Reportáž

Táta se diví, proč v mé písni slyší slovo F*CK

28 / 03 / 2019

Z beatnického doupěte s drogovou pověstí se stal klíčový přístav Středozemí, vloni tu byl zahájen i provoz prvního TGV na africkém kontinentu. Počet obyvatel marockého Tangeru se za dvacet let zdvojnásobil, láká je především nabídka pracovních příležitostí v průmyslové oblasti Tanger Free Zone. Za ambiciózním ekonomickým plánem ale pokulhává ten sociální.

Z beatnického doupěte s drogovou pověstí se stal klíčový přístav Středozemí, vloni tu byl zahájen i provoz prvního TGV na africkém kontinentu. Počet obyvatel marockého Tangeru se za dvacet let zdvojnásobil, láká je především nabídka pracovních příležitostí v průmyslové oblasti Tanger Free Zone. Za ambiciózním ekonomickým plánem ale pokulhává ten sociální.

U neonového nápisu Tanja Marina Bay na upravené promenádě s budoucím obchodním molem a zatím poloprázdným kotvištěm pro jachty je živo. Malé děti pobíhají v nové světélkující fontáně, starší postávají v hloučcích. 

Stačí však přejít hlavní třídu Mohameda VI. a leccos je jinak. Do kopců čtvrti označované jako Španělské schody světlo neonů nedosáhne. A v jedné z postranních ulic cedule na dveřích hlásá Tabadoul (v arabštině Výměna).

 

Tancovat bez obtěžování

Do hudebního klubu v Tabadoulu přichází zkoušet zpěvačka Yasmina, vítězka loňské soutěže pro mladé muzikanty. Texty začala skládat na střední škole, píše v angličtině a jejím vzorem je angažovaná zpěvačka Samia Tawil. „Vycházím ze zkušeností normální holky žijící v Maroku. Není to vyloženě politické, spíš poetické. Kdo mě zná, pozná mě v tom.” 

Rodičům se Yasmininy plány příliš nezamlouvají, tak jim alespoň slíbila, že kromě hudby bude studovat i angličtinu. „Naši jsou docela cool, ale dobře vědí, jaké to je, být v Tangeru ženou. Proto mi často říkají, co bych měla a neměla dělat. Snaží se mě chránit, vždycky mi třeba říkali, ať nejsem na muže přehnaně milá, že si to pak vysvětlují jinak.” 

Yasmina se snaží inspirovat svoje holčičí fanynky. „Hudební průmysl je tu sexistický. Když se chcete prosadit, musíte být vulgárně oblečená, vaše texty nikoho nezajímají. To bych chtěla změnit. Když jsem poprvé hrála v Tabadoulu, máma se bála, co budu mít na sobě. Táta, který neumí moc anglicky, se zase vyděšeně ptal, proč v mojí písni slyšel slovo fuck.”

Klub v bývalé španělské továrně na obvazy, kde se pořádají i taneční nebo kulinářské workshopy, otevřela před šesti lety Silvia Coarelli – žena s italsko-francouzskými kořeny, která se rozhodla v Tangeru usadit. „Takových svobodných míst je v Maroku zoufale málo,” říká a dodává: „Mám velkou radost, když vidím tancovat holky, aniž by je někdo obtěžoval.”

 

Jak získat sebevědomí

Mládež ve věku 15 – 34 let představuje třetinu marocké populace, to znamená téměř dvanáct milionů lidí. „Máme tu spoustu mladých, kteří nejsou ani ve škole, ani v práci. A tři čtvrtiny z nich jsou dívky, které nedodělají žádnou školu, protože vědí, že se stejně musí co nejdřív provdat,” říká Silvia a na adresu mladých Maročanů obecně dodává: „Nejsou zvyklí se svobodně vyjadřovat a rozhodovat, sami se něco učit. Když s nimi začnu spolupracovat, neustále se vymlouvají, že jsem jim něco neřekla, nebo že nevěděli, že mají něco dělat tak nebo jinak. Nechápou, že jim nabízím především nástroj, se kterým můžou sami pracovat: kultura a umění jim mohou dát větší sebevědomí i schopnost riskovat, takže snadněji obstojí na trhu práce.”

Silvia si rovněž stěžuje, že kulturní nabídku v Tangeru představují hlavně megalomanské akce sponzorované například mobilními operátory. „Uděláte nějaký ten festival tradiční hudby, přijdou dva tisíce lidí a vy si odškrtnete položku. Jenomže místní mládež potřebuje i něco jiného.”  

Podobnou cestou jako Silvia se snaží jít dvaatřicetiletý herec Hicham Zouitni z divadla Darna, který se živí jako technik ve Francouzském institutu. O polední pauze pije kávu v kině Ríf na náměstí Grand Socco, kde se scházejí maročtí hipsteři. „Musím počítat s tím, že pracujeme s ne úplně zralým publikem. Je hezké, že někteří režiséři chtějí hrát třeba o homosexualitě, ale jako divadelník to považuju za zcela okrajové téma. V první řadě mě zajímají problémy, které se týkají skoro všech mladých, což je schopnost rozhodovat se v konkrétních situacích, vztah k práci, život ve čtvrti, kde bydlím, zkrátka úplně běžné, každodenní věci. Za zásadní téma také považuju třeba, proč někteří Maročané páchají kriminalitu nebo teroristické útoky.”

 

Nejen montovat kabely

„Tanger zažívá stavební boom a spousta dělníků se tu usazuje. Z venkova přicházejí tisíce lidí i do nadnárodních korporací, k tomu je třeba připočíst migraci z jiných částí Subsaharské Afriky,” říká Hicham Bouzid, ředitel nedávno vzniklé iniciativy Think Tanger, která se zaměřuje na obyvatele nových předměstí. Skupina umělců, sociologů a urbanistů kolem Think Tanger založila také ateliér Kessaria, která sídlí v uličce nedaleko náměstí Grand Socco. „Staví se jak o život, ale nikdo nepřemýšlí, co toto nové uspořádání města obnáší,” říká Hicham Bouzid.

Lidé z iniciativy Think Tanger se podílejí na výzkumu dopadů staveního boomu, spolupracují také s umělci, kteří pořádají akce přímo v dotyčných čtvrtích. „Není řeč o klasických vyloučených lokalitách, ale o předměstích, kde bydlí lidé, kteří přišli pracovat do korporací typu Coca Cola, ale na ty nejnižší pozice. Pracují od nevidím do nevidím za mizerné peníze a mají komplikovaný přístup ke školám, nemocnicím, kultuře. To může samozřejmě vyústit v sociální krizi,” obává se Hicham Bouzid.

Iniciativa Think Tanger prý nebojuje proti modernizaci země: „Osobně jsem rád, že si můžu díky TGV zajet do Rabatu na schůzku. Ale ekonomický rozvoj musí provázet také nějaká sociální politika,” říká Hicham Bouzid. Silvia Coarelli z klubu Tabadoulu doplňuje: „Děti, které nevydržely ani ve škole, těžko udržíte u pásu. Velké globální firmy se snaží dělat školení pro mladé, ale chtělo by to víc inspirace. Aby člověk, který montuje kabely v tovární hale věděl, že když na sobě zamaká, může dělat třeba i koncertního technika, zkrátka najít si vlastní práci.”

 

Sny o Evropě

Večerní korzování na pláži doprovází na kytary skupina kluků. „Aisha, Aisha, écoute moi / Aisha, Aisha, regarde moi,” zní známá světová melodie, která přiláká hlouček vrstevníků. Oproti generaci svých rodičů a prarodičů už většina z mladých obyvatel Tangeru zná francouzsky a španělsky jen pár slov, při rozhovoru s cizincem dávají přednost víc než lámané angličtině. Na otázku, co je nejvíc trápí, odpovídají stejně: Bad jobs. A skoro všichni by chtěli do Evropy. 

„Snažím se jim vysvětlit, že pokud si nedokážou dát v hlavě věci dohromady tady v Maroku, nepovede se jim to ani tam,” říká divadelník Hicham Zouitni. Podobnou zkušenost má i Silvia Coarelli z Tabadoulu: „Evropa pro ně znamená úspěch, bílý člověk rovná se peníze, to tu platí pořád. Představují si, že budou mít skvělou práci, popíjet v barech, mít spoustu holek. Tak jim říkám, že i Evropa má spoustu problémů, a že tam možná budou nešťastní.”

Silvia zve do Tangeru mladé Francouze a Italy, kteří svým marockým vrstevníkům vyprávějí o svých vlastních životních zkušenostech. „Dokáží jim to říct přesvědčivěji než já. Pro mladé Maročany je teď navíc skoro nemožné získat víza, i proto je důležité, aby se mohli setkávat s lidmi z jiných zemí aspoň tady - je to pro ně vlastně jediná možnost cestování. Na druhou stranu chápu, že když je Španělsko jen patnáct kilometrů odsud, je těžké se evropského snu vzdát.”

 

 

Tanger
Přístavní město v severním Maroku, na dohled Gibraltarského průlivu. Na počátku 20. století zde žilo 40 tisíc lidí, nyní se počet obyvatel začíná přibližovat milionu. O správu města se dlouho dělili Francouzi, Španělé, Britové a Italové, v roce 1956 se Tanger stal součástí nezávislého Maroka. V té době se byl rovněž centrem beatnických umělců, usadili se zde například William Burroughs, Jack Kerouac či Allen Ginsberg. Dnes je Tanger druhé největší průmyslové centrum Maroka po Casablance. Ekonomika je silně závislá i na turistickém ruchu a v poslední době tudy prchají migranti do Evropy.  

 

galerii si můžete prohlédnout snímky Davida Konečného, který z Tangeru připravuje samostatnou výstavu. 

 


 

Galerie (15) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat