Flanďáky tam odděláme

Je září 1945 a těla benediktinů Albana a Ansgara jsou stále zahrabaná na okraji lesa poblíž Šonova ve východočeském pohraničí. Později se lesu bude říkat U farářů – název vstoupí do turistických map.

Příslušník finanční stráže Klement Pavelka, který bydlí v Šonově a jako jeden z mála se hned v létě 1945 zasazoval o důsledné vyšetření případu, naléhá na řádné pohřbení mrtvých. „Buď jak buď, tohle žádní náckové nebyli!“ Pomůže domluvit s hrobníkem vykopání a převezení těl na místní hřbitov. Bude ho to jako nekomunistu stát místo. Uchytí se v uhelných skladech, s některými z vrahů šonovských farářů se bude později potkávat v Broumově na ulici. Zemře v roce 1990, aniž by se dožil odsouzení viníků.

Mužská těla. Rýč narazí v hlíně na podivně měkký útvar. Hrobař odstraní slabou vrstvu zeminy a najde na sebe hozená, či spíš do sebe zamačkaná mužská těla. Nohy a ruce mají zpřerážené a nepřirozeně ohnuté jak hadroví panáci. V černých, vlhkostí nacucaných hábitech. Dva zmačkané tmavé pláště jsou vsunuté mezi těla. Dva deštníky a jeden sešlapaný klobouk.

Jaro 1945. Šonov (Schönau). Ves se jak dlouhá tkanička táhne údolím podél potoka. Do okresního města Broumov je to šest sedm kilometrů silnicí, kterou lemují aleje vzrostlých stromů. Před válkou měl Šonov 1 085 obyvatel, z toho 1 033 Němců a 19 Čechů.

V roce 1938 v obci vyhrála volby Sudetoněmecká strana s převahou 563 hlasů. Komunisté dostali 37 hlasů, Německá sociální demokracie 53 hlasů. Po osekání Československa mnichovskou dohodou se Šonov stal součástí říšskoněmecké župy Sudety.