Film o Žižkovi. 90 milionů bylo moc, 450 je akorát

Na počátku září vstoupí do kin váš film o Janu Žižkovi. Je pro vás ekonomicky důležité, zda ho diváci přijmou?

U všech filmů, které nejsou postaveny na penězích z nějakých fondů či dotací, je to důležité. Když jsem dělal rozpočet pro Jana Žižku, měl jsem kalkulace, které vycházely z předcovidových počtů diváků v kinech. To je dnes dost jiné, ale i když vzrostla důležitost strea-movacích platforem, úspěch u diváků v kinech je pořád důležitý.

 

Jaký je zájem o film ze strany distributorů?

Když jsme film dodělali a ukázali, začaly chodit nabídky od nákupčích distributorů a musím říct, že jsou až nečekaně dobré. Podařilo se nám předprodat distribuční práva skoro pro všechny regiony světa. Zájem měl i Netflix, s tím jsme také uzavřeli určitou dohodu. Na divácké úspěšnosti pak bude záviset to, kolik film vydělá.

 

Je pro vás důležité, abyste přinesl investorům výdělek?

Záleží mi na tom, je pro mě důležitý celkový výsledek. Cítím, že investoři tento přístup oceňují. Na druhé straně mi ovšem záleží i na dotažení každého detailu, což samozřejmě zase zvyšuje náklady.

 

S jakým byznysplánem jste šel původně do natáčení. Měl to být film primárně pro český, či středoevropský trh?

Začal jsem o filmovém Žižkovi uvažovat v roce 2011, tehdy jsem to viděl jako projekt pro Českou republiku a maximálně nějaké okolní země. Rozpočet filmu byl 93 milionů korun, což je na tuzemský trh obrovská suma. A ať jsem počítal, jak jsem počítal, vůbec mi nevycházelo, jak takové peníze získat v příjmech.

 

A přišel jste na to, že je třeba utratit mnohem více, aby se to mohlo zaplatit…

Na to, aby ten film mohl jít do světa, musí být dostatečně kvalitní a musí být v angličtině. Aby měl tyhle parametry, musí stát nějakých patnáct milionů dolarů, tedy asi tři sta milionů korun. Takže jsem udělal plán na film za patnáct milionů dolarů. Ale když jsem hledal herce, nemohl jsem nikoho pořádného sehnat. Dva měsíce před natáčením jsem žádné herce neměl.

 

Slyšel jsem, že už jste měl utracených čtyřicet milionů, a neměl nikoho podepsaného.

Taky jsem z toho byl dost nervózní. Nakonec se to ovšem povedlo. Ben Foster, Michael Caine, Til Schweiger začali kývat. A v tu chvíli náklady zase vzrostly. Musíte zaplatit jejich honorářové sazby, doprovodný personál, karavany, ubytování, letenky, zkrátka veškerý servis. A když už jsme měli taková jména, tak jsem si říkal, že to musí být opravdu velký film a je třeba ještě přisypat i do produkce.

 

Čímž v souhrnu narostly náklady o dalších 150 milionů korun.

Naštěstí se mi podařilo rychle s investory domluvit navýšení na celkových 450 milionů korun, což bylo zhruba měsíc před natáčením. Takže jsme měli víc peněz a řada věcí, které předtím z finančních důvodů nešly, najednou byla možná. Objevil se ale jiný problém.

 

Jaký?

Neměli jsme dost času na přípravu, nácvik bojových scén a podobně. Jelikož jsme neměli včas herce, nebylo možné se chystat. Proto jsme museli více improvizovat. Výhodou bylo, že jsem měl trojjedinou roli scenáristy, režiséra i producenta, takže jsem mohl upravovat některé věci za pochodu. Ze začátku mě to hodně štvalo, protože jsem měl nějakou jasnou představu, kterou jsem musel najednou měnit. Většinou se ale ukázalo, že je to k lepšímu.

 

Máte nějaký příklad takové úpravy?

Měli jsme tam bitevní scénu, která nám bez patřičného secvičení nefungovala, vypadalo to blbě. Tak jsem vymyslel, že tam bude mlha, zapálené stohy a že to v tom kouři dostane jinou atmosféru. Zavolal jsem vojenským historikům, zda jim to dává pro tehdejší období smysl, a oni řekli, že ano. Výsledný obraz je mnohem lepší, než kdybychom tam měli tu původní scénu v nejlepším provedení. To je jen jeden příklad z mnoha.

 

Pro americké publikum je Žižka neznámou postavou. Počítáte s tím, že tamní diváky oslovíte příběhem a zasazením do historických kulis roku 1402?

Americké publikum evropská historie moc nezajímá. Přesto se tam s velkým úspěchem prosadily filmy jako Statečné srdce nebo Gladiátor. Myslím, že je pro tamní publikum důležitý hrdina, který za něco bojuje, a také samotný příběh, jeho emoce. Proto jsem nakonec zvolil rok 1402 a období, kdy byl Žižka žoldákem. Tam se dají ukázat veškeré kořeny jeho pozdějšího příběhu. Věřím, že pro Američany bude hrát roli i to, že je to založené na skutečném příběhu jednoho z mála vojevůdců, kteří nebyli nikdy poraženi. Já osobně mám radost z toho, že mohu světovému publiku představit Česko a kus naší historie.

 

 

Superhvězdy táhnou

Které faktory jsou nejdůležitější pro to, aby film nakonec neskončil ve ztrátě a vydělal peníze?

Podstatná část příjmů plyne z předprodejů. Distributoři si koupí práva pro jednotlivé regiony a oni sami už se pak rozhodnou, zda to půjde do kin, nebo třeba rovnou na streamovací platformu. To se dělá ještě dávno před začátkem samotného natáčení.

 

Co rozhoduje o tom, zda bude mít film v předprodeji úspěch?

Aby byla naděje na dobré příjmy z předprodejů, vždycky je potřeba, aby tam bylo alespoň jedno skvělé herecké jméno. A myslím tím „megajméno“ typu Al Pacino, Samuel L. Jackson, Robert De Niro… Tak fungují všechny filmy, na kterých se teď jako producent podílím. Přijdeme a řekneme je to takový a takový dobrý příběh, v hlavní roli Al Pacino, bude to točit ten a ten režisér. A na základě toho se ten film prodává. Vedle těch světových předprodejů je pak zvlášť předprodej pro americký trh.

 

Jaké procento z nákladů na film se dá v předprodeji získat?

Mohou to být tři čtvrtiny, ale jsou i případy, kde je to devadesát procent, nebo dokonce sto procent. To je pak samozřejmě ideální situace, protože už nezbývá žádné podnikatelské riziko. A všichni diváci v kinech pak už jdou rovnou do zisku. Ovšem to se nestává často.

 

Chápu to správně, že částka za distribuční práva je nějaký paušál a k tomu se pak po uvedení filmu připočítává i podíl na tržbách ze vstupného?

Je to tak. Po uvedení máte navíc domluvené procento z tržeb v kinech. V případě streamovacích platforem prodáte práva na nějakou dobu, a pokud je o film zájem i nadále, prodáte práva na další období. U některých žánrovek, například hororů, je ale lepší do předprodeje nejít. Natáčení stojí třeba jen milion až tři miliony dolarů, a vyplatí se tak raději ukázat film distributorům, až když je hotový. Když je to ve svém žánru dobré, můžete za hotový film klidně dostat od distributorů několikanásobek nákladů. U velkých filmů s velkými hvězdami, na kterých teď spolupracuji, ale děláme předprodeje vždy.

 

Jak je to vlastně organizačně zařízeno? Co je tou účetní jednotkou, která vykazuje náklady a příjmy při výrobě takového filmu?

Na každý film je speciální firma, která pak buď vydělá, nebo skončí ve ztrátě. Já navíc na projektech ještě používám mezinárodní filmovou společnost Cama, přes kterou plynou veškeré příjmy, jež ona rovnou dělí a rozesílá všem zúčastněným podle stanoveného klíče. Sice to něco stojí, ale já pak mám méně práce a hlavně jsou všichni v klidu a nehrozí žádné spory nebo dohady.

 

Na zisk počkám

Pojďme se nyní podívat na obě strany rozpočtu Jana Žižky a začněme u výdajů. Zhruba třetina ze 450 milionů padla na hvězdy a jejich servis. Co jsou další velké výdaje?

Hodně stojí samotné natáčení. Nájmy lokací, studií, filmové techniky. Placení lidí ve štábu, to jsou desítky lidí, možná sto. S tím souvisí catering a další obslužné náklady. Další velká část nákladů připadá na postprodukci. Ve filmu jsme měli přes šest set triků. Rekonstruovali jsme historickou podobu Prahy, je tam spousta triků, kde se přidávají lidé, létající zbraně, kouře, efekty. Byly to dva roky práce, které musíte samozřejmě zaplatit.

 

Část peněz se také vydá ještě před natáčením.

Tam patří náklady na development projektu, scénáře, veškeré přípravy, nezbytné cesty. A ještě před samotným natáčením už na filmu pracovalo nějakých padesát lidí.

 

Co výdaje na marketing a distribuci?

Ty jsou samozřejmě také pořádné. Nicméně už se nepočítají do rozpočtu filmu, ty jsou ještě zvlášť navíc.

 

Počítá se do celkových nákladů 450 milionů také suma na vývoj počítačových her, výrobu knihy a další doprovodný merchandising?

Hry mají ještě další samostatné rozpočty. Budeme mít dvě, jednu pro konzole a stolní počítače, kde se mixuje hra s filmem, což je i podle herních vývojářů zajímavý přístup. Podařilo se získat Michaela Cainea jako hlavní postavu do té hry. Těším se na ni a věřím, že by to mohl být i zajímavý byznys, protože jde o netradiční spojení videohry a filmu. A pak bude druhá hra pro mobilní telefony s prvky rozšířené reality. Vydáváme i knihu o natáčení, kde bude i něco z historie a také rozšířená realita, která čtenářům umožní si prohlédnout rekvizity filmu v pohodlí domova nebo sledovat vystřižené scény či obdivovat kostýmy. Předmluvu ke knize, která vyjde ve stejný den jako film, také udělal Michael Caine. Jeho podpory si nesmírně vážím.

 

Jak je to s příjmy. U Jana Žižky jste neměl předprodeje žádné?

To nešlo. Neměl jsem tehdy podepsané žádné hvězdy, byl to příběh o chlápkovi, kterého ve světě také skoro nikdo nezná, a točil jsem ho já coby neznámý režisér. Počítali jsme s tím, že film uděláme a až pak ho celý ukážeme nákupčím distribučních společností. Jenže přišel covid a my jsme nemohli nikoho dostat do kina. Na domácí zhlédnutí jsme jim to posílat nechtěli, protože to tak nezapůsobí. Tak jsme museli čekat.

 

Takže jste začali prodávat až letos?

Měli jsme dost nabídek už na základě traileru. Film jsme pak pustili v Cannes a prodali jsme práva pro klíčové regiony, jak jsme si představovali. Už jsem říkal, že jsme udělali i obchod s Netflixem na vybraná teritoria, a v Americe máme zajištěnou distribuci pro dva tisíce kin, což už je velká distribuce. Ale může to být až čtyři tisíce kin, to mívají velké marvelovky. Českou a slovenskou distribuci jsme si nechali pod sebou, což znamená, že jsme tuto oblast neprodali distributorovi jako v ostatních teritoriích, ale společně s Bioscopem tu film distribuujeme sami.

 

Jak velkou část nákladů máte takto pokrytou ještě před uvedením filmu do kin?

Jsme asi na polovině, možná lehce nad ní. Zbytek závisí na tom, jak budou kde chodit diváci, a jaké příjmy tak přijdou z podílu na návštěvnických tržbách. Tento typ filmů většinou vydrží dlouhodobě, a bude tak tržit peníze i do budoucna. Teď jde o to, jaká bude první vlna a jak rychle se nám podaří vyplatit peníze investorům. Přece jen už je tam mají dlouho, a tak bych chtěl, aby se dočkali svých příjmů co nejdříve.

 

Vy tedy s případným svým ziskem klidně počkáte?

Když to bude do budoucna vydělávat, super. Ale mně Žižka pomohl k tomu všemu, co teď dělám jako producent, a to je pro mě to hlavní plus.

 

Producentem v Hollywoodu

Po dokončení Jana Žižky jste se pustil do producentského působení v Hollywoodu. Jako první se na vás obrátili tvůrci filmu The Last Full Measure, kde hrál menší roli i Samuel L. Jackson, abyste jim sehnal peníze na dokončení filmu. Kolik peněz potřebovali?

Bylo to několik milionů dolarů. Mohli bychom říct, že střední jednotky milionů. To byla výzva a já řekl, že to zkusím zařídit. No vlastně jsem řekl přímo, že to zařídím. Začal jsem bušit na dveře u těch mých dosavadních partnerů a během týdne či dvou jsem tvůrcům filmu skutečně mohl dát zprávu, že ty peníze budou.

 

Jak to dopadlo s byznysovým výsledkem?

Film se dokončil, šel do kin a pak přišel covid a bylo po kinech. Na digitálních platformách ale vydělal třikrát víc, než bylo plánováno. Takže to byl nakonec dobrý byznys a všichni jsou spokojení.

 

Další byl American Traitor s Alem Pacinem. To byl stejný případ? Také potřebovali investici?

Bylo to velmi podobné. Ty první dva filmy už byly roztočené a potřebovaly peníze na dokončení. To už teď ale nedělám, snažím se naskočit do projektů ve chvíli, kdy se teprve rodí myšlenka. Pak mám mnohem větší šanci ten celek nějak ovlivnit.

 

Jakým způsobem?

Seženu část peněz od investorů a jsem u toho, když se rozhoduje o tom, jaký se najme režisér, kdo to bude produkovat a kdo v tom bude hrát. Nebývám u natáčení, to bych nemohl stíhat a ani mě to moc nebaví.

 

A pojďme si říct upřímně, že toho zase nemáte tolik narežírováno, abyste mohl mluvit do práce mnohem zkušenějším kolegům…

To je samozřejmě pravda. Moje role pak může být mnohem užitečnější po natáčení ve střižně. Dávám tvůrcům pohled někoho, kdo nebyl každý den na place a neví, proč něco vzniklo nějak, a ne jinak. Ovšem to divák také neví, takže tenhle nezasažený pohled může být velmi užitečný. Někteří si mě dokonce pro tuhle roli berou i na projekty, do kterých jsem nepřinesl žádné peníze.

 

V současné době se podílíte hned na několika filmech jako producent, u ještě většího množství jste ve fázi developmentu. Co to znamená?

Je to vlastně vykopnutí celého projektu. Řekněme, že nás agentura, se kterou spolupracujeme, osloví s tím, že Ben Affleck chce točit takový a takový film. Zainvestujeme několik set tisíc dolarů do příprav. Vybereme scenáristu, režiséra, dohodneme herecké obsazení, připravíme rozpočet. Sestavíme zkrátka takový kompletní balíček. Ten můžeme nabídnout velkým studiím nebo se do něj pustit ve vlastní produkci.

 

Se kterými velkými hereckými jmény právě teď pracujete?

Těch filmů je opravdu hodně, ale například právě dokončuji sci-fi thriller 57 sekund s Morganem Freemanem a na podzim bude distribuován film Savage Salvation s Robertem De Nirem a Johnem Malkovichem. Začátkem roku by se měl začít točit film Calico Joe s Georgem Clooneym. Teď v září začínám natáčet film v Austrálii s jedním filmovým hereckým velikánem, jehož jméno zatím prozradit nemůžu.

 

Neriskuji střechu nad hlavou

Ve filmech, pro které jste sháněl v tomto roce investice, figuruje někdy i společnost R. U. Robot Studios. Co je to za subjekt?

To je online filmové a videoherní studio, které jsem letos založil, aby byly na jednom místě soustředěny práce na různých projektech. Je to studio spolupracující s různými tvůrci v online režimu, takže si nepředstavujte žádný Universal. Ale snažíme se, aby do budoucna mělo studio R. U. Robot pod sebou všechno, od developmentu až po distribuční smlouvy. Takže by to mělo být časem opravdu klasické filmové studio se vším všudy, jen v poněkud menších číslech.

 

Jdou přes vaše studio také ty investice do amerických filmů?

Jde o nově založený subjekt, kde se především snažíme řešit postprodukci, časem nejspíše může i nějaké investice zastřešovat, ale to je hudba budoucnosti a uvidíme, zda se takový model osvědčí.

 

Kam se tedy – typově – obrátíte, když po vás tvůrci nějakého filmu potřebují sehnat pět milionů dolarů?

Na začátku to bylo strašně těžké. Když jsem lidem vykládal o plánech se Žižkou, část si ťukala na čelo. Nicméně někteří pak řekli, že to zkusí. Když pak viděli, že jsem to dotáhnul, už byli nakloněnější mluvit o dalších projektech. Ti první, kdo investovali do amerických filmů, už mezitím vidí, že se jim peníze vracejí a oni vydělávají, takže důvěra opět vzrostla. Teď mám aktuálně několik skupin investorů, kterým mohu představovat různé projekty. Já jim mohu dát doporučení a oni se pak rozhodnou, zda tomu konkrétnímu projektu věří.

 

Bavili jsme se o tom, jak těžké to bylo na začátku se Žižkou. Jste i u vlastního projektu dobře ochráněn proti riziku? Nemůže vás případná finanční ztráta filmu dostat do problémů?

Ne, neručím investorům osobním majetkem, jako tomu bylo kdysi třeba u Jiřího Pomejeho nebo Martina Dejdara. Mám to striktně oddělené. A upřímně řečeno, v tom filmu jde o takové peníze, že by nějaké mé ručení třeba vlastní nemovitostí bylo stejně jako kapka v moři.

 

Ptal jsem se i proto, že jedním z partnerů Žižky je společnost, kde má významný podíl Milan Kožíšek, kdysi známý přes fiktivní ugandské zlaté doly. Ten se vyskytl ve filmovém projektu Poslední z Aporveru, a když to nedopadlo, on byl v pohodě a tvůrci skončili u soudů. Proto mě napadla ta otázka na finanční bezpečnost.

Společnost, kde má podíl i firma pana Kožíška, je pouze sponzorem a nemá žádný podíl ve filmu ani žádná práva ho jakkoli ovlivňovat. Mám pouze americké investory, kteří tento byznys dobře znají a netlačí mě nijak ke zdi. Já se snažím dát každému projektu sto deset procent úsilí a udělat všechno pro to, aby to dobře dopadlo. Ale nebudu se pouštět do smrtících operací. Film, jako byl Ghoul, jsem si mohl dovolit udělat za své peníze – to nebylo tolik. U Žižky jsem věděl, že to takhle nejde a že ho budu točit jen tehdy, pokud na něj seženu dost peněz. A že já do projektu vložím všechnu tu práci, nevezmu si honorář a připadne mi až nějaký podíl na případném zisku.

 

Asi jste hodně věřil v úspěch…

Možná i to mohlo být pro některé investory sympatické. Asi se častěji setkávají s tím, že se režiséři či scenáristé zajímají především o svůj honorář a celkový finanční výsledek filmu nepovažují za svou starost. A tak postupně začali věřit se mnou.

 

Z toho, jak vás poslouchám, musíte mít zřejmě mimořádnou schopnost navazovat a udržovat kontakty. Jak by se jinak mohlo podařit kaskadérovi z filmu Johanka z Arku, aby mu režisér Luc Besson radil se studiem v USA?

Já to taky moc nechápal, když volal, myslel jsem si, že si ze mě někdo vystřelil. Takových kaskadérů tam byly stovky. Asi je to tím, že jak jsem velký, vždycky všude vyčnívám. Taky mi nevadí si dělat srandu ze sebe a nestydím se vrátit fórek i na druhou stranu. Nikdy jsem netrpěl trémou před velkými jmény nebo je neotravoval kvůli nějaké šanci. Takže ti lidi asi usoudí, že se se mnou dá v pohodě bavit.

 

Pomáhá i to, když se doslechnou, že jste závodil na olympiádě?

Určitě ano. „Hej, poslouchej, tady Petr dělá do filmů a předtím byl na olympiádě v judu.“ Když vás takhle někdo představí, nejspíš si vás budou pamatovat.