Kde si s pandemií poradili a kde vůbec: Nový Zéland a Brazílie

Report

Situaci na Novému Zélandu, kde se podařilo nemoc COVID-19 téměř vymýtit, přibližuje český cestovatel a filmový dokumentarista Jakub Freiwald. O důvodech, proč se z Brazílie stává dramaticky rychle nové ohnisko koronavirové pandemie, vypráví slovenský manažer Juraj Vajda.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

„Přijde mi lepší přečkat karanténu v zemi, která je extrémně přísná, ale kde víš o všech krocích dopředu,“ říká fotograf a kameraman Jakub Freiwald, který se svou přítelkyní během své pracovně-turistické cesty uvízl u protinožců.

Nový Zéland stanovil čtyři fáze, jak se s koronavirem potýkat. Od 25. března do 27. dubna bylo souostroví v nejvyšším stupni karantény. „Zakázán byl pohyb mezi jednotlivými městy. Do práce mohli jen takzvaní essential workers, tedy například policisté, zaměstnanci obchodů s potravinami, lékáren a benzinek nebo také zemědělci, kteří potřebovali dokončit probíhající sklizeň,“ vysvětluje devětadvacetiletý muž.

Nebývalé množství času bohatě využil: s přáteli cvičil, učil se chodit po slackline (popruh natažený mezi stromy), vyráběl si domácí džus, hrál za domem nohejbal, chodil na ryby nebo editoval videorepotáže z minulých cest.

 

Kdo nahradí Číňany?

„Opakovaně se zdůrazňovalo, že se máme uzavřít do co nejmenší bubliny a od ostatních lidí si držet odstup. Naopak roušky se tady vůbec neřešily. Jen tu a tam s ní někoho potkáš v obchodě,“ říká Freiwald, kterého pandemie zastihla na venkově Jižního ostrova. Projížděl tudy svou obytnou dodávkou, kterou používá při svých opakovaných návštěvách Nového Zélandu.

Nový Zéland zaznamenal k 16. květnu 1 498 případů a 21 obětí, během některých dní setrvával přírůstek na nule. Kromě respektu k vládním opatřením a dobrému trasování pohybu nemocných pomohlo ke stlačení statistik na minimum i to, že jde o řídce obydlenou zemi s pěti miliony obyvatel, kde je snadnější dodržovat vzdálenost mezi lidmi.

Freiwald vyzdvihuje roli novozélandské premiérky Jacindy Ardernové: „Místní ji mají upřímně rádi. Mluví srozumitelně, jasně a empaticky. Její vystupování mě zarazilo až začátkem května, kdy prohlásila, že hranice zůstanou zavřeny na opravdu hodně dlouho. Za situace, kdy se stejně nikam nelétá, jsou podle mě taková silná prohlášení zbytečná.“

Jemu samotnému prodloužení pobytu na Novém Zélandu nijak nevadí. Přebývá na sdíleném pokoji po krajanovi, který se vrátil domů repatriačním letadlem, a má zde mnoho cestovatelských a filmařských plánů – už třeba díky uvolnění karantény stihl natočit sklizeň kiwi, která v tomto období vrcholí. Výsledky své práce nabízí českým médiím.

Desetinu novozélandské ekonomiky tvoří cestovní ruch, popularita soustroví vzrostla po uvedení filmové trilogie Pán prstenů. Nyní premiérka Ardernová zvažuje otevření země alespoň pro „bratránky“ z Austrálie, kterou epidemie rovněž zasáhla jen mírně. Finančně ale budou chybět hlavně čínští návštěvníci, kteří byli ochotní utrácet za cestovatelské balíčky.

 

Bez chytré karantény

I na novozélandskou ekonomiku a zejména podnikatelskou třídu bude mít karanténa ničivý dopad. Jak pomáhá stát? „Vláda poskytla peníze všem podnikatelům bez prodlevy a bez výhrůžek za případné zneužívání. Nevšiml jsem si žádného rozlišování, kdo tuto prvotní pomoc potřebuje více, a kdo méně. Je to dané společenskou a politickou kulturou, občané nejsou předem podezíráni, že provádějí něco nekalého,“ uvažuje Jakub Freiwald.

Od 13. května země vstoupila do druhé fáze rozvolňování. Například se otevřela většina obchodů –za podmínky dodržování odstupů a vytváření maximálně desetičlenných skupin. O chytré karanténě pomocí mobilních aplikací se tady nemluví, což si Jakub Freiwald vysvětluje takto: „Novozélanďané totiž hodlají koronavirus ze svého území úplně vymýtit. A podle mě si jim to i díky značné izolaci od zbytku světa může podařit.“

 

Brazílie: vir útočí na chudé

Minulý týden v Brazílii v důsledku nemoci COVID-19 umíralo podle údajů ministerstva zdravotnictví téměř tisíc lidí denně. „Zatím to tu jede po exponenciální křivce. V důsledku mizerného stavu zdejšího zdravotnictví tady bude více obětí než v Itálii,“ předpokládá slovenský manažer Juraj Vajda.

Karanténní opatření se zde zaváděla jen o pár dní později než například ve střední Evropě. „Problém je, že i kdyby si Brazilci chtěli držet sociální odstup, často si to nemohou dovolit. V minimálních prostorech žijí velké rodiny o čtyřech generacích, což šíření viru výrazně pomáhá,“ říká Vajda, který v březnu dal výpověď z pozice finančního ředitele ve firmě, která provozuje internetové obchody po celé Latinské Americe. „Ti nejchudší, kteří žijí v šedé ekonomice takříkajíc z ruky do úst, sice nyní dostali speciální dávky, ale ty nedosahují ani dvou třetin minimální mzdy. Nemohou si proto dovolit zůstat dlouhodobě doma, protože už za tři dny by neměli za co nakoupit rýži a fazole. A nemůžete jim zakázat přežít.” Pokud by tito Brazilci přestali pracovat, mnozí by ve snaze sehnat jídlo sáhli k násilí, tvrdí Juraj Vajda, který ví, o čem mluví: léta žil uvnitř favely Babilônia nad slavnou městskou částí Copacabana. Před jedenácti lety postavil v této chudinské čtvrti batůžkářský hostel – tento druh podnikání se stal ve favelách nově obsazených policií v době před mistrovství světa ve fotbale a letními olympijskými hrami (2014 a 2016) velkým trendem. Svůj hostel nyní Juraj Vajda pronajímá.

Ze statistik je patrné, že koronavirus mnohem více řádí v chudých částech měst. Platí rovněž, že méně vzdělaní obyvatelé si brali varování úřadů před nákazou méně k srdci. V některých favelách se proto ujali dodržování pravidel karantény místní gangy, které pod přísnými tresty zákazaly vycházení.

 

Prezident bez roušky

„Čím blíže k rovníku, tím méně se pravidla dodržují,“ vypozoroval Juraj Vajda. Poznamenává rovněž, že špatně vybavené zdravotnické systémy na chudším severu Brazílie už nyní melou z posledního. „A to zdaleka ještě nejsme v nejhorší fázi,“ konstatuje Slovák, který v Brazílii žije od roku 2008, kdy sem přišel z Barcelony jako pracovník globální konzultantské firmy.

Brazilskou situaci současně komplikují zásadní kompetenční spory jednotlivých složek moci. Prezident Jair Bolsonaro odmítá brát pandemii vážně a nemoc COVD-19 označuje za „chřipečku”. Na rozdíl od většiny obyvatel chodí okázale bez roušky a k tomu ještě vyzývá guvernéry jednotlivých brazilských států, aby v zájmu záchrany hospodářství zrušili svá karanténní opatření. Účastní se rovněž demonstrací se stovkami svých nejoddanějších příznivců, kde povzbuzuje armádu, aby svrhla pětatřicet let fungující demokracii a pod jeho vedením se ujala moci.

Vojáci se k tomu nemají, odolávají i výzvám, aby naopak od kormidla odstavili prezidenta Bolsonara. Toho v čase stupňující se koronavirové krize obvinil populární ministr spravedlnosti Sérgio Moro (koncem dubna odstoupil z funkce) ze zasahování do policejního vyšetřování kauz jeho synů. „Jestli k nějakému převratu dojde, bude proveden pod nějakou záminkou parlamentní cestou – tak jako před čtyřmi lety odvolal kongres prezidentku Dilmu Rousseffovou kvůli vcelku obvyklému kouzlení se statistikami při sestavování rozpočtu,“ odhaduje Juraj Vajda budoucnost.

Dvaačtyřicetiletý otec dvou dětí Juraj Vajda pobývá s rodinou ve městě Florianópolis na jihu země, kde setrvává v přísné karanténě. A hodlá v ní kvůli obavě z viru zůstat nejméně měsíc poté, co bude oficiálně zrušena. Dodává: „Zatímco jinde ve světě řeší zdravotní, sociální a hospodářskou krizi, tady se titulní stránky novin zabývají tím, jestli odvolat či neodvolat prezidenta.“

 

Další příběhy Čechů, kteří pobývají během pandemie v zahraničí, najdete v květnovém Reportéru nebo v digitálním vydání zde.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama