Slavná válka o hromádku

Post Image

Slavná válka o hromádku

Play icon
5 minut
Greta Thunbergová.

foto Profimedia.cz

Na obou stranách sporu o to, jak se postavit ke klimatickým změnám, najdeme extrémní tábory. U obou jako by probublávalo něco z jejich dětství, zdá se psychiatrovi.

Už v samotném faktu, že tento text píšu, se skrývá tak trochu protimluv. Že o současné situaci píší psychiatři, totiž není úplně dobře. Řeší se duševní zdraví Grety Thunbergové, zvláště po jejím projevu v OSN, ale té by se přece hlavní spor týkat neměl.

Dodám k ní jen dvě věci: Že Greta veřejně hovoří o svém Aspergerově syndromu, si zaslouží chválu, protože nakonec přispívá k destigmatizaci duševních poruch. A ano, k Aspergerovu syndromu skutečně patří černobílé vidění světa; od lidí, s nimiž jsem pracoval, však také vím, že si často svou vlastnost uvědomují a jsou schopni s ní pracovat. Tudíž netuším, jak černobíle vidí Greta svět – ale sleduji, jak černobíle vidí část světa Gretu.

Ovšem skutečný spor, který se dnes vede, se přece týká budoucnosti planety Země a naší civilizace. Přičemž podíváme-li se na věcné argumenty obou stran sporu, na většině něco je. Na jedné straně jsou obavy z globální ekologické katastrofy, na druhé obavy z katastrofy ekonomické a z dopadů sociálního inženýrství.

Bylo by logické, kdyby se oba tábory pokusily setkat uprostřed. Místo toho však často vidím trend opačný, bránění svých, částečně extrémních, pozic. Jako kdyby šlo v tom boji o něco jiného.

Popíši tyto dvě pozice z pohledu psychiatra a psychoterapie. Avšak ještě než se do toho pustím – krátké varování. Tento text nevznikl proto, aby se obě strany začaly přít, kde je více patologie či kdo je nezralejší. Jen se snažím popsat drobnost, která mě udeřila do očí.

Podpořte Reportér sdílením článku