Jak se baví Korejci

Report

Na letišti v korejském Incheonu při přestupu čekáte mnoho hodin. Tento čas se ale dá využít i mnohem zábavněji. Vydala jsem se do města na plavbu lodí, kde Korejci nadšeně vystřelovali plyšové žáby do terče, konzumovali medúzy a dojímali se u velkolepého ohňostroje. Pak jsem se proměnila v hologram a nechala se políbit slavnou hvězdou K-popu.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Agentura, která organizuje zábavní plavby v Incheonu nebo v Soulu, slibuje vynikající jídlo a nezapomenutelný ohňostroj.  Pro mě byl největší zážitek pozorovat Korejce, jak se baví.

Luxusní plavba po uměle vybudovaném kanálu Ara, který vede řeku Han do moře, právě začíná. Ačkoli je na webových stránkách zdůrazněná blízkost k letištím Incheon i Gimpo, jedinou skupinkou Evropanů jsme na lodi my. A nestačíme se divit, jak se (převážně) Korejci dokážou bavit.

Přes šedesát metrů dlouhá a skoro čtrnáct metrů široká loď má i s podpalubím a otevřenou palubou čtyři patra. Spolu s korejským davem se chvíli hloučkuju ve dvou patrech s jídlem, čekám frontu, občas se nechám odstrčit nebo přišlápnout. Výsledkem je, že si na horní otevřenou palubu donesu několik „degustačních“ talířů spolu se zjištěním, že zvýšený zájem o jídlo není jenom českou specialitou.

Výběr je tu opravdu pestrý a systém ‚all you can eat‘, tedy ‚sněz, co sníš‘, je tu evidentně populární. Ochutnávám vývar, do kterého jsem přihodila všechno z tácků a mističek, které ho obklopovaly – úhledně stočené rýžové nudle, nadrobno nakrájenou jarní cibulku, chilli papriky, mořské řasy a další přísady, jejichž původem a složením si nejsem jistá.

Hlavní chod vybírám z bohaté nabídky – od jídla připomínajícího boloňské špagety, přes různé směsi masa, zeleniny, mořských plodů, bambusu, hub i rýže, až po cosi, co chroupe a působí trochu jako zelí, případně nějaká asijská houba. Později se dozvím, že to byla medúza.

Třetí kolo je jen pro nejstatečnější, tvrdí mí spolucestující. Vybírám z bohaté nabídky sushi a syrových ryb, doplním náhodně vybranou omáčkou a jsem spokojená. Ovoce i příliš sladké a barevné dezerty vynechám, zato si přidám korejský „must have“ – kimchi. Po jídle bude následovat party s živou hudbou a tanečním vystoupením.

 

Trefit se žábou

Na horní otevřené palubě jsme zatím téměř sami, tak si užíváme výhled a krmíme racky křupkami ve tvaru hranolků s krevetovou příchutí. Podél řeky jsou rozmístěny stany, část z nich patří městu a lidé si je můžou pronajmout na piknik. I tohle je zřejmě oblíbená aktivita: přístřešky jsou totiž plné, a to i tam, kde jen kousek od nich vede rušná silnice. Míjíme tradiční korejskou nízkou stavbu obklopenou pečlivě upravenými jehličnatými stromy a umělou kaskádu vodopádů, vedle níž je schodiště s terasami.

Šumění vody přehlušuje hudbu, která zní z lodě. Další atrakcí je kruhová vyhlídka s prosklenou podlahou – most, který nic nepřemosťuje, jen se po něm procházejí turisté se zvýšenou hladinou adrenalinu.

A pak je tu tapeta se školní tabulí, jejíž smysl nám zatím uniká. Pomalu přicházejí Korejci, kteří ukončili opulentní večeři, načež se před tabulí s rozzářenýma očima fotografují, a to v doprovodu dvou mužů ve školní uniformě. Že by návrat do dětství? Pro jistotu se taky nasoukám do kabátu školní uniformy a vyfotím, abych náhodou o něco nepřišla. Jako blonďatou atrakci si mě zvěční i podstatná část místních. Jsou tu i další kostýmy, takže potkávám růžového anděla, zeleného žabáka, Spidermana a další milé postavičky.

Z nižšího patra paluby se ozývají rány a salvy smíchu. Dospělí tu stojí frontu na rotující kruh s mističkami, vypadá to jako terč. Vedle je pult a na něm minihoupačka. Do jedné strany je potřeba bouchnout paličkou a druhá vymrští plyšovou žábu z misky do kolotoče s dalšími miskami. Kdo se trefí žábou do středu, má největší úspěch.

Vracím se na horní palubu, pomalu se stmívá. Fasujeme papírové kšiltovky, které nás mají ochránit při ohňostroji. Korejci zpívají a mávají, pak se spořádaně rovnají do řad, aby každý dobře viděl. Jakýkoli náznak blížící se show vyvolá davové nadšení. Ozývají se první tóny písně You Raise me Up; mimochodem, při pražském startu letadla Korean Airlines hrála stejná melodie. S hudbou graduje i ohňostroj a po každém efektu následuje davové „wow!“.

Česká skupinka fotí, točí, možná jsme dojatí, ale mlčíme a neprojevujeme emoce. Tóny doznívají, korejští turisté otřou slzy, loď zakotví a večer je u konce. V hlavě mi ještě několik hodin zní hlas Joshe Grobana a když zavřu oči, vidím noční oblohu s ohňostrojem.


Polibek K-popu

Další příležitost k neobvyklému rozveselení nacházím v zábavní části obchodně kulturního centra Triple Steet. Ve 3D realitě se proletím v balonu, pohoupu se v džungli, ubráním město před útoky mimozemšťanů a sjedu řeku na raftu.

Největším zážitkem je ale hologramové divadlo v kinosále K-live. Na podiu sleduju představení K-popu – hudebního stylu, který vznikl tady v Koreji. Mix taneční hudby, elektropopu, hip hopu a R’N’B je teď velmi populární, spousta lidí chce být hvězdami key popu. A tady se mohou ve vlastním hologramu stát součástí této kultury. Poštěstilo se to i mně.

Před sálem si každého z nás vyfotí automat a krátce po začátku show si hlavní hvězda programu, slavný zpěvák K-popu, respektive jeho hologram, který by se dal nazvat klonem, prohlíží naše fotky. U té mojí se zastaví a dojatě říká, jak moc mu chybím. A vzpomíná, jak mi vždycky po alkoholu roztomile zčervenal nos… Jak se to asi dozvěděl, říkám si.

Hosteska mě vyzve, abych ji následovala a míříme k nasvícenému podiu schovanému vedle sedaček. Stoupnu si tam a najednou se vidím na velkém jevišti. Ačkoli stojím zastrčená v nasvíceném koutě, můj hologram, tedy druhá opravdová já, stojí vedle onoho slavného zpěváka, kterému jsem tak chyběla. On tančí a zpívá.

Dochází mi, že můj hologram vidí i všichni v sále, tak se začnu trochu vlnit a natočím se proti mému partnerovi. V tu chvíli zpívá opravdu jen pro mě, dokonce přede mnou poklekne. „Baby, I want you back…“ zpívá a prosí, že mě chce zpátky.

V tu chvíli mě to divadlo začne doopravdy bavit, nechat se přemlouvat od klečící korejské hvězdy je velmi milé. Na konci písničky se zpěvák zvedne, zakryje nás deštníkem a na plátně se objeví velké srdce. Poté, co zmizí, zmizím z podia i já a show pokračuje s taneční (hologramovou) skupinou. Ta není živě přenášená, jde ze záznamu. A já se, tentokrát bez hologramu, vracím na letiště pokračovat v cestování.

 

Rozsáhlou fotogalerii si můžete prohlédnout zde.
 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama