Lidstvo může narazit hlavně na vlastní blbost

Post Image

Lidstvo může narazit hlavně na vlastní blbost

Play icon
17 minut
Lenka Zdeborová získala loni Cenu Neuron v oboru fyzika. „Aplikuje metody fyziky na problémy informatiky, kombinatoriky a strojového učení,“ píše se v oficiálním zdůvodnění.

foto Tomáš Binter

Víc než války robotů nebo toho, že lidstvo skončí pod nadvládou umělé inteligence, se česká vědkyně obává, že nevyužijeme znalostí, které nám umělá inteligence může nabídnout: například k záchraně planety. Lenka Zdeborová působí na předních evropských vědeckých pracovištích, kde zdokonaluje počítačové algoritmy. Loni převzala Cenu Neuron pro nejlepší české vědce a vědkyně.

Když byla Lenka Zdeborová v devadesátých letech žákyní základní školy, dostala za úkol zpracovat příklad z fyziky. Výsledek byl správný, učitelce se ovšem nezdál postup, jejž budoucí špičková česká vědkyně zvolila. Za dva měsíce si ji však vyučující zavolala do kabinetu a omluvila se. Prý se spletla, Lenčin postup nakonec shledala jako správný. „To byla pro mě jako pro dítě zvláštní chvíle. Uvědomila jsem si, že věda není o tom, kdo je starší nebo zkušenější, kdo je větší autorita. Je to o tom, co je a co není pravda,“ říká po letech dnešní vysokoškolská profesorka fyziky a informatiky.

Už odmalička totiž Lenka Zdeborová projevovala mimořádný talent na exaktní vědy. A současně měla štěstí. Během svých studií opakovaně potkávala vyučující, kteří její nadání podporovali – což začalo už na oné základní škole v Přešticích na Plzeňsku. „V páté třídě mě učitel matematiky poslal na matematickou olympiádu. Když jsem v tom sále plném dětí vyhrála, došlo mi, že to, co je pro většinu mých vrstevníků složité, je pro mne intuitivní,“ vzpomíná.

Přišel čas vyplnit přihlášku na střední školu; maminka nejprve chtěla, aby šla Lenka na obchodní akademii. Myslela, že když jí jde matematika, mohla by pracovat v bance. Zakročil však zmiňovaný učitel matematiky, který zavolal k Lence domů a vysvětlil, že by bylo lepší zvolit pro jejich dceru gymnázium s matematickým zaměřením. „Rodiče ho poslechli a přihlásili mne na gymnázium na Mikulášském náměstí v nedaleké Plzni,“ vzpomíná Lenka Zdeborová.

Coby gymnaziální studentka pak dosáhla svého prvního úspěchu za hranicemi České republiky. V létě 1999 získala Lenka bronzovou medaili na Mezinárodní fyzikální olympiádě v italské Padově. „Vzpomínám si, že se mi to moc nepovedlo, nebyla jsem spokojená,“ usmívá se. V českých novinách se posléze objevila oslavná zmínka, že byla třetí nejlepší dívkou na světě. Už tehdy k tomu však dodala, že ve skutečnosti bylo mezi soutěžícími málo děvčat, takže zabodovat nebyl takový problém. „Trochu mě to štvalo, protože jsem sice byla třetí nejlepší dívka na světě, ale tři kluci z našeho týmu byli lepší než já,“ říká dnes. „Čím výš na kariérním žebříčku jsem, tím víc dostávám dotazy ohledně postavení žen ve vědě. Já mám dvě dcery, které ode mě doma určitě neuslyší, že matematika není pro holky. I když ony to čas od času slýchají jinde,“ dodává.

Setkání s nobelistou

Je konec roku 2021. Lenka Zdeborová sedí ve svém bytě ve švýcarském Lausanne a já s ní hovořím přes počítač z Prahy. Při online interview česká fyzička vypráví, jak za svých středoškolských studií trávila pravidelně čas mimo školu – na různých soustředěních a přípravách na olympiády. To však neznamenalo, že by se nadaní studenti s vášní pro fyziku nechovali občas jako teenageři. Vyprávět by o tom mohl třeba profesor Vybíral, který vedl jedno soustředění v Peci pod Sněžkou – a měl kvůli svým svěřencům potíž s autem.

Podpořte Reportér sdílením článku