Každý bojuje, jak jen umí
13. září 2020
Reportér 09/2020 · Číslo 73Každý bojuje, jak jen umí
Uzavírání hranic a strach z nákazy sráží veškerý byznys spojený s cestováním a dopravou. Letecká doprava zažívá z finančního hlediska mimořádně těžké období ve své stoleté historii. Aerolinky šetří, propouštějí, ale zároveň zrychlují inovace, přecházejí třeba na modernější letadla. S poklesem zájmu se musí vyrovnávat i veřejná doprava, zvlášť v Praze. Některé cestovní kanceláře hledají pomoc v cizině.
V kokpitu velkého dopravního letadla seděl naposledy jako pilot před půl rokem. Domů do Česka se shodou okolností vrátil na dovolenou jen krátce předtím, než se v březnu kvůli pandemii zavřely hranice a letecká doprava se téměř zastavila. Od té doby čeká, kdy ho firma povolá zpátky do práce. „Je docela možné, že mě zavolají zpátky jen proto, aby mně oznámili, že mě propouštějí,“ říká zkušený pilot, který poslední léta pracuje pro významnou aerolinku v Asii.
Ani pilota, ani firmu, pro kterou pracuje, není možné jmenovat, protože by mu to mohlo ztížit pozici v zaměstnání. Očekávání možného propouštění ovšem není v jeho případě žádným věštěním z křišťálové koule – jeho zaměstnavatel totiž v mezičase rozhodl, že uzemní část své flotily, starší letadla.
Do Asie zamířil obdobně jako stovky dalších pilotů z Česka, kteří se do světa rozlétli v průběhu posledních patnácti let, kdy v několika vlnách propouštěl chřadnoucí národní dopravce – ČSA. Cizinci byli u asijských aerolinek vítáni a v posledních letech prý platilo, že kdo chtěl, práci našel. Místním leteckým společnostem chyběla domácí pracovní síla, zahraniční posádky zvyšovaly prestiž a v některých případech přispěly i k vyšší bezpečnosti. Nezanedbatelnou výhodou práce v Asii byl vyšší příjem a nižší daně než v Evropě, kde nízkonákladové společnosti dlouhodobě tlačí veškeré výdaje dolů.
Teď je vše jinak. I v silných aerolinkách, které v poslední dekádě neznaly nic jiného než růst, se propouští, případně se výrazně krátí výplaty. Někdy jsou první na ráně cizinci. V Turecku úřad pro civilní letectví ve spolupráci s odbory navrhoval, že státní pomoc získají ti dopravci, kteří budou jako první propouštět zahraniční posádky tvořící aktuálně desetinu všech zaměstnanců.
Pro aerolinky jsou vnější šoky a ekonomické výkyvy nahoru a dolů běžné skoro jako vzlety a přistání. Tentokrát to však může být jiné a deprese v oboru přetrvat více let, dokud se nenajde trvalejší řešení pandemie, tedy především bezpečná a účinná vakcína. „U aerolinek se říká ,first out, last in‘. Když přijde problém, jako první byznys pocítí propad, a naopak jako poslední se vrací do zisku, až se to zlepší,“ říká již zmíněný pilot s tím, že sám netuší, jak dlouho bude trvat návrat k normálu: „Náš šéf odhaduje, že propad bude trvat dva tři roky. Já si teď netroufám odhadovat nic,“ dodává. Otázkou podle něj zůstává, jak se zachovají tisíce propouštěných pilotů, zda to při dlouhodobější krizi v letectví vzdají, nebo se budou snažit v oboru zůstat, což není vůbec levná záležitost. Piloti se musí i bez letadla držet v „papírové“ kondici, aby jim nepropadly kvalifikační zkoušky, což v jeho případě už znamenalo nechat se přezkoušet na trenažéru v Mnichově a zaplatit za to desítky tisíc korun.
Podpořte Reportér sdílením článku
Do Reportéra přišel, protože si myslí, že práce musí mít smysl a člověka bavit.