Trpišovský a Slavie. Jak z hráčů dostat maximum?

Plnou třetinu současného kádru Slavie tvoří hráči, které jste trénoval už ve svých předchozích působištích – ve Viktorii Žižkov nebo ve Slovanu Liberec: brankáři Kolář a Kovář, Bořil, Coufal, Hovorka, Kúdela, Souček a Ševčík. Proč jste si je vybral, co mají společného?

Hrajeme hodně specifickým stylem a jim vyhovuje. Ne každý může hrát nebo trénovat všude; abyste uspěli, musíte zapadnout do prostředí klubu a jeho hry. Vezměte si třeba stopera Davida Hovorku, který k nám přišel v létě. Řada lidí nechápala, proč o něj stojíme, protože v jiných klubech se tolik neprosazoval. Bohužel se zranil, ale do té doby hrál skvěle. Chceme od něj, aby naháněl útočníky daleko od vlastní brány, předskakoval je, vyvážel míče a využíval přitom toho, že je náš nejrychlejší hráč. V mužstvu, které hlavně brání, by mu do vápna lítal jeden centr za druhým a byl by v nevýhodě, protože měří 179 centimetrů.

Je pro vás těžké najít nové hráče?

Není to jednoduché. Musíte za nimi hodně jezdit, protože televize zkresluje – neukazuje celé hřiště a zvlášť u útočných hráčů potřebujete vidět jejich pohyb bez míče. Koukáte na kluka v jiném týmu a musíte si umět představit, jak bude hrát u vás. Někdo se diví, proč třeba nekoupíme útočníka, který v průměrném mužstvu střílí hodně gólů. Tam na něj ale maká celý mančaft, a to by u nás neměl. Tady musí chodit do zakončení všichni, u nás by musel mnohem víc běhat a bránit a nikdy se nezastavit. A já třeba vidím, že to nedovede.

Jaké hráče tedy potřebujete?

Pro mě jsou nejcennější komplexní hráči. Dříve stačilo, že někdo uměl střílet góly nebo výborně hlavičkoval. U nás ale všichni musí být dostatečně běhaví, rychlí, mít výskok, umět s míčem a nemít zjevnou slabinu. A mít mentalitu válečníka, vítěze, aby dokázali na hřišti odevzdat úplně všechno – nejen to, o co jim trenéři řeknou. Není žádné tajemství, že obdivuju práci Jürgena Kloppa (německý trenér, který se proslavil na lavičce Borrusie Dortmund, pozn. red.). Když se podíváte, jak teď hraje jeho Liverpool, je jasné, že si hráče vybírá podle podobných kritérií. Řeknu kacířskou myšlenku: Messiho by do Liverpoolu nevzali ani zadarmo. Je to absolutně fantastický hráč, ale k nim by nepasoval.

Zastavme se u výrazu „odevzdat úplně všechno‟. V praxi to znamená, že Tomáš Souček naběhne třeba desetkrát za zápas až na soupeřovo malé vápno. Většinou zbytečně a pro něj to znamená pokaždé deset, dvacet metrů sprintu navíc. To bolí. A vy byste mu těžko mohl vyčíst, kdyby si občas ušetřil pár kroků, vždyť je defenzivní záložník a k soupeřově brance to má daleko. Jak tohle z hráčů dostáváte?

Nejdřív o Součkovi: všichni mluví o tom, jak vyhrává souboje a dává góly, ale jeho největší dar je algoritmus na fotbal, který má v hlavě. Strašně rychle analyzuje, co se na hřišti děje, a co z toho vyplyne. Proto se rozhodne skoro pokaždé správně. A tohle z něj dělá našeho nejdůležitějšího hráče – dokáže napravit chyby spoluhráčů, zlikvidovat problém ještě dříve, než vznikne.

Můžete uvést příklad?