Když se koloběžka dělá jako ferrari

Ne, u těch dvou skutečně nemáte pochybnost, že jsou dvěma generacemi rodinné firmy. Oba se jmenují Marek Kostka. Oba evidentně milují koloběžky, svou práci i své domovské městečko Hanušovice. A oba jsou na svou firmu náležitě hrdí. Proto nikoho nemůže překvapit, že se společnost, jejíž centrála a výrobní závod se nachází pod malebnými kopci Jeseníků, jmenuje Kostka – kolobka.

Trochu matoucí může být věk, nestává se totiž často, že by „otci zakladateli“, který už předal denní řízení firmy, nebylo ještě ani padesát a synovi, jenž je už sedm let zapsán v obchodním rejstříku jako stoprocentní majitel společnosti, nebylo ještě zdaleka ani třicet. Kostkové evidentně s ničím zbytečně neotálejí.

Vlastně to platí už od začátku rodinného podnikatelského příběhu. Marek Kostka (ten starší) začal podnikat už ve svých jedenadvaceti, v roce 1993. Sám je původní profesí elektrikář, víc ho ale bavily různé konstrukční záležitosti a zámečnické práce, a tak sám svou první podnikatelskou etapu označuje jako „elektrikářsko-zámečnickou“.

Po dvou letech začal svařovat rámy jízdních kol pro tehdy známou značku Velamos. „Ti jeli v devadesátých letech naplno, po kolech byla obrovská poptávka,“ říká. Podnikání se v té době dařilo, Marek Kostka měl ve vrcholné fázi až sto padesát lidí a nabízel výrobu rámů i dalším značkám.

 

Kolobka pod stromek

A protože uměl vyrábět rámy jízdních kol, rozhodl se malému synovi k Vánocům postavit koloběžku. „Já mu ji chtěl původně koupit, ale v krámech žádné pořádné nebyly. Tak jsem si ji nakonec nakreslil a v práci s chlapama vyrobil,“ vypráví. Koloběžek vyrobil celkem pět, jednu dal synovi, druhou synovci a další tři obratem prodal, protože se lidem okolo líbily. „Byla to jedna z prvních dětských koloběžek, která měla větší přední kolo. Ty z obchodů měly obě kola malá,“ popisuje starší z Kostků. Platí přitom, že čím je přední kolo větší, tím má koloběžka lepší jízdní vlastnosti – lepší průchodnost terénem, větší setrvačnost a je stabilnější.

Koloběžka pro malého Marka tak dostala šestnáctipalcové kolo dopředu a dvanáctipalcové dozadu. U zrodu první koloběžky tak vlastně svým způsobem byli oba Kostkové.

Pod stromečkem měla „kolobka“ samozřejmě úspěch. Jenže pak přišlo jaro, roztál sníh, a když otec se synem vyrazili do ulic, ukázalo se, že Marek junior tátovi na koloběžce ujíždí. Nezbylo, než aby si otec udělal koloběžku i pro sebe. Taky s větším předním kolem, samozřejmě.

„Lidé nás potkávali, líbilo se jim to a ptali se, kde jsme to sehnali. U těch našich známých to zase viděli jejich známí,“ popisuje Marek Kostka, jak si koloběžky samy dělaly marketing „šuškandou“. Sám v té době jízdě na koloběžce docela propadl, najezdil tisíce kilometrů ročně. Zároveň se kolem koloběžek začala tvořit zajímavá komunita zákazníků, s mnohými se Kostkovi vídají dodnes.

 

Krach a zrod

Koloběžky se začaly dělat po stovkách, ale hlavní činností byla dál výroba rámů pro kola. Jenže ty se mezitím začaly ve velkém vozit z Asie. Marek Kostka se od svých odběratelů dozvěděl, že už od něj další rámy nevezmou a za ty už odebrané mu nezaplatili. A zkrachoval. „Měl jsem nakoupené materiály, rozpracovanou výrobu, spoustu lidí. Rám kola dodávaný do další montáže je tak specifický výrobek, že už ho nikde dál neudáte. Takže nás to položilo,“ líčí Marek Kostka starší.

Proto také, když v roce 2006 vznikala dnešní firma „Kostka – kolobka“, byla jednatelkou a většinovou majitelkou jeho žena Ludmila, desetiprocentní podíl pak držel ještě otec Oldřich. „Když šlo mé původní podnikání do konkurzu, nemohl jsem být v orgánech firmy,“ vysvětluje Kostka starší. „Zároveň to pro mě byl zlomový moment, kdy jsem si řekl, že už nechci dělat na zakázku, ale chci mít svůj vlastní produkt. A jestli s ním uspějeme, nebo ne, záleží jen na nás,“ říká.

Rodiče předali Markovi mladšímu nejen firmu, ale také zodpovědnost ve velmi mladém věku. Syn je dnes výkonným ředitelem a vlastníkem společnosti, rodiče jsou jednateli. Nezdá se ovšem, že by se v rodině nějak zvlášť řešilo, jaké je formální uspořádání. Oba Kostkové říkají, že se občas umějí i pohádat, většinou je to spíš proto, že se toho sejde hodně, než aby měli nějak zásadně rozdílné názory na podnikání.

 

 

Tvoříme trh

Když se výroba koloběžek v hanušovické části Potůčník rozjížděla, žádný koloběžkářský trh v Česku v podstatě neexistoval. „Prodávali jsme něco, o čem zákazníci do té doby moc netušili. Takže jsme jim nejprve museli vysvětlovat a ukazovat, že to není žádné kolo bez šlapátek,“ říká zakladatel koloběžkářské značky Kostka. Totéž platilo pro podobu koloběžek. Ustálené zvyklosti neexistovaly a výrazně větší přední kolo bylo překvapivé i pro většinu konkurentů, kterými byly také začínající firmy.

Starší z Kostků vzpomíná, jak se ho v začátcích na sportovních veletrzích a výstavách (tehdy ještě nešlo získávat představu o trhu online) vyptávali, „k čemu je dobré to velké kolo vpředu“. Odpovídali prý, že to bude lépe jezdit, a že se uvidí, zda o to budou lidé stát. Ukázalo se, že lidé o koloběžky stáli a stojí dál. „Hezké je, když řada lidí neříká, že mají koloběžku, ale Kostku. To pak máme pocit, že jsme ten trh budovali opravdu správně,“ říká Marek starší.

Jeho syn je přesvědčen, že firma od začátku až dodneška stojí na inovacích a posouvání koloběžek dál a dál. „Víme, že pokud se nám povede vymyslet a zavést nějakou novinku, ostatní ji pravděpodobně velmi rychle převezmou,“ říká Marek Kostka mladší. Patenty a ochranné známky firma sice má, ale kopírování ze strany konkurence se prý komplikovaně hlídá – a ještě hůře dokazuje. „Úsměvné je, když na těch kopiích vidíme chyby, kterými jsme si třeba při vývoji také sami prošli a odstranili je,“ dodává.

„Člověk má energii jen jednu. Než bychom se vyčerpávali omezováním konkurence, budeme se jí raději snažit utéct vývojem dalších novinek,“ popisuje mladší z Kostků strategii firmy. Ta podle něj kromě neustálého dalšího rozvoje sází také na dobrý zákaznický servis a kvalitu koloběžek v každém detailu.

Ve firmě jsou přesvědčeni, že i po pěti letech musí být výrobek v dobrém stavu a ideálně by neměl ani ztratit moc na původní ceně.

 

Ve vlastní režii

Postupem času to Kostkové dotáhli k roční produkci v desítkách tisíc kusů. Na to také mají zařízený svůj výrobní závod v Hanušovicích. „Jsme strojaři, drtivou většinu dílů si vyvíjíme a vyrábíme sami. Když chceme něco vylepšit, můžeme to taky hned udělat a nemusíme se domlouvat s dodavatelem,“ vysvětluje Kostka mladší. Platí to samozřejmě pro rámy, ale také pro řídítka, představce, náboje a řadu dalších součástek. Pracují prý na tom, aby těch dílů ve vlastní režii bylo do budoucna ještě více. „Známe výrobní technologie do každého detailu, což nám pomáhá při vývoji nových výrobků. Dovedeme lépe posouvat jejich hranice,“ říká.

Po příchodu covidové pandemie se výhoda vlastní výroby ještě znásobila. Koloběžkáře z Kostky neohrožovaly výpadky v dopravě ani u dodavatelů ani zdaleka tolik, jaké by to bylo, kdyby vozili většinu součástek z Asie.

„Někdy ani našim dodavatelům strojů nejde do hlavy, proč si kupujeme výrobní technologie jako na ferrari, a přitom s tím chceme dělat koloběžky,“ usmívá se Kostka junior s tím, že jejich firmě to tedy rozhodně smysl dává.

V továrně se tak dají například nalézt i špičkové 3D lasery na řezání profilů a přesné obráběcí stroje. Zajímavé je automatizované prostorové ohýbání rámových trubek nebo robotické svařování rámů a automatické centrování kol. Jedna činnost plynule navazuje na druhou až k expedičnímu skladu, ze kterého vyrážejí ty desítky tisíc strojů zabalených v kartonových krabicích.

Firma má také vlastní vývojové centrum, které spolupracuje s Vysokým učením technickým v Brně. „Dnes se spousta firem chlubí tím, že jsou českými výrobci a přitom jen montují díly z Asie. My jdeme jinou cestou a v Česku tak zůstává i veškeré know-how,“ doplňuje Marek Kostka mladší.

 

Nejvíc druhů na světě

„Domácí“ výroba koloběžek i jejich součástí má výhodu v tom, že firma může dělat řadu různých modelů. „V šíři sortimentu jsme nejspíš největší na světě,“ říkají. A pro zákazníky nebo půjčovny umějí udělat i zcela personalizované koloběžky. Chcete model XY v barvě Z a s vybavením AB – žádný problém, u Kostky se prý určitě domluvíte, tedy pokud je to technicky realizovatelné.

Množství modelů, které mají pod jednou značkou, považují za velkou konkurenční výhodu. Jen v showroomu přímo v hanušovickém areálu je k vidění nějakých třicet různých koloběžek. Na silnici i na sníh, cestovní i závodní, elektrické i na lidský pohon…

Všechny si je mohou zákazníci vyzkoušet přímo před prodejnou na několik desítek metrů dlouhém testovacím okruhu s vlnami a klopenými zatáčkami.

 

Starosta z akčňáku

Před čtyřmi lety se Kostkovi vydali i na další misi, do místní politiky. Vyprávějí, že se v létě 2018 bavili na zahradě o tom, že se jejich Hanušovice nikam moc neposouvají. A tak se rozhodli sestavit kandidátku a vyrazit do komunálních voleb. Své uskupení pojmenovali „Generace Y“.

Proč takový neobvyklý název? Běžně jím totiž sociologové označují lidi narozené mezi lety 1982 až 2000. Kostkové si tento název vybrali prý hlavně proto, aby z Hanušovic udělali město, kde se budou dobře cítit i mladší ročníky. „Spousta mladých odcházela, protože to tu nepovažovali za dobré místo k životu. Kdyby to pokračovalo, ztratilo by město jakoukoli perspektivu,“ říká Marek Kostka starší.

Generace Y získala už po dvou měsících existence ve volbách přes dvacet procent a skončila druhá za hnutím Hanušovičtí nezávislí, které vedla dosavadní starostka a jež mělo přes čtyřicet procent hlasů. „Generace“ se ovšem spojila s dalšími nezávislými a s ODS, dohromady mají osm křesel v patnáctičlenném zastupitelstvu a Marek Kostka starší se stal starostou.

Pustil se do toho stejným stylem jako do podnikání. Nastavil si dlouhodobý plán a nechal vypracovat architektonické studie rozvoje jednotlivých lokalit. Dal si za cíl, že začlení do práce dlouhodobě nezaměstnané. V současné době reformuje odpadové hospodářství, v obci nedávno otevřela samoobslužná hospoda Formanka s bowlingem.

Zdaleka největší akcí je ovšem plánovaná výstavba 119 nových bytů na místě areálu bývalé továrny Moravolen, která má začít příští rok. Starosta počítá, že se tak do města podaří přitáhnout nové obyvatele. Třeba z těch, kteří pracují v místních firmách a dnes dojíždějí z Šumperka či odjinud z okolí. „No řekněte, proč by nemohli i s rodinami bydlet tady,“ uvažuje nahlas. Muž, který do práce jezdí starším džípem, říká, že má nejraději jednoduchá řešení, která vedou přímo k cíli. Na podzim hodlá kandidovat znovu, protože je toho prý ještě spousta, co je třeba udělat.

 

Po kolobce autíčko?

Jestli něco oběma Kostkům nechybí, je to nadšení a zápal. Platí to pro podnikání, místní samosprávu i pro samotný koloběh. „Je to skvělá relaxace, báječná zábava, a navíc velmi zdravá. Musíte střídat odrazovou nohu, a tak se hezky rovnoměrně střídá zatížení jednotlivých partií těla,“ říká Marek mladší, který k jízdě na koloběžce zlákal i svou ženu Evu.

On sám už určitě nebude muset svému synovi, samozřejmě také Markovi, koloběžku svařovat na koleně, tak jak to skoro před čtvrtstoletím dělal otec pro něj. To se spíš děti dočkají ke koloběžce i speciálního malého dopravního prostředku. První zkušební verze se už nacházejí u Kostků ve vývojářské dílně…