Byznys zelená, vláda mlčí

Post Image

Byznys zelená, vláda mlčí

Play icon
0 minut

foto Lukáš Petrželka

České firmy se věnují snahám o snižování skleníkových emisí obecně více než česká politika: ta například proslula dlouhodobým odporem proti solární a větrné energii.

Klimatická změna je realita, která už život v Česku ovlivňuje a v mnoha ohledech bude ovlivňovat čím dál více. A zatímco byznys se ve větší či menší míře začíná přizpůsobovat, české vlády prosluly především tím, že změnu klimatu, na níž se zásadně podílí člověk, více či méně zpochybňovaly: a snahy s ní bojovat odmítaly. Nynější kabinet je možná jiný v tom, že v oblasti bránění klimatickým změnám pouze nepostupuje příliš aktivně. Což je ovšem pokrok tak nanejvýše v českém politickém kontextu.

V institucích Evropské unie a mezi členskými státy se nyní řeší balík opatření Fit for 55, jehož cílem je snížit do roku 2030 v porovnání s rokem 1990 emise oxidu uhličitého o 55 procent. Jednotlivá opatření nyní projednávají příslušní úředníci a ministři všech zemí a hledají shodu. Od Fit for 55 se přitom odvinou i cíle pro nás.

Česká republika patří, pokud jde o množství vypuštěných skleníkových emisí na obyvatele, mezi premianty. „Česko ročně vyprodukuje na hlavu 12,5 tuny emisí skleníkových plynů, což nás řadí na čtvrté místo v Evropské unii,“ uvádí spoluzakladatel webu Fakta o klimatu Ondráš Přibyla. Za posledních skoro třicet let se objem českých emisí snížil zhruba o třetinu. Potíž je, že za tím vlastně stál samopohyb: šlo o vedlejší důsledek přerodu – neefektivního a na životní prostředí nehledícího – komunistického centrálně plánovaného hospodářství v tržní ekonomiku.

Abychom však splnili cíle Fit for 55, bude třeba něco aktivně dělat. A zde se objevují jasné potíže. „Myslím, že máme problém ve všech základních součástech balíčku Fit for 55,“ říká například europoslanec Luděk Niedermayer, který se řešením otázek kolem klimatické změny jako jeden z mála českých politiků zabývá. „Příliš nízká podpora obnovitelných zdrojů může vést k problému v plnění nového cíle,“ uvádí Niedermayer. Dodává, že je to navíc obecně špatně i pro náš energetický trh a jeho závislost na ruském plynu.

„Česko si dlouholetou nečinností a aktivním odporem vůči obnovitelným zdrojům vyrobilo velmi špatnou startovní pozici jak ve fotovoltaice, tak zejména ve větru,“ doplňuje i Miroslav Lopour, manažer strategických projektů v energetickém týmu oddělení poradenských služeb společnosti Deloitte.

Podpořte Reportér sdílením článku