Kdo jiný?

Názory

"Češi a Slováci se svou zkušeností z invaze roku 1968 by se měli stát na světové scéně dlouhodobými advokáty Ukrajiny napadené roku 2022. Kdo jiný by to už měl být, když ne zrovna my?" píše se v editorialu Reportéra, který vychází v březnu 2022.

Ten den ráno přišla Ljuda s opuchlýma očima. Neustále jí drnčel telefon, volali příbuzní z Ukrajiny i z Ruska. Dávali si o sobě vědět pár hodin po zahájení útoku. Nemohli zároveň sehnat synovce, který žije kousek od dlouholeté frontové linie na pomezí obou zemí, a už byli dost nervózní.

Ljuda je ruského původu, její muž ukrajinského. Její dospělý syn s rodinou žije na východě Ukrajiny, stará maminka o kus dál na západě Ruska. „Pořád jsem doufala, že k tomu nedojde,“ vzdychla. Známe se patnáct let, ale takhle nešťastnou jsem ji ještě neviděl.

Podobně vyděšených lidí musely být ve stejnou chvíli jen v Praze tisíce a tisíce. A doma na Ukrajině miliony. Se strachem o to nejdůležitější – o životy a zdraví svých dětí, rodičů, příbuzných a přátel. To všechno způsobil muž jménem Vladimir Putin. Historie mu to nikdy nezapomene.

Kdyby Ljuda měla v tom šíleném dni čas sledovat české zprávy, nejspíš by ji, stejně jako mě, potěšilo, kolik lidí, firem a organizací chtělo okamžitě pomoci. Znovu se ukázalo, že Češi umějí mít ve vážných chvílích dobré srdce.

Tentokrát bude ale velmi důležitá také výdrž. Ukrajinci budou potřebovat naši podporu dlouho. Problémy vyvolané Putinovou válkou potrvají léta, ať už se napadeným podaří nějak ubránit, nebo ne. A kdo jiný by s nimi mohl cítit více než země, kterou „bratrská sovětská vojska“ okupovala více než dvě desetiletí.

Jednak bychom měli – i v zájmu vlastní bezpečnosti – tlačit spolu s ostatními státy někdejšího východního bloku na to, aby byla reakce civilizovaného světa maximálně silná a trvalá. Za druhé máme dlouhodobě otevřít pomyslnou náruč těm, kdo se rozhodnou spojit svůj další osud s naší zemí. K tomu navíc nezapomínat na pomoc potřebným, kteří neodešli.

A hlavně, nemůžeme časem otupět a podlehnout svůdně znějícím myšlenkám, že na Ukrajině už je stejně „hotovo“, nakonec jim třeba tak zle není a my se máme starat hlavně o své. Pak by totiž byli skutečně ztraceni.

Češi a Slováci se svou zkušeností z invaze roku 1968 by se měli stát na světové scéně dlouhodobými advokáty Ukrajiny napadené roku 2022. Kdo jiný by to už měl být, když ne zrovna my?

 

Milé čtenářky, milí čtenáři,

redakce magazínu Reportér věnuje na pomoc Ukrajině 50 000 Kč a částku dále navýšíme o sto korun z každého nového či prodlouženého předplatného během měsíce března. Pokud se k nám přidáte, budeme rádi.

 

P. S.: Příští číslo vychází 4. dubna.

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama