Couvání Sparty ze slepých uliček

Report

Fotbalová Sparta sice začala na jaře hrát o něco lépe, ale nevydrželo to dlouho, důkazem nové krize jsou dvě třígólové porážky s Karvinou a Slavií. A hlavně: celková bilance posledních sezon opravdu není oslnivá. Je těžké pochopit, proč Daniel Křetínský – jinak velmi úspěšný podnikatel – završí v červnu patnáct let vedení Sparty s tak špatným skóre. Podle všeho není běžnému provozu klubu dost blízko, aby jej mohl efektivně řídit, ale ani není dost daleko na to, aby ho mohl řídit někdo jiný. Odemykáme článek z dubnového Reportéra.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Poslední únorová neděle a téměř vyprodaná Letná – Sparta hrála o průběžné třetí místo v ligové tabulce s Baníkem. Mezi nimi to vždy jsou vzrušující, vypjaté souboje, z obou stran odpradávna hecované upřímnou fotbalovou nenávistí, ale tolik lidí tentokrát přišlo hlavně ze zvědavosti na návrat Bořka Dočkala z dvouletého angažmá v Číně a USA. 

Management domácích mohl být spokojen. Mohl pozapomenout na podzimní špatné výkony.

Tým Sparty vyhrál 3:2, staronová posila přihrála na vítězný gól a hlavně: poprvé po dlouhé době sparťanští fandové nepískali na své hráče a nežádali odvolání Zdeňka Ščasného, jednoho ze tří trenérů, kteří se Spartou získali dva české tituly (dalšími jsou Jozef Chovanec a Ivan Hašek). Mimochodem, Sčasný před třemi roky Spartu přivedl až do čtvrtfinále Evropské ligy.

Radost mohl mít i nejvyšší šéf, předseda představenstva AC Sparta Praha fotbal, a. s., Daniel Křetínský. Zlepšený výkon mužstva dirigovaného třicetiletým českým reprezentantem Dočkalem byl však také symbolickým potvrzením toho, že Sparta poněkolikáté v Křetínského éře opět začala couvat ze slepé uličky, do které ji nasměroval právě její předseda představenstva.

Dočkalovi musel při jeho obnovené premiéře ze sestavy ustoupit o dva roky mladší Gaboňan Guélor Kanga, jeden z pozůstatků éry italského trenéra Andrey Stramaccioniho. Oba nejlépe hrají na postu playmakera, ofenzivního tvůrce hry. Trenér Ščasný pak hledal a našel způsob, jak je využít současně, protože oba jsou na poměry české ligy nadprůměrně kvalitní fotbalisté, ale je asi pochopitelné, že proti Baníku si tím nechtěl komplikovat život. Mít je v kádru oba je pro český tým zbytečný luxus, ale Zdeněk Ščasný o Dočkalův návrat bojoval proto, že Bořek je rozený lídr, který v kabině obnoví přirozenou hierarchii, pořádek a morálku, rozvrácenou náhlým nájezdem nesourodé ekipy štědře honorovaných cizinců v létě 2017.

Kanga předtím sice nehrál vysloveně špatně, ale ani ne moc dobře, a pro diváky se stával hromosvodem jejich rozladění nad herní bídou, kterou Sparta předváděla koncem podzimu i v prvních kolech po zimní pauze. Přitom to byl právě Kanga, kdo před necelými dvěma lety v dresu Crvené zvezdy Bělehrad řídil demolici Sparty ve 3. předkole Evropské ligy. V obou zápasech zahrál opravdu brilantně, a proto ho v nejbližším přestupním termínu, v lednu 2018, Sparta koupila.

Kanga je hojně propíraný fanoušky, novináři a občas i trenérem Ščasným. Mluví se o tom, jak je nedisciplinovaný, jak nezapadl, jak se chová a obléká a mluví a nemluví... Nezpochybnitelným faktem ale podle mě je, že Kanga je v nejlepším věku, je zdravý a kopat nezapomněl. Relativně chudí Srbové z něj v Crvené zvezdě nějak dostali trvale vynikající výkony, a relativně bohatí Češi ve Spartě to zatím nedokázali. Možná se právě tím Guélor Kanga stává jedním ze symbolů Sparty v éře Daniela Křetínského. Tolik k slavnému návratu Bořka Dočkala.

 

Propad

Daniel Křetínský má už dnes, v pouhých 43 letech, za sebou úžasný životní příběh: chvíli po promoci na Právnické fakultě brněnské Masarykovy univerzity nastoupil do slovenské finanční skupiny J&T. Tam se bleskově vypracoval z nuly na partnera. Stejně rychle se pak – s podporou majitelů J&T, která postupně přerostla v rovnocennou spolupráci – postavil na vlastní nohy, což ho přivedlo až na seznam dolarových miliardářů, kterých je na celém světě jen pár tisíc. A dokázal to, aniž by se kolem něj vznášel odér pochybných privatizací nebo politických podvodů a švindlů. (Podrobně se jeho vzestupu věnoval Reportér v listopadu 2016.)

O to těžší je pochopit, že tentýž Křetínský brzy završí patnáct let řízení Sparty s tak špatným skóre.

Stává se, že do fotbalového klubu vstoupí bohatý investor, zvýší rozpočet, a přesto nějakou chvíli trvá, než do sebe všechna kolečka zapadnou a sportovní výsledky se zlepší úměrně vkládaným prostředkům. Například v roce 2008 koupil člen královské rodiny ze Spojených arabských emirátů Manchester City – a na světě najednou nebyl žádný klub, s nímž by Manchester City nemohl finančně soutěžit. Přesto mu trvalo celé čtyři roky, než vyhrál anglickou Premier League.  

Je však naprostou raritou, aby dlouhodobě dominující klub převzal nový majitel, ještě bohatší, ambicióznější a velkorysejší než ten předcházející, a výsledky se rychle zhoršily. A pak ještě víc. A aby ani patnáct let nestačilo aspoň na návrat na předcházející úroveň.

Přesně to potkalo Spartu Praha a Daniela Křetínského.

Samostatná česká liga začala ročníkem 1993/94 a v následujících jedenácti letech Sparta získala osm titulů, jen dvakrát skončila druhá a jednou čtvrtá. Šestkrát se probojovala do Ligy mistrů: účast v ní je považována za průkaz příslušnosti k širší evropské elitě.

Potom, v červnu 2004, se k ní dostal Daniel Křetínský.

V dalších patnácti ročnících Sparta získala jen čtyři tituly, naposledy v roce 2014. Dvakrát za tu dobu skončila v tabulce až pátá, což znamenalo nejhorší umístění od roku 1982, kdy současnému předsedovi představenstva bylo sedm let. Do Ligy mistrů se nedostala od roku 2005, sedmkrát od té doby vypadla v kvalifikaci. Ojedinělým mezinárodním úspěchem zůstává postup do čtvrtfinále Evropské ligy v sezoně 2015/16. (Pozorný čtenář si všiml, že když zde píšu o patnácti ligových ročnících, zahrnuju tím mezi ně i ročník současný, ještě zdaleka neukončený. Fotbal nemá logiku, jak kdysi pravil legendární finalista mistrovství světa a trenér Tomáš Pospíchal, ale ztráta Sparty na vedoucí Slavii je už taková, že to s dovolením risknu a budu předpokládat, že ani letos Sparta ligu nevyhraje.)

„Kritériem úspěchu je pro nás základní skupina Ligy mistrů. Když se to podaří, označíme takový rok za úspěšný,“ řekl Daniel Křetínský bezprostředně po koupi Sparty v rozhovoru pro MF Dnes.

Křetínský a J&T Spartu koupili od majitele německého regionálního vydavatelství Verlagsgruppe Passau Axela Diekmanna, kterému u nás tehdy patřilo dnešní vydavatelství Vltava Labe Media. Stejně jako Spartu je pro něj tehdy vedl Vlastimil Košťál, který se stal i místopředsedou fotbalového svazu. Košťál byl ve Spartě rovněž minoritním akcionářem.

Před „Pasovskými“, jak se jim tehdy v Praze říkalo, Spartu vlastnil jeden z nejbohatších Slováků té doby, bývalý Mečiarův ministr Alexander Rezeš. Zbohatl privatizací košických oceláren. Rezeš Spartu koupil od vyučeného automechanika Petra Macha, jenž se tehdejšího občanského sdružení mazaně zmocnil v roce 1992. O devět let později byl pravomocně odsouzen k trestu vězení za celní delikt.

Ti všichni se Spartou dosáhli mnohem lepších sportovních výsledků než Daniel Křetínský, který je bezpochyby bohatší, energičtější, vzdělanější, velkorysejší, pracovitější, ctižádostivější, mimo fotbal úspěšnější investor...

Jo, a v Křetínského éře: Viktoria Plzeň zatím pět titulů, Slavia Praha tři a Slovan Liberec dva. 

To musí bolet.

 

Lukáš Přibyl

Možná by se osud této investice Daniela Křetínského vyvíjel mnohem lépe, kdyby měl Lukáš Přibyl zdravé srdce.

Mladý člen sportovní redakce České televize nastoupil do představenstva Sparty v roce 2005 jako její tiskový mluvčí. Za dva roky Přibyl odešel do Bohemians, kde se stal ředitelem a skomírající legendární klub zachránil před úplným zánikem. V prosinci 2011 se vrátil do Sparty už jako zkušený fotbalový manažer, místopředseda představenstva a de facto prodloužená ruka předsedy představenstva Křetínského. Jestli měl někdo předpoklady k tomu, aby dokázal vést špičkový fotbalový klub šéfovaný Danielem Křetínským, tak to byl on. Bylo mu sice jen třiatřicet, ale v Bohemians prošel funkcionářským peklem a zvládl to. Rozuměl fotbalu, měl velké charisma a Křetínský ho měl nejen rád, ale také ho respektoval. Přibyl se mohl stát životně důležitým kompetentním nárazníkem mezi ambiciózním majitelem a trenéry. 

Český profesionální fotbal je zvláštním, do sebe uzavřeným polosvětem, v němž se nevypočitatelně a neprůhledně mísí arogantní drzost se směšnou podlézavostí a diletantstvím, ale i s vysoce odbornými znalostmi. Nemluvě už o pavučině mezilidských vztahů – kdo s kým, kdy a proti komu, a za kolik, jak to bylo tenkrát a kdo komu co dluží... I v tom už se Lukáš Přibyl naučil chodit. Jenže za dva měsíce po návratu do Sparty zničehonic zemřel ve své kanceláři na selhání srdce – měl vrozenou vadu, o níž nikdo nevěděl. 

Po koupi Sparty od německého vydavatele regionálních novin v roce 2004 se Křetínský s Vlastimilem Košťálem domluvil, že zůstane na palubě a bude klub dál řídit. Ale zatímco pan Diekmann nechával veškeré rozhodování i slávu Košťálovi, Křetínský byl v roli nejvyššího šéfa mnohem aktivnější a po čase to mezi oběma alfasamci začalo skřípat. Košťál po více než dvou letech rezignoval.

Na několik dalších roků Křetínský převzal valnou část Košťálovy role a do Sparty přiváděl manažery, které znal z jiných firem, jež mu patřily nebo s nimi předtím nějak spolupracoval mimo fotbalové prostředí. Dodnes je například místopředsedou představenstva jeho kamarád z dětství Dušan Svoboda: je i jedním z vedoucích partnerů v poradenské skupině FSG Group, která audituje finanční výkaznictví AC Sparta Praha fotbal, a. s., a dalších Křetínského firem, a přitom působí jako tykadlo Sparty ve funkcionářských strukturách českého fotbalu (je mj. předsedou Ligové fotbalové asociace, což je organizace profesionálních soutěží, jež se před časem osamostatnila od Fotbalové asociace ČR).

Takhle to ale nemohlo zůstat – Křetínský musel cítit, že na každodenní ředitelování ve Spartě nemá dost času, a řada lidí si šeptala, že vedení klubu nerozumí, ovšem nahlas si to předsedovi představenstva netroufli říct.

Pak se na místě šéfa mihl Lukáš Přibyl.

Po jeho nečekané smrti zůstalo místo generálního ředitele zase tři a půl roku neobsazené. Různých funkcionářů bylo na různě pojmenovaných postech dost, ale chyběl někdo, kdo by na Letnou pravidelně chodil do práce, o všem věděl a měl nezpochybnitelnou formální i neformální autoritu okamžitě rozhodovat – tak, jak to třeba pro majitele Viktorie Plzeň Tomáše Paclíka dělá generální ředitel klubu Adolf Šádek. Daniel Křetínský nebyl běžnému provozu své firmy dost blízko, aby ji mohl efektivně řídit, ale ani mu nebyl dost vzdálený, aby ji mohl řídit někdo jiný. Tomu, co dlouhá léta ve Spartě dělá podřízeným manažerům, ale i trenérům, se ve školách pro manažery říká se zdviženým prstem backseat driving. Doslovný překlad anglického termínu zní „řízení ze zadního sedadla“; představte si, že za volantem auta sedí řidič, ale jeho nadřízený sedící vzadu mu sahá do řízení, místo aby přijal roli pasažéra, náležející jeho sedadlu.

Přemýšlejte o té situaci chvilku a představte si, jak to v autě vypadá: na dalších sedadlech sedí spolucestující, kteří dobře vidí a slyší, co se děje, vědí, že takhle se jezdit nedá, ale taky mají hezké platy a nechtějí o ně přijít, a tak se nahlas neozvou. Občas ale i oni sáhnou řidiči na volant a pedály, ať už z pudu sebezáchovy, anebo tím chtějí podpořit či napodobit šéfa.

Takto řízená firma (nebo klub či jakákoliv organizace) sice má nějakou formální strukturu, kde jsou zaměstnancům určena jejich práva, zodpovědnost, povinnosti, ale všichni vědí, že ve skutečnosti to funguje jinak. Vzniká paralelní, neformální struktura, v níž se dění ovlivňuje nejrůznějším politikařením, přičemž se ale všichni tváří, že tomu tak není. Zodpovědnost za nezdary se rozplizne do neurčita, tím pádem se z nich firma nepoučí... A tak dále.

Je jen logické, že se Křetínskému nepodařilo pro Spartu získat nejlépe hodnocené české trenéry Pavla Vrbu ani Jindřicha Trpišovského, ač o ně opakovaně usiloval. Trpišovský i Vrba jsou silné osobnosti, znají svou cenu a nemají důvod riskovat renomé neúspěchem ve Spartě. Proč by si přidělávali starosti s tím, že kromě řízení mužstva by museli citlivě manévrovat kolem pro fotbal amatérsky nadšeného předsedy představenstva, který by s nimi chtěl třeba konzultovat taktiku? Ve Slavii ani v Plzni tohle řešit nemusejí.

 

Stramaccioni

Po letech frustrace z opakovaně nenaplněných ambicí (a poté, co čínské peníze udělaly ze Slavie dalšího vážného konkurenta, kromě Viktorie Plzeň) se Daniel Křetínský rozhodl pro radikální řez: vrhnout do Sparty ještě mnohem víc peněz než kdykoliv předtím a ovládnout český klubový fotbal se zahraničním trenérem i hráči.

Možná to nebyla úplně špatná myšlenka, přinejmenším to u nás ještě nikdo nezkusil, ale provedení se vůbec nepovedlo. Křetínský, který často jezdí do Itálie, si tam vybral Andreu Stramaccioniho, jenž měl kdysi úspěchy s mládeží, což mu vyneslo angažmá v Interu Milán v Serii A, ale u dospělých už to moc velká sláva nebyla. Nikde nevydržel až do konce uzavřené smlouvy, naposledy ho před příchodem do Sparty propustili z řeckého Panathinaikosu Atény. Na Křetínského však zapůsobil – možná našli společnou řeč proto, že jsou stejně staří a vystudovaní právníci. Brzy se ale ukázalo, že Stramaccioni prostě není dost dobrý trenér.

Hned v létě 2017 do Sparty přivedl jedenáct cizinců, což byla hrubá chyba. Nejde ani tak o to, že to byli cizinci, ale že jich bylo jedenáct a řada z nich už měla vrchol kariéry dávno za sebou. Dnešní fotbal (včetně české ligy) je tak rychlý, že hráči musejí na hřišti řešit většinu situací intuitivně, bez přemýšlení. A aby souhra mezi nimi fungovala, musejí na sebe být zvyklí, mít zažité určité automatismy. Když do mužstva přijdou třeba tři čtyři noví fotbalisté, přizpůsobí se relativně rychle, ale když je prakticky celé mužstvo nové, je to proces na měsíce. A Sparta neměla čas, ten se za peníze koupit nedá – šlo jí, stejně jako Slavii a Plzni, o titul v sezoně 2017/18, protože její vítěz měl zaručenou účast v Lize mistrů. Vyhrála Plzeň, Sparta skončila pátá. Bývalý legendární hráč a současný začínající funkcionář Tomáš Rosický se nechal slyšet, že z investic do experimentu se Stramaccionim se Sparta bude vzpamatovávat několik let.

Po Stramaccionim se na trenérskou lavičku vrátil zkušený Zdeněk Ščasný a Tomáš Rosický se stal novým sportovním ředitelem. Z funkce generálního ředitele odstoupil majitelův kamarád Adam Kotalík, ale v klubu zůstal na nižší funkci. Na jeho místo nastoupil František Čupr, zkušený manažer, který pro Daniela Křetínského léta pracoval ve vedení jiných jeho firem. Fotbal má prý rád, ale je to pro něj nové prostředí. Tak uvidíme. 

 

Autor je novinář, bývalý šéfredaktor Mladého světa. Člen Rady České televize. 

 

 

Dubnový magazín Reportér přináší i další články o českém fotbalu:

 

O hospodaření prvoligových klubů si můžete přečíst zde.

 

Jakým způsobem tečou dotace do klubů spojených s politickými a fotbalovými prominenty, si můžete přečíst zde.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama