.

 

To, co popisujete, zní spíš jako vize politické strany na příštích dvacet let…

Ale je důležité to nastartovat.

Zmínila jste potřebu změn ve školství. Je podle vás potřeba nějaká hlubší reforma od primárního až po terciární stupeň?

České školství potřebuje reformu obsahu, způsobu výuky i samotného fungování. Naše společnost se velmi rychle mění, ale výuka často stojí na principech, které před staletími zavedla císařovna Marie Terezie. Při velké úctě k práci mnoha pedagogů se talent v českých školách často spíše dusí, než pomáhá rozvíjet. Nemluvě o nepropustnosti českého školství, kdy zásadní podíl na dosaženém vzdělání nemá talent, ale to, do jaké rodiny se dítě narodilo a v jakém regionu žije. Řada dětí nedokáže tuto nerovnost i při největší píli dohnat po celý život. Stát musí začít řešit i to, jak funguje české školství. Ředitelé jsou zavaleni administrativní prací a nestíhají samotné řízení škol. Učitelé nemají dostatek prostoru se vzdělávat a inovovat svoji výuku. Na školách chybí některé profese a systém nedokáže reagovat na nové potřeby dětí i společnosti.

 

 

Chybí nám láska

Čím byste případné působení na Hradě opravdu začala? Jaké by byly první kroky?

Rozdělila bych to na dvě oblasti, symbolickou a praktickou. První symbolický krok by byla omluva vnučce Ferdinanda Peroutky za výroky současného prezidenta (de facto nařkl Peroutku ze sympatií k Hitlerovi – pozn. red.). Tím druhým by bylo otevření Pražského hradu lidem, odstranění kontrol a zpřístupnění i ve večerních hodinách. V praktické rovině by to byla zcela zásadní změna směru, kterým se úřad prezidenta ubíral v posledních letech. Já bych tu funkci vykonávala aktivně, vystupovala bych výrazně ve veřejném prostoru. Prezident může být aktivní také tím, že jednou začas přijde na jednání vlády a pokládá dotazy. Přijde na jednání Poslanecké sněmovny a využije svého práva požádat o slovo, zavítá i do poslaneckých výborů. Prezident má otevírat témata, která považuje za společensky důležitá.

 

Která to podle vás jsou?

Jednak ta, která souvisí s moderním státem. Není možné, abychom ve 21. století neměli elektronické rodné listy. Nebo aby senioři, kteří si jdou zažádat o předčasný důchod, stáli ve čtyřhodinových frontách na správě sociálního zabezpečení. A pak všechna témata, která souvisejí s udržitelností a vzděláváním. A je zde jedno, které má pro mě speciální význam. My si zde budujeme kult superhrdinů a vytváříme strach z neúspěchu. To platí ve společnosti i ve vzdělávání. Nejsme schopni ukazovat, že za každým úspěšným příběhem stojí celá řada dílčích neúspěchů, které byly prostředkem k dalšímu poznání a byly cestou k tomu hlavnímu úspěchu. A právě na to může hlava státu dobře poukazovat.

 

Jednou z klíčových pravomocí prezidenta je jmenování členů bankovní rady ČNB a také ústavních soudců. S kým byste se radila o svých nominantech na ústavní soudce?

Představila bych vybrané nominanty na ústavní soudce veřejnosti a jednala o jejich schválení se Senátem. Jednalo by se o osobnosti, které mají vysoký morální i profesní kredit, zástupce různých právních směrů a oborů. Ráda bych se radila s odbornou veřejností, děkany právnických fakult i zástupci právnických profesních komor. Považuji za důležité přijít s nominacemi lidí, na kterých bude panovat celospolečenská shoda a tyto osobnosti projdou velmi rychle Senátem. Ústavní soud musí být doplněn o další soudkyně a soudce. Nesmí dojít k jeho paralýze.

 

V tomto směru se může objevit pochybnost o konfliktu zájmů vašeho manžela, který je významnou osobou českého právního prostředí. Jak byste takovou pochybnost rozptýlila?

Nic takového se nestane, protože se to nestalo ani v žádné jiné naší dosavadní funkci a profesi. Pochybnosti nejlépe rozptýlím transparentním a otevřeným fungováním v roli hlavy státu. Chci věci měnit a dobře vím, že tato změna je možná, jen pokud budu mít důvěru veřejnosti i politických partnerů. Mám velký respekt k úřadu prezidenta a ráda bych změnila to už bohužel zažité vnímání, ve kterém se předpokládá, že se každý bude chovat stejně jako současná hradní parta nebo bývalý premiér Babiš. Nebude. Nastavíme na Hradě jasná pravidla, a pokud to bude potřeba, tak je Robert ochotný vzdát se i své dosavadní praxe. Řada právních expertů se ale kloní ke stanovisku, že to není nutné, protože i tak budeme pod velkým drobnohledem, a navíc u drtivé většiny rozhodnutí prezidenta je nutná kontrasignace.

 

Máte nějakou základní politickou ideu, podle které byste se vlastně za všech okolností rozhodovala?

Byla bych velmi ráda, abychom navázali na hodnoty, které v zahraniční politice vyznával Václav Havel, to je ten rozměr obrany lidských práv. Klíčovou základní hodnotou je pro mě svoboda. A láska, to je také jedna z hodnot, ke kterým by se měl prezident vrátit a měl by o tom více mluvit.

 

Myslíte, že české politice chybí víc lásky ze strany prezidenta?

Určitě nám ve společnosti chybí láska k bližnímu, někomu chybí láska k práci, někomu láska ke svobodě. Já lásku považuji za všeobjímající hodnotu a je to skutečně něco, co se z naší společnosti vytratilo. Bohužel je v ní daleko více nenávisti.

 

Souhlasíte s tím, že politika je specializovaná profese, kterou je potřeba ovládat?

Já si myslím, že v dnešní vyhrocené době je velmi důležité, aby se do funkce prezidenta dostal člověk, který stojí mimo politiku. Protože ten člověk si musí velmi rychle získat důvěru všech politických stran, aby byl schopen vytvářet stabilitu. Považuji za obrovskou devízu nadstranickost a myslím si, že to může přinést ten kýžený prvek uklidnění a stability, který tak strašně potřebujeme.

 

Nejpotřebnější zmokli

Jak hodnotíte dosavadní působení kabinetu Petra Fialy?

Vláda naskočila ve velmi komplikované situaci. Myslím si, že na mezinárodním poli dosáhla obrovského úspěchu. Dokázali jsme být lídrem ve formování postoje Evropské unie k válce na Ukrajině, být lídrem při formulování sankcí vůči Rusku. Tam všude si Česká republika získala respekt. Koneckonců si ho získali vlastně i občané tím, jak pomáhali. Přispívali jsme nejvíce na zbraně, dodávali jsme neuvěřitelné množství vojenské techniky, v přepočtu na hlavu jsme přijali nejvíce uprchlíků ze všech států, takže tady naše společnost ve spojení s naší vládou skutečně obstála. Ale musím říct, že rozumím lidem, kteří mají pocit, že se při vší této aktivitě vláda tak trošku zapomněla otáčet domů. Na třetinu domácností, které buď už mají výdaje vyšší než příjmy, nebo jsou na nule a nedokážou nic ušetřit.

 

Co podle vás měla udělat vláda lépe?

Představovala bych si, že vládní opatření budou cílenější, ale hlavně že budou rychlejší. Deštník proti drahotě jsme otevřeli pozdě a mezitím už část těch nejpotřebnějších prostě zmokla. To jednání mělo být svižnější a rozhodnější. Nerada bych, aby se podobná situace opakovala se sociálním tarifem na elektrické energie. Ten by bylo dobré mít od ledna, a na konci listopadu o něm ještě nebylo nic slyšet.

 

V tomto směru vlastně trošku souzníte s Andrejem Babišem, který říká, že vláda by měla víc myslet na naše lidi…

Především ovšem na ty, kteří to skutečně potřebují. To jsou většinou samostatně žijící senioři, kteří v tuto chvíli skutečně nevedou důstojný život. Samostatně žijící maminky a tatínci s dětmi, nízkopříjmoví – to jsou všichni, na které by vláda měla myslet víc.

 

Jak hodnotíte dosavadní působení opozice?

Opozice ukazuje na věci, které nefungují, to je její role. Myslím si, že v tomto směru opozice svou funkci plní dostatečně.

 

Naše veřejné finance se nenacházejí v dobrém stavu, schodek rozpočtu je obrovský. Měla se vláda odhodlat k úspornějším krokům nebo ke zvýšení daní?

Vláda měla především výrazně zrevidovat agendy, které vykonává stát, prozkoumat, které z nich jsou zbytečné. Měla odstranit duplicitní činnosti, které se vykonávají několikrát v různých resortech. Pak si měla zhodnotit, jak velké výdaje rozpočtu plynou na tyto agendy. Zároveň se měla vést diskuse o tom, že není možné, aby nám neustále rostly mandatorní výdaje, takže už se dostaly asi na osmdesát procent rozpočtu. To všechno jsem čekala po nástupu této vlády. Bohužel se nic z toho nestalo. Pokud chce vláda uvažovat o zvýšení daní, může to udělat jen tehdy, jestliže důkladně zrevidovala výdaje. Proto by bylo lepší zvyšování daní teď nechat stranou a znovu důkladně prověřit celý rozpočet, ideálně ho postavit znovu celý od nuly.

 

Pokud by se měly přehodnotit mandatorní výdaje, tak které konkrétně? Penze? Nemocenské dávky? Státní sociální podpora? Odvody za státní pojištěnce do zdravotního pojištění? To všechno vypadá, že se škrtnout prakticky nedá.

Jsou tam změny, které se dají udělat. Mandatorní výdaje jsem ovšem zmiňovala až na druhém místě. Jako první mají přijít na řadu ty výdaje a agendy. Máme zákon o sdílení informací, ale všichni víme, že ministerstva mezi sebou informace nesdílejí. Každé ministerstvo má analytický odbor, který sbírá informace. To je obrovská neefektivita. Žádná z dosavadních vlád nedokázala tomuto resortismu zabránit. Snad zafunguje nově zřizovaná Digitální a informační agentura a přijde s nějakým skutečně komplexním řešením.

 

Potřebujeme strategii k Rusku

Vládu i veřejnost jste chválila za reakci po ruském vpádu na Ukrajinu. Jak se může nyní ta válka dál vyvíjet? A jak může skončit?

Těch scénářů je několik. Ten, který bychom si přáli všichni: že Ukrajina vyhraje válku a vytlačí Rusko ze svého území. A to co nejdříve, aby mohla přijít poválečná obnova Ukrajiny. Jiným scénářem ovšem může být, že situace skončí patem a bude to dlouhodobý vleklý konflikt, něco jako partyzánská válka. Ale úplně stejný problém, jako je výsledek války na Ukrajině, je vlastně i situace v Rusku.

 

V jakém slova smyslu?

Ani Česká republika, ani Evropská unie nemá strategii ve vztahu k Rusku. Co bude následovat, když se ukončí sankce. V jakém postavení Rusko vůči nám bude. Zda chceme dosáhnout, aby v Rusku došlo ke společenské změně, nebo zda situace dojde tak daleko, že tam bude jiný diktátor než Vladimir Putin. To všechno jsou otázky, na které bychom si měli v rámci Evropské unie nastavit strategii.

 

Pojďme si říct napřímo, zda má Česká republika podporovat Ukrajinu po neomezeně dlouhou dobu a ve stejné intenzitě jako dnes.

Ano, jinak Ukrajina nevyhraje.

 

Má to být Česko – s naší zkušeností sovětské okupace –, kdo bude v Evropě aktivní při podpoře ukrajinské obrany a při tvorbě strategie vůči Rusku?

Ano, měly by to být zejména země, které jsou bytostně ohroženy, což by měly být samozřejmě země Pobaltí, Polsko, Slovensko a my. Normálně by do tohoto výčtu patřilo i Maďarsko, ale obávám se, že Orbánovo Maďarsko nebude zrovna tím, kdo by měl silný hlas při stanovování strategie ve vztahu k Rusku.

 

Jak bychom si měli definovat strategii vůči Číně?

Jestliže Rusko je teď zjevná hrozba, pak Čína je taková tikající bomba. A já v zahraniční politice vidím pro budoucího prezidenta nebo prezidentku jednu zásadní věc: bude muset ve spolupráci s ostatními hlavami států Evropské unie začít vyjednávat s Německem o tom, jaký má být vztah k Číně. Protože německá politika je zatím velmi vstřícná. Je to takzvaná „real politik“, přesně ta samá, kterou Německo uplatňovalo ve vztahu k Rusku a která nás dovedla k surovinové závislosti. Proto si musí Evropa určit, jak bude postupovat vůči Číně, a myslet na to, že je Čína bezpečnostním rizikem.

 

Už jsme zaspali dost

Jak vážně nás podle vás ohrožuje klimatická krize? Je to nejvážnější dlouhodobá hrozba, které lidstvo v současné době čelí?

Je to nejvážnější hrozba, kdy se lidstvo dostalo na hranici planetárních limitů. Když ji překročíme, už není cesta zpět. Myslím, že i v české krajině pouhým okem vidíme změny. Třeba v Pardubickém kraji lidé často nemají vodu ve studních, na Vysočině nemají lesy, protože je sežral kůrovec. A v některých re­­­gionech, jako je jižní Morava, výrazně degraduje půda, takže na ní v příštích patnácti letech bude velmi obtížné cokoli pěstovat.

 

A to jsme zatím nemluvili o dopadech globálních…

Máme státy, které zaplavuje voda, protože se zdvihá hladina světových oceánů. Ta krize je skutečně velká, snažíme se snížit oteplování planety. A to nejen proto, že se vytváří skleníkový efekt. Ale pokud se nám nepodaří stlačit nárůst průměrné teploty, začnou nám odumírat deštné pralesy. Tam je hned dvojí riziko. Jednak budeme mít nižší produkci kyslíku na planetě, ale deštné pralesy jsou zároveň úložištěm CO2. Když strom umírá, tak všechen oxid uhličitý, který za svůj životní cyklus naakumuloval, zase uvolní zpátky do atmosféry. Takže i kdybychom snížili uhlíkovou stopu na celé planetě, měli bychom s umírajícími stromy stále obrovské objemy CO2. Takže zcela chápu, že je to pro mladou generaci jeden z nejtíživějších a nejpalčivějších problémů, a myslím si, že je načase ho začít řešit. Už jsme zaspali dost dlouho.

 

Takže máte pochopení pro stávkující studenty Masarykovy univerzity?

Mám pochopení pro klimatickou stávku. Ale nemám pochopení pro to, když někdo píše, že kapitalismus je holokaust.

 

Děláme toho my v Česku pro odvrácení klimatické krize moc málo, tak akorát nebo až moc?

Máme zpoždění tak deset let. Zrovna v této oblasti nám chybí silný lídr, který by udával vizi. Dívala jsem se, čím jsou charakteristické tři nejvíce konkurenceschopné ekonomiky – Dánsko, Švýcarsko a Singapur. Kromě toho, že mají skvělý vzdělávací systém, jsou schopny dělat inovace a nejsou tak zadlužené, tou základní charakteristikou je, že tyto země byly schopny zelenou transformaci a udržitelnost vzít jako příležitost, nikoli jako hrozbu. Naopak to vzaly jako příležitost pro technologickou změnu a kladly si větší cíle, než byly přijaty třeba v Evropské unii. Já bych si velmi přála, abychom v naší zemi přestali říkat to nejde a začali přemýšlet, že všechny tyto věci můžeme pro sebe využít jako příležitost.

 

Je takovou příležitostí i nynější energetická krize?

Změna energetického mixu je příležitost pro technologické inovace, pro trh práce i pro transformaci ekonomiky k vyšší přidané hodnotě.

 

Jsem hajný, ne pytlák

Jak nahlížíte na své hlavní soupeře? Jaké jsou jejich silné a slabé stránky?

Vážím si všech, kteří kandidují. Není jednoduché říct budu kandidovat na prezidentku nebo prezidenta České republiky. To skutečně vyžaduje velkou odvahu. Takže já si všech kandidátů za tuto odvahu vážím a hodnocení silných a slabých stránek bych nechala na voličích.

 

Koho z nich byste byla ochotna podpořit pro druhé kolo, pokud byste v něm nebyla vy?

Byla bych ochotna podpořit jakéhokoli demokratického prozápadního kandidáta.

 

Kde vidíte své vlastní silné a slabé stránky?

I zhodnocení mých silných a slabých stránek je na voličích. Samozřejmě že jako prezidentský kandidát vám musím říct, že vidím jenom samé silné stránky.

 

Vaší potenciální slabinou mohou být případy „rychlostudentů“ – zejména cizojazyčných – na Mendelově univerzitě. Jak může k takové situaci dojít? Jaký mechanismus na škole selhal?

Zásadní je říct, že jsem v celé kauze hajný, nikoli pytlák. Díky mému ráznému přístupu se daná věc začala šetřit a začalo se s nápravnými opatřeními. Můj transparentní a rychlý přístup v řešení ocenil i jeden z oznamovatelů, který na danou věc upozornil. Studijní program je plně v kompetenci děkana. Na moji žádost děkan fakulty následně vypověděl smlouvu se zprostředkovatelem studia pro zahraniční studenty a přijal i další opatření.

 

Nemá rektor obecně odpovědnost za fungování školy a správné nastavení a kontrolu všech procesů?

Víte, pokud měníte konzervativní instituci na moderní školu, občas přijdete i na pochybení. Vaše práce by však měla být hodnocena podle toho, jak na danou věc reagujete. Já jsem jednala okamžitě, transparentně a s cílem vše vyřešit a jednat v zájmu studentů a univerzity.

 

Řekněme, že jsem typický váhavý volič. Povězte mi jednou větou, proč bych měl volit právě vás.

Protože se soustřeďuji na budoucnost, umím nalézt kompromisy tam, kde je jiní nevidí, a mám jasnou vizi, jak by naše společnost měla za pět let vypadat.

 

Daniel Rumpík je programový ředitel rádia Blaník.

 

 

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama