A lahev z roku 1894 jsme otevřeli jako dezert

Lidé

Asi jediné portugalské víno, které Češi široce znají, je portské. Přitom Portugalsko je v produkci vína páté v Evropě, vinice z celé země nabízí nejen červená, ale také svěží bílá vína a sekty. Dovozu vín z Portugalska se léta věnuje odnož rodinné firmy Kubíčkových. Má dvě vinotéky – v Praze a v Dobříši, pořádá ochutnávky, nabízí unikátní lahve, ale i vína, jejichž cena začíná hluboko pod dvěma stovkami. A také pochoutky jako sušené šunky či sýry.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Takhle vypadá degustace portugalských vín ve specializované vinotéce Likor v Praze.

Uvítací drink? Tím může být jemně perlivé, světlé „vinho verde“, třeba od rodiny Messias. „Označuju ho za nultý vzorek, můžete ho vypít, kolik chcete,“ říká Josef Kubíček. Jak vysvětluje se zápalem čtyřiatřicetiletý dovozce portugalských vín, „vinho verde“ má nižší procento alkoholu. Je tudíž oblíbené na svatbách: když ho svatebčané pijí, nejsou pod stolem už ve tři odpoledne. Hrozny se sbírají dva týdny před zahájením klasické sklizně – což zaručí svěžest. Verde znamená zelené. Ne proto, že by hrozny nebyly zralé; je to spíš kvůli tomu, že typicky roste v severnějších regionech Portugalska, kde více prší a příroda je zelenější, šťavnatější.

Avšak ještě, než budeme pokračovat v ochutnávání, řekněme si, čím jsou portugalská vína obecně zajímavá. Jde o klima a polohu země. Portugalsko, které má zhruba stejně obyvatel jako Česko, na kilometry čtvereční je však větší, leží na pobřeží Atlantiku. A oceán dává zemi chladnější rána, zatímco Středozemní moře, ležící jihovýchodním směrem, zařizuje teplé odpoledne. „Díky tomu získáte plná bohatá vína, která nejsou nudná, jednoduše se jich nepřepijete,“ říká Josef Kubíček, expert na portugalská vína a potraviny.

 

Víno, ryby, šunka

Přichází na řadu další degustační vzorky. „Většinou jdeme od severu Portugalska na jih, od tichých vín nebo sektů až po portské.“ Následuje tedy šumivé espumante, vyrobené šampaňskou metodou, kdy druhotné kvašení vytvářející bublinky probíhá v zavřené lahvi.

Po něm se představují tichá bílá vína z různých, převážně severních regionů. Údolí Douro na severu země – nejmenší, zato však vyhlášený vinařský region v Portugalsku – má velmi minerální vína, která jsou zajímavá díky břidlici v půdním složení. Páruje se s uzenými rybami, třeba se pstruhem. Následovat může lahůdka z dalšího oblíbeného vinařství. Nese jméno Curvos a kromě jemně perlivých vín produkuje klasická bílá vína z regionu Verde. „Ideální volba k rybě,“ radí Josef. Může to být například treska, kterou Portugalci sice dovážejí z Norska a Kanady, považují ji však za své národní jídlo a upravují na tisíc způsobů.

Pak jsou zde samozřejmě červená vína. K těm se hodí sušená šunka nebo sýry. Pro Portugalsko je typický ovčí sýr Serra de Estrela, pojmenovaný podle portugalského pohoří. Je obalený tvrdou slupkou, kterou nahoře odříznete, odklopíte a lžičkou nabíráte máslový ovčí sýr. K nejkvalitnějším šunkám patří ty z oblastí Portugalska, kde se daří korkovému dubu. Prasata se tam živí jenom žaludy. Jinde zase mají hodně kaštanů, tam se suší presunto – šunka, která má sladší maso, než je běžné.

 

Nakonec se s dezertem nebo jako dezert dostavuje jeden z darů, které – s nadsázkou řečeno – dalo Portugalsko světu. Portské. K pastel de nata, koláčkům z listového těsta plněným žloutkovým krémem, patří podle Josefa Kubíčka portské ve stylu tawny s cihlovou barvou. Pokud si někdo přeje vynechat sladké, určitě ho zaujme suché bílé portské – pouze s praženými mandlemi. Anebo jak již bylo řečeno, je možné coby dezert servírovat právě a jen to portské. Vedle tawny to může být i styl ruby, které má hutně červenou barvu.

 

Pěkná symbióza

Odložme prozatím výklad o portském a vraťme se k firmě, která ho dováží.

Je prosinec a zaměstnanci vinotéky Likor v Radlické ulici v Praze nedaleko Anděla balí stovky vánočních dárků s mixem portugalských lahůdek. A zakladatel firmy Miroslav Kubíček a jeho syn Josef vyprávějí, jak to všechno začalo.

Název Likor může asociovat slovo likér. Pojmenování má ale kořeny úplně jinde. V roce 1990 začali Miroslav Kubíček s manželkou Lídou podnikat ve výrobě korku. Název firmy složili z první slabiky jejího jména a první slabiky nového produktu. Li jako Lída, kor od slova korek. Nad výrobou postupně převládl dovoz korkových podlah z Portugalska, země s mnoha korkovými háji a významnou produkcí vín.

Své zákazníky, tedy podlaháře a lidi z podlahových studií, začali Kubíčkovi brát na výlety do Portugalska, aby jim ukázali prostředí, kde se podlahy vyrábějí. „Odpoledne a večer jsme vždycky zašli do některého z mnoha sklepů v Portu,“ vypráví Miroslav Kubíček. „Klienti si oblíbili portské a tu a tam se ptali, jestli nějakou lahev nemám. Vždy se něco našlo, pár kartonů jsme dovezli.“

Zájem rostl a v roce 2000 Miroslav objednal první celou paletu portského od firmy Cálem. „Najal jsem člověka, který se o byznys s vínem staral, za pár let pak dalšího, který si říkal krizový manažer,“ pokračuje Miroslav. Sice vykazoval řadu pracovních cest, ale podle GPS, kterou měl ve služebním autě, se zjistilo, že ve skutečnosti zůstává na jednom místě.

Zásadním impulzem pro dovoz vína se tak stalo dospívání syna Josefa v první dekádě nového století, které umožnilo jeho nástup do firmy. Nejdříve to byla brigáda. „Procházel jsem si takovým baťovským kolečkem, začínal jsem jako řidič a zkusil jsem asi všechno,“ usmívá se. Pak ho rodiče poslali do Portugalska na zkušenou – pomáhat se sklizní. „Byl tam jen pár týdnů, ale z hlediska vína se vrátil úplně jiný člověk,“ říká Miroslav Kubíček. Ten se oboru ještě nějakou dobu věnoval, ale když v roce 2008 přišla krize ve stavebnictví, upřel pozornost na záchranu původního podlahářského podnikání a vína nechal synovi. „V krizi se alkohol prodává víc, takže jsme si tehdy vzájemně vypomohli,“ doplňuje.

Nový mladý šéf Josef Kubíček vinnou část firmy dále rozvinul. Dovoz se rozšířil o sortiment tichých vín a sektů a také portugalských dobrot – sušené šunky, sýrů, čatní, sardinek, čokolády, kávy. Klíčovou roli na počátku ale opravdu sehrálo portské. „Když jsem začínal, v podstatě každý znal portské, ale málokdo ho ochutnal,“ říká Miroslav. „Viděl jsem statistiku, podle které byl v roce 1993 oficiální dovoz portského vína z Portugalska do České republiky asi sto lahví. Něco se možná dováželo z Německa a dalších zemí, ale celkově tu portské vlastně nebylo.“ Poptávka tedy existovala a Likor jí vyšel vstříc, druhou výhodou pak bylo, že firma už měla vybudovaný dopravní kanál. Z Portugalska do Česka pravidelně jezdily kamiony dovážející podlahy. K těm Kubíčkovi přihodili paletu vín, dvě, čtyři… Teď už je to vyrovnané, někdy vína převládají. „Pořád se to ale daří kloubit tak, že vozíme oboje, je to taková pěkná symbióza,“ shodují se otec a syn.

 

Když se přidá pálenka

Likor má v nabídce kolem patnácti značek portského, nabízí ale třeba i další dezertní víno spojené s Portugalskem – madeiru. Co mají tato vína společného? „Jsou alkoholizovaná, to znamená, že se v procesu výroby přidává alkohol, který zastaví kvašení, díky čemuž zůstane zbytkový cukr,“ vysvětluje Josef Kubíček. Za svou zvláštní chuť portské vděčí kombinaci druhu vinné révy, půdy, poměrně drsných klimatických podmínek a blízkosti moře.

Díky zbytkovému cukru mohou být tato vína velmi sladká, neplatí to ale zdaleka vždy. Portská vína proslavili Angličané, jednu z nejstarších společností na výrobu portského ovšem mají Němci. Zakladatel se jmenoval Köpke, podle něj, jen bez přehlásky, je firma dodnes pojmenovaná: Kopke. Funguje od roku 1683. Právě na tohle vinařství Josef kdysi vyrazil pomáhat se sklizní.

Legend, jak portské vzniklo, je více. Jedna vypráví, že mnich v klášteře v již zmíněné oblasti na řece Douro zapomněl na pár litrů pálenky. Přidal ji tedy do sudu s rozkvašeným vínem. Nápoj pak objevili Angličané – ti kvůli opakovaným válkám s Francií nemohli dovážet tamní produkci, takže dávali přednost vínu svého portugalského spojence, jenže to se při dlouhé námořní cestě kazilo. Alkoholizované, konzervované víno nikoli.

Základní portská se dají pořídit od 250 korun, nejdražší lahve jsou často ty nejstarší, mají hodnotu i 250 tisíc. Jedna z nejdražších lahví, kterou rodina Kubíčkových vlastní, je však relativně mladé víno z roku 2004 z vinice Nacional. Současně jde o nejstarší portugalskou vinici, která přežila rok 1870, kdy vinařství v celé Evropě postihla pohroma – napadla je mšička révokaz. Hodnota lahví z 1,6 hektaru této vinice, kde na keře nejsou naroubované americké odnože vína rezistentního vůči škůdci, se pohybuje od dvaceti do sto tisíc korun.

 

Stovky let

Víno madeira je pravděpodobně ještě starší než portské. Pochází ze stejnojmenného ostrova, který leží v Atlantickém oceánu, na východ od něj se nalézá Maroko, jižně jsou Kanárské ostrovy. Kvůli sopečnému původu je ostrov hodně hornatý. „Madeira nabízí obrovskou škálu chutí, najdeme tu i hořkokyselé nádechy, to portské nemá,“ říká Josef.

O madeiře se říká, že jde o zničené víno zachráněné alkoholem. Když Portugalci obchodovali s Indií a dováželi koření, vozili s sebou v sudech pro vlastní spotřebu víno. To se však horkem kazilo, proto do něj coby konzervant přidali pálenku. Netušili však, co s vínem udělá zahřátí na šedesát stupňů, ke kterému došlo cestou přes rovník. Vysoká teplota urychluje proces zrání, a když se po několika měsících vrátili zpět na Madeiru, zjistili, že víno je mnohonásobně lepší, než bylo před cestou do Indie. Tak vznikl proces výroby zvaný „estufas“, což je portugalsky trouba: vína se začala uměle zahřívat.

Nejstarší víno, které Likor vlastní, na prodej nebo investici, je madeira z osmnáctého století. „Madeira je nezničitelné víno, může odpočívat dvě stě, ale i čtyři sta let, dokud se nevypaří,“ říká Josef. Díky výrobnímu procesu se nikdy nezkazí. „Jednu lahev z roku 1894 jsme pro zákazníky otevřeli jako dezert,“ vzpomíná Miroslav Kubíček. „Z lahve jsme nalili třicet vzorků, a cena tak byla kolem dvou tisíc za jeden. Se skleničkou v ruce jsme si pak říkali, co bylo v roce 1894. Třeba že nějací pánové založili Mezinárodní olympijský výbor.“

 

Živě je to lepší

Firma Likor má dnes vinotéky v Praze a v Dobříši, odkud rodina Kubíčků pochází. Prodávají se tam celé lahve, ale víno se dá i ochutnat. Podnik dělá samozřejmě stále také to, s čím začínal, totiž dováží pro jiné zákazníky – restaurace, kavárny, specializované obchody. A pak pořádá ony degustace. V covidové době jsou to také videodegustace, kdy klientům pošle vzorky domů a spojí se s nimi online. Tuto možnost volí některé firmy místo vánočních večírků. „Živě mě to ale baví víc. Vidím, kterým historkám se lidi smějou i co jim chutná,“ říká Josef Kubíček.

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama