Vlaštovky na Hluboké

Byl to zvláštní pocit, když jsem se začátkem února rozhlížel na vernisáži své výstavy v Zámecké jízdárně na Hluboké. Trochu nezvyk – člověk je dva roky zalezlý v ateliéru nebo se stará o děti, a najednou si chce padesát lidí povídat, jsou tu média, rozhovory a focení… Ale zároveň to byla radost, protože jsem si připadal jako na nějaké pečlivě připravené zahraniční výstavě.

Ta výstava se jmenuje „Až křídla vlaštovek vyhladí žulový kvádr z povrchu zemského“. Pro mě je důležitá třeba proto, že se odkládala tři roky, a nakonec bych řekl, že přesně v tomhle období jsem ovládl výrazové prostředky, které chci do obrazů dostávat.

Zjednodušeně řečeno: často si udělám nějakou drobnou skicu nebo poznámku, které se mi líbí, ale dlouho jsem je neuměl zreprodukovat na dvoumetrové plátno se všemi nuancemi tak, aby vypadaly spontánně a přímočaře – a teď už to snad dovedu. Můžu to míchat s různými airbrushovými plochami a efekty z předchozích období a připadá mi, že jsem po čtyřicítce konečně stvořil svůj vlastní výtvarný svět.

Výstava potrvá do půlky května a ještě na ní pokřtíme mou skoro třísetstránkovou monografii, ale zároveň se potřebuju znovu zavřít do ateliéru, protože asi už v září začne výstava další: v pražské Ville Pellé.