Tálibán 2.0

Post Image

Tálibán 2.0

Play icon
12 minut

foto Profimedia.cz

Radikální Tálibán dobyl Kábul, ale hlavní proud v tomto hnutí se zjevně snažil omezit produkci brutálních obrazů, které děsily svět v devadesátých letech. Jeho diplomaté měli kontakty s USA, Ruskem, Čínou i Íránem, aby se vyhnuli mezinárodní izolaci jako kdysi. Otázka nyní je, zda či jak dlouho pokus o tálibánskou umírněnější tvář vydrží.

Píše se 27. září roku 1996. Tálibové právě dobyli Kábul. Jedním z prvních výnosů zakázali ženám nejen pracovat a studovat, ale i vycházet z domu bez důvodu a doprovodu mužského příbuzného. Afghánky přistižené venku mlátili vousatí venkované kabely, hadicemi a vůbec vším, co jim přišlo pod ruku. „Časem jsem se přestal divit, když přede mnou tálibové veřejně bili ženu. Tak běžné to bylo,“ vzpomínal pro Hlas Ameriky jeho tehdejší kábulský reportér Nafees Takar.

Téhož zářijového dne si radikálové došli i pro Muhammada Nadžíbulláha, někdejšího šéfa prosovětské tajné služby a do roku 1992 prezidenta země. Nejprve ho vykastrovali a vláčeli kábulskými ulicemi přivázaného za nákladním vozem. Pak jeho tělo pověsili na sloup veřejného osvětlení, ústa vycpali bankovkami a prsty nahradili cigaretami. Byl pro ně zaprodancem cizí moci, který propadl západní dekadenci – tu v jejich očích symbolizoval hříšný tabák.

Osvoboditelé na kolotočích

V polovině letošního srpna se tálibové zmocnili Kábulu opět. Svět i obyvatelé hlavního města očekávali nejhorší. Radikálové ovšem, přinejmenším na úrovni propagandy, postupovali odlišně než před pětadvaceti lety. Oficiálně se dušovali, že všem odpustili a nikomu neublíží. Že Afghánky znovu nezaženou do čtyř stěn. Opakovali, že chtějí dobré vztahy se zahraničím, tedy že do země nepustí cizí radikály, kteří by odsud vedli tažení a organizovali útoky proti USA, Evropě, okolním státům a vlastně i světu vůbec.

První dny a týdny jejich vlády měly zkrátka co nejméně připomínat dobytí Kábulu v roce 1996. V Pákistánu sídlící mediálně-internetová mašinerie Tálibánu 2.0 spustila ofenzivu šarmu. Sociální sítě zaplavily obrázky prostých Afghánců vítajících radikály coby osvoboditele a záběry usměvavých, trochu nemotorných vousáčů řídících v Kábulu dopravu namísto policie. Jiná videa ukazovala rozesmáté bojovníky řádící v lunaparku, kteří ani na kolotoči či v pouťovém autíčku neodložili zbraň.

Lze namítnout, že nejtvrdší islamisté v Tálibánu prý zanedlouho poté takové atrakce podpálili coby neislámské… A že tálibové na mnoha místech ve skutečnosti hledali, zatýkali a zabíjeli příslušníky elitních jednotek někdejší proamerické armády, kteří jim způsobili nejvíce ztrát. Podobně zacházeli s lidmi z tajné služby. Unášeli, mučili a vraždili údajně i jejich příbuzné. Na druhé straně ale stále platí, že podle analýz britské Sky News nechali do konce srpna ze země odletět kolem 150 tisíc lidí – cizinců i jejich afghánských spolupracovníků. Ač militantní vyznavači většinové sunnitské větve islámu, zajistili bezpečnost svátku ašúra (18. až 19. srpna), slaveného menšinovými šíity: předáci Tálibánu se ho dokonce symbolicky účastnili. A setkali se i s lídry jiných menšin, aby je ujistili, že tentokrát nechají jejich komunity na pokoji.

Podpořte Reportér sdílením článku