Fedor Komár: poslední z druhé roty
20. prosince 2018
O ukrajinské Sokolovo bojovala necelá tisícovka Čechoslováků – část z nich se do bitvy dostala 8. března 1943, zbytek o den později. Válečný veterán plukovník Fedor Komár byl vůbec posledním žijícím vojákem 2. pěší roty, která do bojů zasáhla v rámci protiútoku na německé jednotky. Zemřel v pondělí 17. prosince ve věku nedožitých 97 let.
S Fedorem Komárem jsem se setkal jedinkrát: před šesti lety při oslavách 70. výročí bojů u Sokolova. Jako tehdejší teenager jsem ho příliš neznal, nevěděl jsem, kdo přesně se za uniformou s desítkami vyznamenání skrývá. Později jsem toho litoval. Několikrát jsem se sice vydal na jeho adresu v pražských Dejvicích, setkání se mi už ale domluvit nepodařilo.
Úspěšný jsem byl až v létě letošního roku: panu Komárovi jsem měl jako zástupce obecně prospěšné společnosti Sokolovo předat vyznamenání k 75. výročí bitvy u Sokolova. Den před plánovaným setkáním mi ale jeho syn zavolal a omluvil se, že je nutné náš plán odložit. Bohužel, zkraje tohoto týdne přišla smutná zpráva, že k našemu setkání již nikdy nedojde.
Gulag, podvýživa, amputace
Fedor Komár se narodil v roce 1922 na Podkarpatské Rusi, která tehdy byla součástí Československa. Po okupaci Maďary v roce 1939 mu hrozila vojenská služba v Honvédské armádě, zvolil proto raději odchod na východ do Sovětského svazu. Stalinova pohraniční stráž ho ale zatkla a poslala do vězení. Rozsudek: tři roky nápravných prací v gulagu – jako trest za ilegální překročení státní hranice.
Co tehdy Komár prožíval, mohou přiblížit vzpomínky jiného Čechoslováka vězněného v gulagu a veterána bojů o Sokolovo, Ericha Juckera: „Za velmi nelidských podmínek a málo stravy, skoro pouze o krajíčku chleba, jsme museli pracovat bez jakékoliv mechanizace v lese na těžbě dřeva při mrazech 30-35 stupňů, a to až deset hodin denně včetně nedělí. Po návratu z práce do tábora nás na apelplacu spočítali, pak nás pouštěli do baráků. Hrůza byla, když nás nedovedli spočítat. Hygiena žádná. Jednou asi za dva týdny nás oholili tupou břitvou, jelikož jako trestanci jsme nesměli mít holící čepelky nebo nějaké ostřejší předměty – ani nože ani kovové lžíce, pouze příbory ze dřeva.“
Z gulagu se tehdy dvacetiletý Komár dostal v zimě 1942 na základě amnestie vyjednané Heliodorem Píkou. V Buzuluku se v tu dobu již několik měsíců organizovala vojenská jednotka. Na Silvestra 1942 do ní byl odveden i Fedor Komár. Podvyživený a s minimálním výcvikem odjel o tři týdny později v rámci československého samostatného polního praporu na frontu.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zabývá se historií, napsal několik knih na téma Čechoslováků ve druhé světové válce, nyní zkoumá příběhy válečných veteránů.
