Války, tsunami, srdce a nové sako

Lidé

Pomáhal obětem válek v Čečensku či Abcházii, podílel se na obnově Srí Lanky po ničivé vlně tsunami. Organizoval volby v Afghánistánu a staral se i o zavádění internetu na Ukrajině či v Africe. Teď se stal z Matěje Nováka bankovní manažer a poprvé v životě se učí nosit oblek a kravatu.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Když jel na svou první misi na Kavkaz, dozníval ve světě šok ze strašlivé tragédie v Beslanu, kde útok čečenských teroristů a následný zásah ruské armády nepřežilo přes tři sta lidí z více než tisíce zajatých rukojmích. Základní školu v severoosetském městě přepadli 1. září, Matěj Novák nastupoval svou čečenskou misi 1. prosince. „To víte, že se o mě rodiče tehdy nejspíš báli. Jenže ve čtyřiadvaceti už vám do vašich kroků moc mluvit nemohou. A navíc tu byla i nějaká rodinná tradice, máma kdysi stála u zrodu české pobočky Amnesty International. S tím vám přece nemůže zakazovat, abyste jel pomáhat lidem, kteří to opravdu hodně potřebují,“ vzpomíná Matěj Novák na dobu před téměř šestnácti lety, kdy začalo jeho putování po oblastech, kterým se většina ostatních asi raději vyhne.

K práci v humanitárních organizacích se zpravidla dostávají mladí lidé, kteří chtějí poznávat svět. „To byl i můj případ,“ říká Matěj Novák. „Už na střední škole v polovině devadesátých let, kdy bylo populární cestovat autobusem do Paříže a prohlížet si Eiffelovku, jsem jezdil stopem na východ, tak daleko, jak to jen šlo.“ Právě takové typy lidí si rády hledají humanitární organizace. Stojí zejména o ty, kteří jsou zcestovalí, umějí jazyky a nebojí se trochu riskovat. 

„Když Člověk v tísni hledal koordinátory humanitární pomoci v době, kdy vypukla druhá válka v Čečensku, tak už jsem tomuto profilu docela odpovídal. Uměl jsem trochu rusky, znal jsem Kavkaz a měl jsem i nějakou základní manažerskou zkušenost, to je nejspíš zaujalo,“ popisuje Matěj Novák, jak se z absolventa oboru mezinárodních vztahů na Univerzitě Karlově a následně i dalšího studia na Středoevropské univerzitě a americké George Washington University stal humanitární pracovník v největší a nejznámější české humanitární organizaci zabývající se mimo jiné mezinárodní pomocí. 

Mimochodem, patřil do prvního školního ročníku, který už neměl povinnou výuku ruštiny. „Naučil jsem se rusky dobrovolně a jsem v rodině jediný, kdo se tou řečí domluví, ačkoli moji rodiče i starší sestra měli výuku povinnou,“ směje se.

 

 

Jídlo pro Rusy pod ruskou palbou

V Čečensku se stal koordinátorem veškeré potravinové pomoci Člověka v tísni v této oblasti. „V praxi to znamenalo, že jsme měli seznam dvaačtyřiceti tisíc lidí, kteří byli zcela závislí na dodávkách jídla od naší organizace. Velká část z nich byli ti, kteří zůstávali v rozbombardovaném hlavním městě Groznyj, což byli často etničtí Rusové. To byl do jisté míry paradox, ruská armáda tehdy město bombardovala, i když mnoho Čečenců uteklo dávno do hor, a bomby tak ohrožovaly zejména Rusy. Těm, kteří zůstali žít ve sklepeních a ruinách rozbitých domů, se říkalo ‚podvalščici‘,“ popisuje Matěj Novák, jehož rolí bylo hlavně zajišťovat dovoz potravinové pomoci z Ruska do Čečenska.  

„Lidé v televizi většinou vidí, že humanitární pracovníci rozdávají deky, vodu či potravinové balíčky lidem v okamžité nouzi. To platí pro ‚práci v poli‘. Manažer krizové pomoci ovšem sedí celý den v kanceláři, pořád telefonuje, zařizuje, řeší a odstraňuje problémy a do skutečného kontaktu s konečnými příjemci pomoci se dostane jen jednou za čas,“ reaguje Matěj na dotaz, nakolik se původní romantické představy o roli zachránce potkávají s realitou. Onu „práci v poli“ nejčastěji dělají místní lidé, obzvláště v době, kdy cizincům hrozí vysoké riziko únosu, což byl přesně případ Čečenska koncem roku 2004, kdy tam Matěj Novák jako koordinátor začal působit.

 

Všechny bolesti světa

Když s Matějem procházíme země, ve kterých delší dobu žil a pracoval, připomíná to výčet nejbolavějších míst světa posledních dvou dekád. Po Čečensku následovaly Abcházie, Gruzie, Afghánistán, Srí Lanka, Irák, Keňa, Nigérie a Ukrajina. V každé z nich byl nejméně půl roku, většinou ještě déle.

V Abcházii podobně jako předtím v Čečensku organizoval potravinovou pomoc. Při své afghánské misi byl zaměstnancem Organizace spojených národů (OSN) a pomáhal se zajištěním prvních svobodných parlamentních voleb. „Měl jsem na starosti jeden region, Ghazní, a byl jsem zodpovědný za organizaci a průběh voleb. Vytipovávali jsme volební místnosti, vybavovali je plentami, volebními lístky, školili jsme členy komisí. A protože tam tehdy byla poměrně nízká míra matematické gramotnosti, zařizovali jsme i svoz volebních lístků do sčítacích center a dohlíželi na sčítání hlasů a vyhlášení výsledků,“ popisuje.

Na Srí Lance pak zažil souběh dvou druhů neštěstí. „Na jedné straně bývají přírodní katastrofy. Ty sice způsobí těžké ztráty, ale komunita funguje dál. Proto bývá se správně zvolenou pomocí většinou návrat k normálu rychlejší,“ říká Matěj Novák s tím, že i pro pomáhající organizace bývá situace snazší, protože je jasná a přehledná. Pak jsou ovšem válečné konflikty, které probíhají s měnící se intenzitou a často se přelévají z místa na místo. Humanitární organizace musejí řešit bezpečnost svých lidí i příjemců pomoci, vyjednávají s válčícími stranami, aby vůbec mohly v oblasti působit. Situace je pro ně mnohem komplikovanější a nebezpečnější.

„Na Srí Lance se bohužel potkalo jedno s druhým. Pomáhali jsme postavit na nohy komunity na východním pobřeží, které zasáhla vlna tsunami, a do toho tam zuřila občanská válka mezi Tamily a sinhálskou armádou. To bylo skutečně zajímavé,“ vypráví muž, který byl v té době na ostrově šéfem mise Člověka v tísni. 

 

Pomoc internetem

Při působení v Africe a na Ukrajině zase úzce spolupracoval s nadací Billa a Melindy Gatesových, jež si dala za cíl zlepšovat životy lidí tím, že jim umožní přístup k počítačům a internetu. Farmářům například umožňuje, aby mohli lépe prodávat své výrobky, školákům zase usnadňuje výuku v jejich rodných jazycích, ve kterých neprobíhá klasická školní výuka, protože v některých afrických zemích je obrovské množství lokálních dialektů.

Tuto aktivitu zastřešuje organizace s názvem IREX, která původně vznikla pro zajišťování výměnných studijních pobytů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem v době studené války. Po pádu SSSR tak byla jedním z mála amerických subjektů, který měl vybudovanou infrastrukturu v postsovětském prostoru. Proto se IREX rychle změnil v rozvojovou organizaci, přes kterou začala ze Západu proudit pomoc. Časem se působnost rozšířila i do dalších částí světa a IREX se pak stal pro nadaci Gatesových garantem pomoci prostřednictvím počítačového vybavení.

Na Ukrajině, kde působil Matěj Novák nakonec nejdéle, investovala nadace zakladatele Microsoftu a jeho ženy prostředky do zavádění internetu do veřejných knihoven. „Ukrajina má osmnáct tisíc veřejných knihoven, je to jedna z nejhustších sítí na světě v poměru k počtu obyvatel. Ty knihovny jsou dlouhodobě těžce podfinancované a zároveň byl v zemi problém s dostupností internetového připojení. Proto se nadace Gatesových domluvila s tamní vládou, že podpoří rozšíření internetu přes veřejné knihovny. A to byla naše práce,“ vypráví Matěj Novák o projektu, na kterém pracoval šest let a vedl tým devadesáti lidí, jehož prostřednictvím se do „internetizace“ Ukrajiny nakonec investovalo zhruba 34 milionů dolarů. 

 

Vděk, zvyk a závislost

Dovedou potřební v krizových oblastech ocenit nasazení humanitárních pracovníků a štědrost donorů? Podle Matěje Nováka ano, zejména v prvních dnech a týdnech po katastrofické události. „Pokud dokážete pomoci lidem okamžitě po zemětřesení, povodních nebo po útěku před válečnou frontou, cítíte, že jsou opravdu a upřímně vděční,“ popisuje zkušený český manažer humanitárních projektů. Podobné to bývá, i pokud jde o pomoc, která posune život určité skupiny lidí skokově k lepšímu, tedy například vybudování zdroje pitné vody nebo zřízení počítačového připojení. 

Naprosto odlišná je ovšem situace, kdy jsou příjemci na potravinovou pomoc odkázáni celé roky, nebo dokonce desetiletí. „U těch pak vznikne pocit jasného nároku,“ upozorňuje Matěj Novák. Nejextrémnějším příkladem jsou podle něj některé palestinské komunity, které jsou příjemci potravinové pomoci již od prvního izraelského konfliktu v roce 1948. „To znamená, že je tam spousta lidí, kteří jsou zvyklí získávat obživu tímto způsobem. Pak se nelze divit, že to považují za samozřejmost,“ podotýká. 

Závislost si ovšem mohou vedle příjemců vytvořit i pomáhající. „Všiml jsem si, že lidé, kteří se vracejí z misí, mívají někdy problém najít motivaci a další uplatnění. V humanitárních krizích můžete přispívat buď přímo k záchraně životů, nebo ke zlepšování životních podmínek tisíců, či dokonce desetitisíců lidí. To se vám pak doma nestane. A je na každém, aby se s tím dokázal nějak srovnat a najít si, čím může být užitečný,“ říká Matěj Novák. 

Těm, kteří pracují na humanitárních misích příliš dlouho, pak podle něj může hrozit citové okorání. „Když se dlouho pohybujete v oblastech, kde nic pořádně nefunguje, společnost je narušená a selhává mezilidská soudržnost, může se ve vás usadit určitý cynismus. Ten je ale pak překážkou pro to, abyste měli takové nasazení a empatii, které jsou pro tuto práci naprosto nezbytné,“ vysvětluje, proč si myslí, že práce manažera humanitární pomoci není vhodná na celý život. „Často to ovšem bývá tak, že se z těch misí vrátí, doma si nepřipadají využití a za rok dva tři jsou zase zpět v příštím válečném konfliktu.“

 

Kolik stojí jablka, chlapče?

Pro ukončení svého „humanitárního období“ si Matěj Novák zvolil určitou přechodovou fázi. Odjel do kalifornského Silicon Valley s tím, že by chtěl najít startup, který se zabývá rozvojovou pomocí. Našel ho ve firmě jménem Premise Data, která provozuje aplikaci, jejímž prostřednictvím mohou lidé posílat informace ze svého okolí těm, kteří jsou za to ochotni zaplatit. „Když si například mladík v nigerijském Lagosu stáhne tuto aplikaci, přijde mu přes ni informace, že existuje klient, kterého zajímá aktuální cena jablek na tamním trhu. Mladík informaci pošle a jako odměnu dostane mikroplatbu – třeba ve formě telefonního kreditu, bitcoinu nebo v místní měně. Propojuje se tak svět byznysu a rozvojové pomoci a lidem v místě to dává zajímavou možnost si přivydělat,“ popisuje Matěj Novák. 

Těmi, kdo za informace platí, jsou zpravidla firmy, jež zajímají příslušné lokální trhy. „Pokud jste finanční instituce, která uvažuje o vstupu na už zmiňovaný nigerijský trh, narazíte na to, že o situaci v Nigérii existuje jen minimum spolehlivých informací. Takže si třeba objednáte, že chcete během tří měsíců dostat deset tisíc zpráv o tom, kde jsou v hlavním městě fungující směnárny a jaké mají kurzy. A získáte dostatek dat, abyste si udělali obrázek o situaci. Je to oboustranně výhodný obchod,“ vysvětluje Matěj princip fungování firmy, pro kterou tento program rozjížděl v Latinské Americe a v Africe. 

Mezi zájemci o čerstvé informace ale nemusejí být jen komerční subjekty. „Když v Kolumbii řádil virus zika, jezdily po druhém největším městě Cali zdravotnické týmy, které speciálním postřikem likvidovaly komáří hejna v ohniscích nákazy, aby se dále nešířila. Pro správné fungování byly potřeba velmi rychlé informace o tom, kde se ohniska nákazy objevují. Ty se také získávaly prostřednictvím Premise – a s velkým úspěchem.“

 

Úžasné Česko, srdeční Ukrajina

Po kalifornském angažmá od jara 2017 do podzimu 2018 přišel čas na návrat do Česka. Právě v té době, kdy Matěj Novák se svou ženou – předtím spolu byli v Africe, na Ukrajině i v Americe – čekali dvojčata, dostal nabídku, aby se podílel na rozjezdu projektu Refinanso. Zjednodušeně řečeno jde o internetovou službu, která usnadní držitelům hypotečních úvěrů přechod od jedné banky k jiné. Vyvíjela ji firma Creative Dock a investorem byla Moneta Money Bank. 

U Matěje se nabídka nové práce dobře sešla i se soukromými plány. „Vždycky jsem se chtěl vrátit do Čech. Myslím, že každý, kdo procestoval kus světa, musí uznat, že je u nás skvělé místo k životu. Máme tu bezpečno, stabilní prostředí, nádhernou přírodu. A teď, když se nám během dvaceti měsíců narodily tři děti, je jasné, že je chceme vychovávat tady, kde mají dědečky a babičky, a přinejmenším na nějaká léta se tu trvale usadit,“ říká. 

Co kdyby přece jen jednou došlo na změnu prostředí? Kam by mohla rodina zamířit? „Ze všech zemí, kde jsem pracoval, se mi nejvíce do srdce vryla Ukrajina. Je to úžasná země, plná skvělých lidí, která má historicky strašnou, ale opravdu strašnou smůlu. Ovšem já věřím – a zároveň jí to moc přeju –, že to v dohledné době bude země velice úspěšná. Navíc je to oblast, která je nám kulturně hodně blízká,“ vysvětluje, když se ptám, proč by si nezvolili nějakou exotičtější destinaci.  

 

Nečekaný nový svět

Ale pojďme ještě zpět do Česka a do Prahy. Refinanso se i s výrazným přispěním Matěje Nováka rozjelo podle plánu. „Bavilo mě, že jsem u toho mohl být od začátku a podílet se jak na vymýšlení konceptu, tak i na realizaci,“ říká. Banka celý projekt odkoupila, takže jí nyní slouží jako nástroj, kterým oslovuje klienty konkurence s tím, že si refinancování hypotéky a přechod do Monety mohou snadno vyřídit online. Plány s touto službou nejsou rozhodně malé.

„Chtěli bychom touto službou přivádět úvěry v řádu miliard korun, zatím jsme na dobré cestě,“ říká Matěj Novák, který loni v prosinci přešel do banky i s Refinansem a od té doby dostal navíc na starost také rozvoj hypotečních produktů i spolupráci se sítěmi externích finančních poradců. 

„Jsem v bankovním prostředí jen chvilku, ale příjemně mě překvapuje, že potkávám spoustu lidí, kteří přemýšlejí o světě v souvislostech a zabývají se tím, kde a jak ho i v malých věcech učinit lepším,“ popisuje své nové pracovní okolí muž, který místo afghánského Ghazní, nigerijského Lagosu či ukrajinského Kyjeva nyní pracuje v prosklené budově na pražské Brumlovce.

Ještě hmatatelnější je pro něj ale jiná změna. Na prahu čtyřicítky si musel začít poprvé zvykat na práci v obleku a kravatě: „Sako jsem měl párkrát na svatbách, včetně té naší, a pak až tady v bance. V mých předchozích působištích to jaksi nebylo potřeba.“

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama