Holding v potížích. Byznys Agrofertu drhne

Manažeři Agrofertu mají nakonec velké štěstí, že s nimi Andrej Babiš nesmí mluvit o hospodaření své společnosti, nyní zaparkované ve svěřenských fondech. Tedy samozřejmě pokud současný premiér a miliardář, který ve vypjatých chvílích automaticky přechází do slovenštiny a hrubšího slovníku, tohoto bobříka mlčení skutečně dodržuje.

Agrofert, obr čítající přes dvě stě společností hlavně okolo chemie, zemědělství a potravin, totiž prochází ekonomicky nejslabším obdobím za poslední léta. Série velkých investic v chemii, které se zatím nevracejí, dlouhodobě problémová koupě pekáren v Německu a k tomu propad v hospodaření dříve největšího Babišova stroje na peníze, německé továrny na hnojiva SKW Piesteritz – to vše dohromady se projevilo na nejnižším zisku a nejvyšším zadlužení Agrofertu minimálně od roku 2006, kdy vznikl základ současné podoby holdingu.

V nejbližších měsících by se navíc měl rozhodnout spor o to, zda Andrej Babiš je, nebo není ve střetu zájmů, což může vést k omezení štědrého proudu dotací do Agrofertu. Věcně jde o to, zda je Babiš dále skutečným majitelem Agrofertu a politikem s pokračujícím vlivem na jeho fungování, nebo naopak přesunem akcií holdingu do dvou svěřenských fondů a údajným bobříkem mlčení dostál všem českým i evropským pravidlům a v žádném střetu zájmů není.

Ve hře jsou přitom minimálně stovky milionů ročně, které společnosti z holdingu získávají jako různé formy veřejné podpory. Teoreticky však může jít až o miliardy, pokud by se započítaly všechny přiznané dotace, veřejné zakázky a obchody se státem a státem ovládanými podniky. Podle toho, jak se tyto spory v Česku a v Evropě vyvinou, zůstanou tyto zdroje pro Agrofert otevřené jako dosud, nebo přístup k veřejným penězům v nějaké míře ztratí, což by v současné situaci bolelo víc než v minulosti.

 

Konec bezstarostné jízdy

Sečteno a podtrženo, bezstarostné soužití politika Andreje Babiše a jeho holdingu zaparkovaného ve svěřenských fondech letos skončilo.

V půlce srpna byla ve sbírce listin zveřejněna výroční zpráva o hospodaření holdingu Agrofert v roce 2018. Vzhledem k probíhajícím řízením okolo skutečného vlastnictví společnosti a dotací přitáhly výsledky větší zájem než v předchozích letech. Pozornost se soustředila především na tři údaje: klesající zisk, rostoucí krátkodobé úvěry od bank a pokračující významné příjmy z dotací.

Agrofert jako holding, tedy všechny firmy dohromady, je stále dlouhodobě ziskovým byznysem. Loni vydělal 1,67 miliardy čistého. Předloni to ovšem bylo skoro o tři miliardy více, rok před tím to bylo o šest miliard víc. Byť tyto výsledky kvůli změnám v účetnictví nejsou úplně srovnatelné, trend posledních let směřující k nižší ziskovosti a schopnosti generovat volné peníze je viditelný (viz časová řada výsledků holdingu Agrofert v tabulce). I na úrovni superhrubého zisku (takzvané EBITDA, což znamená čistý zisk plus daně, úroky, odpisy a jednorázové položky) nyní vydělává Agrofert méně než před posledními velkými investicemi a nákupy firem předcházejícími Babišovu vstupu do vrcholné politiky v roce 2013.

Zadlužení u bank i kvůli tomu loni poskočilo o výrazných osm miliard na téměř čtyřiačtyřicet miliard. Holding ve výroční zprávě uvádí, že letos očekává „stabilní ekonomickou výkonnost“. Výsledky v loňském roce údajně ovlivnily i velké investice do chemických podniků a akvizice (například koupě vydavatelství časopisů Bauer Media); s tím spojený růst celé společnosti se prý odrazí v příjmech v příštích letech. Nicméně rychle rostoucí zadlužení u bank vedení Agrofertu řeší – jak potvrzuje sama společnost ve výroční zprávě: „Pro rok 2019 je plánován nižší objem investic, jelikož se koncern zaměří zejména na splacení části úvěrů.“

Z výroční zprávy mimochodem také vyplývá, jak draho si společnost v minulosti půjčila prostřednictvím korunových dluhopisů od svého majitele a bývalého šéfa: Babiš touto operací dostává od své firmy pravidelný vysoký příjem, který nemusí danit.

V letech 2013 a 2014, v době, kdy byl Andrej Babiš již zvoleným poslancem a následně ministrem financí, si od něj Agrofert půjčil prostřednictvím korunových dluhopisů zhruba 1,5 miliardy. Dluhopisy jsou splatné v roce 2022 a Agrofert do té doby platí pevný šestiprocentní úrok. Babišovi z korunových dluhopisů díky díře v zákoně plyne okolo devadesáti milionů nedaněných korun ročně. Jak již před časem spočítal magazín Reportér, Agrofert v době, kdy si půjčoval od majitele, platil bankám podstatně nižší úrok, v průměru okolo dvou procent ročně. Andrej Babiš a jeho holding tehdy namítal, že v případě korunových dluhopisů jde o půjčku bez zajištění, za fixní úrok a na dlouhou dobu. A za takových podmínek by prý banky nebyly ochotny skupině půjčit.

Agrofert ovšem ve výroční zprávě za loňský rok poprvé rozkryl, za kolik si obecně půjčuje, a fakticky potvrdil, že bankám platí výrazně méně než Babišovi v případě šestiprocentních nezdaněných korunových dluhopisů (přes které si navíc Agrofert půjčil výhradně u něj). Holding měl dosud většinu úvěrů v eurech, krátkodobých úvěrech s pohyblivou úrokovou sazbou. U „převažující většiny úvěrů“ s pevným úročením loni platil Agrofert úrok v rozmezí od půl do 3,7 procenta ročně. O rok dříve to bylo od 0,15 do 3,7 procenta ročně.

Trestní oznámení směřující na možné vyvádění peněz z firemní do soukromé kapsy prostřednictvím nedaněných dluhopisů před rokem policie odložila s tím, že v Agrofertu k ničemu trestnému nedošlo. Finanční správa jednotlivé případy nekomentuje, zveřejňuje jen souhrnné anonymní údaje. Z nich vyplývá, že v daňových kontrolách kvůli problematickému nastavení korunových dluhopisů uvízly řádově desítky společností.

 

„Stáhnu se do pozadí“

Třetím hojně citovaným číslem ze zprávy o hospodaření premiérova holdingu byly údaje o přiznaných dotacích, jež se ve výši 1,9 miliardy udržely kousek od předloňského dvoumiliardového rekordu. Největší část z nich tvoří takzvané nárokové podpory mířící do zemědělských podniků (jde například o evropské dotace, na které získá nárok každý, kdo hospodaří na zemědělské půdě a požádá o ně).

Agrofert na zprávy týkající se jeho hospodaření reagoval sdělením, že na dotacích závislý není a do veřejné pokladny odvádí v součtu za daně a pojištění mnohonásobně více, než získává na podporách. Růst zadlužení je podle firmy v přímé úměře s nárůstem dlouhodobého majetku společnosti. Podle vyjádření, které Agrofert zveřejnil na firemním webu, nemá společnost finanční problémy a je ve velmi dobré finanční kondici. „Loňský vývoj a vyšší míra investic budou letos vyrovnány přínosem těchto aktivit. Negativní vývoj loňského roku v důsledku vysokých cen komodit, zejména zemního plynu, je v letošním roce opačný, což znamená návrat do kladných čísel,“ uvedla společnost.

Andrej Babiš se ke své „bývalé“ firmě nevyjadřuje s tím, že s jejím fungováním a hospodařením prý nemá nic společného. Všech 628 akcií Agrofertu vložil v únoru 2017 do dvou svěřenských fondů. Babiš je oba založil a sám sebe označil za prvního a jediného beneficienta, kterému patří všechny budoucí výnosy z fondů.

V hlavním svěřenském fondu figuruje jako správce dlouholetý šéf chemičky Deza a šéf Agrofertu Zbyněk Průša, v tom menším je správcem Alexej Bílek, právník Babiše a Agrofertu. Správci se mají křížem navzájem hlídat prostřednictvím dvou rad, v nichž jako „rodinný protektor“ figuruje Monika Babišová. Andrej Babiš může za určitých podmínek měnit obsazení fondů, podle psaných pravidel fondů nesmí „dávat jakékoliv pokyny či jinak ovlivňovat“ ani správce fondů, ani členy rady včetně manželky Moniky. Toto je také jeden z argumentů Babišových právníků, proč premiér nemohl být ve střetu zájmů.

Tuto podivuhodnou konstrukci s dvěma fondy spravovanými manažery Agrofertu a manželkou zvolil Andrej Babiš před dvěma lety kvůli zpřísnění zákona o střetu zájmů. Zákonodárci tehdy mimo jiné zakázali, aby společnost, v níž má člen vlády aspoň čtvrtinový podíl, získávala veřejné zakázky a dotace, provozovala rozhlasové nebo televizní vysílání: jako veřejný funkcionář nesměl Andrej Babiš nově ovládat ani vydavatele periodického tisku.

Jeho původní představa o fungování Agrofertu přitom byla kdysi jiná. Při přednášce ke studentům Vysoké školy ekonomické v březnu roku 2013 líčil, jak se stáhne v Agrofertu do pozadí a bude řešit jen zásadní věci, protože „karty v české ekonomice jsou rozdané“ a firma už nemá v Česku moc kam růst. A postěžoval si, jak naráží na „matrix“, protože média v Česku ignorují zprávy o tom, co všechno chce jeho hnutí změnit. To, že v té době vyhlížel koupi některého z velkých mediálních domů, který se uskutečnil jen o tři měsíce později, tehdy ani slovem nenaznačil. Studentům také vyprávěl, že počká na výsledek voleb (tehdy očekávaných v řádném termínu v červnu 2014), a pokud hnutí ANO neuspěje, „odejde do důchodu“.

Po překvapivých předčasných volbách na podzim 2013, kdy bylo zřejmé, že Babišovo ANO míří do vlády, ještě časopisu Forbes sdělil, že Agrofert bude „řídit v sobotu mezi dvanáctou a sedmou a na večeři bude už doma s manželkou“. Podle tehdejší reportáže mu ajťáci již chystali aplikaci propojující Babišův iPad s firemním ekonomickým softwarem, aby měl podstatné informace kdykoliv k dispozici a mohl dávat povely na dálku. Babiš měl mít dál hlavní slovo ve třech oblastech, ve firemním slangu prý známých jako „personálie, akvizice a sračky“. Tedy rozhodování o klíčových lidech, nákupech a společnostech v problémech.

 

Německo už není ráj

Zatímco před pěti šesti lety Andrej Babiš mluvil o Německu jako o nejlepším teritoriu, kde je radost podnikat, a jak prý se každý rok těší na dividendy z továrny na čpavek a hnojiva ležící na Labi sto kilometrů pod Berlínem, teď je situace jiná.

Generátorem zisků se stalo Česko a Německo nyní prodělává, jak vyplývá ze zveřejněných výsledků.

Definici společnosti v problémech poslední roky splňuje Lieken AG, druhá největší síť pekáren v Německu. Šlo o poslední skutečně obří akvizici Agrofertu, oznámenou zkraje roku 2013. Specialista na toastový chleba tenkrát zaměstnával skoro pět tisíc lidí, tržby měl téměř osm set milionů eur (přes dvacet miliard korun), ale byl ve špatném stavu. Babiš tehdy dával k dobrému, jak byli Němci v šoku, že nějaká česká společnost je vůbec schopna koupit tak velkou německou firmu. Došlo na zavírání některých pekáren a propouštění – což je v Německu vzhledem k povinné výši vypláceného odstupného drahá záležitost –, ale obrat zatím nenastal. Podle předběžných výsledků byla společnost loni v přepočtu téměř miliardu korun v minusu, od roku 2015 Lieken prodělal přes pět miliard korun.

Podle Sebastiana Rennacka, výzkumníka ve společnosti LZ Retailytics, jsou Němci „chlebožrouti“, kteří jsou díky letité tradici malých pekařů a velké konkurenci v oboru zvyklí na vysokou kvalitu a široký výběr. „V málokteré zemi uvidíte tolik lidí, kteří v neděli vybíhají pro čerstvé rohlíčky,“ vysvětluje. Podle něj je pečivo chápáno jako ta „nejčerstvější“ kategorie zboží. V obchodních řetězcích se výrazně rozšířilo rozpékání ze zmrazených polotovarů, naopak menší pekaři cílí na speciality a každodenní nakupující.

Součástí plánu Agrofertu, jak hospodaření pekáren v Německu otočit, je výstavba průmyslové velkopekárny v rámci areálu továrny na hnojiva SKW Piesteritz. Má se zde vyrábět až 130 tisíc tun pečiva ročně. S chemičkou sdílí například energie, což má výrobu zlevnit.

Ovšem i továrna SKW Piesteritz na čpavek, močovinu a zemědělská hnojiva v německém Wittenbergu zažívá po letech hojnosti krušnější období. Agrofertu pravidelně přinášela jednu až dvě miliardy korun ročně, loni se propadla do miliardové ztráty. Obdobně na tom byly i česká Lovochemie a slovenské Duslo, na nichž Babiš v devadesátých letech vyrostl. Jeho továrny na hnojiva poslední roky profitovaly z předchozí modernizace, klesajících cen energií a naopak z rostoucí spotřeby a cen hnojiv pro zemědělce. Zhruba před dvěma roky se to ale otočilo.

Slovenské Duslo tento obrat zastihl v průběhu velké investice za více než osm miliard korun, na kterou Agrofert získal od slovenské vlády příslib daňových úlev až za 1,5 miliardy. Kvůli horšímu hospodaření přestalo loni Duslo plnit podmínky úvěrových smluv a začalo s bankami jednat o změnách.

Koncem srpna společnost oznámila, že další investici za téměř 800 milionů korun zastavuje i kvůli rostoucím nákladům na zaměstnance na Slovensku. „Společnost Duslo zastavila všechny rozvojové investice, a to hlavně z důvodu vysokých cen elektrické energie, různých sociálních balíčků a také z důvodu nesmyslného zvyšování minimální mzdy, zavedení poukazů na dovolenou a podobně,“ uvedl generální ředitel Dusla Petr Bláha pro slovenskou agenturu SITA.

Na opačné straně pomyslného žebříčku, tedy v zisku, jsou nyní chemičky Agrofertu v Česku (detaily o ziskovosti viz tabulka na následující straně). Zejména trojice Precheza v Přerově, Deza ve Valašském Meziříčí a Synthesia v Pardubicích vydělávají spolehlivě rok co rok každá okolo půl miliardy čistého. Dvojnásob se nyní daří Precheze díky boomu na trhu s titanovou bělobou, což je základ bílých barviv a hmot.

Přes časté skuhrání na bídný stav českého zemědělství a drsné obchodní řetězce se slušně daří i firmám z holdingu, které obchodují s farmáři a podnikají v potravinářství. Vodňanská drůbež, mlékárna Olma a nově také Kostelecké uzeniny vydělávají přes sto milionů ročně.

Do zisku se loni vrátil i Preol, symbol žlutých polí. Největší zpracovatel řepkového semene na příměsi do nafty a výrobce rostlinného oleje vydělal ve sto třiceti lidech přes 160 milionů čistého.

V Evropě se sice mluví o odklonu od biopaliv spojených s řepkou a přechodu na novou generaci paliv vyráběných z odpadů, ale jeden z otců této továrny s tím nepočítá. Přechod na nová paliva se prý ukazuje jako velmi drahý a v regionu na to není dost surovin.

„Jsem rád, že jsme byli velmi aktivní i na evropském fóru a nová evropská legislativa, brzy přetvořená do české podoby, s našimi produkty nadále počítá,“ uvedl začátkem roku v podnikovém časopise Lovochemik Martin Kubů, ředitel divize obnovitelných zdrojů v Agrofertu. Za deset let provozu Preol vydělal téměř 2,8 miliardy čistého, z nichž díky investiční pobídce zaplatil na dani z příjmů jen čtyři miliony. Sleva ovšem byla platná deset let a nyní končí.

 

Nový „vládce“ Agrofertu

Nejvyšším šéfem Agrofertu se po Babišově úspěchu ve volbách roku 2013 a vstupu do vlády stal Zbyněk Průša. Vystudovaný chemik prožil celou dosavadní kariéru v chemičce Deza ve Valašském Meziříčí. Prošel cestou od výzkumníka po generálního ředitele, když chemičku koncem devadesátých let ovládl Agrofert. O blízkých vztazích s Babišem vypovídá to, že si s ním Zbyněk Průša smí jako jeden z mála lidí v Agrofertu tykat.

Začátkem roku 2014 se stal místo Andreje Babiše předsedou představenstva celého Agrofertu. A o tři roky později, právě v souvislosti se změnou zákona o střetu zájmů, z něj Babiš udělal správce hlavního svěřenského fondu, v němž je většina akcií holdingu. Agrofert nyní uvádí Zbyňka Průšu jako „osobu ovládající“ celý holding. Ve slovenském Registru partnerů veřejného sektoru, v kterém musí provést majetkový striptýz každý, kdo chce obchodovat se státem, je Průša uveden dokonce jako člověk vlastnící 89,97 % akcií Agrofertu.

O zrození nového miliardáře na Valašsku však nejde. Jde o právní konstrukci, jak si Andrej Babiš může ponechat vazby k Agrofertu, a zároveň tvrdit, že splnil podmínky zákona o střetu zájmů. Zda tento právní štít vydrží, nebo se zhroutí, se teprve uvidí.

Právní ping-pong se nyní hraje na dvou stolech.

Jednak se odehrává v Česku a podle českého zákona o střetu zájmů, konkrétně mezi Městským úřadem Černošice – pod který Andrej Babiš spadá coby fyzická osoba kvůli svému trvalému bydlišti – a mezi nadřízeným Krajským úřadem Středočeského kraje. Černošice zatím došly k názoru, že Babiš ve střetu zájmů je. Kraj o tom přesvědčen nebyl.

Na druhém stole se hraje o část evropských peněz a podle evropských pravidel. Brusel zaslal do Česka své předběžné audity s tím, že Andrej Babiš ve střetu zájmů je. Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO) odeslala první odpověď za Česko. V ní prý „rozporuje každou větu na každé stránce“, uvedla pro Deník N.

Premiér Babiš opakuje, že nic vracet nebude, není ve střetu zájmů a vše udělal podle zákona.

Spor odstartovala před rokem česká pobočka Transparency International. Podnět dala do Černošic i do Bruselu, přidali se i Piráti. „Náš výklad je, že Andrej Babiš je v roli ovládající osoby. Od Agrofertu se neodstřihl, ani se nepokusil o nezávislé vedení fondů nebo ustanovení nezávislého správce,“ vysvětluje David Ondráčka, ředitel české pobočky Transparency International. Babiš je podle něj v pozici premiéra a člověka, který ovládá holding, jenž je v souhrnu největším příjemcem veřejných peněz: národních a evropských dotací, veřejných zakázek a investičních pobídek. „Musí si vybrat. To je podstata tohoto sporu,“ dodává David Ondráčka.

 

Quo vadis?

Bez ohledu na to, jak tento spor dopadne, zbude v pozadí ještě jedna otázka. Co bude s největší agrochemickou firmou dál? Od vstupu Andreje Babiše do politiky se Agrofert svými výsledky nikam neposunul a poslední tři roky spíš ztrácí na výkonu.

Obdobný dotaz, co bude dál, dostal Babiš od studentů na již zmíněné přednášce před šesti lety. Prodávat nic nechtěl. „Já jsem člověk, který nedělá exity,“ řekl tehdy. A když měl říct, jak bude motivovat manažery, aby jeho skládačku více než dvou set společností dál rozvíjeli, došel k tomu, že to bude těžké. „Těch, co vymyslí něco mimo Babiše, těch tolik ve firmě není,“ uvedl.

Třeba se sázka na čpavek a chleba, dvě oblasti, do kterých Agrofert v posledních letech mohutně investoval, ukáže jako geniální. Ceny energií klesnou, zemědělci budou ještě víc hnojit a německý trh s pečivem holding ovládne stejně razantně jako ten v Česku.

Pokud se však vývoj neobrátí, bude Andrej Babiš možná poprvé upřímně litovat, že do politiky šel.

 

Projekt mapující zákulisí moci podporuje Nadační fond nezávislé žurnalistiky (www.nfnz.cz).