Nebraska: Modrý ostrůvek v Trumpově moři

Report

Je to stát symbolizovaný lány kukuřice, v němž tradičně vítězí republikáni – a ani v letošních volbách, s republikánským prezidentem Donaldem Trumpem, to nejspíše nebude jiné. Při posledních volbách byly jen dva okrsky s velkými městy, Lincolnem a Omahou, „modré“, což v USA znamená, že volí demokraty. Nebraska ovšem ukazuje jednu věc. Ačkoli Ameriku letos postihla pandemie, ekonomická krize i rasové bouře, situace může být složitější a barvitější, než by se zdálo z temných předpovědí o hrozbě druhé občanské války.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Někdo ten virus srovnává s teroristickými útoky z roku 2001.

„Neboj, brzy to už všechno skončí a budeme na to vzpomínat jako na druhé 11. září.“

„Jak to myslíš?“

„To je jednoduché. Dřív nebo později pandemie přejde. Postavíme pár pomníků, vyhradíme tomu jeden den v kalendáři a na výročí bude třeba vojenská přehlídka. Ale jako v každé krizi, vyjdeme z toho jako nová a lepší země. Opláčeme to, oklepeme se a půjdeme dál,“ povídají si mezi sebou dva muži v rouškách nedaleko místního univerzitního zdravotnického centra, když kolem nich procházím.

Mimo jiné i díky činnosti tohoto univerzitního střediska nedopadla – přinejmenším do konce září – na stát Nebraska na americkém Středozápadě pandemie koronaviru tak mocně jako třeba na New York či Louisianu na jaře nebo Floridu, Texas a Arizonu na počátku léta. Trojí krize, kterou USA procházejí, se tu projevuje úplně jinak, než můžete vidět prostřednictvím televizních obrazovek či zpravodajských serverů. Mimo jiné i proto, že hlavní americká média, jejichž centrály se nacházejí na obou pobřežích Spojených států, situace na Středozápadě, v „Midwestern states“, obvykle příliš nezajímá.

V hlavním městě Nebrasky, ve čtvrtmilionovém Lincolnu, potkáte i v normálních časech minimum cizinců: globální pandemie to ještě zvýraznila. Na místní University Nebraska-Lincoln jsem já a další dva Češi de facto jediní mezinárodní studenti. My tři jsme se sem dostali díky ročnímu stipendiu „Robitschek Scholarship“ pro české studenty: v roce 1996 ho založil český rodák Paul Robitschek, jenž v roce 1939 emigroval z Evropy kvůli Hitlerovi – a posléze vydělal velké peníze v americkém chemickém průmyslu.

Že jsme vůbec tady a já můžu psát tuhle reportáž, je vlastně takový malý zázrak. Globálním pohledem patří USA k jedněm z těch zemí, které koronavirus zasáhl nejvíce. Američané museli podle oficiálních statistik pohřbít už víc než 200 tisíc svých spoluobčanů, především ve státech s hustým osídlením. V Nebrasce, díky tamní dobré zdravotní péči i díky charakteru státu, který živí především zemědělství a má nízkou hustotu obyvatelstva, zemřelo na koronavirus do konce září zhruba 500 lidí; ve srovnání s jinými částmi USA jde o skutečně nízké číslo. I tak ale v Lincolnu panovaly obavy ze znovuotevření místního kampusu a univerzity, na niž dochází víc než 25 tisíc studentů. Což byl také jeden z důvodů, proč jsme dlouho nebyli schopni zažádat si o víza a měsíce nevěděli, jestli nás vůbec do země pustí. Nakonec se tak stalo; podmínkou ovšem mimo jiné bylo, abychom byli Evropani a škola měla výuku nikoli online, ale ve třídách, což místní univerzita splňovala.

Znovuotevření kampusu, v němž bydlí velká část studentů, znamenalo celou řadu opatření, která univerzita měsíce dopředu plánovala – což se například na mnoha školách v Česku nedělo. Do uzavřených prostor, jako je jídelna nebo třída, můžete pouze s rouškou. Pokud odmítnete, nedostanete jídlo, nebo vás učitel vyhodí ze třídy. Všude jsou obří nádrže s dezinfekcí, ve třídě můžete sedět pouze s dvoumetrovými rozestupy a opravdu hodně věcí se stále řeší online. Pak jsou i další pravidla, jejichž smysl mi přijde sporný. Například nutnost nosit roušky venku při fotbalových utkáních místní univerzitní ligy: sportovci tu tak běhají s rouškou.

V každém případě však opatření na univerzitě fungovala – na rozdíl od některých jiných vysokých škol v Americe, kde se virus rozšířil. Od srpna, kdy výuka začala, až do konce září nebyl na univerzitě v Lincolnu dokumentován jediný přenos nemoci: od prvního září se neobjevilo žádné ohnisko nákazy a žádná skupina studentů v kampusu nemusela jít koncem září do karantény. „Nejnebezpečnější na koronaviru je, že si nikdy nemyslíte, že ho může mít váš kamarád, který sedí proti vám v jídelně,“ řekla mi ale jednoho dne Carmen, která má naše stipendium na starosti.

Univerzita vyhlásila ona tvrdá opatření mimo jiné i z toho důvodu, že pokud by se nákaza objevila, musela by tak jako na jaře zavřít, přejít na kompletní online výuku, a čelit finančním ztrátám. „Už by je to stálo moc peněz. Muselo by se vracet školné, přišly by na řadu i žaloby. Nemůžou si to dovolit. Finančně by je to položilo,“ říkají shodně Barbora Müllerová a František Plášil, další dva čeští studenti, kteří jsou zde na stipendiu se mnou.

Ovšem zdaleka ne všichni měli v Lincolnu takové štěstí, že se jim tak jako místní univerzitě podařilo otevřít. Když projíždíte městem, vidíte na mnoha místech prázdné výlohy: na nich visí cedule, že prostory jsou k pronajmutí. Poloprázdné bary a vylidněné ulice v pátek večer jsou pravidlem, obecně i z letmého pozorování vám musí být jasné, že místní ekonomika nešlape tak jako před pandemií. Byť podle makro-ekonomických čísel Nebrasky se kupříkladu nezaměstnanost vrátila na úroveň jako před pandemií a republikáni, kteří ve státě vládnou, jsou proti tomu, aby federální vláda – jak říkají – „plýtvala“ penězi na další balíčky finanční pomoci.

Ekonomické dopady však Nebrasku nejspíše ještě zasáhnou. Třeba aktuální sezona univerzitního amerického fotbalu bude bez fanoušků. Kvůli žalobě, kterou na pořádající organizaci Big Ten Conference podali místní fotbalisté, se sice hrát bude (což na Twitteru mohutně slavil i prezident Donald Trump) – avšak na tamní Memorial Stadium nebude moci žádný fanoušek, jen týmy, příbuzní a rodiny hráčů. Před pandemií přitom bývalo na tribunách namačkáno až 90 tisíc fanoušků; ze svatostánku místních Cornhuskers – „Kukuřičníků“, jak zní název týmu odvozující se od typické nebraské plodiny – se stávalo fakticky třetí největší město ve státě. Fotbalem pobláznění místní představovali pro obchodníky obrovské zisky, které teď jednoduše zmizí.

 

„V Americe platí pravidlo, že si místní byznysy vždycky poradí se vším nejlépe, ale to přece nemůže platit během globální pandemie. Tu vyřešit vážně neumíme,“ říká mi Tom Wilmoth, majitel místního pivovaru Zipline, jedné z mála pitelných značek, který vyváží pivo i do okolních států. Na pokyny shora přitom nečekal a opatření proti koronaviru ve své firmě, včetně nošení roušek, zavedl sám už v březnu. I tak ale musel z nařízení místních úřadů zavřít čtyři prodejny v Lincolnu a v největším nebraském městě Omaha. Bylo to sice jen na tři měsíce, ale protože prodávají 10 procent produkce, dopady na pivovar byly citelné. „Už jenom kvůli tomuhle jsem musel propustit čtyři lidi, protože jsem je najednou nepotřeboval.“

Pomoc federální vlády mu podle jeho slov stačila zhruba do konce června. „Museli jsme brutálně sesekat náklady. Vydržím zhruba tak dalších šest měsíců, pak nevím, co bude dál. Byznys mi pomalu umírá před očima. Nejen náš pivovar, ale i další živnosti s námi spojené jako bary, restaurace nebo dodavatelé potřebují další federální pomoc. Tohle nemůžeme zvládnout,“ pokračuje.

Jeden z mála otevřených kosmetických salonů je Sweet Jane Salon, který vede Paetra. „Zavřela jsem na sedm týdnů. A stříhat lidi online vážně nejde. Přišla jsem o celkem dost zákazníků. Někteří se bojí chodit, někdo prostě nemá peníze... Snad se to zlepší teď, když se vrátili do města studenti,“ vypráví. Pokud si ale chcete v Lincolnu zajít do kadeřnictví, tak jedině s rouškou. „I přes federální pomoc jsem ale musela nechat propustit dvě stylistky. Teď to bez ní zvládnu i do budoucna, ale kdybych od vlády nedostala žádné peníze, musela bych zavřít,“ pokračuje majitelka.

 

Black Lives Matter

Jako by Americe nestačily turbulence způsobené koronavirem, zemi zasáhla také vlna protestů proti rasismu: začala poté, co policisté v Minneapolisu při zásahu zabili neozbrojeného Afroameričana George Floyda. Protesty se dotkly i Lincolnu, byť v menší míře než jinde po Spojených státech. Na několika obchodech najdete různé nápisy, které hnutí Black Lives Matter (Na černých životech záleží) spjaté s protesty podporují. Vidět můžete ovšem i plakát s nápisem Protect This Black Business (Chraňte tento černošský podnik), jenž měl sloužit jako návod pro ty protestující proti rasismu, kteří by si svou frustraci – k níž bezpochyby přispěla i omezení za karantény a ekonomická mizerie – chtěli vybíjet ničením.

Jednu z takových cedulí má na svém obchodě pověšenou i Paetra. „Bála jsem se, že mi během protestů vymlátí obchod, i kvůli tomu jsem si nechala vyvěsit ceduli. Byť mě přítel uklidňoval, že máme pojištění a tohle je přesně důvod, proč si ho platíme,“ vysvětluje. „Navíc mi nevadí se o tom se zákazníky bavit, mnozí z nich ani nevědí, že jsem černoška. Hnutí BLM plně podporuji, a byla bych i ráda, pokud by se snížil rozpočet na policii a třeba domácí násilí jel po ohlášení řešit místo policistů nejdříve třeba sociální pracovník. Jestli vás to zajímá, Trumpa samozřejmě volit nebudu, ale to, že je rasista, s tím nemá co do činění. Je prostě moc neschopný na to, aby byl prezident,“ říká. A dodává, že kdyby kandidovali bílý senátor Mitt Romney, republikánský kandidát na prezidenta z roku 2012, a poněkud labilní černošský raper Kanye West, volila by Romneyho.

Protestů v Lincolnu se účastnilo nanejvýše několik stovek lidí, přesto škody na majetku ve městě přesáhly 10 milionů dolarů. Několik desítek policistů bylo během nepokojů zraněno, na druhé straně policisté po účastnících protestů stříleli – a to nejen slzný plyn, ale také ostré náboje: minimálně jeden z protestujících přišel o oko.

„Bylo to horší, než to vypadá. Prohodili nám oknem celou paletu, vysklili dveře kameny a mně v kanceláři rozbili zase cihlou okno. Pořád jsme to nestihli ani opravit,“ popisuje mi průběh nepokojů, tak jak je viděl on, výkonný ředitel místní pobočky republikánské strany Ryan Hamilton. „Místní antifa a BLM podporují demokraty. Nepochybuji o tom. Kdo tvrdí opak, tak lže. Naštěstí nám pomohli místní policisté, byli jsme pod stoprocentní ochranou, z kamerových záznamů jsme pak viděli, že vždycky, když se k nám někdo přiblížil, tak u něj byl okamžitě policista. Jinak bychom dopadli mnohem hůř,“ pokračuje.

Situace je však patrně komplikovanější a vztah místních, včetně podporovatelů hnutí Black Lives Matter, k policii není černobílý. Na začátku září zemřel po dvoutýdenním boji v nemocnici strážník hispánského původu Luis Herrera: nejenže pak na příkaz nebraského guvernéra Peta Rickettse vlály všude vlajky na půl žerdi, ale když univerzitní atleti pořádali o pár dní později setkání shromáždění proti policejní brutalitě odění v tričkách s nápisy Black Lives Matter, zahájili ho minutou ticha za zesnulého policistu. Není divu, Herrera byl první policista, jenž v Lincolnu zemřel ve službě od roku 1968. Z postřelení strážníka Herrery byl obviněn sedmnáctiletý Felipe Vazquez, kterého se policista pokoušel zatknout na základě zatykače.

Nicméně už i na této otázce se ukazuje, jak mnoho místních lidí politika evidentně unavuje. „Black Lives Matter ani další organizace nehodlám jako firma navenek podporovat. Máme určitou sadu hodnot, jako třeba podpora legální imigrace, za kterými si stojíme, ale do politiky se vážně pouštět nechci. Mým úkolem je prodávat pivo,“ řekl mi třeba k tématu frustrovaně pivovarník Tom.

 

Trump vs. Biden

Jak diskuse o rasismu, tak pandemie budou klíčovými faktory, které ovlivní nadcházející volby: v případě druhého zmíněného tématu to možná platí o to více, protože začátkem října, v době uzávěrky tohoto vydání Reportéra, se prezident Trump léčil v nemocnici z nákazy koronavirem.

Že se bude i v Lincolnu v Nebrasce volit, byste ovšem koncem září poznali jen stěží. Trump ani Biden sem na předvolební mítink nepřijeli. Nejen protože republikáni mají de facto jisté, že v tradičním republikánském státě zvítězí, ale cena pro vítěze je příliš „malá“: Kdo vyhraje, získá jen pět hlasů z celkového počtu 538 zástupců jednotlivých států, které ve sboru volitelů podle ústavy prezidenta volí.

Nebraska je přitom už více než půl století republikánský – jak se v USA říká červený – stát (červená je tradiční republikánská barva, naopak barvou demokratů je modrá). Posledním demokratickým kandidátem na prezidenta, který zde dokázal zvítězit, byl v roce 1964 Lyndon B. Johnson. Před ním v Nebrasce dokázal za demokraty zvítězit v letech 1932 a 1936 Franklin D. Roosevelt. „Republikáni tady vítězí, protože je volí farmáři a lidé na venkově. Těžko si to představíte, ale život v rurálních oblastech na západ od velkých měst, jako je Lincoln a Omaha, je úplně jiný,“ vysvětluje mi Don Walton, novinář, který místní politiku pokrývá pro deník Lincoln Journal Star už víc než padesát let a dělal interview s Richardem Nixonem i J. F. Kennedym. Za dobu svého působení zažil už ledacos a Nebrasku zná jako svoje boty.

„Lidé tady v Nebrasce mimo velká města chtějí, abyste je nechali na pokoji a nechali jim jejich životní styl. Velkou roli taky hrají média. Když přijdete do hospody nebo restaurace kdekoliv na venkově, tak tam mají puštěný Fox. To je prostě realita. Ale je pravda, že když přijedu do New Yorku, tak tam zase všude hraje CNN,“ vypráví. „Mnoha lidem nejen tady, ale také po celé Americe imponuje Trumpův chlapácký, tvrdý styl, kdy to působí tak, že se za vás půjde rvát se všemi. S demokraty, s Čínou i s novináři. Hodně lidí to podceňuje, ale tahle image funguje,“ uzavírá Walton.

I v tak republikánském státě, jako je Nebraska, ale existují výjimky – dva okrsky, Lancaster a Douglas, v prezidentských volbách v roce 2016 ovládli demokraté a letos v listopadu zřejmě vyhrají znovu. Důvodů je hned několik, ale tím hlavním je to, že v obou okrscích se nacházejí obě zmíněná velká města Omaha a Lincon: navíc jsou tam obrovské univerzitní kampusy, které obvykle bývají baštou demokratů. Studenti v kampusech přitom nemusejí volit ve svých „domovských“ státech, ale tam, kde studují.

„Konzervativců a podporovatelů republikánů na univerzitách není tolik jednoduše proto, že v Americe je zvykem, že konzervativní špičky nezůstávají na univerzitě, ale půjdou radši do think-tanků, jako je Heritage Foundation a další, kde je čeká lepší budoucnost a tučnější šek,“ vysvětluje mi Austin Gaines, šéf spolku Young Americans for Freedom, fakticky sdružení univerzitních republikánů. „Podívejte se, někdo, kdo učí na univerzitě, není člověk, který ctí stejné hodnoty jako Republikánská strana. Republikáni si chtějí založit vlastní byznys, vydělat peníze, založit rodinu, jít v neděli do kostela a mít svůj život pod kontrolou. Ne dvacet let sedět na univerzitě a psát knihy,“ přichází s jiným vysvětlením šéf pobočky místní GOP Hamilton.

V Lincolnu se však téma voleb omezuje opravdu spíše jen na diskuse, a to ještě ne se všemi. Takzvaných yard signs, nápisů na trávníku před domy signalizujících, koho budete volit – kterých v jiných státech bývá plno – je po městě minimum. „Budu volit Bidena, protože to je na rozdíl od Trumpa slušný chlap. Budou ho volit všichni v sousedství,“ odpověděla mi na můj dotaz, proč podporuje demokraty, bělovlasá stařenka z jednoho z mála domů, na nichž jsem našel ceduli „Nebraskans for Biden and Harris“. Na otázku, proč ji neměl nikdo další v okolí, odpovědět nedokázala. „Já se s vámi moc bavit nechci. Jste z Evropy, určitě budete nakažený,“ dodala na závěr a zavřela mi dveře před nosem. Ani dva dny starý negativní test ji nedokázal přesvědčit.

Možná stojí za to zmínit, že červencový průzkum Cato Institute mimo jiné zjistil, že 62 procent Američanů zastává politické názory, které se bojí sdílet na veřejnosti. „Velká města všude po Americe volí demokraty, protože se potkáváte s více lidmi z různých kultur, váš život je víc inkluzivní, diverzifikovaný a nemyslíte pořád jen na sebe, ale i na druhé. Zatímco když jste farmář v Nebrasce, myslíte jen na další sklizeň, ale i to se změní. Až na ně začnou dopadat efekty klimatické změny, pochopí, že je republikáni nechali na holičkách,“ vysvětluje mi šéf univerzitních demokratů Parker Zach. Nejen on, ale místní demokraté obecně si dlouhodobě stěžují, že prohrávají i kvůli takzvanému gerrymanderingu – účelovému překreslování hranic volebních okrsků, tak aby se do nich soustředili voliči jedné strany a ta pak vyhrávala. (Logicky lze ovšem namítnout, že je otázka, zda by zrovna v téměř zcela republikánské Nebrasce překreslení okrsků něco změnilo.)

 

Invaze politiky

Buď jak buď, v Nebrasce se letošní volby, jak už bylo řečeno, skutečně rozhodovat nebudou. Klíčové jsou „swing states“, tedy státy, v nichž jsou tábory jednotlivých přívrženců vyrovnané a které se přiklánějí tu na jednu, tu na druhou stranu – tradičním „swing state“ je například Florida, v roce 2016 se jím stal třeba Michigan nebo Pensylvánie.

Na republikánské Nebrasce s dvěma demokratickými okrsky je ovšem vidět, že Amerika je obrovská země – vlastně větší, než si může myslet průměrný konzument zahraničního zpravodajství, které se často zaměřuje jen na Washington, D. C., tedy hlavní město Spojených států. Zatímco v posledních měsících byly ve zprávách či na sociálních sítích denně přeplněné márnice v New Yorku či hořící Minneapolis, nebraským městem Lincoln dějiny skutečně nekráčely. Ostatně Nebraska a okolní státy jsou často Američany z pobřeží nazývány posměšně „Flyover country,“ což znamená území, které prostě jen přeletíte letadlem, když cestujete třeba z New Yorku do Los Angeles.

V Nebrasce se musíte logicky ptát, do jaké míry jsou přesná tvrzení o tom, jak hluboce je americká společnost rozdělená a že je fakticky na pokraji občanské války. Mnozí lidé zde spíše než další výrok prezidenta Trumpa řeší to, zda budou mít na zaplacení účtů a nezkrachuje jim byznys. Někomu lezou krkem média, jiným fušerství federálních i místních úřadů, které podcenily koronavirus, ale mnozí jsou nevoliči a o politiku se nezajímají. Přesto bohužel politika vstupuje do jejich životů stále více – i do věcí, do kterých by patrně mluvit neměla.

Když jsem přišel do místní kanceláře Republikánské strany na rozhovor, řekli mi tam, že nemusím mít roušku. Roušky totiž byly minimálně do chvíle, než se sám prezident Trump nakazil covidem, politickou záležitostí; demokraté je propagovali, zatímco část republikánů zpochybňovala. „V Americe se politickým tématem stalo už i nošení roušek. Přitom je to jen otázka vědy,“ postěžoval si unaveně pivovarník Tom Wilmoth.

Demokraté se znovu přiklánějí k tomu, že by kvůli koronaviru opět zavřeli hranice, pokud „by to posvětili vědci a odborníci“. „Zavřel bych znovu celou zemi, poslouchal bych vědce,“ řekl třeba v rozhovoru pro ABC na konci srpna kandidát demokratů Joe Biden. Pro mě by to fakticky znamenalo, že bych musel odjet předčasně zpátky do Čech. Ovšem o mě tolik nejde, zato dopad na místní byznys by byl opravdu zlý.

 

Autor spolupracuje s různými médii.

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama