V černé díře. Po podpisu smlouvy o Turów

Pohled z českého území směrem k polskému dolu a elektrárně.

foto Tomáš Binter

Na kauze Turów je pozoruhodné, že plánované rozšíření těžby nemusí být noční můrou jen pro české obyvatele pohraničí. V dlouhodobější perspektivě může poškodit i polskou ekonomiku a vést ke ztrátě pracovních míst a přiškrcení rozvoje regionu. A podpis mezivládní dohody na tom v zásadě nic nemění. Smlouva sice nyní patrně upustí páru, jinak ale důl česko-polské vztahy dál ohrožuje.

Poprvé jsem ten kraj navštívil loni v létě. Na domluvený rozhovor se starostou Hrádku nad Nisou jsem si na cestu přibalil do auta kolo. Když setkání na radnici skončilo, objel jsem asi dvacetikilometrový okruh, který vedl polskou i německou částí regionu.

Nejpříjemnějšími okamžiky půldenního výletu bylo koupání ve dvou jezerech propojených cyklostezkami. Jedno se jmenuje Kristýna a leží na českém území, zatímco Olbersdorfer See najdete na saském území kousek od města Zittau (Žitava). Obě populární rekreační oblasti se nacházejí na místě hnědouhelných dolů: na české straně těžba skončila v roce 1969, v Německu v roce 1991. Když po koupeli v průzračné vodě lemované plážemi a lesy zajedete na okraj polského hnědouhelného dolu Turów, čeká vás zážitek zcela jiného druhu.

Zeje tady obrovská jáma, která se má dále rozšiřovat, což trápí zejména lidi ze tří českých osad, od kterých je k dolu nejblíže. Život jim otravuje rámus, světelný smog, prach, a především úbytek pitné vody (více v reportáži Sousede, posuň si ten kurník). A nezdá se, že by na tom česko-polská mezivládní smlouva podepsaná ve čtvrtek 3. února v Praze příliš změnila.

Nenadálé setkání obou premiérů, jehož součástí byl i podpis dohody, zaslouží jisté uznání, jelikož pro tuto chvíli „upustí páru“. Za pozoruhodné lze považovat i to, jak se liší styl nynějšího a bývalého předsedy vlády: zpráva o blížící se dohodě nepronikla do médií o čtrnáct dní dříve, Petr Fiala o ní nemluvil v nějaké obdobě videa Čau lidi, ani nevyprodukoval předem několik postů na sociálních sítích, jak to umí marketingová mašinerie Andreje Babiše.

To však nic nemění na věcné rovině a oprávněných pochybnostech. Ano, kvůli smlouvě dostane česká strana více než miliardu, kterou by při pokračování sporu nezískala. Na druhé straně smlouvá znamená rezignaci na to, že se důl Turów přiblíží až těsně k hraničním patníkům, a prokope se až pod úroveň mořské hladiny. Voda, která už dnes crčí do těžební jámy rychlostí okolo padesáti litrů za vteřinu, tak může dál ubývat – ve studnách, vrtech i potocích. Tempo poklesu hladiny podzemních vod už dnes činí téměř okolo jednoho metru ročně.

Nablblá propaganda

Podpořte Reportér sdílením článku