Hledání kapřího spasitele

Post Image

Hledání kapřího spasitele

Play icon
17 minut

foto Tomáš Binter

Národní poklad, nebo vodní prase? Žádná jiná ryba nemá mezi Čechy tak rozporuplnou pověst. Někdo si bez ní neumí představit Štědrý večer. Jiným smrdí bahnem a může za špinavé rybníky. Další vidí hlavně utrpení při výlovech a v kádích. Našli jsme restauratéra a rybníkáře, kteří českému kaprovi chtějí vylepšit pověst. A udělat z něj lahůdku, nad kterou by už nebylo tak snadné se ofrňovat.

Z ranní mlhy se ozývá monotónní bubnování. Třicítka mužů v gumových kabátech zatahuje síť. Aby polapili co nejvíc ryb, plaší je pomocí dřevěných bidel.

Ti, kteří stojí na dně plechových loděk, buší do jejich bočnic. Další, kteří se brodí bahnem, plácají do vodní hladiny.

Je půl osmé ráno a v jihočeské Oltyni – vesnici mezi Táborem a Milevskem – začíná výlov jedenáctihektarového rybníka. Měl by vydat zhruba osmdesát metráků ryb, to znamená odhadem dva a půl tisíce kaprů ve věku čtyř let.

Celoroční pochoutka

Nepřijeli jsme však popisovat výlov. Máme na hrázi sraz se dvěma muži odlišných profesí, kteří mají jeden společný zájem. Chtějí se pokusit o renesanci ryby, jež v mnohých domácnostech sice zůstává vánoční klasikou, ale čím dál víc Čechů zejména mladší generace jí nemůže přijít na jméno.

Jan Čulík je majitelem vinného baru Thir v historickém centru Tábora, jehož věhlas překračuje hranice města. Velkým tématem muže s vizáží dřevorubce jsou lokální suroviny. I kvůli tomu založil spolek Jíme jih, který spojuje čtyři regionální podniky.

Podpořte Reportér sdílením článku