Trhy budou divoké, ne však krizové

Byznys

Investujte do akcií! Porostou! Bacha, pryč z trhů, řítí se na nás další globální krize! Bude horší než ta před deseti lety! Co opravdu čekat od ekonomiky a trhů a jak v roce 2019 investovat.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Čert aby se v tom vyznal. Vždyť k tuzemské veřejnosti promlouvají na jedné straně bezbřeze optimističtí analytici akciových trhů a zároveň, na straně druhé, notoričtí katastrofisté živící se tím, že tak dlouho předpovídají ekonomickou krizi, až jim jednou černý scénář konečně vyjde.

V první fázi těží z toho, že vyvolávání strachu, na rozdíl od tlumení emocí, zajišťuje zájem veřejnosti, jejíž většina obvykle předchozí nenaplněné katastrofické předpovědi zapomene.

V druhé fázi, když krize přece jen propukne, si pak vychutnávají slávu a svůj osobní marketing stavějí na větě –

Trefil jsem se!

Potíž je v tom, že všichni – jak analytici, tak věční věštci zkázy – si říkají ekonomové. Bohužel, to nejlepší, co ekonom – ten skutečný – umí říci, je: nevím, kdy další krize udeří. Současně každý skutečný ekonom upozorňuje, že ekonomický útlum ještě automaticky neznamená recesi, nebo dokonce krizi.

 

74 procent výše? Vážně?

Právě nějaká forma útlumu může být typická pro investování roku 2019. Zpomalení – nikoli ovšem pád do recese či krize – pravděpodobně čeká americkou i českou ekonomiku. A také zřejmě eurozónu nebo Čínu.

Je tudíž nejpravděpodobnější, že pravda bude zhruba uprostřed; někde mezi růžovými odhady analytiků a temným proroctvím zkázopravců. Z takového střízlivého výhledu přitom moc nelze vytěžit mediální, marketingový nebo jiný kapitál: proto je nyní ve veřejné diskusi zastoupen méně, než by jeho pravděpodobnosti odpovídalo. Akciové optimisty i katastrofisty po celý rok (opět) uslyšíme častěji než „nudné“ opravdové ekonomy. Pravda zkrátka bývá nudná.

Pokud by se trefili analytici, totiž zakuklení marketingoví pracovníci bank a makléřských firem, každý z akciových titulů, které se obchodují na pražské burze, bude zhruba za rok touto dobou stát více než dnes. Uvažme přitom, že v uplynulém roce si růst připsaly pouze dva z tuctu titulů, které jsou součástí hlavního indexu burzy PX. Avast, s jehož akciemi se v Praze obchoduje jen od poloviny května 2018, si polepšil o bezmála 21 procent. A akcie ČEZ pak o necelých osm procent. Všechny ostatní tituly se propadly.

 

Podle odhadu akciových analytiků v příštích zhruba dvanácti měsících Avast vzroste o dalších devatenáct procent. ČEZ by si v porovnání se začátkem roku 2019 měl polepšit o deset procent. Co je to ale proti akciím Erste Bank, které prý zhodnotí o bezmála 46 procent. CETV půjde nahoru údajně o 71 procent, a Kofola dokonce takřka o 74 procent. V průměru si podle analytiků tituly pražské burzy během roku 2019 polepší o 29,5 procenta. Stát se to může, ale lze pochybovat, že tomu sami analytici opravdu věří. (Stejně se lze ovšem ptát, zda svým předpovědím doopravdy věří i již zmíněná druhá skupina, totiž katastrofisté.)

Pro obě skupiny věštců ovšem platí, že rok 2019 bude jejich extrémnímu scénáři, ať už černému, či růžovému, nahrávat přece jenom více než rok loňský, o roce 2017 ani nemluvě. Pravděpodobnost „nudného“ scénáře – v duchu nudné „pravdy někde uprostřed“ – je nicméně i pro letošek stále suverénně nejvyšší, avšak extrémně negativní nebo naopak extrémně pozitivní vývoj má letos větší šance než loni či předloni. Akciové trhy totiž v posledních měsících roku 2018 „zdivočely“. Ceny akcií splašeně kmitaly nahoru a dolů, v celkovém úhrnu dolů. Takhle, nebo dokonce více rozkolísané, zůstanou zřejmě i v průběhu roku 2019.

 

Trump se bojí

Rozkolísanost trhů se měří takzvanými „indexy strachu“. Čím vyšší hodnotu takový index má, tím bývá investice například do akcií nevyzpytatelnější, tudíž rizikovější. VIX, „index strachu“ amerického akciového trhu, dosáhl v posledním čtvrtletí roku 2018 průměrné hodnoty 21,05 bodu. To je nejvíce od třetího čtvrtletí 2011, kdy se ještě americká ekonomika bezprostředně potýkala s důsledky finanční krize. Silná rozkolísanost amerických trhů se ve vlnách přenáší do celého světa. Proto není chybou nechat letos podstatnou část portfolia v hotovosti, na bankovním účtu. A to i přesto, že ani nejlépe úročené běžné či spořicí účty v České republice inflaci nepřekonají, zatímco ty termínové ji přinejlepším jen dorovnají.

Relativně značná nevyzpytatelnost letošního roku plyne z toho, že kondice finančních trhů i celých ekonomik značně závisí na docela omezeném počtu docela konkrétních lidí. Hlavně (a pochopitelně) vrcholných politiků, ale také centrálních bankéřů. Centrální bankéři podnikají krok do neprobádaných končin. Po desetiletí takzvaného pumpování peněz a udržování historicky nejuvolněnějších měnových podmínek od této politiky ustupují a úrokové sazby už zvyšují (jako v případě americké nebo české centrální banky) nebo zvyšovat plánují (v roce 2019 nelze vyloučit první zvýšení základní sazby Evropské centrální banky od roku 2011).

Dění na trzích bude hned od začátku roku, a dost možná v celém jeho průběhu, ve velké míře záviset na tom, jak se zachovají americký prezident Donald Trump a šéf americké centrální banky Jerome Powell: možná i na tom, jak bude fungovat „chemie“ mezi nimi.

Trump byl koncem roku stále rozhořčenější kvůli Powellovým aktuálním krokům. Nelíbí se mu, že americká centrální banka navzdory poměrně nízké inflaci pokračuje ve zvyšování úrokových sazeb. Vyšší úrokové sazby totiž nepřejí akciovým trhům a jsou klíčovým důvodem jejich zmíněné citelné rozkolísanosti. Trump se bojí, že s pokračujícími propady akcií klesne jeho popularita u voličů, kteří mají v akciích podstatnou část majetku, a to nakonec zásadně ohrozí šanci na znovuzvolení v roce 2020.

Trumpovi voliči přitom současně začínají tíživě pociťovat jím rozpoutanou obchodní válku s Čínou, kdy obě země vzájemně zvyšují cla na dovoz zboží. Do začátku března 2019 sice platí příměří, ale pokud se mezitím Washington s Pekingem nedohodnou na trvalejším smíru, rozhoří se znova.

Znova by tak plakal například americký pěstitel sójových bobů ze Středozápadu, který by opět nemohl vyvážet do Číny. Strádal by také ale běžný americký spotřebitel nebo „modrý límeček“, jelikož i jejich živobytí bude pokračující obchodní válkou poškozeno. Ti všichni to mohou Trumpovi taktéž „spočítat“ u voleb. Bude toto americký prezident riskovat? A co šéf centrální banky Powell, bude dále vzdorovat čím dál nespokojenějšímu prezidentovi, který dost možná bude tím, kdo rozhodne o jeho znovujmenování do funkce?

 

Na rozvíjející se trhy?

Pokud si na obě uvedené otázky odpovíme „ne“, což zatím vypadá jako pravděpodobnější scénář, znamená to pro příští rok třeba následující. Dařit by se mělo akciím rozvíjejících se trhů, jako je Brazílie, Thajsko, Indonésie, Indie, Polsko, ale také Česká republika a další. Ze dvou základních důvodů.

Zaprvé, jestliže Powell vyhoví Trumpovi a bude měnovou politiku USA zpřísňovat pozvolněji, zmírní, až zcela vymizí tlak na posilování dolaru. Při relativně nižších sazbách nebudou totiž dolarové úložky a dolarová aktiva pro investory tak atraktivní. Zastaví se tudíž mohutný příliv celosvětového kapitálu do dolaru, který jsme pozorovali po převážnou část roku 2018. Se zastavením tohoto přílivu celkem logicky, „zrcadlově“, ustane odliv kapitálu z rozvíjejících se trhů, včetně všech výše jmenovaných.

Globální investoři tak opět objeví „krásu“ rozvíjejících se trhů, což podpoří růst jejich akcií a zpevňování jejich měn, včetně českých akcií a včetně české koruny.

Zadruhé, pokud Trump v obavě z dopadu obchodní války na volební výsledek v roce 2020 zmírní své kroky vůči Číně, poskytne tím rozvíjejícím se trhům další vzpruhu. Řada rozvíjejících se ekonomik, v prvé řadě asijských, je závislá na kondici čínské ekonomiky. Její kondice bude tím lepší, čím mírnější bude příští rok průběh obchodní války. Mírný průběh obchodní války by ostatně prospěl i exportním ekonomikám typu Německa, a zprostředkovaně tedy také České republice, která je s ním obchodně silně provázána. Rozvíjejícím se trhům navíc převážně hraje do karet zhruba čtyřicetiprocentní propad cen ropy, k němuž došlo v posledních třech měsících roku 2018. Řada z nich, včetně Číny a Indie, se totiž řadí k největším světovým dovozcům ropy.

Jak vidno, optimistická očekávání akciových analytiků, kteří tak heroicky věří (nejen) pražské burze, vskutku nemají zcela nulové šance na své naplnění. Možná opravdu postačí, když se Trump „umoudří“ a současně šéf americké centrální banky Powell zkrotne. Možná to stačit nebude, i přesto mohou být investice do akcií rozvíjejících se trhů pro rok 2019 dobrou volbou. Tyto akcie, částečně včetně těch obchodovaných v Praze, jsou totiž například oproti akciím americkým v současnosti zřetelně podhodnocené.

 

Čína na japonský způsob

Každý, kdo právě teď plánuje investice na rok 2019, by si měl tedy v prvé řadě odpovědět na otázku, nakolik věří v Trumpovo umoudření, tedy zejména v uklidnění celní války. Tuhle odpověď musí hledat každý sám, neboť patrně ani sám americký prezident netuší, jak přesně bude letos v dané věci postupovat. Přitom se od toho odvíjí mnohé další. Pár důležitých momentů však přesto zmínit lze.

Zaprvé, skutečnost, že demokraté porazili v listopadu Trumpovy republikány ve volbách do Sněmovny reprezentantů a od ledna tuto komoru amerického Kongresu ovládají, nemusí na dosavadním postoji prezidenta a jeho administrativy k Číně nic změnit. Mnozí demokraté jsou v určitých ohledech vůči Číně ještě ostřejší než sám Trump.

Jeden příklad za všechny. Loni v červnu Trumpova administrativa částečně urovnala spor s čínským telekomunikačním gigantem ZTE, který měl americké technologie vyvážet do Íránu a Severní Koreje. Vrcholná politička demokratické strany Nancy Pelosiová, staronová předsedkyně Sněmovny reprezentantů, Trumpa okamžitě obvinila z přílišné vstřícnosti vůči čínské straně.

Zadruhé, je pravda, že rétorika amerického prezidenta vůči Pekingu mírně ubrala kadenci právě po zmíněných volbách. Trump tedy může celní válku uklidnit spíše než pod nátlakem demokratů na základě vlastní obavy, že mu vezme až příliš voličů. Navíc i někteří jeho poradci či podporovatelé se od něj ve věci obchodní války odvracejí. Známý ekonom Arthur Laffer se například loni spoluautorsky podílel na knize Trumponomics, která Trumpovu ekonomickou doktrínu vynáší do nebes – ovšem s jedinou výraznou výjimkou, kterou je právě zavádění cel.

Zatřetí, nelze zapomínat na to, že Trumpova administrativa není jen Trump. Robert Lighthizer, prezidentův zmocněnec pro zahraniční obchod, už v roce 1998 varoval před představou, že intenzivnější obchod s Čínou sám o sobě povede k její „nápravě“ třeba v oblasti lidských práv; že prý jde o přání, jež je otcem myšlenky. „Obchod nemůže sám o sobě uhasit oheň mezinárodní rivality. Ve skutečnosti právě prosperita často přispívá k rozdmýchání konfliktu,“ hlásal také. Od námluv s říší středu důrazně varoval. Dnes Lighthizerova slova znějí takřka prorocky. Čína má k opravdové pluralitní demokracii zřejmě dále než třeba před osmi či i šesti lety.

Zejména od svého vstupu do Světové obchodní organizace v roce 2001 přitom Čína Ameriku soustavně ekonomicky dotahuje. Něco srovnatelného se po druhé světové válce dařilo již jen Japonsku. I u toho tehdy Lighthizer byl: z pozice náměstka obchodního zmocněnce v osmdesátých letech pomáhal dojednat limity japonského průmyslového vývozu do USA. Možná sází na to, že Čína dopadne jako Japonsko a postupně upadne do jakési stagnace či jen klopotného růstu. Pomoci by mohlo stárnutí, jež zemi čeká. Bude ještě závažnější než to japonské. A možná by mohlo pomoci také jeho vlastní působení v nynější roli. Zrovna Lighthizer tedy nebude tím, kdo Trumpa umoudří a od celní války odradí, možná spíše naopak.

Pokud by „jestřábi“ Lighthizerova typu měli nakonec navrch, žádný smír v obchodní válce čekat nelze. Trump navíc stále úplně nezavrhl nápad na zavedení cel i na evropské automobily. Pokud by i na tato cla došlo a pokud by k tomu Británie koncem března vystoupila z Evropské unie bez dohody (což je ovšem méně pravděpodobná varianta než „měkký brexit“), může nakonec vskutku vzniknout nebezpečný souběh okolností, který by měl potenciál naplnit temný scénář oněch věčných zkázopravců.

Pro běžného investora by v takovém případě bylo nejlepší převést své portfolio v nejvyšší možné míře do hotovosti a čekat, až se „dokonalá bouře“ přežene.

 

Koule a bulíky na nos

Jak už bylo naznačeno – v roce 2019 budou trhy pravděpodobně rozkolísanější než kdykoli po roce 2011. Centrální banky už je nebudou v dosavadní míře uklidňovat pumpováním nově tištěných peněz.

Více než v uplynulých letech hrozí zásadní negativní překvapení, současně ale nečekaně pozitivní klíčové zvraty. Každý, kdo s jistotou „ví“, že se v takto nevyzpytatelném prostředí schyluje k další globální krizi, nebo stejně neochvějně „ví“, že všechny akcie jen porostou, vlastní zřejmě věšteckou kouli. Nebo ostatním věší na nos bulíky.

Proto více než jindy pro tento rok platí: používejte při investování svoji vlastní hlavu. Nebojme se krize, jednou přijde. Bojme se toho, že při ní ztratíme nervy a přestaneme myslet hlavou. Vlastní hlavou.

 

Autor je hlavní ekonom Czech Fund.

 

 

Vánoční drama
Světové trhy v roce 2018 nejvíce ovlivnil růst úrokových sazeb v USA a napětí v mezinárodním obchodě.
Vyšší úrokové sazby ve Spojených státech zatraktivnily dolar, takže od druhého čtvrtletí nastal mohutný příliv světového kapitálu právě do americké měny a dalších dolarových aktiv. Současně opouštěl kapitál takzvané rozvíjející se trhy, které jsou obecně považovány za rizikovější: mezi ně investoři stále převážně řadí Českou republiku i s její korunou. Navzdory nejintenzivnějšímu zvyšování úrokových sazeb od poloviny devadesátých let proto Česká národní banka nedocílila posílení české měny: snahu naší centrální banky o pevnější měnu „smetl“ právě odliv kapitálu z rizikovějších trhů. Zavádění cel a zhoršení mezinárodních obchodních vztahů zásadně přispělo ke zhoršení nálady na burzách, včetně těch amerických. Viditelnou obětí se staly IT ikony jako Facebook, Apple či Google. Burzovní drama roku 2018 gradovalo v samém konci roku, kolem Vánoc. Investoři jako by si s úděsem uvědomili, že růst úroků a obchodní války je budou provázet i rokem 2019, a akcií se houfně zbavovali v jednom z nejdramatičtějších výprodejů od roku 2008.
Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama