Mexiko: A ženy hledají dál své zmizelé...

Drobná Mexičanka středního věku Diana Gutiérrez klidně vypráví svůj příběh: „Nepotřebujeme ani tak vědět, kdo to udělal nebo proč. Chceme jen mít jistotu, kde naši blízcí jsou. Jestli žijí, můžeme se o ně postarat. A pokud ne, vystrojíme jim řádný pohřeb… A budeme vědět, kde leží. Někdy je důležité mít místo, kam si můžete jít pobrečet a dát důstojné sbohem.“

Když Diana Gutiérrez hovoří, její velké oči září a velkoryse se usmívá. Přesto si nelze nevšimnout, že za vyrovnaným přednesem a milou tváří se skrývá smutek a že i ty oči se ve vypjatých momentech zalijí slzami, které se Diana snaží přetlačit právě oním úsměvem.

Setkáváme se za slunného říjnového jitra ve čtvrti Narvarte v centrální části hlavního města Ciudad de México, kam to má Diana ze svého domova v sousedním státě několik hodin cesty. Nepřijela však primárně za českým novinářem; zítra ji ve městě čeká další z mnoha schůzek v márnici, kde se možná dozví nové informace o své zmizelé mamince.

V době našeho povídání loni na podzim to byly tři roky od okamžiku, kdy třiasedmdesátiletou Adolfu vyvlekli neznámí lidé z jejího vlastního domu. „Tři roky a jeden měsíc,“ upřesňuje Diana a pokouší se o úsměv: „Všichni, kdo jsme si tímhle prošli, máme naprostý přehled o tom, kolik času uplynulo.“

Ano, ve stopětadvacetimilionovém Mexiku unesou v průměru pět lidí denně. Podle oficiálních statistik pohřešovali v celé zemi k poslednímu dni loňského roku 61 637 osob, přičemž za rok 2019 napočítala specializovaná asociace Alto al Secuestro 1 887 únosů. Což je mimochodem zhruba o dvě stě více než roku 2016, kdy zmizela Dianina matka.