Postavme Havlovi pomník. A nejen to

Názory

Ruská agrese vůči Ukrajině ukázala, jak důležité bylo přijetí České republiky do NATO, k němuž zásadně přispěl někdejší český prezident Václav Havel. Zaslouží si za to pomník. Ovšem nemělo by zůstat jen u toho.

Audio
verze

Nepatřil jsem k lidem, kteří by obdivovali každý krok Václava Havla v úřadu prezidenta – a docela často jsem o tom psal. A jakkoli bych dnes své články formuloval opravdu jinak, zvláště některé jeho kroky v domácí české politice považuji stále za sporné. Opakovaně a bez úspěchu se snažil vybudovat vlastní politickou frakci či stranu, nebo dokonce vytvořit vlastní vládu.

V jeho pojetí politiky se objevovaly prvky divadla, přičemž symboly bývaly někdy důležitější než pravidla a procedury.

Jenže toto vše už patří do historických knih. Ne že by se neměly vydávat; dokonce by vůbec nebylo od věci, kdyby si je budoucí prezidenti četli a třeba se z nich poučili. Pochybnosti o některých aspektech Havlova působení ale dnes přebíjí úplně jiný odkaz, který je v časech Putinovy hrůzné invaze na Ukrajinu horce aktuální. Tímto odkazem je zásadní role Václava Havla, kterou sehrál v jednáních, jež vedla k přijetí České republiky do NATO.

S odstupem času mě udivuje, jak málo mi to tehdy docházelo. České členství ve vojenském spojenectví západních demokracií jsem silně podporoval, to ano, ale současně jsem měl jakýsi podvědomý pocit, že jde o prakticky neodvratný vývoj. Vstoupíme tam samo sebou, nemůže to být jinak, vždyť studená válka skončila a postkomunistické země se přes všechny problémy přidávají k Západu.

Teprve v průběhu následujících let mi začalo docházet, že to jednoznačné být vůbec nemuselo: západní země hned po roce 1989 velkou chuť k rozšíření Severoatlantické aliance nejevily a postkomunistické státy včetně Česka je musely přesvědčit. Definitivní pochopení dějinného významu našeho vstupu do NATO ale přišlo letos v únoru, když se schylovalo k Putinově agresi proti Ukrajině. Černý čtvrtek 24. února 2022, kdy vojska Kremlu začala v této východoevropské zemi ničit a zabíjet, byl totiž pro ruského diktátora přinejmenším zásadně snazší právě proto, že Ukrajina není členem NATO. Nevztahuje se na ni tudíž článek 5 Severoatlantické smlouvy, podle něhož je útok na jednoho člena Aliance považován za útok na všechny. Česká republika se přitom z výhod tohoto článku těší: invaze na naše území by znamenala i agresi proti dalším západním zemím, včetně vojensky mocných Spojených států.

Že Česko tuto smluvní ochranu má, je skutečně z velké části Havlovým dílem. Paradoxně navzdory jeho snění ze začátku devadesátých let. „Museli jsme ho chvíli přesvědčovat, že NATO je důležitá organizace, že skutečně nemá cenu ji rušit, že máme spíše usilovat o členství,“ řekl loni TN.cz Havlův někdejší poradce, diplomat a dnešní europoslanec Alexandr Vondra. „Pochopil to a udělal pro to asi nejvíc,“ dodal. Havel při jednání se Západem nasadil svůj věhlas vězně a disidenta, který se stal prezidentem a který na západní politiku i část veřejného mínění fungoval. „Vstup do NATO je v neposlední řadě i osobním výsledkem dlouholetého úsilí prezidenta Václava Havla,“ prohlásil při oslavách vstupu v březnu 1999 Václav Klaus, tehdejší předseda Poslanecké sněmovny a Havlův soupeř a kritik.

Měli bychom tedy skutečně postavit prvnímu polistopadovému prezidentovi pomník za jeho úsilí dostat nás do NATO. Ovšem v žádném případě by nemělo zůstat jen u toho. Ochota Spojených států vojensky se angažovat v cizině už léta klesá a čtyři roky Donalda Trumpa, pochybujícího o smyslu Aliance, byly spíše jakýmsi extrémním potvrzením tohoto faktu než výjimkou. Rozpočet české armády by se měl jednoznačně navýšit. A bylo by dobré se také minimálně zamyslet nad možností, že bychom se mohli ocitnout v nějakém vojenském konfliktu, kdy se nebudeme moci spolehnout na všechny státy Aliance.

Příklad Ukrajiny, jejíž podstatně slabší armáda stála proti Putinově vojenské mašinerii, je v tomto ohledu výmluvný. A to se ukrajinští vojáci vrhli do boje jako opravdoví hrdinové.

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement